Lajka

Lajka
Základní informace
Pohlaví	samice
Narození	1954 Moskva
Úmrtí	3. listopadu 1957 (ve věku 2–3 let) Sputnik 2
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lajka (rusky Лайка, česky doslova „Štěkačka“; 1954 – 3. listopadu 1957) byla fena, která se jako první živý tvor pocházející z planety Země dostala na oběžnou dráhu.^[1] Stalo se tak 3. listopadu 1957 na palubě sovětské družice Sputnik 2. V době přípravy jejího letu bylo o vlivu kosmického letu na živé organismy známo jen málo. Vyslání zvířat do vesmíru bylo proto nezbytným předpokladem letů lidí.^[2][3]

Lajka, potulný pes odchycený na jedné z moskevských ulic, se původně jmenovala Kudrjavka (rusky Кудрявка; doslova Kudrnka). Pro let na Sputniku 2 byla cvičena s dalšími dvěma psy.

Technologie návratu kosmické lodi z oběžné dráhy na Zemi nebyly k dispozici, proto nebyl Lajčin návrat na Zem plánován. Třebaže se očekávalo, že prožije na oběžné dráze jeden týden, uhynula následkem stresu a přehřátí^[4] už zhruba 5 až 7 hodin po startu.

Byla prvním živočichem na oběžné dráze Země, nikoliv však ve vesmíru. Hranici vesmíru – tedy výšku 100 km nad zemí – jako první živočichové překonaly octomilky vynesené německou raketou V-2 (ukořistěnou Američany) v únoru 1947 ze Spojených států amerických a byly tedy první živočichové ve vesmíru,^[5][6] v roce 1949 vyletěla první opice, makak rhesus. V Sovětském svazu byli prvními psy ve vesmíru dvojice Dezik a Cygan (rusky Дезик и Цыган), kteří byli vysláni roku 1951 z kosmodromu Kapustin Jar po balistické dráze do výše 101 km.^[7]

Po úspěšném vypuštění družice Sputnik 1 dne 4. října 1957, požadoval tehdejší sovětský vůdce Nikita Chruščov další start ke 40. výročí Říjnové revoluce, tedy do 7. listopadu. Konstrukční kancelář OKB-1 připravovala družici tentokrát vybavenou i vědeckými přístroji, ale ta nemohla být hotova včas (byla vypuštěna v květnu 1958 jako Sputnik 3).^[8] Konstruktéři se proto, aby uspokojili politické vedení státu, rozhodli vypustit družici se psem na palubě.

Lety psů na oběžné dráze Země ještě před lidskými byly zamýšleny dlouho; jejich přípravou se v Institutu letecké medicíny zaobírala skupina lékařů v čele s Vladimirem Jazdovským. Stokilometrovou hranici vesmíru překonali jejich pokusní psi při suborbitálních letech už roku 1951.^[9][10]

Oficiální rozhodnutí o vypuštění Sputniku 2 se psem padlo 10. nebo 12. října.^[11] Ve spěchu byla sestavena družice, která obsahovala kromě hermetizované válcové schránky využívané při předchozích suborbitálních letech psů i přístroje pro měření solárního a kosmického záření.^[8]

Družice byla vybavena i systémem zabezpečení života – generátorem kyslíku, který zároveň pohlcoval oxid uhličitý a vzdušnou vlhkost. Termoregulační systém měl udržovat teplotu na 15 °C. Potravu (ve formě gelu) měla Lajka na sedm dní. Čidla na těle psa snímala srdeční tep, dechovou frekvenci, pohyb a krevní tlak. Údaje byly předávány pomocí vysílače na Zemi.^[4][12]

