Laskavec červenoklasý

Jak číst taxoboxLaskavec červenoklasý
alternativní popis obrázku chybí
Laskavec červenoklasý (Amaranthus hypochondriacus)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhvozdíkotvaré (Caryophyllales)
Čeleďlaskavcovité (Amaranthaceae)
Podčeleďlaskavcové (Amaranthoideae)
Rodlaskavec (Amaranthus)
Binomické jméno
Amaranthus hypochondriacus
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Květenství a listy

Laskavec červenoklasý (Amaranthus hypochondriacus) je jedním z více než 70 druhů rodu laskavec a je pokládán za nejmohutněji rostoucí. Pochází z jihozápadní části Severní Ameriky a je považován za dávno vzniklý kříženec mezi divoce rostoucím laskavcem zelenoklasým (Amaranthus powellii) a Indiány kultivovaným laskavcem krvavým (Amaranthus cruentus). Je součásti komplexu ''Amaranthus hybridus'', skupiny navzájem podobných druhů, u nichž nejsou zcela objasněné vzájemné taxonomické vztahy.

Je pěstován v subtropických i mírných oblastech Ameriky, Asie i Afriky jako potravinářská plodina na místech, kde sušší a chladnější podnebí nevyhovuje obilovinám. Bývá využíván pro semena i listy, do evropských zahrad je zase vysazován jako okrasná rostlina. Občas z kultury zplaňuje a uniká do volné přírody, na území nynější České republiky byl poprvé zjištěn již v roce 1853. Nyní je v Česku považován za příležitostně se vyskytující neofyt.[1][2][3][4]

Ekologie

Laskavec červenoklasý roste nejrychleji při denní teplotě nad 25 °C a noční pod 15 °C; při teplotě +4 °C přestává růst. Upřednostňuje průměrné roční dešťové srážky od 1000 do 1600 mm, přežívá i při 500 až 2500 mm. Pro semena je úspěšně pěstován i v Himálaji do nadmořské výšky 2000 m n. m., nesnese však pokles teploty k bodu mrazu.

Prospívá mu úrodná půdy a celodenní sluneční svit. Nejlépe mu vyhovuje sypká půda, která je dobře odvodněná a její pH je pohybuje mezi 5,5 až 7,5. Je rostlinou krátkodenní, začíná kvést až při zkracování délky dne, obvykle v druhé polovině léta v červenci a srpnu, semena pak zrají koncem srpna a v září. Celý rod laskavců má zvláštní fotosyntetický mechanismus známý jako typ C4, který je účinný za vysokých teplot, při nedostatku vody a případně i ve slané půdě. Laskavec červenoklasý je proto považován za alternativní plodinu do polosuchých oblastí. Ploidie druhu 2n = 32 nebo 34.[1][5][6]

Popis

Jednoletá, jednodomá bylina s pevnou, přímou, velmi často až pod květenstvím větvenou lodyhou, která je zelená nebo červeně naběhlá a v dospělosti lysá. Lodyha bývá vysoká 0,5 až 2 m, u země je hrubá téměř 3 cm, po délce je hranatá a vyrůstá ze silného, tlustého kořene. Je střídavě porostlá velkými, dlouze řapíkatými, celistvými listy s čepelemi dlouhými 4 až 12 cm a širokými 2 až 7 cm, které jsou tvaru kosníkovitě vejčitého, u báze klínovité a na vrcholu špičaté, oboustranně hrubě žilkované, po obvodě celistvé a někdy zvlněné. Směrem vzhůru se listy zmenšují, palisty rostlina nemá.

