Ladislav Kudrna (historik)
doc. PhDr. Ladislav Kudrna, Ph.D. | |
---|---|
Ladislav Kudrna (2020) | |
6. ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů | |
Úřadující | |
Ve funkci od: 1. května 2022 | |
Předchůdce | Zdeněk Hazdra |
Narození | 13. července 1975 (48 let) Vlašim Československo |
Alma mater | ČVUT v Praze Univerzita Karlova v Praze Slezská univerzita v Opavě |
Zaměstnání | ÚSTR (od 2008) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ladislav Kudrna (* 13. července 1975, Vlašim)[1] je český historik s odborným zaměřením na období komunismu v Československu, zejména hudebního undergroundu dob normalizace. Předtím se věnoval tematice československých letců za druhé světové války a nasazení Čechoslováků ve vietnamské válce. Od roku 2008 pracuje v Ústavu pro studium totalitních režimů, jehož ředitelem se stal v květnu 2022.
Život
Studoval na Fakultě strojní ČVUT v Praze (1993–1996), pak studoval historii na Filozofické fakultě UK v Praze (1998–2003). V letech 2004–2007 zde absolvoval doktorandské studium a v roce 2008 získal titul Ph.D. V roce 2011 se habilitoval v oboru historie se zaměřením na české a československé dějiny na Filozoficko-přírodovědecké fakultě v Opavě Slezské univerzity v Opavě.[2]
Krátce pracoval v Státním okresním archivu Benešov (1997–1998) a v administrativě Národního muzea (2003–2004), pak působil v Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (2006–2007) a od roku 2008 je historikem Ústavu pro studium totalitních režimů. Působil také v redakčních radách periodik ústavu Securitas Imperii a Paměť a dějiny.[2]
V letech 2008 až 2011 externě vyučoval na Filozofické fakultě UK v Praze. V letech 2017 až 2022 externě vyučoval na Filozofické fakultě Univerzitě Palackého v Olomouci. Kromě odborné literatury a psaní článků do odborných i populárních periodik pravidelně pořádá přednášky pro veřejnost. Je spoluautorem dokumentárního filmu Pochoduj nebo zemři (2018).
V roce 2003 obdržel Cenu Edvarda Beneše 3. stupně a Cenu ministra obrany za nejlepší studentskou práci s tematikou II. světové války (1. místo v kategorii diplomových prací) za publikaci Když nelétali. Život našich letců v Polsku, Francii a Británii za 2. světové války (Libri, Praha 2003). Je dvojnásobným laureátem Ceny Miroslava Ivanova za literaturu faktu (2009 za knihu Na zemi a obloze západní Evropy. Příběh českého letce Stanislava Fejfara a 2011 za publikaci Bojovali a umírali v Indočíně. První vietnamská válka a Čechoslováci v cizinecké legii.[2]
Na začátku března 2022 jej Rada ÚSTR na svém zasedání zvolila novým ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů. Ve výběrovém řízení porazil i dosavadního ředitele ÚSTR Zdeňka Hazdru.[3] Funkce se ujal 1. května 2022.
Před nástupem do funkce ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů se na veřejnost dostala informace o údajném plagiátorství v habilitační práci, které prošetřoval předchozí ředitel Ústavu spolu se svojí vědeckou radou[4]. Správní rada Ústavu plagiátorství odmítla, zatímco vědecká rada, která při šetření plagiátorství shledala jednoznačné odborné pochybení, i z tohoto důvodu rezignovala. Nařčení odmítli mnozí historici a publicisté.[5][6][7][8][4][9][10][11][12]
Po nástupu do funkce začal naplňovat body své koncepce[13], vycházející z naplňování znění zákona o vzniku ÚSTR[14]. V prvním roce čtyřletého mandátu inicioval opětovné přijetí ÚSTR do Platformy evropské paměti a svědomí[15], navázal mezinárodní spolupráci s dalšími historickými institucemi v Evropě[16] [17] a zasadil se o pořádání mezinárodní konference Ruská hybridní válka proti demokratickému světu – výzva pro evropskou paměťovou politiku v Praze za účasti renomovaných historiků, politologů, sociologů, právníků a novinářů z celého světa[18][19][20][21][22]. V samotném ÚSTR provedl řadu organizačních změn, nově nastavených výzkumných oddělení, včetně znovuobnovení oddělení 2. světové války[23]. Ve veřejném prostoru deklaroval, že nevěří v tlusté čáry za minulostí, jelikož tlusté čáry za minulostí nefungují[24][25]. Otevřel řadu palčivých historických témat. Například revizionismus[26], období tzv. normalizace[27], fungování justice za komunistického režimu[28][29], výuku dějepisu na základních a středních školách[30].
