Lapinkoira

Lapinkoira
Základní informace
Země původu	Finsko Finsko
Využití	Hlídač majetku a stád sobů
Tělesná charakteristika
Hmotnost	20 - 22 kg
Výška †	42 - 50 cm
Barva	Nejběžnější barva plemene je černá s pálením, někdy s bílými znaky. Ovšem má různé barvy,
Klasifikace a standard
Skupina FCI	Špicové a primitivní plemena
Sekce FCI	Severští pastevečtí a ovčáčtí psi
ČMKU	standard
† výška uváděna v kohoutku

Lapinkoira (anglicky: Finnish Lapdog, finsky: Suomenlapinkoira) je velmi staré finské psí plemeno, podobné dnešním špicům. Dnes rozšířené i v Česku.

Historie

O lapinkoiře je sice oficiálně prohlášeno, že byla vyšlechtěna v 17. století, ale Laponci si psy velmi podobné tomuto plemeni udržovali již v předchozích staletích.^[1]. V zemi svého původu a jiných severských zemích nadále slouží i ke svému původnímu účelu — hlídání majetku ale i sobích stád. V Evropě se ale chová spíše jen jako společenský pes. Vznik psa podobnému dnešní lapinokoiře zapříčinilo nejspíše křížení ovčáckých psů se severskými špici — mezi nejpravděpodobnější předky patří karelský medvědí pes a islandský pes.

Jako samostatné plemeno byla lapinkoira uznána v roce 1920. Do této doby byla v jedno plemeno spojovaná s švédským lapphundem a lapinporokoirou ^[2], to jsou dnes samostatná plemena. Oficiální česká zkratka plemene je LAK. Standard byl sepsán a uznán v roce 1945 ^[2]. Nejvíce rozšířené jsou lapinkoiry v severních částech Ruska, Finsku a Švédsku. V České republice existuje již několik chovatelských stanic a obliba plemene stále roste. Současně ji v Česku zastřešuje Klub chovatelů málopočetných plemen.

Povaha

Lapinkoira se vyznačuje svojí náklonností k jiným zvířatům. Je milá a přátelská, ale má sklony k uštěkanosti. Je sebevědomá a temperamentní. Zvláštní je, že u tohoto plemene jsou feny více temperamentní, než psi, což je výjimečné ^[3]. Je aktivní a chytrá, ale pokud u majitele vycítí nervozitu, může se stát dominantní. Je loajální ke své rodině. Hodně štěká, ale protože je příliš přátelská, není to dobrý hlídač.

Laponci si lapinkoir vážili i proto, že dokázali bez problémů vycházet s jinými psy ve smečce nebo jejich zvířaty. Tuto vlastnost si lapinkoira udržela dodnes, hodí se tedy i do smečky různých zvířat. Nemá prakticky žádné lovecké pudy.

Hodí se i k starším dětem. Moc mladé děti by si s ní mohly hrát a nedopatřením jí nějak ublížit a to si lapinkoira nenechá líbit. Je sice jen malá pravděpodobnost, že by člena rodiny kousla, spíše by se jej mohla začít bát.

K cizím se chová přátelsky, nemá s nimi problémy, ale je nutné ji v období socializace nechat si zvyknout na různé předměty, jako jsou vysavače, cyklisté nebo dopravní prostředky, protože pak je na to příliš pozdě.

Péče

Péče o srst

Srst tohoto plemene je téměř bezúdržbová, je totiž samočisticí. Pokud nelíná, stačí ji asi 2× do týdne vyčesat hřebenem s jemnými štětinami. Líná 2× do roka na jaře a na podzim, v tomto období je potřeba ji kartáčovat mnohem častěji. Mytí šamponem není vůbec nutné a nedoporučuje se dělat to často, aby se nepoškodila struktura chlupů.

Pohyb

Lapinkoira je velmi aktivní a hravá a vyžaduje hodně pohybu. Ráda a rychle se učí, proto je vhodná na různé psí sporty. Má ráda chůzi, ale je možné ji použít i ve psím spřežení. Pokud ji dostatečně nezabavíte, začne se nudit a to většinou končí tím, že zdemoluje vše, co uvidí.

Výcvik a výchova

Výcvik může vést i naprostý začátečník. Lapinkoiry jsou učenlivé a bystré, a rychle se učí. Nejlepší výcvik pro toto plemeno je formou hry. Nepotřebují tvrdý výcvik. Výchova je stejná jako u jakéhokoliv jiného psa.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Lapinkoira na Wikimedia Commons
• Lapinkoira – Finský laponský pes na Psí rasy Archivováno 23. 3. 2016 na Wayback Machine.
• Lapinkoira na stránkách Klubu chovatelů málopočetných plemen