Ladomirová

Ladomirová
Dřevěný chrám a zvonice v Ladomirové.
znak
Poloha
Souřadnice	49°19′46″ s. š., 21°37′29″ v. d.
Nadmořská výška	262 m n. m.
Stát	Slovensko Slovensko
Kraj	Prešovský
Okres	Svidník
Tradiční region	Šariš
Ladomirová
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	15,4 km²
Počet obyvatel	1 789 (2 023)
Správa
Status	obec
Starosta	Mgr. Olina Bojčíková
Vznik	1414 (první písemná zmínka)
Oficiální web	www.ladomirova.sk
Telefonní předvolba	054
PSČ	090 03
Označení vozidel (do r. 2022)	SK
NUTS	527505
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ladomirová je obec na Slovensku v okrese Svidník. Žije zde približne 1900 obyvatel. Poprvé je písemně doložena v roce 1414 jako osada Ladamerwagasa.

Ladomirová byla součástí Šarišské župy a patřila do okresu Svidník. Ladomirová leží v severní části Nízkých Beskyd v údolí říčky Ladomirky. Terén v okolí obce je členitý, dolinami menších potoků rozřezaný povrch tvoří souvrství flyše, náplavy štěrků a písků a svahové hlíny. Zalesněna je pouze ve východní a severní část (buk, habr a bříza).

Obec byla založena v dobách valašské kolonizace na zákupním právu a v roce 1427 nebyla zdaněna. Z místní pevnůstky, přeměněné později na kastel, ve středověku kasteláni spravovali východní část hradního panství Makovica.

V druhé polovině 14. století Cudarovci, majitelé Makovice, zintenzivnili po roce 1364 kolonizaci svého panství také na podkladě modifikovaného německého práva. Svůj majetek rozšiřovali a obohacovali dalším osídlováním nebo zakládáním nových osad, dokonce tak intenzívně, že se dostali do finančních těžkostí a v roce 1414 část svého panství zálohovali Janovi Bubekovi z Plešivce. Zálohovány byly i nově vzniklé osady, mezi které patřila i Ladomirová. V letech 1415–1416 byla majetková dražba území a sídla makovického panství potvrzena donací krále Zikmunda a Jagerskou kapitulou.

Středověké panství Makovica bylo později rozděleno na 3 obvody – hradní (zborovský), kurimský a ladomirský. Podstatný a strategický význam měl ladomirovský obvod v dnešní Ladomirové. Proto z Makovice vycházely podněty na osídlování území východně severně od této obce.

Přes obec vedla významná obchodní cesta z Potisí do Polska. Před rokem roku 1458 už v Ladomirové vybírali královské mýto na mýtní stanici na novém obchodně-vojenském přechodu do Polska skrz blízký Dukelský průsmyk, kterého význam narůstal již od poloviny 15. století. Kastel je uváděn jako castellum.

V druhé polovině 15. století a na začátku 16. století ho měli v držbě bohatí magnáti z Rozhanovců. Podobu kastelu dnes už neznáme. O obchodní frekventovanosti cesty svědčí i novější nález nádoby s asi 5 zlatými dukáty krále Matyáš Korvín (jeden kus se nachází ve sbírce Muzea ukrajinské a rusínské kultury ve Svidníku pod přírůstkovým číslem 11/78).

V 15. století byla nejvýchodnější a nejsevernější vesnicí v dolině Ladomírky i Šarišské župy. Tehdy zde Cudarovci postavili kastel, který zde existoval i v 16. století.

Obec je uvedena v nařízení Pavla Rákociho (od roku 1626 išpana-župana Šariše a Turně) z 30. prosince 1624, kde vyhlásil privilegium, kterým osvobodil od roboty na panském kněze z obce Ladomir. Namísto povinných robot měl platit ročně na svátek sv. Michala archanděla 10 florénů a jednu kožku z kuny.

Od 18. a 19. století zde měly majetky Ladomírskovci.

V roce 1600 měla usedlost 16 obývaných poddanských domů, obydlí šoltýse, mlýn, mýtnici, kostel, faru, školu a kastel. V roce 1787 měla obec 102 domů a 720 obyvatel, v roce 1828 pak 128 domů a 946 obyvatel, v roce 1942 měla 164 domů a 879 obyvatel (v té době byla počtem obyvatel největší obcí tehdejšího okresu Svidník), kteří se živili zemědělstvím, chovali dobytek a pracovali v lesích.

Historická zástavba v obci a výstavba sedláckých obydlí byla budovaná u silnic a typologicky ji můžeme zařadit, má charakter nepravidelného rozmístění jednotlivých domů.

Až do počátku druhé světové války v obci byly jen roubené domy s maštalí a kůlnou pod společnou vysokou valbovou slaměnou střechou. Při obnově válkou zničených domů byly už budovány cihlové zděné domy s vícero místnostmi, které stále ještě měly charakter původních roubených staveb. Koncepce výstavby modernějších rodinných domů a vesnice se začala měnit až v šedesátých letech 20. století.

