Ladislav Ignác Berčéni

Ladislav Ignác Berčéni
Narození	3. srpna 1689 Prešov
Úmrtí	9. ledna 1778 (ve věku 88 let) Luzancy
Choť	Anna Kateřina de Wiett-Gérard
Děti	měl 12 dětí, syn František Antonín Ladislav hrabě Berčény se stal francouzským maršálem
Rodiče	Mikuláš Berčéni, otec Kristýna Drugetová, matka
Vojenská kariéra
Hodnost	maršál
Války	Války o rakouské dědictví
Vyznamenání	Řád svatého Ludvíka
multimediální obsah na Commons

Ladislav Ignác Berčéni, v matrice je zapsaný jako Ladislaus Ignatius Berzeni, znám je také jako László Ignác Bercsényi nebo de Bercheny, (3. srpna 1689 Prešov – 9. ledna 1778 Luzancy) byl vojevůdce uherského původu působící zejména ve službách Francie.^[1]

Život

Jeho otcem byl hrabě Mikuláš Berčéni, významný uherský aristokrat, císařský generál a později generalissimus povstaleckého vojska Františka II. Rákócziho. Matka, hraběnka Kristýna Drugetova, byla dcerou císařského generála Juraje Drugeta.

Dětství kromě Prešova prožil ve Vranově, Brunovcích a Továrníkoch.. Po matčině náhlé smrti v roce 1691 žil u příbuzných v Hlohovci a od roku 1695 v Užhorodě, kde jako desetiletý začal navštěvovat jezuitské gymnázium. Po otcovém útěku do Polska v roce 1701 byl dvanáctiletý Ladislav přeložen na jezuitské gymnázium v Košicích. V roce 1703 cestoval za otcem, byl ale zajat a až do roku 1704 byl vězněn jako válečný zajatec. Generalissimus Berčéni ani kníže František II. Rákóczi nesplnili jeho touhu stát se vojákem. Musel se nejprve vzdělávat. Proto pokračoval ve studiu, které dokončil v Egeru a poté navštěvoval univerzitu v Trnavě. V roce 1707 se zúčastnil svévolné exekuce turčanských vyslanců na Ónodském sněmu. V roce 1708 se připojil k povstalcům; sloužil v osobní gardě knížete Rákocziho. Po porážce povstání musel opustit vlast, a to jako vyslanec Rákocziho ke dvoru francouzského krále Ludvíka XIV, kde dne 1.9.1712 nastoupil vojenskou službu u královské gardy (mušketýrů).^[1]

Vojenská kariéra

Povýšení

• 1712 podplukovník
• 1718 plukovník jízdy (Mestre de camp)
• 1734 za hrdinství během tažení v Porýni povýšen na brigadýra (Brigadier des armées du Roi)
• 1738 se stal generálem jezdectva
• 2. května 1744 ho král povýšil na podmaršála
• 15. března 1758 jmenování maršálem Francie

Vojenské funkce

• 1708 – důstojník knížecí tělesné gardy
• 1712 – velitel husarského pluku
• 1720 patent na zřízení vlastního husarského pluku
• dne 8. prosince 1743 byl jmenován hlavním inspektorem husarských vojsk francouzské armády^[1]
• roku 1759, 70letý maršál Berčéni definitivně abdikoval na vojenskou službu a další dvě desetiletí přežil ve svém zámečku v Luzancy. (Francie) Tam i 9. ledna 1778 zemřel.

Udělené řády a vyznamenání

• v roce 1720 mu král udělil nejvyšší francouzské vojenské vyznamenání – rytířský kříž Řádu svatého Ludvíka
• v březnu 1743 převzal velitelsky kříž Řádu sv. Ludvíka
• v roce 1753 udělení velkokříže Řádu sv. Ludvíka
• maršalskou hůl se zlatými liliemi mu 9. dubna 1758 ve Versailles osobně předal král Ludvík XV.

Významné bitvy

Od roku 1721 Berčéniho pluk bojoval na různých evropských bojištích v letech (1733–1735), (1741–1748) a (1756–1763).

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ladislav Berčéni na slovenské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ladislav Ignác Berčéni na Wikimedia Commons