Ladislav Nižňanský

Ladislav Nižňanský
Narození24. října 1917
Lutiše
Úmrtí23. prosince 2011 (ve věku 94 let)
Mnichov
Povolánípartyzán
ZaměstnavatelÚstřední zpravodajská služba
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ladislav Nižňanský (24. října 1917 Lutiše – 23. prosince 2011 Mnichov, Německo) byl důstojník československé, později slovenské armády. Během druhé světové války se zapojil do SNP, padl do německého zajetí, kde aktivně kolaboroval s nacisty jako velitel jednoho z oddílů německé protipartyzánské jednotky Abwehrgruppe 218. Je mu připisována spoluodpovědnost za vypálení slovenských obcí Ostrý Grúň a Kľak. Po skončení války byl souzen za válečné zločiny, avšak pro nedostatek důkazů zproštěn obvinění. Následně pracoval jako spolupracovník československé tajné služby StB, která ho vyslala do Rakouska. Později začal spolupracovat s americkou tajnou službou CIC, podle několika předpokladů 2 roky pracoval pro oba tábory. Od roku 1954 pracoval pro rozhlasovou stanici Svobodná Evropa. V nepřítomnosti v roce 1962 odsouzen v Československu za válečné zločiny k trestu smrti.

Život

Narodil se v okrese Čadca. V roce 1938 ukončil studium na Vojenské akademii v Hranicích a získal hodnost poručíka. Sloužil v armádě jako důstojník dělostřelectva. Účastník tažení proti Polsku (1939) a na východní frontě (1941–1942). Za činnost na východní frontě vyznamenán německým Železným křížem II. třídy. V hodnosti setníka (kapitán) se stal náčelníkem štábu povstaleckých jednotek v Žilině a podílel se na organizaci povstání v Žilinské posádce. Žilinské povstalecké jednotky pod vedením majora J. Dobrovodského začaly klást odpor pronikajícím německých vojskům jako první povstalecká jednotka.[1] Za bojové úspěchy byl povýšen do hodnosti štábního kapitána. Mezi jeho blízké spolupracovníky v tomto období patřil i setník T. Šlajchart, který ho hodnotil jako velmi dobrého důstojníka.[2]

Po ústupu povstalců do hor byl 10. listopadu 1944 zajat německými jednotkami.[3] Po výslechu nebyl zařazen mezi zajatce, ale do nově formovaných oddílů Slovenské pracovní služby. 15. prosince 1944 přebral po M. Kaniok funkci velitele slovenského oddílu Abwehrgruppe 218 "Edelweiss".[4] Jeho předchůdce Erwein von Thun-Hohenstein byl uznán za nevhodného pro vedení protipartyzánské akce. Samotný slovenský oddíl byl tvořen 236 muži a jejich úkolem byl speciální protipartyzánský boj. Vojákům byly ponechány původní povstalecké uniformy a výzbroj. Kromě jednotky Edelweiss existovaly i další podobné oddíly, a to SS Tschechien známá jako Einheit Josef a oddíl "Schneewitchen".[5]

Jednotka vedla řadu významných bojových akcí proti partyzánům. Mezi nejznámější patří zajetí členů americké a britské vojenské mise při Polomce v Nízkých Tatrách 26. prosince 1944.[5] Všichni zajetí Britové a Američané nakonec zahynuli v nacistických koncentračních táborech. Mezi známé akce jednotky patří Masakr v Kľakovské dolině – brutální likvidace obcí Kľak 21. ledna a Ostrý Grúň 24. ledna 1945, při nichž zahynulo 146 lidí včetně dětí, žen a starců. Obě obce byly vyrabované a vypálené. V únoru 1945 v obci Kšinná zavraždili 18 ukrývajících se Židů. Za svou činnost v jednotce byl vyznamenán Železným křížem I. třídy.

