Ladislav Zemánek

PhDr. Ladislav Zemánek
Ladislav Zemánek (2015)
Narození	24. července 1992 (32 let) Praha Československo Československo
Alma mater	Univerzita Karlova v Praze
Povolání	rusista a vědec
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ladislav Zemánek (* 24. července 1992 Praha)^[1] je rusista, výzkumný pracovník evropského think tanku Čínské akademie sociálních věd China-CEE Institute a expert Valdajského klubu.

V letech 2009-2011 se angažoval v komunistickém hnutí. V roce 2010 byl zvolen tajemníkem Svazu mladých komunistů Československa, byl členem předsednictva Ústřední rady Svazu mladých komunistů Československa a redakce časopisu Československá mladá pravda. V prosinci téhož roku se zúčastnil XVII. světového festivalu mládeže a studentstva v Jihoafrické republice, který organizovala Světová federace demokratické mládeže. V roce 2011 u Zemánka došlo k ideové konverzi od komunismu ke konzervatismu.^[2] Na jaře 2014 přijal pravoslavnou víru.

Postupně začal přispívat na pravicové euroskeptické servery (EUportál, Fragmenty) a názorově se sbližoval se skupinou kolem tehdejšího prezidenta Václava Klause a Akce D.O.S.T.. Přispíval články^[3] do dezinformačního „kontrarevolučního magazínu“ Protiproud, který v roce 2013 založil bývalý vicekancléř Petr Hájek. Web se věnuje konspiracím a šíří ruskou propagandu. Zemánek prohlašoval, že silné Rusko je potřebné jako protiváha Bruselu.^[4]

Roku 2014 byl místopředsedou ultranacionalistické strany Národní demokracie.^[5][6] V dubnu 2019 strana podepsala koordinační smlouvu spolupráce s Liberálně-demokratickou stranou Ruska Vladimira Žirinovského.

Zemánek byl kritikem vládní interpretace ruské zahraniční politiky a konfliktu na Ukrajině. V březnu 2014 vystoupil na demonstraci proti mediálním dezinformacím na Václavském náměstí organizované senátorem ČSSD Jiřím Vyvadilem.^[7] Jako „český žurnalista a místopředseda Národní demokracie“ se tehdejší student ÚVES v roli pozorovatele dne 2. 11. 2014 zúčastnil pseudovoleb v „Doněcké lidové republice“. Z důvodu ilegálního vstupu na území Ukrajiny a „pozorování“, tedy legitimizaci, „voleb“ byl Ladislav Zemánek zařazen na seznam Mirotvorec^[8] Ocitl se na ukrajinském sankčním seznamu, vydaném prezidentem Petrem Porošenkem (nařízení č. 549/2015)^[9] ve společnosti Jaroslava Doubravy, ruského ministra obrany Sergeje Šojgu, předsedy Státní dumy Sergeje Naryškina či prezidenta Čečenské republiky Ramzana Kadyrova apod.^[10] V rozhovoru pro Radio Svoboda Zemánek potvrdil, že jejich cestu organizovalo a platilo Rusko.^[11] Proti zařazení novinářů na sankční seznam protestovala agentura Reuters nebo britská BBC, která o situaci na Ukrajině podává nezávislé a objektivní informace. Na žádost zahraničního editora BBC Andrew Roye byli její novináři se sankčního seznamu odstraněni.^[12]

Roku 2015 přednášel na konferenci s názvem „Ukrajina – ruská země?“, který organizovala Národní demokracie a Vlastenecká fronta. Zemánek prohlásil, že Ukrajina jakožto stát je novotvarem, který nemá žádnou tradici a oporu v minulosti. Podle něj se "za ukrajinským nacionalismem skrývá nadnárodní oligarchie a skuteční vůdcové Nového světového řádu, jehož cíle jsou mnohem horší než ty, které měl Hitler.“^[13]

