Lancia Fulvia

Lancia Fulvia
Lancia Fulvia
Lancia Fulvia
VýrobceLancia
KoncernFIAT
Roky produkce19631976
PředchůdceLancia Appia
NástupceLancia Beta
Karoseriečtyřdveřový sedan
dvoudveřové kupé
fastback kupé (verze Sport)
DesignérPiero Castagnero: Centro Stile Lancia (verze sedan a kupé)
Ercole Spada: Zagato (verze Sport)
Koncepce pohonumotor vpředu,
pohon předních kol
Technické údaje
Délka4110 mm (sedan)
3975 mm (kupé)
4090 mm (Sport)
Šířka1555 mm (sedan/kupé)
1570 mm (Sport)
Výška1400 mm (sedan)
1300 mm(kupé)
1200 mm (Sport)
Rozvor2480 mm (sedan 1963–69)
2500 mm (sedan 1969–72)
2330 mm (kupé/Sport)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lancia Fulvia je osobní automobil nižší střední třídy, který v letech 19631976 vyráběla italská automobilka Lancia. Jejím předchůdcem byla Lancia Appia a jejím nástupcem byla Lancia Beta. Vůz se vyráběl jako čtyřdveřový sedan nebo dvoudveřové kupé a také verze Sport. Tuto speciální verzi navrhla a vyráběla karosárna Zagato, s využitím šasi verze kupé. Vůz měl motor vpředu a pohon předních kol. Automobil byl poprvé představen na autosalonu v Ženevě v roce 1963. Odvozené závodní verze byly ve své době mimořádně úspěšné.

Specifikace

Šasi

Konstrukce automobilu Lancia Fulviabyla byla navržena Antoniem Fessiou, design Piero Castagnero z Centro Stile Lancia. Šlo o náhrada za model Lancia Appia, se kterým neměla téměř žádné společné komponenty, což bylo dáno i tím, že zatímco Lancia Appia měla ještě pohon zadních kol, Lancia Fulvia přešla na pohon předních kol, který se teprve začínal prosazovat. Celková technická konstrukce modelu Lancia Fulvia byla velmi podobná s modelem Lancia Flavia, který se začal vyrábět o dva roky dříve (Lancia Fulvia byl vůz nižší střední třídy, Lancia Flavia byla střední třída). Hlavní odlišností byl motor, a to nejen z hlediska objemu, ale především z hlediska konstrukce.

Nezávislé zavěšení vpředu využívalo vahadla a jednu listovou pružinu, zatímco vzadu byla použita nosníková náprava s Panhardovou tyčí. Již první série vozů Fulvia byla vybavena kotoučovými brzdami Dunlop na všechna kola. Při uvedení druhé série v roce 1970 byly brzdy dále vylepšeny většími třmeny Girling a posilovačem brzd. Změnila se také konstrukce ruční brzdy.

Motory

  • 1091 cm³ V4
  • 1216 cm³ V4
  • 1199 cm³ V4
  • 1231 cm³ V4
  • 1298 cm³ V4
  • 1584 cm³ V4

Designové studie a speciály

Lancia Fulvia Sport Spider (1968)

Na říjnovém autosalonu v Turíně v roce 1968 milánská karosárna Zagato ukázala dvoumístný roadster Fulvia Sport Spider, který vycházel z modelu Fulvia Sport.[1] Prototyp měl podobné linie jako Fulvia Sport, ale měkká střecha se skládala pod zapuštěný kryt. Vůz byl laděn do červené barvy. Sedadla, palubní deska a volant byly potaženy odpovídající kůží. Na voze byly namontovány světlomety s plexisklovým krytem.[2] Vnější detaily jako černá přední mřížka chladiče a zadní světla odvozená od Peugeotu 202 předznamenávaly Fulvii Sport řady 2 z roku 1970.

