Lajos Batthyány

Ludvík František Josef Batthyány
Lajos Batthyány
Narození	10. února 1807 Bratislava
Úmrtí	6. října 1849 (ve věku 42 let) Pešť
Příčina úmrtí	poprava a střelná rána
Místo pohřbení	Hřbitov Kerepesi
Alma mater	Právnická fakulta v Záhřebu
Povolání	ekonom a politik
Politické strany	Opoziční strana Mierová strana
Choť	Antonie Alžběta Zichyová z Vásonykeő (1834–1849)[1]
Děti	Emanuela Batthyányová Helena Batthyányová Elemér Batthyány
Rodiče	József Sándor Batthyány a Borbála Skerlecz
Rod	Batthyányové
Funkce	premiér Maďarska (1848) poslanec maďarského Národního shromáždění (1848) ministr spravedlnosti Maďarska (1848) Minister of Public Works and Transport of Hungary (1848)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lajos Batthyány [lajoš baťáňi], také znám jako Ludvík František Josef Batthyány nebo Ľudovít Batthyány (10. února 1807, Bratislava – 6. října 1849, Pešť), byl uherský šlechtic, maďarský vlastenecký politik a v roce 1849 první předseda maďarské parlamentní vlády.

Pocházel z bohaté a historicky významné šlechtické rodiny Batthyányů, z níž pocházela řada biskupů, politiků a vojevůdců. Když se rodiče rozvedli, odjel s matkou do Vídně a byl vychováván v internátní škole. Po studiu akademie v Záhřebu odjel na čtyři roky do Itálie, kde získal hodnost poručíka a promoval v právu. Od roku 1830 zasedal jako dědičný člen uherské horní komory a roku 1834 se oženil s hraběnkou Antonií Zichyovou, s níž měl tři dcery. Zasazoval se o reformy v hospodářství, podporoval chov koní a pěstování bource morušového a zakládal zemědělské akademie.

Od roku 1839 byl ve sněmu aktivnější a později začal podporovat Kossutha, i když se s ním jako šlechtic a zastánce konstituční monarchie v názorech neshodoval. Od roku 1847 byl ve sněmu vůdcem opozice a byl členem delegace, která nakonec ve Vídni prosadila, aby maďarská vláda byla v Uhrách suverénní. 17. března 1848 jej císař Ferdinand I. Dobrotivý jmenoval prvním ministerským předsedou Uherska. Vláda zápasila s mnoha problémy a Batthyány se snažil zorganizovat krajské vlády a nezávislou maďarskou armádu. 29. srpna odjel s Ferencem Deákem do Vídně, aby přiměli císaře odvolat bána Jelačiče a podřídit rakouskou armádu v Uhrách uherské vládě, s čímž císař nakonec souhlasil. Batthyány však současně nabídl Jelačičovi, aby se Chorvatsko osamostatnilo, jenže Jelačič místo toho vtrhl 11. září do Uher.

Batthyány resignoval, ale na nátlak uherského paladina Štěpána vzal resignaci zpět. 13. září vyhlásil Batthyány vzpouru proti císaři a chtěl, aby ji paladin vedl, což ten odmítl a opustil Uhry. 25. září císař odmítl uznat Batthyányho vládu a jmenoval velitelem armády hraběte von Lamberg, jehož však vzbouřenci 28. září v Pešti zabili. 29. září porazila Batthyányho armáda Jelačiče v bitvě u Pákozdu, 2. října však Batthyány resignoval a vstoupil do armády jako voják. 11. října spadl s koně a zlomil si ruku, takže se vrátil do politiky. Snažil se jednat s generálem Windischgrätzem, který ho však nepřijal. 8. ledna 1849 se vrátil do Pešti, kde byl zajat, odvezen do Bratislavy, Lublaně a Olomouce, kde byl 16. srpna vojenským tribunálem odsouzen k smrti. Ve vězení se neúspěšně pokusil o sebevraždu dýkou, kterou mu přinesla jeho žena, a 6. října byl zastřelen.

Týž den bylo v Aradu popraveno i 13 maďarských velitelů (Aradští mučedníci).^[2]

Roku 1870 byly jeho ostatky přeneseny do mauzolea na hřbitově Kerekesi v Budapešti.

• Ottův slovník naučný, heslo Batthyány, Ludvík. Sv. 3, str. 484

• Uhersko
• Dějiny Maďarska
• Maďarská revoluce 1848–1849
• Seznam prezidentů Maďarska
• Lajos Kossuth
• István Széchenyi

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ludvík František Josef Batthyány na Wikimedia Commons
• Website rodiny Batthyány Archivováno 11. 8. 2014 na Wayback Machine.
• Rodokmen rodiny Batthyány na GENEALOGY.EU