Bibliografie (výběr)
- KUDRNA, Ladislav: Když nelétali. Život našich letců v Polsku, Francii a Británii za 2. světové války. Libri, Praha 2003, 256 s.
- KUDRNA, Ladislav: Českoslovenští letci v německém zajetí 1940–1945. Naše vojsko, Praha 2005. 438 s.
- KUDRNA, Ladislav: Českoslovenští letci ve Velké Británii a válečné fenomény. Naše vojsko, Praha 2006, 164 s.
- KUDRNA, Ladislav: Na zemi a obloze západní Evropy. Příběh českého letce Stanislava Fejfara. Naše vojsko, Praha 2007, 356 s.
- KUDRNA, Ladislav: Jeden ze zapomenutých mužů. Plukovník letectva Petr Uruba, pilot 311. československé bombardovací perutě, jako průvodce „krátkým“ 20. stoletím. ÚSTR, Praha 2008, 304 s.
- KUDRNA, Ladislav: „Útěkář“ Otakar Černý, plukovník letectva v záloze. Jeden český osud na pozadí dvou totalitních režimů. Naše vojsko, Praha 2008, 312 s.
- KUDRNA, Ladislav: Odhodláni bojovat. Vlastenectví československých letců v průběhu druhé světové války na pozadí válečných a politických událostí. Naše vojsko, Praha 2010, 672 s.
- KUDRNA, Ladislav: Bojovali a umírali v Indočíně. První vietnamská válka a Čechoslováci v cizinecké legii. ÚSTR a Naše vojsko, Praha 2010, 400 s.
- KUDRNA, Ladislav: První vietnamská válka na pozadí osudu Ladislava Charváta. Academia – ÚSTR, Praha 2012, 360 s.
- KNIHAŘ, Pavel – KUDRNA, Ladislav (ed.): Legie, můj život. Od vojína k veliteli praporu. Z francouzštiny přeložila Lenka Veliká. Academia – ÚSTR, Praha 2013, 248 s.
- KUDRNA, Ladislav – STÁREK, František Čuňas: „Kapela“. Pozadí akce, která stvořila Chartu 77. Academia – Ústav pro studium totalitních režimů, Praha 2017, 409 s.
- KUDRNA, Ladislav – STÁREK, František Čuňas: Kniha v barvě krve. Násilí komunistického režimu vůči undergroundu. Academia – Ústav pro studium totalitních režimů, Praha 2020, 604 s.
Odkazy
Reference
- ↑ Profil v databázi Národních autorit ČR. [cit. 3. 3. 2022]
- ↑ a b c Doc. PhDr. Ladislav Kudrna, Ph.D. (*1975) [online]. Ústav pro studium totalitních režimů [cit. 2020-12-16]. Dostupné online.
- ↑ Ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů bude historik Kudrna, ve funkci vystřídá Hazdru. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-03-02 [cit. 2022-03-02]. Dostupné online.
- ↑ a b Šéf rady: Obviněním z plagiátorství se ÚSTR pokouší očernit svého nového ředitele. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2022-04-26 [cit. 2022-05-05]. Dostupné online. ISSN 1213-0702.
- ↑ Obvinění ředitele ÚSTRu docenta Kudrny z plagiátorství je nesmysl. FORUM 24 [online]. Forum 24 [cit. 2022-05-05]. Dostupné online.
- ↑ PEŇÁS, Jiří. Případ na ÚSTRU aneb Pomluva se vždycky hodí. echo24.cz [online]. 2022-05-02 [cit. 2022-05-05]. Dostupné online.
- ↑ SPURNÝ, Jaroslav. Debata o údajném plagiátorství nového šéfa ÚSTR je zástupný problém. Týdeník Respekt [online]. [cit. 2022-05-05]. Dostupné online.
