Lamblie střevní

Jak číst taxoboxLamblie střevní
alternativní popis obrázku chybí
Lamblie střevní
Vědecká klasifikace
DoménaEukaryota
ŘíšeExcavata
KmenFornicata
NadtřídaEopharyngia
Třídatrepomonády (Trepomonadea)
Řáddiplomonády (Diplomonadida)
ČeleďGiardiidae
RodGiardia
Binomické jméno
Giardia intestinalis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lamblie střevní (Giardia intestinalis, G. lamblia nebo G. duodenalis) je parazitický prvok z řádu diplomonád. V širším pojetí se jedná o několik druhů, které lze od sebe odlišit na základě charakteristických morfologických znaků u trofozoitů.[1] Onemocnění způsobené lambliemi se označuje jako giardióza či lamblióza.[2]

Popis

Lamblie nemá buněčná ústa a živí se tak pouze pinocytoticky.[2] Také má jen redukované mitochondrie: označují se jako mitozomy a neobsahují na rozdíl od mitochondrií genom.[3] Na druhou stranu mají dvě jádra. V roce 2007 byl osekvenován genom této diplomonády; je spíše menší a obsahuje 12 miliónů párů bází.[4]

Na spodní straně buňky je vytvořen přísavný disk, tvořený mikrotubuly a proteinem giardinem. Při dělení tento přísavný disk zaniká a každá ze vzniklých buněk si ho musí vytvořit znovu (de novo). Jako organizační centrum tvorby nových mikrotubulů pro novou přísavku slouží mediánní tělíska, vypadající jako dvě oválné struktury uprostřed buňky.[2]. Mediánní tělísko a adhezivní disk jsou pro jednotlivé druhy rodu Giardia charakteristické. Dalším charakteristickým znakem je přítomnost bičíků – mají 6 předních a 2 zadní (vlečné) bičíky. Vlečné bičíky procházejí tělem lamblie v cytostomu a vystupují zádí.

Životní cyklus

Životní cyklus G. intestinalis

Lamblie tvoří cysty – mají vejčitý tvar a měří 8–12 × 7–10 µm (mikrometrů), které se po požití v žaludku excystují a mění se na trofozoity. Ti dosahují rozměrů: délka 9–21 µm, šířka 6–12 µm, tloušťka 2–4 µm.[1] Usídlují se na povrchu sliznice tenkého střeva, především ve dvanáctníku a proximální části lačníku (duodenum a jejunum, součást tenkého střeva) nebo v žlučovodech a žlučníku. Právě v tenkém střevě způsobují příznaky nemoci, protože trofozoiti mechanicky ničí svým přísavným diskem stěnu tenkého střeva a to tak, že se adhezivním diskem přichycují na povrch enterocytů a pokryjí sliznici střeva, kterou tak zbaví resorpční schopnosti a naruší tím trávení. Proto se Giardii říká tzv. kobercový parazit. Rovněž se množí a tvoří se cysty, které odcházejí z těla ven a obvykle dalšího hostitele nakazí skrz znečištěnou vodu nebo potraviny.[2]

Onemocnění

Související informace naleznete také v článku giardióza.

Giardióza je v ČR nejčastější lidské střevní onemocnění způsobené parazitickým prvokem, s incidencí až několika stovek případů ročně. Na celém světě pak trpí giardiózou milióny lidí.[2]

Další druhy

Střevní lamblie není jediným druhem, existuje několik podobných druhů rozlišitelných podle morfologie trofozoitů:[1]

  • Giardia intestinalis – hostitelem jsou hospodářská, domácí, volně žijící zvířata a člověk
  • Giardia ardeae a Giardia psittaci – hostitelem jsou ptáci (pravděpodobně nejsou přenosné na člověka)
  • Giardia muris a Giardia microti – hostiteli hlodavci (nebyl potvrzen přenos na člověka)
  • Giardia agilis – hostiteli obojživelníci (nebyl potvrzen přenos na člověka)

Reference

  1. ↑ a b c CHROUST, Karel; LUKEŠOVÁ, Daniela; MODRÝ, David, Svobodová Vlasta. Veterinární protozoologie. 1. vyd. Brno: VFU Brno, 1998. 113 s. ISBN 80-85114-27-5. S. 31. 
  2. ↑ a b c d e VOLF, Petr; HORÁK, Petr. Paraziti a jejich biologie. Praha: Triton, 2007. (Vyd. 1). ISBN 978-80-7387-008-9. S. 318. 
  3. ↑ HEHL, Adrian B, Attila Regos, Elisabeth Schraner, André Schneider. Bax function in the absence of mitochondria in the primitive protozoan Giardia lamblia. PLoS ONE. 2007, roč. 2, čís. 5, s. e488. Dostupné online [cit. 2008-09-17]. ISSN 1932-6203. DOI 10.1371/journal.pone.0000488. 
  4. ↑ YEE, Janet, Anita Tang, Wei-Ling Lau, Heather Ritter, Dewald Delport, Melissa Page, Rodney D Adam, Miklós Müller, Gang Wu. Core histone genes of Giardia intestinalis: genomic organization, promoter structure, and expression. BMC Molecular Biology. 2007, roč. 8, s. 26. Dostupné online [cit. 2008-09-17]. ISSN 1471-2199. DOI 1471-2199-8-26. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Giardia lamblia SEM 8698 lores.jpg
This scanning electron micrograph (SEM) revealed some of the external ultrastructural details displayed by a flagellated Giardia lamblia protozoan parasite. G. lamblia is the organism responsible for causing the diarrheal disease "giardiasis". Once an animal or person has been infected with this protozoan, the parasite lives in the intestine, and is passed in the stool. Because the parasite is protected by an outer shell, it can survive outside the body, and in the environment for long periods of time. Cysts are resistant forms and are responsible for transmission of giardiasis. Both cysts and trophozoites can be found in the feces (diagnostic stages). The cysts are hardy and can survive several months in cold water. Infection occurs by the ingestion of cysts in contaminated water, food, or by the fecal-oral route (hands or fomites). In the small intestine, excystation releases trophozoites (each cyst produces two trophozoites). Trophozoites multiply by longitudinal binary fission, remaining in the lumen of the proximal small bowel where they can be free or attached to the mucosa by a ventral sucking disk. Encystation occurs as the parasites transit toward the colon. The cyst is the stage found most commonly in non-diarrheal feces. Because the cysts are infectious when passed in the stool or shortly afterward, person-to-person transmission is possible. While animals are infected with Giardia, their importance as a reservoir is unclear.
Giardia lamblia life cycle.jpg
Life cycle of Giardia lamblia (intestinalis), the causal agent of Giardiasis.