Ještě počátkem 20. století v obci bylo rozšířeno tkaní plátna, pletení košů a výroba dřevařského nářadí.

Po první světové válce se v obci usadili ruští emigranti (pravoslavní mniši), kteří zde v roce 1923 postavili pravoslavný chrám sv. Archanděla Michala.

Na podzim 1944 se u obce odehrála velká tanková bitva v rámci Karpatsko-dukelské operace. Ladomirová byla osvobozena 26. listopadu 1944. V té době v místním hostinci „U Gajdoša“ 11. prosince 1944 naposledy dirigoval vojenský hudební koncert Vít Nejedlý. Pro připomínku této události zde byla instalována pamětní deska. Obec byla v té době téměř celá zničena, po osvobození byla znovu vystavěna.

Státní statek byl založen v roce 1954. V 90. letech 20. století byla jeho činnost ukončena. Většina zdejších obyvatel pracovala v průmyslových závodech ve Svidníku. Ostatní obyvatelé pak pracovali většinou v zemědělství a v lesích.

V červeném štítu na zlatém pažitu dvě stojící k sobě pootočené postavy. Drží se za ruku, na pravé straně je stříbrně oděný muž v modré vestě, černých botách se stříbrným pérem v černém klobouku. Na levé straně stojí zlatovlasá žena se zlatým copem, ve stříbrných šatech, modrém živůtku a černé zástěře.

Vlajka obce sestává z 6 podélných žluto-červeno-žluto-bílo-zeleno-žlutých pruhů. Vlajka má poměr stran 2:3 a ukončena je dvěma zástřihy, sahajícími do třetiny jejího listu.

Obecní znak byl vytvořen podle pečetidla obce z roku 1868. Autory znaku jsou Michal Kosť a Dragica Vrteľová.

Symboly obce byly přijaty na jednání obecního zastupitelstva 21. května 1998 a jsou zapsány v Heraldickém registru Slovenské republiky (1. svazek, strana 120–121) pod číslem L-82/1998.

V obci se nachází řeckokatolický dřevěný kostel se zvonicí z roku 1742, zasvěcený svatému Michaelovi archandělovi. Byl postaven bez jediného hřebíku. ^[1]

V době druhé světové války byla poškozená pravá strana ikonostasu, zpět do původní podoby byla zrestaurována v roce 1946. Kostel byl znovu poškozen v roce 1957, kdy na něj za bouře spadla okolostojící lípa. Kostel je od roku 1968 národní kulturní památkou a od 8. července 2008 je zapsán v seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

V areálu kostela na jižní straně se nachází dřevěná zvonice sloupové konstrukce z vnější strany zabezpečená vertikálními smrkovými deskami. I ona byla poškozena pádem lípy a znovu byla zrekonstruována do původního stavu.

Kostel je srubový trojprostorový sakrální objekt. Věž zde dominuje. Věže i stupňovité dvojpodlažní stanové střechy nad svatyní jsou ukončeny tzv. šindelovými „makovičkami“ s kovanými kovovými kříži. Pozoruhodnou charakteristiku sakrálního komplexu určuje exteriérová stupňovitá dynamická střecha, která je pokryta šindelem. Tento typ střechy se stal prototypem pro kostel v Miroli a Hunkovcích. Srub i podvěžní prostory jsou v exteriéru upraveny vertikálními smrkovými deskami s lištami. Na západní straně lodě se nalézá malý chór s dřevěným parapetem. V přední části oplocení objektu se zachovala část dřevěné trámové ohrady se šindelovou stříškou a také vstupní branka s nízkou jehlanovou stříškou pokrytou šindelem.

Umělecky hodnotný je ikonostas a oltář, který pochází z poloviny 18. století. Pětiřadá polychromovaná dřevěná architektura je vyplněna ikonami. V hlavní řadě ikonostasu se nacházejí ikony sv. biskupa Mikuláše, Bohorodičky Hodigetrie, Ježíše Krista Učitele a svatého archanděla Michaela. Do druhé řady byly umístěny ikony s obsahem hlavních církevních svátků, uprostřed které se nachází ikona s námětem Poslední večeře. Ve třetí řadě byly instalovány ikony s jednotlivými apoštoly. Uprostřed se nachází ikona Pantokratora. Ve čtvrté řadě je 6 medailónů, ve kterých jsou vyobrazeny dvojice postav. Uprostřed řady je zobrazeno Ukřižování s Bohorodičkou a sv. Janem Evangelistou. V páté řadě se nalézají ikony Kristus vstal z mrtvých, pod 2. a 3. ikonou jsou zobrazeni cherubíni a pod 4. ikonou byzantská císařovna Helena a císař Konstantin s křížem. Kromě toho je zde několik ikon a ostatních bohoslužebných předmětů zapsaných v seznamu kulturních památek. Některé ikony s nacházejí ve sbírkách Šarišského muzea v Bardejově.^[2]

V obci se nachází ještě jeden novější pravoslavný Kostel svatého Michaela archanděla, který byl postaven podle vzoru ruských chrámů v 20. letech 20. století. V jeho interiéru najdeme nástěnné malby (fresky) a ikony vytvořené v souladu s byzantským a staroruským stylem. Autory maleb byli mniši Filion a Kyprian. Řezbářské a stolařské práce vykonávali mnich Michal a místní občan Nikolaj Bojko.