- ↑ 90′ ČT24 - 90’ ČT24 | Česká televize. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ opa. Pro mě to je uzavření jedné éry, říká o změně v čele Ústavu pro studium totalitních režimů Žáček. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 20220503 [cit. 20220506]. Dostupné online.
- ↑ VALÁŠEK, Lukáš; KLÉZL, Tomáš. Šéf rady: Obviněním z plagiátorství se ÚSTR pokouší očernit svého nového ředitele. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2022-04-26 [cit. 2022-05-02]. Dostupné online. ISSN 1213-0702.
- ↑ Levá a pravá historie - Babylon. babylonrevue.cz [online]. [cit. 2022-05-23]. Dostupné online.
- ↑ KREUZ, Petr, doc. Vyjádření k pokusům o dehonestaci ředitele ÚSTR. www.ustrcr.cz [online]. [cit. 2023-03-13]. Dostupné online.
- ↑ KUDRNA, Ladislav. Koncepce rozvoje a dalšího směřování Ústavu pro studium totalitních režimů. www.ustrcr.cz [online]. [cit. 2022-03-02]. Dostupné online.
- ↑ Zákon o ÚSTR. ustrcr.cz [online]. [cit. 2007-08-01]. Dostupné online.
- ↑ Opětovné vstoupení do Platformy evropské paměti a svědomí. ustrcr.cz [online]. [cit. 2022-07-08]. Dostupné online.
- ↑ Ústav pamäti národa. www.ustrcr.cz [online]. [cit. 2022-11-30]. Dostupné online.
- ↑ ÚSTR jednal s polskými paměťovými institucemi. www.ustrcr.cz [online]. [cit. 2023-02-06]. Dostupné online.
- ↑ KONFERENCE Ruská hybridní válka proti demokratickému světu. www.ustrcr.cz [online]. [cit. 2022-11-16]. Dostupné online.
- ↑ ČT24 (čas od 39:02). www.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2022-11-17]. Dostupné online.
- ↑ Konference den první. www.ustrcr.cz [online]. [cit. 2022-11-16]. Dostupné online.
- ↑ Konference den druhý. www.ustrcr.cz [online]. [cit. 2022-11-17]. Dostupné online.
- ↑ Konference den třetí. www.ustrcr.cz [online]. [cit. 2022-11-18]. Dostupné online.
- ↑ ÚSTR organizační struktura od 1. 1. 2023. www.ustrcr.cz [online]. [cit. 2023-01-01]. Dostupné online.
- ↑ TACHECÍ, Barbora. Osobnost Plus - Historik a nový ředitel ÚSTR Ladislav Kudrna. plus.rozhlas.cz [online]. [cit. 2022-03-09]. Dostupné online.
- ↑ UDÁLOSTI, Komentáře. Komunistická minulost se stále vrací jako bumerang. ČT24 [online]. [cit. 2023-01-21]. Dostupné online.
- ↑ ŠAFR, Pavel. Musíme zkoumat totalitní represe, ne spokojenost odborářských rekreantů. forum24.cz [online]. [cit. 2022-06-01]. Dostupné online.
- ↑ KUDRNA, Ladislav (ed.). Fakta a lži o komunismu. forum24.cz [online]. [cit. 2023-02-25]. Dostupné online.
- ↑ PODCAST. Nikdo nikoho nenutil, aby se v době normalizace stal trestním soudcem. Radio Prostor [online]. [cit. 2023-08-11]. Dostupné online.
- ↑ PODCAST. Hostem Ptám se já byl ředitel ÚSTR Ladislav Kudrna.. www.seznamzpravy.cz [online]. [cit. 2023-08-08]. Dostupné online.
- ↑ ÚSTR se distancuje od učebnice Soudobé dějiny. www.ustrcr.cz [online]. [cit. 2023-07-17]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Osoba Ladislav Kudrna ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ladislav Kudrna (historik)
- Seznam prací v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
- Rozhovor na serveru Forum24
- KROC, Vladimír; KRAHULEC, Jakub. Rekonstrukce fatálně selhala, zbylo smutné torzo, říká nový šéf Ústavu pro studium totalitních režimů. iROZHLAS.cz [online]. 2022-06-28 [cit. 2022-06-29]. Dostupné online.
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“