Roku 2015 se nechal vyfotogafovat na demonstraci se slovenským extremistou Marianem Kotlebou.^[14] Zemánkovo jméno figurovalo v prohlášení, které strana vydala v březnu 2015 a podle něhož „židovská otázka nebyla dosud uspokojivě vyřešena“.^[15] Spolu s Adamem B. Bartošem umístil k symbolickému hrobu Anežky Hrůzové u Polné na Jihlavsku antisemitský text.^[16] Brněnský radní Michal Doležel (Žít Brno) na něj v té souvislosti podal trestní oznámení pro hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob a pro podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod. Před Vánocemi téhož roku jihlavští kriminalisté zahájili úkony trestního řízení a obvinili Zemánka i jeho spolustraníka Adama Bartoše.^[17][18] Strana označila trestní oznámení za politicky motivované a výklad textu ze strany oznamovatele označila za účelovou dezinterpretaci.^[19]

V březnu 2016 byla podána obžaloba a o jejich vině nepravomocně rozhodla jihlavská soudkyně Tereza Jedličková formou takzvaného trestního příkazu.^[20] Oba obvinění dostali shodně tresty odnětí svobody na dvanáct měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvou roků.^[21] Bartoš oznámil, že proti rozhodnutí podá odpor.^[22]

Na III. sněmu Národní demokracie, který se konal 28. října 2015 v Praze, rezignoval na post místopředsedy strany. Počátkem roku 2016 oznámila strana podíl na založení Světového národně-konzervativního hnutí, jehož čestným předsedou je známý nacionalistický politik, zakladatel a dlouholetý předseda francouzské Národní fronty Jean-Marie Le Pen, a ohlásila Zemánkovou očekávané zasednutí v nejvyšších orgánech hnutí. Do projektu „nacionalistické internacionály“ se zapojila i řecká krajně pravicová strana Zlatý úsvit či vládní Syrská sociálně nacionální strana.^[23][24]

Díky své podpoře Srbska, odmítavému postoji k nezávislosti Kosova, podpoře haagským tribunálem až do do roku 2015 vězněného Vojislava Šešelja i tradičních křesťanských hodnot se opakovaně dočkal publicity v srbských médiích.^[25] Ta oceňovala jeho pravoslavné vyznání a důraz na slovanskou vzájemnost.^[26]

Zemánek publikuje na stránkách Valdajského klubu, blízkého ruské vládě, kde v době po vpádu Ruska na Ukrajinu šíří narativ sympatizující s Ruskem a útočí na údajné „liberální autoritářství“ politického systému v České republice.^[27] V roce 2022 byl zařazen mezi experty Valdajského klubu.^[28] Minimálně dvakrát se zúčastnil konference, kterou organizovala MGIMO, tedy vysoká škola ruského ministerstva zahraničí. Jako student a doktorand se na konferencích objevil s titulem Ph.D., v jednom případě profesor. Podle univerzitní Etické komise tím porušil etický kodex, škola ale tvrdí, že nemá jak zjistit, zda si tituly přisvojil sám.^[29]

Od roku 2019 je výzkumným pracovníkem China-CEE Institute, think tanku Čínské akademie sociálních věd^{[pozn. 1][30]} v Budapešti. Údajně se zabývá problematikou vztahů mezi Čínou a Evropskou unií,^[31] ve skutečnosti podává zprávy o fungování českého politického systému, výsledcích voleb a dění v Česku. Podobné informace získané spoluprací s partnery v akademické sféře s velkou pravděpodobností využívají čínské rozvědky při plánování operací namířených například proti zemím Evropské unie.^[14] Roku 2019 se zůčastnil kontroverzní konference "Šanghajská organizace pro spolupráci a Evropa: partneři, soupeři či nepřátelé?", kterou organizoval Marek Hrubec a jako hlavní řečník zde vystoupil Putinův politolog Alexander Lukin. ^[32]

Ladislav Zemánek je autorem řady článků ve vědeckých časopisech a kolektivních monografiích v České republice i v zahraničí, především v Maďarsku, Německu, Rusku, Srbsku a na Slovensku.

