Lasice horská

Jak číst taxoboxLasice horská
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
téměř ohrožený
téměř ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádšelmy (Carnivora)
Čeleďlasicovití (Mustelidae)
Rodlasice (Mustela)
Binomické jméno
Mustela altaica
Pallas, 1811
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lasice horská (Mustela altaica), neboli solongoj,[2] je šelma z čeledi lasicovití (Mustelidae). Žije v horských oblastech Asie od ruské části Střední Asie po jihovýchodní Sibiř na východě a severní Indii na jihu, přičemž nejrozsáhlejší oblast jejího výskytu je v Číně. Jako biotop preferuje stepi a horský terén. Má štíhlé tělo s krátkýma nohama, podobně jako ostatní lasice. Na délku měří asi 30 až 45 cm, hmotnost dosahuje maximálně 350 gramů. Je to spíše noční živočich. Dokáže se pohybovat rychle a mrštně. Je téměř výhradně masožravá, živí se především pišťuchami a hraboši, případně dalšími hlodavci, zajícovci a jinými menšími živočichy. K rozmnožování dochází koncem zimy a na jaře. Samice po poměrně krátké březosti vrhá obvykle 2 až 6, maximálně až 13 mláďat, která jsou kojena asi 2 měsíce, načež se osamostatní. Délka života není známa. Predátoři tohoto druhu nejsou zjištěni, ale nejspíše jimi mohou být velcí draví ptáci, případně větší lasicovité a psovité šelmy. V případě ohrožení se lasice chová agresivně, vydává hlasité zvuky a na obranu může použít i smrduté výměšky z análních žláz. Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) hodnotí taxon jako téměř ohrožený, přičemž jako hlavní hrozby uvádí přeměnu životního prostředí na zemědělskou půdu, deratizaci pišťuch a přímé zabíjení.[3][4][5][6]

Nomenklatura

Lasici horskou popsal a vědecky zařadil německý biolog Peter Simon Pallas v roce 1811 pod jménem Mustela altaica. Taxonomická pozice druhu byla dlouho diskutována. Fylogeneticky nejblíže má nejspíše k lasici kolčavě, druhý nejbližší příbuzný je hranostaj.[7] Analýza mitochondriálního genomu potvrdila blízkou příbuznost s kolčavou a jako sesterské taxony uvádí tchoře tmavého a kolonoka.[8] Dříve se předpokládala i vzájemná blízkost s lasicí žlutobřichou, která byla dokonce považována za možný poddruh lasice horské, ale poslední genetické výzkumy to nepotvrdily.[6][9][7]

Rozdělení na poddruhy není dostatečně prostudováno, nicméně východosibiřská subspecie M. a. raddei se jednoznačně od ostatních předpokládaných poddruhů odlišuje výraznějším zbarvením.[4] Obvykle se při dělení uvádějí čtyři poddruhy:[10]

  • Mustela altaica altaica Pallas, 1811
  • Mustela altaica birulai Ognev, 1928
  • Mustela altaica raddei Ognev, 1928
  • Mustela altaica temon Hodgson, 1857

Popis

Lasice horská se svými rozměry i vzhledem velmi podobá hranostajovi. Má ale poněkud větší lebku, delší a jemnější srst a chlupatější ocas, který postrádá černou špičku. Délka těla samců je mezi 22 a 29 cm, samic 21 až 25 cm, ocas samců měří 11 až 15 cm, samic 9 až 12 cm. Kondylobazální délka lebky se pohybuje mezi 40 a 53 mm, přičemž samci ji mají větší než samice. Hmotnost samců je mezi 217 a 350 gramy, samice váží od 122 do 220 gramů.[6] Všechny délkové a hmotnostní údaje pocházejí z 50. a 60. let 20. století, modernější zdroje většinou přebírají tato data.[3][6][5] Zimní a letní srst se výrazně odlišuje, především ve vyšších zeměpisných šířkách. Letní srst je kratší, hrubší, řidší a obecně tmavší než zimní. Zimní barva je na zádech a bocích žlutá či okrová, spodní část je krémová až bílá. Letní srst bývá hnědá, šedo-hnědá či hnědo-okrová. Rozhraní mezi tmavší horní částí a světlejší dolní částí těla je u letní srsti velmi zřetelné a ostré. Rty a brada mají světlou barvu.[3][6]

Rozšíření, biotop

Lasice horská žije ve Střední a Východní Asii a v severní části Jižní Asie. Nachází se ve státech Bhútán, Čína, Indie, Kazachstán, Kyrgyzstán, Mongolsko, Nepál, Pákistán, Rusko a Tádžikistán. Nejistý výskyt je v Afghánistánu a na Korejském poloostrově. Vyskytuje se v nadmořské výšce 50 až 4900 (případně až 5200)[5] metrů, ve Střední Asii je to typicky v rozmezí 1400 až 3000 metrů. Jedná se o druh běžný, ale nikoliv hojný. Oblíbeným biotopem této šelmy jsou suché stepi, horské louky, planiny, skalnaté a kamenité svahy hor, říční údolí s rákosovými porosty a křovinami a řídké lesní porosty. Žije i v blízkosti lidských obydlí.[3][4][6]

