Lahošť

Lahošť
Náves s kaplí
Náves s kaplí
Znak obce LahošťVlajka obce Lahošť
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecDuchcov
Obec s rozšířenou působnostíTeplice
(správní obvod)
OkresTeplice
KrajÚstecký
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel695 (2023)[1]
Rozloha3,03 km²[2]
Katastrální územíLahošť
Nadmořská výška213 m n. m.
PSČ417 25
Počet domů178 (2021)[3]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduŠvermova 22
Lahošt
417 25 Lahošť
lahost@centrum.cz
StarostkaRadka Marková
Oficiální web: www.lahost.cz
Lahošť na mapě
Lahošť
Další údaje
Kód obce567647
Kód části obce78883
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Lahošť (německy Loosch, do roku 2006 Lahošt[4]) se nachází v okrese Teplice v Ústeckém kraji. Žije v ní 695[1] obyvatel.

Název

V místním archivu jsou uloženy pouze římskokatolické matriky obce (fara Jeníkov) z období let 1599–1892 a zde se objevuje pouze německá forma jména ve tvaru Losch, resp. Loosch. Ze starší dostupné literatury plyne, že František Palacký[5] i August Sedláček[6] uvádějí shodně obec pod jménem Lahošť.

Antonín Profous uvádí k vývoji názvu obce Lahošť tyto tvary: roku 1360 de Lachostze, roku 1396 Lahoscz. Pro následující století pak uvádí v 15. století tvary Laasch a Lasch a v 16. století Lahosst a Lahosstie, pro období let 1854–1923 tvar Lahošt.[7]

Historie

Přesné údaje o vzniku obce se nedochovaly. První písemná zmínka o obci Lahošť u Duchcova je ze 14. a 15. století, kdy obec příslušela k hradu Rýzmburk. V nejstarší době se připomíná mezi zbožím kanovnictví sv. Václava na hradě Pražském. V 17. století patřila obec hraběti z Valdštejna a v období 15. až 19. století byla součástí velkostatku DuchcovHorní Litvínov, panství Duchcov. Písemný materiál tohoto panství se dnes nachází ve Státním oblastním archivu v Praze.

Při osvobození 8. května 1945 bylo v obci asi 1 % Čechů, asi 2 % ze smíšených českoněmeckých manželství a asi 1 % různých jiných národností; cca 96 % obyvatel bylo německé národnosti. V současné době žije v obci asi 86 % Čechů a asi 10 % obyvatel slovenské národnosti, 2 % národnosti romské a asi 2 % národnosti německé.

V katastru obce se nachází zatopený lom Velká Vápenka. V lomu byly nalezeny odcizené osobní automobily a nevybuchlá munice.[8]

Keltský poklad

Související informace naleznete také v článku Duchcovský poklad.

Při hloubení v lednu roku 1882 nalezli dělníci v hloubce 6 až 9 metrů bronzový depot: bronzový kotel, v němž bylo uloženo množství náramků, náhrdelníků, prstenů a různých jiných předmětů v počtu asi 1 600 kusů. Nálezy jsou roztroušeny po řadě muzeí nejen v Česku, ale i v mnoha dalších státech Evropy – v Čechách v Českých Budějovicích, Chomutově, Duchcově, Hradci Králové, Kutné Hoře, Litoměřicích, Mostě, Praze, Teplicích, Trmicích a Karlových Varech, v zahraničí jsou nebo byly předměty duchcovského pokladu uloženy v Přírodovědném muzeu ve Vídni, Norimberku, Berlíně, Drážďanech, Mohuči a Londýně. Archeologové kladou tento poklad do 3. a 2. století př. n. l.[zdroj⁠?]

Přírodní poměry

Obří pramen

Obec má jednu zvláštnost – Obří pramen. Tento pramen od vyvěral na povrch země a byl tak silný (27–42 litrů za sekundu), že poháněl vodní mlýn. Byl to termální pramen (25–38 °C) se složením podobným teplickým pramenům. Teplota vody tohoto pramene se dnes pohybuje mezi 15–20 °C. Pramen teče v hloubce asi 35 metrů. Asi 30 metrů od jámy vyzděné v roce 1882 stojí kamenná věž s půdorysem o rozměrech asi 8 × 8 metru a asi 15 metrů vysoká, kterou používala rodina hrabat Valdštejnů jako vodojem, a voda se odtud potrubím odváděla do Duchcova, kde bývaly v tzv. Grenzu lázně. Hladina pramene následkem důlní těžby v červnu roku 1878 poklesla. Po katastrofě na dole Döllinger v únoru roku 1879 poklesla hladina termálního pramene podruhé. Koncem roku 1881 započaly práce na úpravě Obřího pramene, který byl vybrán jako pozorovací bod.[zdroj⁠?]

