Lanškroun

Lanškroun
Radnice
znakvlajka
Lokalita
Status	město
Pověřená obec	Lanškroun
Obec s rozšířenou působností	Lanškroun (správní obvod)
Okres	Ústí nad Orlicí
Kraj	Pardubický
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	49°54′44″ s. š., 16°36′43″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	9 849 (2024)[1]
Rozloha	20,65 km²[2]
Nadmořská výška	373 m n. m.
PSČ	563 01
Počet domů	1 933 (2021)[3]
Počet částí obce	4
Počet k. ú.	2
Počet ZSJ	15
Kontakt
Adresa městského úřadu	nám. J. M. Marků 12, 563 16 Lanškroun posta@lanskroun.eu
Starosta	Mgr. Radim Vetchý
Oficiální web: www.lanskroun.eu
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Lanškroun
Další údaje
Kód obce	580511
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Město Lanškroun (německy Landskron) leží v podhůří Orlických hor, na východě Čech nedaleko historické zemské hranice s Moravou, v okrese Ústí nad Orlicí v Pardubickém kraji. Žije v něm přibližně 9 800^[1] obyvatel. Je zasazen v širokém údolí Moravské Sázavy, rámovaném lesnatou vrchovinou. U města se nachází soustava rybníků, sloužících dnes k rekreaci a sportovnímu vyžití.

Město má pravidelné středověké založení s hlavním čtvercovým náměstím, uprostřed kterého stojí renesanční radnice z let 1581–1582. K dalším významným památkám patří dřevěný hostinec Krčma, děkanský kostel sv. Václava, barokní kostel sv. Anny, empírový kostel sv. Maří Magdaleny, mariánský sloup z roku 1684, barokní plastiky sv. Jana Nepomuckého a sv. Jana Sarkandra, dům Piano a mnohé další. V nově zrekonstruované části místního zámku se nachází městské muzeum se stálou expozicí o historii města. V 19. a začátkem 20. století byl Lanškroun významným centrem německy mluvícího regionu Hřebečsko.

Dnešní Lanškroun je městem s rozvinutou podnikatelskou činností (zejména v oblasti elektroniky, strojírenství, papírenského průmyslu) i městem středních škol, živé kultury a moderních sportovišť.^[zdroj?] Je správním centrem regionu Lanškrounsko pro 22 obcí s téměř 23 000 obyvateli: Albrechtice, Anenská Studánka, Cotkytle, Čenkovice, Damníkov, Dolní Čermná, Horní Čermná, Horní Heřmanice, Horní Třešňovec, Krasíkov, Lubník, Luková, Ostrov, Petrovice, Rudoltice, Sázava, Strážná, Tatenice, Trpík, Výprachtice, Žichlínek.

Lanškroun leží na silnici I/43 (Brno – Svitavy – Polsko). Končí zde krátká železniční trať z Rudoltic; většina osobních vlaků je vedena do České Třebové, kde je návaznost na dálkovou dopravu.

Město bylo založeno ve 2. polovině 13. století v souvislosti s královskou kolonizační činností jako hlavní ekonomické centrum rozsáhlého lanškrounsko-lanšperského panství. První dochovaná písemná zmínka o Lanškrounu pochází z roku 1285, kdy jej od českého krále Václava II. převzal Záviš z Falkenštejna. Od roku 1304 byl Lanškroun součástí majetku Zbraslavského kláštera, později litomyšlského biskupství (1358). 8. srpna 1371 založil Petr Jelito, litomyšlský biskup a rodák z Dolního Třešňovce u Lanškrouna, ve městě u Dolní brány klášter augustiniánů kanovníků pro 12 řeholníků, kteří přišli z mateřského konventu v Roudnici. Odtud se řeholníci brzy přestěhovali k farnímu kostelu Zvěstování Panny Marie.^[4] Klášter byl v období renezance přestavěn na zámek v renesančním slohu. Po husitských válkách v 15. století získali Lanškroun Kostkové z Postupic. Od roku 1507 městu vládli Pernštejnové s výjimkou třinácti let, kdy město spravovali páni z Boskovic. Za vlády pánů z Postupic a poté Pernštejnů získal Lanškroun řadu významných privilegií. Dalšími vlastníky města a panství byli Hrzánové z Harasova a po bitvě na Bílé Hoře (1620) připadl Lanškroun Lichtenštejnům (od roku 1622).