Absolvoval obor východoevropská studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (Bc. 2016, Mgr. 2018, PhDr. 2018).^[33][34][35]

V letech 2018 až 2021 spolupracoval s Centrem globálních studií Filosofického ústavu Akademie věd České republiky.^[36] Podílel se zde na organizaci mezinárodních konferencí a výzkumu čínské a ruské politiky. Roku 2019 se například zúčastnil konference "Šanghajská organizace pro spolupráci a Evropa: partneři, soupeři či nepřátelé?", kterou organizoval sociální vědec Marek Hrubec a jako hlavní řečník zde vystoupil přední ruský politolog a sinolog Alexandr Lukin.^[37]

Od roku 2019 je výzkumným pracovníkem China-CEE Institute, think tanku Čínské akademie sociálních věd v Budapešti, kde se zabývá problematikou vztahů mezi Čínou a Evropskou unií.^[31] Čínská akademie sociálních věd (CASS) je instituce pod vedením Ústředního výboru Komunistické strany Číny a Státní rady ČLR. Je nejvyšší akademickou institucí pro filozofický a společenský výzkum v Číně a bývá považována za "nejlepší think tank v Asii".^[38]

V roce 2022 byl Zemánek zařazen mezi experty Valdajského klubu, mezinárodního odborně-analytického diskusního fóra, sdružujícího intelektuály, politiky, podnikatele a další osobnosti z celého světa, a organizovaného předními ruskými univerzitami (MGIMO) a think tanky, blízkými vládě. Zemánek zde kritizoval vzestup "liberálního autoritářství" v západních demokraciích.^[39]

Ladislav Zemánek je autorem řady článků ve vědeckých časopisech a kolektivních monografiích v České republice i v zahraničí, především v Číně, Maďarsku, Německu, Rusku, Srbsku a na Slovensku.

V minulosti se zabýval politickou a právní filozofií s důrazem na ruský konzervatismus, sociální liberalismus a reformní socialismus a publikoval studie věnované významným ruským filozofům, jako byli Ivan Iljin, Pavel Novgorodcev, Sergej Gessen, Bogdan Kisťakovskij či Georgij Gurvič. V návaznosti na polského historika Andrzeje Walického analyzoval vazby mezi ruským liberalismem a socialismem a rozvinul Walického narativ o utváření liberálně socialistického paradigmatu, které v odlišném historickém kontextu anticipovalo sovětský liberální socialismus z doby perestrojky.

V současnosti se věnuje dějinám, potenciálu a rizikům interakce mezi aktéry v eurasijském makroregionu s důrazem na Evropskou unii, Čínu a Rusko včetně projektu Nové hedvábné stezky, Šanghajské organizace pro spolupráci a BRICS.

Zemánek analyzuje rizika spojená s vývojem liberální demokracie se zaměřením na problematická místa západního politického modelu. V návaznosti na autory, jako je politický filozof Isaiah Berlin a John N. Gray, politolog Richard Sakwa, Adrian Pabst a Sergej Karaganov či sociolog Frank Furedi tematizuje autoritářské prvky v liberalismu a rozvíjí koncept postliberalismu jakožto nového vývojového stadia liberální ideologie, které je spjato s transformací mezinárodního systému.