Lajka byla toulavý moskevský pes, odchycený na ulici. Vědci usoudili, že toulaví psi jsou zvyklí na těžký život, hlad a žízeň a spíše vydrží jak výcvik, tak kosmický let.^[9] Lajka byla kříženec, fena, zhruba tříletá (nebo dvouletá)^[13] a vážila 6 kg.^[14] Po odchytu dostala povícero jmen, Kudrjavka, Žučka (doslova „Brouček“), Limončik (doslova „Citrónek“). Známou se stala jako Lajka, což je jméno plemen loveckých psů severního Ruska a Sibiře. Americká média ji pojmenovala Muttnik (složenina z mutt (kříženec) a -nik ze Sputnik.^[15] nebo Curly (přeložená Kudrjavka).^[16] Popisována byla jako klidná, nevyvolávající rvačky s jinými psy.^[17]

Pro let na Sputniku 2 byli trénováni tři psi: Albina, Muška a Lajka.^[18][19] Lékaři vybrali k letu Lajku,^[20] Albina předtím letěla dvakrát na raketě R-1E a nyní byla náhradníkem, Muška byla použita k testování vybavení a systémů podpory života.^[12][21]

Psi si na těsnou kabinu, ve které se nemohli otáčet, pouze sednout, postavit či lehnout, zvykali postupně, když byli drženi ve stále menších kotcích. Výzkumníci zjistili, že k přizpůsobení potřebují poměrně dlouhou dobu. Na přetížení si zvykali na centrifuze a taktéž byli přivykáni na hluk při startu rakety a na speciálně vyvinuté kašovité jídlo.^[12]

Před letem vzal vedoucí lékařského týmu Vladimir Jazdovskij Lajku k sobě domů, aby si pohrála s jeho dětmi. Později k tomu ve svých vzpomínkách napsal: „Chtěl jsem pro ni udělat něco pěkného, když měla žít už jen krátce…“^[22]

Podle NASA byla Lajka umístěna do boxu v družici už 31. října 1957 – tři dny před startem.^[12] Vzhledem k zimě panující na kosmodromu byla družice vyhřívána. Lajčin stav hlídali dva asistenti. Těsně před startem ji pečlivě upravili a zkontrolovali čidla na těle.^[23]

Raketa Sputnik (verze rakety R-7) vynesla Sputnik 2 z kosmodromu Bajkonur 3. listopadu 1957. Během startu se při nejvyšším přetížení dech Lajky zrychlil třikrát až čtyřikrát ve srovnání se stavem před letem.^[12] Tep se zvedl ze 103 na 240 tepů za minutu. Po dosažení oběžné dráhy byl podle plánu odhozen kryt družice; družice však zůstala spojená s posledním stupněm nosné rakety (blokem A). Systém regulace teploty proto nebyl plně funkční a kabina se postupně zahřála na 40 °C.^[24] Po třech hodinách letu ve stavu beztíže se Lajčin puls vrátil na 102 tepů za minutu,^[25] trvalo to třikrát déle než při pozemních testech, zřejmě kvůli stresu zvířete. Lajka byla rozrušená, ale najedla se.^[24] Po pěti až sedmi hodinách letu nejevila známky života.^[12]

Sovětští vědci předem plánovali, že pes bude usmrcen, podle některých informací se tak mělo stát naprogramovanou injekcí.^[26] V následujících letech po Lajčině letu vydával Sovětský svaz rozporná prohlášení o jejím osudu.^[27] Podle nich uhynula šestý den letu následkem nedostatku kyslíku,^[14] po selhání baterií, nebo byla usmrcena. Roku 1999 se v ruských médiích objevily zprávy, že zahynula čtvrtý den následkem přehřátí.^[11] V říjnu 2002 ve zprávě přednesené na Světovém vesmírném kongresu (World Space Congress) v Houstonu oznámil Dmitrij Malašenkov, jeden z vědců připravujících let Sputniku 2, že uhynula během čtvrtého oběhu na následky přehřátí.^[4]

Sputnik 2 zanikl v atmosféře Země 14. dubna 1958.^[28]