Ekologie a chování

Lasice horská je šelma s převážně soumračnou nebo noční aktivitou, avšak denní činnost také není neobvyklá, zvláště když žije v oblasti, kdy jejími nepřáteli nebo konkurenty jsou šelmy preferující noční či soumračnou aktivitu.[6][11] Je to nebojácné zvíře, rychle běhá, umí dobře šplhat, vody se nikterak nestraní.[6] Velikost teritoria není známa.[6] Využívá nory hlodavců jako svá doupata, kterých má často několik. Bývá v nich jedna komora využívaná k odchovu mláďat, někdy je v doupěti i latrína a u vchodu se nacházejí zbytky potravy.[6]

Lasice horská je téměř výhradní masožravec. Hlavní složku její potravy tvoří hlodavci, zajícovci a ptáci malé a střední velikosti. Dále požírá ještěrky, hmyz a v malé míře i ryby a obojživelníky. Jsou známy případy, kdy napadla domácí drůbež, živila se vejci, případně konzumovala lidské potraviny.[3][6] Zimní potravu v západním Zabajkalí tvoří hlodavci a pišťuchy ze 73 %, ptáci z 23 % a hmyz ze 3 %. Z konkrétních druhů zde převažuje pišťucha krátkoocasá (Ochotona daurica). V jihovýchodním Zabajkalí jsou důležité rovněž pišťuchy, ale například v létě jsou řádově stejně častou kořistí hraboš syslí (Lasiopodomys brandtii) a hraboš úzkolebý (Microtus gregalis). V oblasti při jezeře Balchaš se na jídelníčku nachází především hraboši, myši, ještěrky, ondatry, hryzci a ptáci.[6] Na Tibetské náhorní plošině je hlavní kořistí nejspíše pišťucha černolící (Ochotona curzoniae).[12] Data ze zajetí ukazují, že denní příjem potravy se pohybuje okolo 50 gramů (což odpovídá 3 až 4 myším domácím).[3] Pokud je kořisti dostatek, má se za to, že lasice z ní zkonzumují jen mozek a vysají krev.[3]

Rozmnožování, život, konkurenti, predátoři

K rozmnožování dochází nejčastěji v únoru a březnu. Doba březosti trvá 30 až 49 dní, přičemž období odložené nidace buď chybí, nebo je velmi krátké (řádově několik dní). Samice následně vrhá 1 až 8 (obvykle 2 až 6), výjimečně až 13 mláďat. Ta jsou asi 4 týdny slepá, nicméně již ve věku 2 měsíců se začínají osamostatňovat, avšak často pak žijí v blízkosti matky až do podzimu, tedy několik dalších měsíců. Mladí jedinci se mohou začít rozmnožovat již necelý rok po narození.[3][4][5][6] Naděje na dožití není známa, ale předpokládá se podobná, jako u ostatních lasicovitých, tedy asi 7 až 10 let.[3]

Pamětní dvourublová mince s lasicí horskou (Zabajkalskij solongoj)

Za hlavní konkurenty lasice horské jsou považováni další lasicovité šelmy, jako je kolonok, hranostaj, kuna skalní a tchořík skvrnitý.[6][11] Predace lasice horské není zmapována, ale předpokládá se, že se může stát kořistí větších dravých ptáků.[3] Jako případní další nepřátelé byli identifikováni kuna skalní a liška obecná. Těm se pokud možno snaží vyhnout preferencí aktivity v jiných obdobích dne.[11] Její obranu, pokud už dojde ke střetu, představuje agresivní chování, vydávání hlasitých zvuků a sprejování smrdutými výměšky z análních žláz.[3]

Hrozby, vztah s lidmi

IUCN hodnotí druh jako téměř ohrožený. CITES ho řadí do přílohy III, tedy s omezenou možností obchodování. Hlavní hrozbou je pokračující přeměna habitatu na většině území jeho výskytu. Velmi negativní roli hrají kampaně hubící pišťuchy, jež jsou považovány za škůdce v zemědělství. Lasici ovlivňuje i degradace horských luk způsobená především nadměrným spásáním dobytkem. V Nepálu je zabíjena kvůli využívání v tradiční medicíně, ale vzhledem k jejímu dlouhodobému výskytu poblíž lidského osídlení to nejspíše není v takovém měřítku, aby ji to ohrožovalo. Na mnoha místech je občas lovena kvůli kožešině, ale na populaci to zřejmě nemá zásadní vliv.[4][12] Populace lasic horských podléhá značné fluktuaci v závislosti na početnosti jejich kořisti.[6]

