Ladislav Nosák

Ladislav Nosák
Narození	16. října 1916 Kamenná Poruba Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	18. prosince 1950 (ve věku 34 let) Bratislava Československo Československo
Národnost	slovenská
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Ladislav Nosák (16. října 1916^[1] Kamenná Poruba – 18. prosince 1950 Brno) byl slovenský voják, policista, protinacistický a protikomunistický odbojář odsouzený komunistickým režimem k trestu smrti a v roce 1950 popraven.

Narodil se v roce 1916 v Kamenné Porubě.^[2]

V květnu 1944 se stal členem partizánské skupiny Viliama Žingora. Poté spoluzakládal a stal se náčelníkem štábu 2. partyzánské brigády Milana Rastislava Štefánika. Účastnil se Slovenského národního povstání. Po jeho konci pomáhal organizovat odchod partyzánů do hor. V prosinci 1944 navázal spolupráci s partyzánskou brigádou Boženko, přičemž o měsíc později se navrátil ke členství ve své původní partyzánské brigádě. V únoru 1945 se stal velitelem partyzánského oddílu Fatranský kriváň, se kterým působil na severním Slovensku. V březnu 1945 byl jmenován poručíkem. Na začátku dubna 1945 se podílel na osvobozování Turan.^[3] V květnu 1945 se poté stal nadporučíkem.^[2]

Po konci války získal Nosák za své počínání v bojích několik vyznamenání. Stal se zároveň zástupcem oblastního náčelníka Sboru národní bezpečnosti v Žilině. Vstoupil rovněž do KSČ, ze které ale posléze vystoupil a po únorovém převratu kritizoval politické poměry v zemi.^[4] Zastával názor, že Slovenský svaz partyzánů měl zůstat apolitický, tedy bez vlivu Komunistické strany. V rámci diskreditační a provokační akce StB byl poté zatčen. Po zatčení byl krutě mučen za účelem vynucení přiznání k údajné činnosti v rozsáhlém protistátním spiknutí.

V roce 1950 byl obviněn z přípravy opětovného nastolení kapitalismu v zemi. V politickém procesu byl v říjnu 1950 za trestné činy velezrady a vyzvědačství odsouzen k trestu smrti a v prosinci 1950 popraven.^[5][6][7]

Rehabilitován byl po událostech Pražského jara v roce 1969.^[8] V roce 1994 byl posmrtně povýšen do hodnosti generála.^[2] Náhrobek s jeho jménem je umístěn na bratislavském Hřbitově Slávičie údolie.^[3]