V roce 1924 zde byl postaven pravoslavný monastýr – klášter – s církevní tiskárnou Jova Počajevského. Monastýr měl velkou knihovnu a byl významným střediskem vzdělanosti ve svidnickém okrese. Klášter zde existoval až do podzimu roku 1944, kdy byl zničen při vojenské Karpatsko-dukelské operace. Kromě církevních knih se zde tiskly knihy různého žánru a periodika. Po 2. světové válce mnoho zdejších mnichů emigrovalo do USA.

V klášteře působil šedesátičlenný smíšený církevní pěvecký sbor.

U státní silnice (směrem na Duklu) nalevo, přímo v obci, se nachází, neudržovaný vojenský hřbitov z první světové války, kde je pochováno 270 ruských vojáků v 82 společných hrobech (od října 1914 do března 1915), příslušníků 8. armády generála Brusilova. Identita pochovaných vojáků není známa. Předpokládá se, že v meziválečném období byla jména některých obětí ještě známa. 28 hrobů je hromadných. V hrobech č. 1 – 12 je pochováno po 6 obětech a v šachtách č. 13 – 28 bylo pochováno 8 obětí. Dalších 16 hrobů patří do kategorie společných. V každém z nich jsou pochovány dvě oběti. 38 obětí bylo pochováno jednotlivě.

Toto místo připomíná malá kaplička. V jejím interiéru se nacházejí sakrální předměty. Dnes již hroby nejsou označeny a celý hřbitov vypadá jako klasická louka, na kterou byla umístěna informační tabule.

Kapličku dali postavit ruští utečenci v roce 1938 při příležitosti 950. výročí přijetí křesťanství Kyjevskou Rusí. Realizátorem stavby byli mniši místního pravoslavného monastýru.

• Ladomir, Ladomirowa 1773
• Lademér 1786
• Ladomér, Ladomírowá 1808
• Ladomér 1863–1902
• Ladomérvágása 1907–1913
• Ladomirová, Ladomirovce 1920
• Ladomirová od roku 1927 až doposud

• 1869 – 811 obyvatel
• 1880 – 816 obyvatel
• 1890 – 751 obyvatel
• 1900 – 749 obyvatel
• 1910 – 836 obyvatel
• 1921 – 719 obyvatel
• 1930 – 791 obyvatel
• 1940 – 879 obyvatel
• 1948 – 599 obyvatel
• 1961 – 720 obyvatel
• 1970 – 792 obyvatel

V obci se narodil patriarcha ruské pravoslavné církve v zahraničí Laurus (Vasiľ Škurla).

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ladomirová na slovenské Wikipedii.

• Vlastivedný slovník obcí na Slovensku, Veda, vydavateľstvo slovenskej akadémie vied, Bratislava 1977, Str. 86
• DROBŇÁK, M.: Zborník z konferencie Prvá svetová vojna – boje v Karpatoch (www.kvhbeskydy.sk, 21.01.2008)
• DROBŇÁK, Martin – KORBA, Matúš – TURIK, Radoslav: Cintoríny prvej svetovej vojny v Karpatoch. Humenné : Redos, 2007, 86 s. ISBN 978-80-969233-3-5.
• Ďurina Marián: Zanedbané vojnové cintoríny z 1. svetovej vojny, In.: Bojovník č. 23, 24, 25/2010 str. 10
• SLEPCOV, I.: Miznúce stopy histórie, In: Dukla, č. 7, VIII. Ročník, Svidník, 11. februára 1998, str. 5
• SLEPCOV, I. Vojenské cintoríny z prvej svetovej vojny na východnom Slovensku. In Vojenská história, roč. 7, 2003, č. 2, s. 70.
• SLEPCOV Igor: Z histórie karpatskej ofenzívy Ruských vojsk v rokoch 1914 -1915, In.: Vojenská história 2/2000, ročník 4 str.5
• ŠUMICHRAST Peter: Nemecké vojnové hroby na území Slovenska 1.časť In: VOJENSKÁ HISTÓRIA, 3/2010, str. 88
• Turik Radoslav: Vedecká konferencia na tému Prvá svetová vojna – boje v Karpatoch; (www.kvhbeskydy.sk, 12.12.2007); Klub vojenskej histórie Beskydy Humenné.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ladomirová na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky