Ladislav Suchomel
| Ladislav Suchomel | |
|---|---|
| Narození | 21. července 1930 Tišnov  Československo |
| Úmrtí | 29. července 2019 (ve věku 89 let) |
| Ocenění | Řád Tomáše Garrigua Masaryka _BAR.svg){kind=small} 3. třídy (2011) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Ladislav Suchomel (21. července 1930[1] Tišnov – 29. července 2019[2]) byl aktivista protikomunistického odboje a Konfederace politických vězňů, kterému prezident ČR Václav Klaus propůjčil dne 28. října 2011 Řád Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva.[3]
Biografie
V protikomunistickém odboji
Vyrůstal v Rojetíně.[2] Vyučil se knihkupcem v brněnské Občanské (benediktinské) tiskárně, brzy po únoru 1948 se zapojil do protikomunistických akcí – vylepoval letáky, spolu s dalšími se podílel se na osvobození politických vězňů z brněnské psychiatrické léčebny. Jeho skupina, která si říkala Jánošíci, v odboji pokračovala přepadáváním komunistických funkcionářů na vesnicích, zejména na Tišnovsku. Při těchto akcích však cíleně nikoho nezabili ani nezranili.[4] Během přípravy svého odchodu do zahraničí v roce 1949 padli do léčky Státní bezpečnosti a byli zatčeni.[5] Ladislav Suchomel byl odsouzen na 19 let, z trestu si odpykal 14 let, propuštěn byl až v roce 1963.
Po propuštění z vězení
Po návratu z vězení pracoval v uranových dolech v Dolní Rožínce, k profesi knihkupce se mohl vrátit až v roce 1968.[6] Začal pracovat v brněnské prodejně Charity na dnešním Dominikánském náměstí, kde působil až do odchodu do důchodu. I během této doby byl šikanovaný a sledovaný Státní bezpečností.[7] Po roce 1989 se stal členem Konfederace politických vězňů, účastnil se školních besed o komunistickém bezpráví.[8]
V září 2013 obdržel od brněnského biskupa Vojtěcha Cikrleho medaili sv. Cyrila a Metoděje jako poděkování za dlouholetou obětavou práci.
Reference
- ↑ Váleční veteráni, Renčín i skokan Raška. Klaus rozdal 21 ocenění. Lidovky.cz [online]. 2011-10-28 [cit. 2025-01-19]. Dostupné online.
- ↑ a b Zemřel Ladislav Suchomel [online]. Tišnovské noviny, 2019 [cit. 2025-01-19]. Dostupné online.
- ↑ Prezident udělil státní vyznamenání [online]. Pražský hrad [cit. 2025-01-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-02.
- ↑ Jánošíci - Neznámí hrdinové [online]. Česká televize [cit. 2025-01-19]. Dostupné online.
- ↑ TĚŠÍK, Marek. Likvidace ilegálních organizací Lilka a Jánošíci v letech 1948 - 1950. Brno, 2011 [cit. 2025-01-19]. 100 s. Diplomová práce. Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity. Vedoucí práce Jaroslav Vaculík. Dostupné online.
- ↑ ŠTAUD, Václav. Věznitelé o Velikonocích zvyšovali hladinu nenávisti. katyd.cirkev.cz [online]. 2012-04-05 [cit. 2025-01-19]. Dostupné online.
- ↑ EZO – evidence zájmových osob StB. stbezo.info [online]. [cit. 2012-04-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-06-05.
- ↑ Jeden svět na školách. www.jedensvetnaskolach.cz [online]. [cit. 2012-04-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-11-07.
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Stužka: Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy – Česká republika (od roku 1994).