Hlavním výsledkem letu Lajky bylo potvrzení, že živý tvor bez problémů přežije vzlet do vesmíru a delší pobyt na oběžné dráze ve stavu beztíže.^[13] Po letu před sovětskými vědci nadále nestála otázka, zda jsou lety lidí do vesmíru možné, ale jak je bezpečně uskutečnit.^[13] Úspěšný let druhé sovětské družice, navíc s živým tvorem na palubě, posílil prestiž sovětské vědy a stal se triumfem sovětské propagandy.^[29][30] Nicméně západní ochránci práv zvířat kritizovali vyslání Lajky na smrt, přičemž spojovali averzi k pokusům na zvířatech s antikomunismem.^[30][31] Sovětská vláda reagovala zavedením značky cigaret Lajka s jejím vyobrazením na krabičce, aby tak získala sympatie veřejnosti.^[32] Další lety psů na oběžné dráze Země probíhaly od druhé poloviny roku 1960 a byly koncipovány jako návratové, v rámci přípravy na let člověka.^[13]

Lajka má památník – sochu a pamětní desku ve Hvězdném městečku, ve kterém se připravují ruští kosmonauti.^[33] Roku 2008 byl na pozemcích Institutu vojenské medicíny v Moskvě odhalen další Lajčin památník.^[34] Lajka byla navíc námětem mnoha poštovních známek po celém světě. Příběh psa, který se nevrátil z vesmíru, je stále připomínán. O jejím životě byl napsán komiks Laika,^[35] objevila se v písních – například Laika ICE MC,^[36] její jméno nese několik hudebních skupin. Na jaro 2013 připravuje English Touring Opera uvedení opery Laika the Spacedog.^[37]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Laika na anglické Wikipedii.

• ABADZIS, Nick. Laika. 1. vyd. New York, USA: First Second, 2007. 208 s. Dostupné online. ISBN 1-59643-101-6. (anglicky) Komiks o Lajce. 
• DUBBS, Chris. Space Dogs: Pioneers of Space Travel. ilustr. vyd. Lincoln, NE: Writer’s Showcase Press, 2003. 108 s. ISBN 0-595-26735-1. (anglicky) 
• GOVORCHIN, G. G. The Soviets In Space – An Historical Survey. Spaceflight. 1965, čís. 7, s. 74–82. (anglicky) 
• GRÜNDER, Matthias. Lexikon der bemannten Raumfahrt. Raketen, Raumfahrzeuge und Astronauten. Berlin: Schwarzkopf & Schwarzkopf, 2001. ISBN 3-89602-287-3. (německy) 
• CHERNOV, V. N.; JAKOVLEV, V. I. Scientific research during the flight of an animal in an artificial earth satellite. Artificial Earth Satellite. 1958, čís. 1. (anglicky) 
• ВАСИЛЬЕВ,, П. В.; ГЛОД, Г. Д. Глава 2. Научное обоснование возможности космических полетов человека и их медико-биологическая подготовка. In: УШАКОВ, И. Б.; БЕДНЕНКО, В. С.; ЛАПАЕВ, Э. В. История отечественной космической медицины (по материалам военно-медицинских учреждений). Москва-Воронеж: Воронежский государственный университет, 2001. Dostupné online. ISBN 5-9273-0097-9, ISBN 9785927300976. (rusky)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Lajka na Wikimedia Commons
• BELL, E. Sputnik 2 [online]. NASA, rev. 2012-4-20 [cit. 2012-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
• MITCHELL, Don P. Sputnik 2 [online]. 2007 [cit. 2012-04-24]. Sputnik 2 na webu Don P. Mitchella. Dostupné online. (anglicky) 
• ZUNA, Pavel. Den, kdy první živý tvor vyletěl na oběžnou dráhu [online]. Seznam.cz, 2011-11-3 [cit. 2012-04-24]. Reportáž Pavla Zuny na stream.cz. Dostupné online.