V době třicetileté války bylo město poničeno švédskými i císařskými vojsky. Po ní do Lanškrouna přicházeli němečtí osadníci, kteří prosadili německou správu. Od roku 1683 je městská kniha psána německy. V polovině 17. století vrcholí vědecká činnost nejvýznamnějšího lanškrounského rodáka, fyzika, matematika, astronoma, lékaře a filozofa, rektora Karlovy univerzity a zakladatele spektroskopie Jana Marka Marciho (1595–1667), po němž je pojmenováno nejen hlavní náměstí Lanškrouna, ale i kráter na odvrácené straně Měsíce. Koncem 18. století bylo město vyhlášeno městem municipálním. V polovině 19. století se stal Lanškroun sídlem okresního hejtmanství a okresního soudu a až do roku 1960 zůstal okresním městem.^[5]

Během druhé světové války, v roce 1944, přesunula firma Siemens výrobu elektrolytických kondenzátorů z bombardovaného Berlína do Lanškrouna a tím položila základy elektrotechnického průmyslu ve městě.^[6] Po válce byla většina lanškrounských Němců odsunuta. Do odsunu činil podíl sudetských Němců v okrese Lanškroun více než 60 %.^[7] V roce 1946 byla továrna Siemens přeměněna na Teslu Lanškorun. Po Sametove revoluci v roce 1989 založili bývalí zaměstnanci Tesly několik firem v regionu, například v roce 1997 firmu Sanela (název je odvozeny od „sanitární elektrotechnika“).^[8] V roce 1993 v Lanškrouně založila svou pobočku firma Schott, která zaměstnává ve městě asi 500 ze svých 1500 zaměstnanců.^[6]

• Josef Ohnsorg (1789–1822)
• Franz Riess (1823–1845)
• Eduard Erxleben (1845–1850)
• Eligius Deml (1850–1861)
• Josef Niederle (1861–1891)
• Berthold A. Schmeiser (1891–1908)
• Franz Neugebauer (1908–1919)
• Leo Winter (1919–1932)
• Rudolf Zoffl (1932–1938)
• Jan Špičák (1990–1994)
• Jan Kolomý (1994–1998)
• Jaroslav Karlík (1998–2000)
• Ladislav Maixner (2000–2002)
• Martin Košťál (2002–2010)
• Stanislava Švarcová (2010–2014)
• Radim Vetchý (2014–současnost)^[9]

• Lanškrounský zámek
• Renesanční radnice
• Děkanství
• Kostel svaté Anny
• Kostel svaté Maří Magdaleny
• Kostel svatého Václava
• hospoda Krčma
• budova gymnázia
• měšťanské domy (čp. 78, čp. 142, čp. 202 Piano)
• kašna s delfíny
• silniční most se sochami
• sochy – Ecce Homo, Nejsvětější Trojice, Panny Marie (4), sv. Donáta
• Chromcova lípa, památný strom v ulici Na Výsluní (49°54′18″ s. š., 16°37′1″ v. d.)
• Lípa u evangelického kostela, památný strom na křižovatce ulic Českých bratří a Dvorská (49°54′52″ s. š., 16°37′4″ v. d.)

• Lanškroun-Vnitřní Město
• Ostrovské Předměstí
• Žichlínské Předměstí
• Dolní Třešňovec

Od 1. ledna 1976 do 23. listopadu 1990 příslušela také Albrechtice jako místní část.^[10]