9. května 1945 byl spolu s dalšími příslušníky jednotky zajat sovětskými jednotkami. Vyslýchali ho členové NKVD, v červenci 1945 byl předán československým státním orgánům. Pravděpodobně díky své předešlé aktivitě v odboji znovu nastoupil do armády, kde zastával funkci náčelníka dělostřeleckého pluku v Košicích. Již v tomto období začaly pronikat informace o jeho kolaboraci s nacisty. V lednu 1946 byl zatčen a vyšetřován, v důsledku nedostatku důkazů o jeho přímém podílu na válečných zločinech a předešlé aktivitě v odboji byl v červnu 1946 propuštěn a zbaven obžaloby.[6]

Po válce spolupracoval s československou tajnou službou. V roce 1947 odešel do Rakouska, odkud měl podávat informace československé rozvědce. Jako uprchlík pomáhal americké službě CIC. Přibližně od roku 1954 začal spolupracovat s americkou tajnou službou, je pravděpodobné, že dva roky pracoval pro obě strany.[7] Nižňanský pracoval od 1. února 1954 do února 1983 v československé redakci amerického vysílání Rádia Svobodná Evropa. Od roku 1957 žil v Mnichově v Západním Německu. Pro rádio pracoval jako překladatel a analytik. Po odchodu do důchodu v roce 1983 žil v Mnichově.[7] V roce 1996 získal německé občanství.

Poté, co byly sovětskou stranou předloženy nové materiály o činnosti Abwehrgruppe 218, byl Nižňanského případ v nepřítomnosti v roce 1962 řešen Okresním soudem v Banské Bystrici. V procesu sehrálo roli i svědectví očitých svědků, kteří tvrdili, že se osobně podílel na zločinech spáchaných v Kľaku a Ostrém Grúni. Byl odsouzen k trestu smrti v nepřítomnosti. Pro podezření z účasti na válečných zločinech ho krátce vyšetřovala i americká strana, k obvinění však nakonec nedošlo. Začátkem 21. století byla otázka potrestání válečných zločinů znovu otevřena i v Německu. Soud s Nižňanským začal v Mnichově 9. září 2004. Dne 19. prosince 2005 ho tento soud pro nedostatek důkazů zprostil viny po změně výpovědí několika svědků.[3] Očití svědci, kteří ho identifikovali při předchozím soudu v 60. letech, však již nebyli naživu.

Mezitím byl případ znovu otevřen i na Slovensku a v říjnu 2006 mu Okresní soud Banská Bystrica zmírnil trest na doživotí.

Zemřel 21. prosince 2011 v Mnichově.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ladislav Nižňanský na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ Bosák, P., 1979, Z bojových operácií na fronte SNP (1. vyd.), Pravda, Bratislava, 280 s.
  2. ↑ Mičev, S. Kto ste boli, Ladislav Nižňanský? [online]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Zsilleová, M. Veliteľ jednotky Edelweiss Nižňanský zomrel bez trestu [online]. Dostupné online. 
  4. ↑ Štruktúra Pohotovostnej skupiny H nemeckej bezpečnostnej polície SIPO a bezpečnostnej služby SD, szpb.sk, [cit. 2014-02-09]. Dostupné online Archivováno 24. 9. 2015 na Wayback Machine.
  5. ↑ a b Potocký, P. Slovenskí dobrovoľníci v špeciálnych jednotkách Otta Skorzenyho II. [online]. [cit. 2014-03-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-25. 
  6. ↑ Sytný, M. Od odboja ku kolaborácii. Náčrt problematiky spolupráce príslušníkov odboja so slovenskými a nemeckými orgánmi v rokoch 1939 - 1945 na Slovensku [online]. [cit. 2014-03-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-25. 
  7. ↑ a b TASR, Zatýkací rozkaz na veliteľa Edelweiss Nižňanského pre jeho úmrtie odvolajú. Bojovník, LVII, 7, s. 3 Dostupné online Archivováno 21. 2. 2014 na Wayback Machine.