Lakušník vodní
Lakušník vodní | |
---|---|
© Hans Hillewaert, CC BY-SA 3.0 Lakušník vodní (Batrachium aquatile) | |
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
málo dotčený[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
Řád | pryskyřníkotvaré (Ranunculales) |
Čeleď | pryskyřníkovité (Ranunculaceae) |
Rod | lakušník (Batrachium) |
Binomické jméno | |
Batrachium aquatile (L.) Dumort., 1827 | |
Synonyma | |
| |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Lakušník vodní (Batrachium aquatile, syn.: Ranunculus aquatilis) je druh rostliny z čeledi pryskyřníkovité (Ranunculaceae).
Popis
Jedná se o jednoletou až vytrvalou vodní bylinu, která může po vyschnutí růst i na bahnitých substrátech.[2] Lodyha je větvená a lysá, podle stanoviště může dorůstat délky 30–150 cm.[2][3] Listy jsou střídavé, vyskytuje se zde heterofylie, vytváří se lupenité listy plovoucí na hladině (nebo u terestrických forem), čepele jsou na obrysu ledvinité 3–7 laločné až klané. Zato ponořené listy jsou zcela jiné, niťovité, několikrát dlanitosečné s niťovitými úkrojky.[2] Na bázi listů jsou palisty. Květy jsou jednotlivé, oboupohlavné a pravidelné s víceméně kuželovitým květním lůžkem, vykvétají nad hladinou a jsou opylovány hmyzem (entomogamie).[2] Plodní stopka bývá kratší než 5 cm a je kratší než řapík příslušného lupenitého listy.[3][4] Kališních lístků je 5, jsou zelené.[2] Korunních je většinou také pět, jsou bílé, na bázi se žlutou skvrnou.[2] Květy jsou spíš malé (menší než u podobného lakušníku štítnatého (Batrachium peltatum), korunní lístky jsou asi 5–9, zřídka až 10 mm dlouhé.[3] Tyčinek je asi 15–25, pestíků asi 30–40.[2] Plodem je nažka, na vrcholu zakončená krátkým zobánkem, nažky jsou uspořádány na květním lůžku do souplodí. Nezralé nažky jsou chlupaté, za zralosti někdy olysávají, úzký křídlatý lem chybí.[2] Plody se šíří vodou (hydrochorie).[2] Počet chromozómů je 2n=48,[3] jedná se o hexaploid.[4]
Rozšíření
Druh je velmi variabilní a je rozšířen ve značné části světa, v Evropě, v Asii, Severní i Jižní Americe, v Mexiku, Africe a Austrálii. Ovšem záleží na taxonomii, je rozlišováno více variet a někdy i různých příbuzných druhů. Např. v Severní Americe je rozlišován Ranunculus aquatilis var. aquatilis a Ranunculus aquatilis var. diffusus.[2][5] V České republice to je celkem běžný druh, je rozšířen ovšem častěji v nižších polohách.[3] I když je nutno brát v úvahu, že hlavně dříve nebyl v ČR odlišován druh lakušník štítnatý, např. Květena ČR ho udává pouze jako varietu B. aquatilis,[2] proto některé údaje o výskytu lakušníku vodního se mohou vztahovat k druhu Batrachium peltatum.
Ekologie
Jedná se o vodní rostlinu, která může po vyschnutí vegetovat i na obnažených dnech. Ve stojatých vodách, popř. pomalu tekoucích, často vytváří monodominantní rozsáhlé porosty nebo porosty smíšené s jinými vodními rostlinami. Je to typický druh vegetace vodních rostlin v mělkých, krátkodobě vysychajících vodách svazu Ranunculion aquatilis, zvláště pak asociace Ranunculetum aquatilis.
Reference
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
- ↑ a b c d e f g h i j k HUSÁK, Štěpán; HEJNÝ, Slavomil; SLAVÍK, Bohumil. Batrachium (DC.) S.F. Gray. In: HEJNÝ, Slavomil; SLAVÍK, Bohumil (eds.). Květena České republiky, vol. 1. Praha: Academia, 1988. S. 446–456.
- ↑ a b c d e KAPLAN, Zdeněk. Batrachium (DC.) S.F. Grey. In: KUBÁT, Karel et. all. Klíč ke květeně České republiky. Praha: Academia, 2002. S. 121–124.
- ↑ a b FISCHER, Manfred A. et al. Exkursionsflora für Österreich, Liechtenstein und Südtirol. Linz: [s.n.], 2005. (německy)
- ↑ Flóra Severní Ameriky [online]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu lakušník vodní na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor:
- Information-silk.png: Mark James
- derivative work: KSiOM(Talk)
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
© Hans Hillewaert, CC BY-SA 3.0
Common water-crowfoot close to Urzulei on the SS125 road, Sardinia, Italy