V oblasti severozápadního Nepálu (okres Humla) mají místní lidé k těmto tvorům ambivalentní postoj. Na jednu stranu uznávají, že se významně podílí na hubení hlodavců, ale na druhou stranu je obviňují z pojídání jejich zásob sušeného masa. Navíc je zde rozšířena pověra, že lasice (jakéhokoliv druhu), jejíž vysušené tělo se umístí u hlavních vchodových dveří, může zabránit smrti novorozenců. Domorodci tuto neúčinnou metodu občas uvádějí do praxe.[13]

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
  2. ↑ druh lasice horská Mustela altaica Pallas, 1811. BioLib: Biological library [online]. [cit. 2021-04-11]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g h i j k SHERRILL, Ellen. Mustela altaica (mountain weasel). Animal Diversity Web [online]. 2002 [cit. 2021-04-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d e ABRAMOV, Alexei V. Mustela altaica. IUCN Red List of Threatened Species [online]. IUCN, hodnoceno 2015-03-03, vydáno 2016 [cit. 2021-04-11]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d HUNTER, Luke; BARRETT, Priscilla. A Filed Guide to the Carnivores of the World. 1. vyd. London: Panthera, New Holland, 2011. S. 182–183, 217. 
  6. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o HEPTNER, V. G.; NAUMOV, N. P., a kol. Mammals of the Soviet Union, Volume 2, Part 1b. Carnivora (Weasels; additional species). Washington, D.C.: Smithsonian Institution Libraries and National Science Foundation, 2001. 848 s. Dostupné online. S. 1030–1051. 
  7. ↑ a b ABRAMOV, A. V.; MESCHERSKY, I. G.; ANISKIN, V. M. The mountain weasel Mustela kathiah (Carnivora: Mustelidae): Molecular and Karyological data. Biology Bulletin. 2013-01-01, roč. 40, čís. 1, s. 52–60. Dostupné online [cit. 2021-04-11]. ISSN 1608-3059. DOI 10.1134/S1062359013010020. (anglicky) 
  8. ↑ HUANG, Jie; YANG, Bo; YAN, Chaochao. Phylogenetic analysis of the Mustela altaica (Carnivora: Mustelidae) based on complete mitochondrial genome. Mitochondrial DNA. 2014-08-01, roč. 25, čís. 4, s. 255–256. Dostupné online [cit. 2021-04-11]. ISSN 1940-1736. DOI 10.3109/19401736.2013.800491. 
  9. ↑ ABRAMOV, Alexei V. A taxonomic review of the genus Mustela (Mammalia, Carnivora). Zoosystematica Rossica. 2000, roč. 8, čís. 2, s. 357–364. Dostupné online. 
  10. ↑ Mammal Species of the World - Browse: altaica. www.departments.bucknell.edu [online]. [cit. 2021-04-11]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b c BISCHOF, R.; ALI, H.; KABIR, M. Being the underdog: an elusive small carnivore uses space with prey and time without enemies. Journal of Zoology. 2014-05-XX, roč. 293, čís. 1, s. 40–48. Dostupné online [cit. 2021-04-17]. ISSN 0952-8369. DOI 10.1111/jzo.12100. (anglicky) 
  12. ↑ a b HORNSKOV, Jesper; FOGGIN, Marc. Brief notes on the Altai Weasel Mustela altaica on the Tibetan plateau. Small Carnivore Conservation. April 2007, roč. 36, s. 48–49. Dostupné online. 
  13. ↑ GHIMIREY, Yadav; ACHARYA, Raju. Status and ethnobiology of Mountain Weasel Mustela altaica in Humla district, Nepal. Small Carnivore Conservation. December 2014, roč. 51, s. 64–67. Dostupné online. 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu lasice horská na Wikimedia Commons
  • Taxon Mustela altaica ve Wikidruzích
  • Дальневосточный СОЛОНГОЙ - маленький и редкий, но очень большой любитель сусликов! [online]. Знай ТВ, 2021 [cit. 2021-04-11]. Video. Dostupné online. 

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Status iucn3.1 NT cs.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY 2.5
Mountain Weasel (Mustela altaica).jpg
Autor: Karunakar Rayker, Licence: CC BY-SA 2.0
Mountain weasel (Mustela altaica) at Hemis National Park, India. found that these guys were of the ferret family, the Mountain Weasel.
RR5110-0113R.png

Монета Банка России — Серия: «Красная книга», Забайкальский солонгой. 2 рубля, реверс. Серебро.

В центре диска монеты — рельефное изображение забайкальского солонгоя, вверху у канта — надпись полукругом: «ЗАБАЙКАЛЬСКИЙ СОЛОНГОЙ».

Художник: Е.В. Крамская.

Скульптор: С.В. Ерохина.

Чеканка: ru:Московский монетный двор (ММД).