Paleontologie

V blízkosti vesnice (stejně jako u nedalekého Hudcova) byly koncem 19. století objeveny zkameněliny druhohorního mořského plaza ze skupiny Plesiosauria (čeleď Elasmosauridae), který byl profesorem Antonínem Fričem v roce 1906 popsán jako Cimoliasaurus teplicensis. Jednalo se o středně velkého dravého mořského plaza, který žil v této oblasti v období svrchní křídy (asi před 90 miliony let), když se zde ještě nacházelo mělké moře.[9]

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 843 obyvatel (z toho 404 mužů), z nichž bylo 39 Čechoslováků, 797 Němců a sedm cizinců. Kromě osmnácti evangelíků a sedmnácti lidí bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[10] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 936 obyvatel: 39 Čechoslováků, 896 Němců a jednoho cizince. Stále převažovala římskokatolická většina, ale žilo zde také 33 evangelíků, jeden člen církve československé a 36 lidí bez vyznání.[11]

Vývoj počtu obyvatel a domů místní části Lahošt[12][13]
18691880189019001910192119301950196119701980199120012011
Obyvatelé375556754968938843936577623617552530538561
Domy567287104105106130133113111108115136142

Znak

V horní části se opakují symboly pramenů, v dolní části pak kotlík jako symbol nálezu keltského pokladu. Zastupitelstvo obce se nakonec přiklonilo k poslední variantě návrhu s kotlíkem, a to především z toho důvodu, že občanům není tak známa keltská symbolika.[zdroj?]

Sport

Sportovní vyžití je v Lahošti nejvíce soustředěno na fotbalový oddíl, který působí pod hlavičkou FK Lahošť. Oddíl působí ve II. třídě OFS Teplice, ve které se hratelně udržuje mezi nejlepšími týmy soutěže. V obci jsou také dva šipkařské oddíly, které se prezentují v místních restauracích a také patří mezi ty lepší.

V minulosti tu též působil oddíl volejbalu, který aktivně podporoval pan Pelikán. V hodně dávné minulosti byla v obci přes zimu udržována lední plocha, kde se hrál hokej. Ledová plocha se nacházela u bývalého kulturního domu a měla vlastní osvětlení.

Kultura

Středem kulturního dění v obci je místní knihovna.

Pamětihodnosti

  • Kaple Panny Marie. Mohutná kaple, postavená roku 1859 stojí v obci pod průjezdní silnicí. Kaple byla renovována v letech 1929 a 1968 a dosud se užívá.[14] Věž se zvonem.
  • Socha svatého Jana Nepomuckého na návsi
  • Věž Obřího pramene
  • Barokní most

Galerie

Reference

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  4. Změny názvů katastrálních území [online]. Český statistický úřad, rev. 2017-05-24 [cit. 2017-05-30]. Dostupné online. 
  5. Popis království českého... , Praha 1848, s. 51
  6. Místopisný slovník historický království českého, 1909 reprint 1998, s. 496
  7. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam změny. Svazek II. CH–L. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1949. 706 s. Heslo Lahošť, s. 477–478. 
  8. VACULA, Vladimír; JANOUŠEK, Artur. Dno rybníka skrývalo čtyři kradená auta, náhodou je tam našli potápěči. iDnes.cz [online]. 2017-12-28 [cit. 2020-03-30]. Dostupné online. 
  9. SOCHA, Vladimír. Skutečná česká lochneska. OSEL.cz [online]. 2020-03-20. Dostupné online. 
  10. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 207. 
  11. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 59. 
  12. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 412, 413. 
  13. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 315. 
  14. Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek II. K/O. Praha: Academia, 1978. 580 s. Heslo Lahošť. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Czech Republic adm location map.svg
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Location map of the Czech Republic
Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Lahošť 2016-07-20 Dům čp. 101.jpg
Autor: Petr Kinšt, Licence: CC BY-SA 3.0
Lahošť, domy čp. 101 a 2 v ulici U Kapličky, pohled ze Švermovy ulice.
Lahošť 2016-07-20 Švermova ulice 2.jpg
Autor: Petr Kinšt, Licence: CC BY-SA 3.0
Východní část Švermovy ulice
Lahošť znak.jpg
Znak obce Lahošť, okres Teplice.
Ve stříbrno–modře děleném štítě nahoře tři červené kůly, dole zlatý keltský kotlík.
Lahost TP CZ.png
Poloha obce Lahošť v rámci okresu Teplice a správního obvodu obce s rozšířenou působností Teplice.
Lahošť 2016-07-20 Náves s kaplí.jpg
Autor: Petr Kinšt, Licence: CC BY-SA 3.0
Lahošť, náves s kaplí
Lahošť 2016-07-20 Bouřlivec.jpg
Autor: Petr Kinšt, Licence: CC BY-SA 3.0
Potok Bouřlivec ve vsi
Lahošť 2016-07-20 Dům čp. 8.jpg
Autor: Petr Kinšt, Licence: CC BY-SA 3.0
Dům čp. 8 v ulici U Kapličky
Sídelní vývoj Lahoště z roku 2013 - postupná stavba domů od 17. století.png
Autor: Michael Novák a Ivan Zlatník, Licence: CC BY-SA 4.0
Sídelní vývoj Lahoště z roku 2013 - postupná stavba domů od 17. století - dle katastrálního území
Flag of Lahošť.svg
List tvoří modrý žerďový pruh široký třetinu délky listu a sedm vodorovných pruhů střídavě bílých a červených. V modrém pruhu žlutý žerďový klín vycházející z druhé až šesté sedminy žerďového okraje s vrcholem na vlajícím okraji modrého pruhu.