Lancia Fulvia 1600 HF Competizione

Lancia Fulvia 1600 HF Competizione byla designová studie, ale navržená tak, aby byla co nejblíže případné výrobě, o které se vážně uvažovalo.[3] Design tohoto supersportovního vozu vytvořil mladý designér Tom Tjaarda ve studiu Carrozzeria Ghia (Tjaarda se narodil v USA, ale po otci byl nizozemského původu a skoro celý život pracoval v Itálii). Vůz byl poprvé představen na Ženevském autosalonu v březnu 1969, kde sklidil velký úspěch.[4]

Pro karoserii byl zvolen hliník. Celková linie odrážela stylistické rysy tehdejších sportovních vozů: spojené linie, široké prosklení, ostře klínovitá příď, výsuvné světlomety a vysoká, zkrácená záď, která bez přerušení navazovala na linii střechy. Interiér byl velmi spartánský, jak bylo u sportovních vozů té doby obvyklé. Nejvýraznějším designovým prvkem však bylo výškově nastavitelné křídlo, které bylo možné skrýt v zádi, pokud nebylo potřeba. Křídlo nebylo jen estetickým doplňkem: protože Fulvia měla pohon předních kol, sloužilo ke změně proudění vzduchu směrem k zádi a tím ke zvýšení přítlaku při vyšších rychlostech.[3]

Zdá se, že se plánoval další vývoj vozu a následná výroba. Po úspěšném autosalónu v Ženevě byl vůz dále mírně upraven. Tato verze označovaná Evoluzione měla mimo jiné nové černé aerodynamické doplňky a kapotu motoru s nápadným vstupem vzduchu. Modifikované verze absolvovala rozsáhlé testy na okruhu v Le Mans.[3]

Závodní verze

Lancia Fulvia 2C

Tento sedan poprvé soutěžil v rallye na Rallye Monte Carlo 1964. Na Rallye San Remo 1965 zvítězil ve své kategorii.

Lancia Fulvia HF

Lancia Fulvia HF

Fulvia HF již vycházela z kupé. Prvním startem byla Korsická rallye 1965. Při Rallye San Remo 1966 již tento vůz zvítězil absolutně. S vozem začal startovat Ove Andersson a pravidelně se umisťoval na stupních vítězů. Tým Lancia Racing pak angažoval Sandra Munariho, který dokázal zvítězit na Korsice. Harry Källström se s tímto vozem stal mistrem Evropy 1969. Ve stejném roce byl homologován typ s motorem 1584 cm³ a pětistupňovou převodovkou, který dosahoval rychlosti 212 km/h. Vůz měl dva karburátory Dell Orto, výkon 165 koní a točivý moment 172 Nm. Källström zvítězil na Španělské rallye 1973 a RAC Rallye 1973, Munari na Rallye Monte Carlo 1972, Rally Costa Brava 1973 a stal se mistrem Evropy pro rok 1973. To už ale tým plně vyvíjel nový speciál Lancia Stratos HF.[5]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lancia Fulvia na anglické Wikipedii.

  1. FENU, Michele. Molte le novità fra i carrozzieri. La Stampa. 29 October 1968, s. 9. Dostupné online [cit. 27 May 2015]. (italsky) 
  2. Piú Zagato di cosí.... AutoCapital. October 1991, s. 86–93. (italsky) 
  3. a b c 1969 Ghia Lancia Fulvia Competizione [online]. ArchivioPrototipi.it, rev. 2023-02-23 [cit. 2023-07-05]. Dostupné online. 
  4. BERNABÒ, Feruccio. Successo delle auto italiane. La Stampa. 14 March 1969, s. 13. Dostupné online [cit. 27 May 2015]. (italsky) 
  5. FELT, Marek, Tomáš Wanka. Lancia Fulvia. Sport Motor News. Leden 2011, roč. 1, čís. 1, s. 9–10. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Fulvia1600HF S2.jpg
Lancia Fulvia Coupé 1600 HF stradale 2ªserie del 1970