Lamicho

Lamicho
langoboardský král
Narození4. století
Úmrtí5. století
PotomciLethu
OtecAgelmund
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Origo gentis Langobardorum
Kovová královská koruna Langobardů

Lamicho také Lamissio, Lamissone[1] (? – 5. století?) byl v první polovině 5. století králem germánského kmene Langobardů. Byl nevlastním synem krále Agelmunda.[2]

Langobardi v období stěhování národů migrovali podél řeky Labe od Baltu[3] na jih, na území, které nazvali Scatenauge. Na další cestě po Labi dospěli na území Patespruna[4] a pak na území dnešních Čech. Langobardy zmínil již římský historik Cornelius Tacitus ve svém etnografickém díle Germania,[5] kde je popisuje jako kvalifikované válečníky.

Podle knihy History of the Lombards Paula Deacona byl Lamicho synem prostitutky, která porodila sedm synů, které hodila do rybníka, kde je nechala zemřít. Langobardský král Agelmund jedno dítě zachránil tím, že natáhl kopí, kterého se dítě chytilo. Zachráněnému chlapci dal jméno Lamicho, kterého dal na výchovu. Již sám autor Paul Deacon potvrdil, že na tomto příběhu není pravděpodobně vše pravdivé.[6]

Lamicho se vyznamenal v bojích s Huny na území bývalé římské provincie Noricum na středním Dunaji. Král Agelmund byl v těchto bojích zavražděn či padl a jeho dcera byla unesena do otroctví.[7][8] V této složité situaci na trůn dosedl Lamicho, který dokázal zvrátit konflikt a nad Huny zvítězit, čímž zajistil Langobardům nezávislost a identitu.

Následníkem Lamicha na trůnu Langobardů byl král Lethu. Agelmund, Lamicho a i jejich následovníci jsou historické postavy z počátku 5. století, ale pro malé množství historických zdrojů jsou jejich životy, činy i původ do značné míry fiktivní.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lamissio na norské (bokmål) Wikipedii.

  1. ↑ DEACON, Paul the. History of the Lombards. [s.l.]: University of Pennsylvania Press, 2011. 352 s. Dostupné online. ISBN 9780812205589. S. 27. (anglicky) 
  2. ↑ DEACON, Paul the : History of the Lombards. kapitola I. S. 25.
  3. ↑ DEACON, Paul the : History of the Lombards. kapitola XIX. S. 31.
  4. ↑ DEACON, Paul the : History of the Lombards. S. 323.
  5. ↑ Tacitus - Germania kapitola 40. www.latein24.de [online]. [cit. 2017-02-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-01-16. 
  6. ↑ DEACON, Paul the : History of the Lombards. kapitola 15.
  7. ↑ MAENCHEN-HELFEN, Otto John. The World of the Huns: Studies in Their History and Culture. [s.l.]: University of California Press, 1973. 602 s. Dostupné online. ISBN 9780520015968. S. 127. (anglicky) 
  8. ↑ DEACON, Paul the : History of the Lombards. kapitola XVI. S. 29.

Externí odkazy

Langobardští králové
Předchůdce:
Agelmund		začátek 5. století
Lamicho		Nástupce:
Lethu

Média použitá na této stránce

Origo gentis Langobardorum - illustrated codex.jpg
Autor: James Steakley, Licence: CC BY-SA 3.0
Bound in this Codex legum Langobardorum et capitularia regum Francorum is, along with other text parts, the Origo gentis Langobardorum. The peculiarity of this manuscript is the unique figural illustrations of the history of the Lombards. In the upper part of the image, the god Wotan props himself up in his bed. Freya, who stands at the edge of her husband's bed, points with her left hand to a band of armed men and women of the Winiler people (the earlier name of the Lombards), who like the gods are named by a caption. This scene is the only pictorial representation known to date of the naming of the Lombards. In the lower part of the image is an additional illustration that is of some importance for the formation of the Lombards. The "wise woman" Gambara is seated on a throne in the left half of the image, and before her stand her two sons Ibor and Agio. As in the upper image, these persons are named in captions. Gambara is of twofold importance for the genesis of the Lombards. First, she seeks contact with Freya and asks for her help for her people. Second, the Lombards leave the island of Scadanan and begin their legendary migration under the leadership of Gambara and her sons.
  • Photographed while on display from 22 August 2008 to 11 January 2009 in the exhibition "Die Langobarden. Das Ende der Völkerwanderung" at the Rheinisches LandesMuseum Bonn. On loan from the Biblioteca del monumento nazionale della Badia di Cava (Codex no. 4), Salerno.