V článku publikovaném ve vlivném ruském časopisu Russia in Global Affairs v roce 2023 analyzoval v návaznosti na Stephena F. Cohena a Richarda Sakwu mezinárodní vztahy prizmatem "druhé studené války", která je údajně definována konfliktem mezi liberálním a suverénním internacionalismem. Zemánek tento střet extrapoluje na interní vývoj liberálních demokracií, které už z jeho pohledu nejsou definovány soupeřením levice a pravice, ale liberalismu a suverénního populismu, spojujícího jak levicové, tak pravicové neliberální aktéry.^[40][41]

V roce 2021 server Aktuálně.cz publikoval sérii kritických článků o výzkumu, který probíhal v Centru globálních studií Filosofického ústavu Akademie věd České republiky pod vedením Marka Hrubce.^[42] Kauza vedla k výrazným personálním změnám, ukončení projektů zaměřených na Čínu a Rusko a následné likvidaci Centra globálních studií navzdory stanovisku etické komise Akademie věd, která na Zemánkově výzkumu ani propojení s China-CEE Institute neshledala nic problematického, a to už proto, že Čínská akademie sociálních věd byla partnerskou organizací AV ČR.^[43][44] Mediální kampaň vyvolala negativní reakce v České republice i v zahraničí. Někteří akademici v té souvislosti kritizovali zásahy do svobody slova a vědeckého bádání.^[45]

Kampaň následně pokračovala v Maďarsku na stránkách opozičního časopisu HVG.^[46] Vedení China-CEE Institute odsoudilo politizaci akademických aktivit i pokusy o ovlivňování vědy prostřednictvím mediálních tlaků a za Ladislava Zemánka se postavilo.^[47] Článek publikovaný neokonzervativním americkým think tankem Jamestown Foundation potvrdil, že kauza byla iniciována českými akademiky z projektu Sinopsis, který je spolufinancován kontroverzní americkou organizací National Endowment for Democracy (NED), ministerstvem zahraničí USA či institucemi z Tchaj-wanu.^[48][49] Projekt proto bývá v českém prostředí opakovaně kritizován za nedostatek objektivity, politizaci vědy a prosazování cizích zájmů.^{[50][51][52][53][54]}

V květnu 2024 Český rozhlas informoval o tom, že Zemánek porušil etický kodex Univerzity Karlovy. Toho se měl dopustit uváděním chybných akademických titulů v několika publikacích a konferencích v Rusku. Podle univerzity však vyšetřování neodhalilo, že by se Zemánek úmyslně dopustil podvodu. Zároveň zástupci univerzity zdůraznili, že studenta nemohou postihovat za vědecké ani politické názory, a odmítli tak argumentaci Zemánkových kritiků z řad bývalých zaměstnanců univerzity, kteří požadovali Zemánkovo vyloučení a odebrání jeho akademických titulů.^[55][56]

• Zemánek, L. (2023), The Rise of Liberal Authoritarianism and Global Transition to Polycentrism, Russia in Global Affairs, 21, 3, s. 84–102.
• Zemánek, L. (2022), Metafyzické předpoklady liberální demokracie, Filozofia, 2, 77, s. 71–84.
• Zemánek, L. (2020), Belt & Road Initiative and Russia: From Mistrust towards Cooperation, Human Affairs, 2, 30, s. 199–211.
• Zemánek, L. (2020), Proměny ruského liberálního socialismu v 1. polovině 20. století, Slovanský přehled – Slovanské historické studie, 3, 106, s. 635–655.
• Zemánek, L. (2019), Právní socialismus Sergeje Gessena, Slovanský přehled – Slovanské historické studie, 3, 105, s. 435–455.

• Zemánek, L. (2023), Eurasia in the 2020s: Between Integration and Division, in: Stekić, N., Mitić, A. (eds.), New Chinese Initiatives for a Changing Global Security. Bělehrad: Institute of International Politics and Economics, s. 59–74.
• Zemánek, L. (2021), Sociální liberalismus Pavla Novgorodceva a jeho filosofické předpoklady: analýza a kritika, in: Nykl, H. (ed.), Instituce a osobnosti ruské meziválečné emigrace v Československu. Praha: Karolinum, s. 55–84.
• Zemánek, L. (2018), Politická filosofie Ivana Iljina, in: Nykl, H. (ed.), Vybrané kapitoly z ruského myšlení 20. století, Praha: Karolinum, s. 63–95.