• Petr Jelito (1320–1387), biskup v Churu, Litomyšli, Olomouci, arcibiskup v Magdeburgu, kancléř Karla IV
• Michael Weisse (asi 1488–1534), bratrský kazatel, autor zpěvníku Českých bratří, mnich ve Vratislavi, před rokem 1520 přešel k Českým bratřím
• Jan Marcus Marci (1595–1667), lékař, filozof a přírodovědec
• Josef Langer (1650–1711), piarista, matematik a astronom
• Jan Kašpar Artzt (1688–1765), právník a zemský prokurátor v Praze
• Jan Václav Bärnkopp (1723–1794), válečník dělostřelec, dosáhl vojenské hodnosti generálního polního maršála, nositel nejvyššího vojenského vyznamenání – řádu Marie Terezie
• Christian Polykarp Erxleben (1765–1831), chemik, lékárník, botanik a podnikatel
• Vincenc Pernikář (1781–1849), regionální historik, kronikář města Lanškrouna a první lanškrounský poštmistr
• Josef Niederle (1821–1894), starosta města; založil městskou spořitelnu, zasloužil se o stavbu tabákové továrny, železniční přípojky Lanškroun– Rudoltice a zřízení gymnázia
• Friedrich Gustav Piffl (1864–1932), arcibiskup diecéze ve Vídni
• Otto Piffl (1866–1926), lékař ORL
• Josef Benoni (1870–1957), dramatik, spisovatel, novinář
• Emil Lehmann (1880–1964), profesor místního gymnázia a etnograf
• Karel Langer (1894–1958), hudebník, operní zpěvák, herec, dirigent a režisér
• Jindřich Štýrský (1899–1942), malíř, prozaik, básník, redaktor, fotograf a teoretik, představitel meziválečné avantgardy, představitel surrealismu
• Jindřich Praveček (1909–2000), dirigent, skladatel, pedagog
• Ing. Bohumil Modrý (1916–1963), brankář hokejové reprezentace, stavební inženýr
• Herwig Schopper (* 1924), fyzik
• Jan Smejkal (* 1946), šachový velmistr
• Zbigniew Czendlik (* 1964), farář, moderátor
• Roman Šebrle (* 1974), olympijský vítěz, světový a evropský šampión, držitel světového rekordu v desetiboji

• Adolf Hitler (1889–1945)^[11]
• Klement Gottwald (1896–1953)
• Konrad Henlein (1898–1945)

• Castiglione in Teverina, Itálie
• Dzierżoniów, Polsko
• Hajdúszoboszló, Maďarsko
• Kežmarok, Slovensko
• Serock, Polsko

Esperantisté v Lanškrouně působili již velmi brzo. V adresáři esperantistů vydávaném tvůrcem jazyka Zamenhofem bylo roku 1905 zaznamenáno jméno poštovního úředníka z Lanškrouna Ignaze Schicho pod pořadovým číslem 12820.^[12]

Roku 1925 vyšla ve Zprávách německých esperantistů v Československu informace o sérii fotografií na téma „Esperanto v praxi“, které si mohli zájemci objednat u Rudolfa Fuchse, policisty v Lanškrouně.^[13]

Koncem roku 1928 bylo v Lanškrouně 12 členů (esperantistů) Svazu německých esperantistů v Československé republice (Bund deutscher Esperantisten in der čechoslovakischen Republik).^[14]

• 
  Severní strana Náměstí J. M. Marků s budovou bývalého okresního zastupitelstva (dnes sídlo městské policie)
• 
  Náměstí J. M. Marků s gymnáziem
• 
  Zámek s kostelem sv. Václava
• 
  Kostel sv. Marie Magdaleny s památníkem prusko-rakouské války z roku 1866
• 
  Pamětní deska vídeňského arcibiskupa a kardinála F. G. Piffla na jeho rodném domě na Náměstí Aloise Jiráska
• 
  Základní škola v ulici Bedřicha Smetany (postavena jako tkalcovská škola 1908–1910)
• 
  Kostel sv. Anny
• 
  Zájezdní hostinec z přelomu 17.–18. století na Malém náměstí
• 
  Nádvoří zámku s kostelem sv. Václava a základní školou na Náměstí Aloise Jiráska
• 
  Secese a baroko v Dobrovského ulici

• BENONI, Josef. Příběhy ze starého Lanškrounska. Praha: NZB, 2014. 174 s. ISBN 978-80-905864-0-6. S. 147–153. 
• Krajem koruny země Vlastivěda Lanškrounska. Lanškroun : Město Lanškroun : Městské muzeum Lanškroun, 2002. 560 s.
• Floridus Röhrig (ed.),Die Stifte der Augustiner-Chorherren in Böhmen, Mähren und Ungarn. Verlag Mayer & Comp., Klosterneuburg-Wien 1994, 362 stran; ISBN 3-901025-34-0, s. 119-127.

• Hřebečsko
• Pomník císaře Josefa II. v Lanškrouně
• Partyzánský soud v Lanškrouně

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Lanškroun na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Lanškroun v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Lanškroun ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
• Lanškroun v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• Město Lanškroun
• Region Lanškrounsko
• Muzeum Lanškroun
• Kulturní centrum Lanškroun
• Knihovna Lanškroun
• Římskokatolická farnost – děkanství Lanškroun