Sámské jazyky

Sámské jazyky
1. Jižní sámština, 2. Umeská sámština, 3. Piteská sámština, 4. Luleská sámština, 5. Severní sámština, 6. Skoltská sámština, 7. Inarijská sámština, 8. Kildinská sámština, 9. Terská sámština
1. Jižní sámština, 2. Umeská sámština, 3. Piteská sámština, 4. Luleská sámština, 5. Severní sámština, 6. Skoltská sámština, 7. Inarijská sámština, 8. Kildinská sámština, 9. Terská sámština
RozšířeníNorsko, Švédsko, sever Finska, Murmanská oblast (Rusko)
Počet mluvčích25 000 - 30 000
Počet jazyků12 z toho 9 živých
Klasifikace
ISO 639-2smi
Dělení
Dělení

Sámské, saamské neboli laponské jazyky je skupina ugrofinské větve uralských jazyků, kterým hovoří Sámové převážně v Laponsku, severní Evropě (v částech severního Finska, Norska, Švédska a úplného severozápadu Ruska). V závislosti na povaze a podmínkách existuje dělení na deset nebo více sámských jazyků.

Historie názvu

Tradičnější označení laponština, které se uchytilo v mnoha jazycích Evropy, je exonymem, které obyvatelé získali kdysi s pejorativním nádechem od germánského obyvatelstva dle Lappi - hařík (dle způsobu odívání, přičemž později pejorativní nádech vymizel). Novější varianta sámština vychází ze sámského endonyma.[1][2][3][4]

Popis

Sámské jazyky, stejně jako ostatní uralské jazyky, patří typově především k aglutinačním jazykům, tzn. že k základu slova se připojují gramatické morfémy, kterým v jazycích jiného typu funkčně odpovídají celá slova. S aglutinací souvisí například výskyt posesivních sufixů. Dále v sámských jazycích chybí kategorie rodu, člen, do jisté míry v nich lze najít vokálovou harmonii, jestliže ji nechápeme pouze jako jednoduchou alternaci předních a zadních samohlásek koncovek a přípon. Sámské jazyky mají menší počet pádů, než je tomu běžné u jiných jazyků této skupiny. Obvyklými pády jsou nominativ, akuzativ, genitiv, illativ, lokativ, komitativ a essiv. Sámská slovesa mají i tvar duálu pro vyjádření dvou životných osob. Sámská adjektiva mají dva základní tvary: tvar atributivní a predikativní, tzn. že užití jednoho z těchto tvarů závisí na postavení adjektiva ve větě – je-li atributem, nebo částí predikátu.

Dělení

Sámové dodnes mluví devíti sámskými jazyky, ve dvou zaniklých se dochovaly texty. Mnoho těchto jazyků má navíc několik dialektů, takže mezi jednotlivými jazyky jsou plynulé přechody.

Dělení podle Ethnologue:[5]

  • Východosámské jazyky - akkalská sámština, inarijská sámština, kildinská sámština, skoltská sámština, terská sámština
  • Západosámské jazyky
    • Severní západosámské jazyky - severní sámština, lulejská sámština, pitejská sámština
    • Jižní západosámské jazyky - umejská sámština, jižní sámština

Odkazy

Reference

  1. ↑ PŘIBÁŇ, Pavel. Sámové v Norsku, Švédsku, Finsku a Rusku (analýza politického vývoje a sámské samosprávy). , 2010 [cit. 2023-05-08]. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Tomáš Lebeda. s. 5, 9. Dostupné online.
  2. ↑ GRIMES, Barbara F; GRIMES, Joseph Evans, Summer Institute of Linguistics. Ethnologue. Michigan: SIL International, 2000. 966 s. Dostupné online. ISBN 1-55671-103-4. S. 54, 688, 695. (anglicky) 
  3. ↑ International Union of Anthropological and Ethnological Sciences Commission on Nomadic Peoples. Nomadic Peoples. [s.l.]: Commission on Nomadic Peoples, 1983. Dostupné online. 
  4. ↑ Ole Magnus Rapp; Catherine Stein. Sámis don't want to be 'Lapps'. Aftenposten. Aftenposten, 2008-02-08. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  5. ↑ http://www.ethnologue.com/show_family.asp?subid=1159-16

Literatura

  • Kovář, Michal 2009 „Stručný přehled rysů severosámské gramatiky“ IN Hingarová – Hubáčková – Kovář : Sámové, jazyk, literatura a společnost. Červený Kostelec, Mervart.
  • Hingarová, Vendula 2009. "Vitalita sámštiny napříč generacemi". IN Hingarová – Hubáčková – Kovář : Sámové, jazyk, literatura a společnost. Červený Kostelec, Mervart.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce