Ladislav Lakomý
Ladislav Lakomý | |
---|---|
Narození | 14. listopadu 1931 Náměšť na Hané Československo |
Úmrtí | 11. dubna 2011 (ve věku 79 let) Brno Česko |
Místo pohřbení | Brno - Ústřední hřbitov, skup. 20, řada 1, hrob 61 |
Alma mater | Janáčkova akademie múzických umění |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ladislav Lakomý (14. listopadu 1931 Náměšť na Hané – 11. dubna 2011 Brno[1]) byl český herec a divadelní pedagog, jenž svůj profesionální herecký život strávil v Brně.
Život
V letech 1948–1952 vystudoval brněnskou Vyšší průmyslovou školu chemickou, následně pak v roce 1956 činoherní herectví na Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně.[2] Po absolutoriu byl od roku 1956 angažován v brněnském Divadle bratří Mrštíků, kde hrál devět let, od roku 1965 až do své smrti působil jako člen činohry Státního/Národního divadla Brno. Krátce účinkoval ve Státním zájezdovém divadle v Praze (1960), šéfem činohry Slováckého divadla v Uherském Hradišti byl v letech 1967–1968.[3]
Spolupracoval s filmem, rozhlasem a televizí, byl uznávaným recitátorem a dabérem (namluvil například role Alaina Delona). Za celoživotní mistrovství v dabingu se stal držitelem Ceny Františka Filipovského (1998), v roce 1988 mu byl udělen titul zasloužilý umělec.
Jako divadelní pedagog působil na konzervatoři a na JAMU v Brně. Příležitostně vystupoval také v různých menších brněnských divadlech, např. v Divadle U stolu či v Divadle Husa na provázku i jinde.
V České televizi zaujal též jeho civilní projev v dokumentárním seriálu o Poutních místech v Čechách a na Moravě, který uváděl společně s Josefem Somrem. Výjimečné bylo i jeho interpretační umění, například v roce 2004 mistrně namluvil komentář k poetickému filmu Krajina révového listu (DVD, scénář Jan Kostrhun) a CD Druhý pramen duhy. Oba nosiče jsou součástí knižního titulu próz Jana Kostrhuna Nevěsty z Moravy (Carpe diem). Audio Druhý pramen duhy vyšlo v roce 2013 i samostatně, ovšem pouze digitálně.
Jeho bratrancem je bývalý plavec Vítězslav Svozil. Má dceru Evu a vnuka Zdeňka Drštku, který je římskokatolickým knězem.
Ladislav Lakomý je pohřben na Ústředním hřbitově v Brně.[4]
Filmografie
- Poslední etapa (1962)
- Anděl blažené smrti (1965)
- Traktér u královny Pedauky (1967)
- Stud (1967)
- Okénko od pí Olgy Scheinpflugové (1967)
- Jdi za zeleným světlem (1968)
- Šťastný Jim (1969)
- Legenda o živých mrtvých (1971)
- Dny zrady I. (1973)
- Dny zrady II. (1973)
- Veľká noc a veľký den (1974)
- Sokolovo (1974)
- Dvacátý devátý (1974)
- Tango (1977)
- Vítězný lid (1977)
- Prokop Diviš (1977)
- Muž, který nesmí zemřít (1977)
- Chlapi jak se patří (1977)
- Člověk odjinud (1977)
- Pravda visí na vlásku (1979)
- Karolina aneb Příběh ze starých časů (1979)
- Čas pracuje pro vraha (1979)
- Konec dětských lásek (1980)
- Světlo z temnot (1982)
- Odchod bez řádů (1982)
- Putování Jana Amose (1983)
- Tři blázni v jednom (1996)
- Prsten a řetěz (1996)
- Kouzelný měšec (1996)
- Harumpant (1997)
- Četnické humoresky (1997)
- Stromy umírají vstoje (1998)
- Chatař (1999)
- Elektrický nůž (1999)
- Podzimní návrat (2001)
Televize
- 1989 Smrt v kruhu (TV detektivka) – role: vrchní v restauraci Vaňha
- 1997 Četnické humoresky (TV seriál) – role: pokladník Komiš
- 1998 Hříšní lidé města brněnského (TV seriál) – role: policejní rada Melichar
Odkazy
Reference
- ↑ Archivovaná kopie. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2011-04-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-04-13.
- ↑ Vivat academia. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 1997. Dostupné online. S. 159.
- ↑ Český film : herci a herečky II, s. 22.
- ↑ Ladislav Lakomý [online]. encyklopedie.brna.cz [cit. 2020-08-10]. Dostupné online.
Literatura
- Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 269, 352, 438, 515.
- FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. II. díl : L–Ř. 2. vyd. Praha: Libri, 2010. 656 s. ISBN 978-80-7277-471-5. S. 22–23.
- Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 528.
- Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského a Státního divadla v Brně. Díl I, 1884–1984 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Státní divadlo, 1984. 840 s. S. 696–700.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 245.
Externí odkazy
- Osoba Ladislav Lakomý ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ladislav Lakomý
- Ladislav Lakomý v souborném katalogu Akademie věd ČR
- Ladislav Lakomý v Encyklopedii dějin města Brna
- Ladislav Lakomý v archivu Národního divadla Brno
- Ladislav Lakomý v Síni slávy Národního divadla Brno
- Ladislav Lakomý ve Filmovém přehledu
- Ladislav Lakomý v Česko-Slovenské filmové databázi
- Ladislav Lakomý ve Filmové databázi
- Ladislav Lakomý na Kinoboxu
- Ladislav Lakomý v Internet Movie Database (anglicky)
- Ladislav Lakomý na Dabingforum.cz
- Rozhovor v týdeníku Televize[nedostupný zdroj]
- Na stránkách serveru DIVADLO
- Městské informační centrum Uherské Hradiště Archivováno 13. 4. 2008 na Wayback Machine.
- Encyklopedie Co je co
- Článek o dabování Alaina Delona
- Stránky brněnského divadla U stolu
- Ladislav Lakomý v cyklu České televize Neobyčejné životy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“