Květenství je vzpřímené, hustě větvené, tmavě červené nebo fialové, řidčeji nažloutlé nebo nazelenalé a obsahuje mnohé drobné, společně rostoucí samčí i samičí květy. Je to široce větvená lata, jejíž osu vytváří tuhý, až 45 cm dlouhý koncový lichoklas rozšířený o mnoho kratších lichoklasů vyrůstajících z úžlabí listů. Samčí květy jsou ve vrcholech lichoklasů, samičí v jejich spodních částech. Květy mají vejčité listence asi 4 mm dlouhé a tři až pět nerozlišených okvětních lístků, které jsou nazelenalé, nažloutlé či červené až fialové a uprostřed mívají tmavou žilku, bývají nestejně velké, obvykle 4 × 2 mm a jsou ukončené ostrým hrotem. Samčí květy mají tři až pět tyčinek, samičí horní jednodílný semeník s vajíčkem a dvě či tři tlusté blizny. K opylení dochází větrem, je možná autogamie.

Plod je obvejčitá či kosočtverečná tobolka dlouhá 1,5 až 2 mm. Má krátký zobáček, ve zralosti se otvírá víčkem a obsahuje semeno kulovitého až čočkovité tvaru. Semeno bývá 1 až 1,5 mm velké, hladké, lesklé, černé až tmavě červenohnědé, případně narůžovělé či špinavě bílé; barva semen pomáhá rozlišit jednotlivé kultivary. Klíčí epigeicky, hypokotyl má dlouhý okolo 11 mm. Děložní lístky s řapíky jsou velké 18 × 5 mm. Do hmotnosti jednoho kilogramu se vejde asi 3000 semen.

Bylina se rozmnožuje výhradně semeny, která v teplé půdě dobře a rychle klíčí, noční pokles teploty klíčení urychluje. Semena se vysejí do kvalitní, vlhké půdy a pak se sazenice za dva až tři týdny po výsevu přesazují na trvalé stanoviště, nebo se semena vysévají do řádků přímo na pole.[1][3][5][6][7][8][9]

Význam

Laskavec červenoklasý je odedávna pěstován pro semena, která hlavně v sušších a chladnějších oblastech nahrazují obiloviny. Je k tomu využíván hlavně ve vyšších polohách Jižní a Střední Ameriky a nově také v horách Asii. Při pěstování se obvykle výnos semen pohybuje okolo 1 t/ha, při požití dusíkatých hnojiv bývá mnohem vyšší, až 3 t/ha, přitom tento druh je ze všech laskavců nejproduktivnější. Semena se používají podobně jako kukuřičná či obilná, obvykle se melou na mouku, vaří se z nich kaše nebo se praží. Jedí se také naklíčená, máčejí se v teplé vodě a nechávají asi 10 dnů naklíčit.

Všechny druhy laskavce patří mezi pseudoobiloviny a jejích semena neobsahují lepek. Semena laskavce červenoklasého jsou v současnosti využívána jako zdravá alternativa ve výživě bez lepku a jsou hlavně vhodná pro lidi trpící celiakií. Pro vysoký obsah vitamínů a kvalitní bílkoviny jsou vhodná jako doplněk stravy nemocných, sportovců nebo těžce pracujících.

Pro zajištění obživy stále většího počtu obyvatel se v Africe mezi lidmi zavádí konzumace zelené hmoty laskavce červenoklasého, které rostlina vyprodukuje velké množství. Z asi 70 druhů laskavců má jen 17 jedlé listy a mezi ně patří i laskavec červenoklasý. Rostliny se seřezávají nebo vytahují ze země ještě mladé, před vytvořením květenství a jejich listy i měkké lodyhy, bohaté na vitamíny a minerály, se vaří a konzumují jako špenát. Sklízejí se za 30 až 50 dnů po vysetí osiva, z jednoho hektaru se získá okolo 25 tun rostlin, z čehož připadá až 50 % na jedlé mladé stonky a listy. Sklizeným rostlinám se promyjí kořeny, zabalí do svazků a rozvezou na tržiště, tam se pro zachování čerstvosti rosí nebo se kořeny namáčejí do vody. Pokud se rostliny na poli jen seříznou, ale nevyorají se kořeny, poskytují nové listy a jedlé lodyhy ještě nejméně po další tří měsíce.

Semena obsahují 5 až 10 % oleje, který má asi 8 % skvalenu používaného ve farmakologii i kosmetice. Mimo tato využití se rostliny pěstují v okrasných zahradách a často též na polích jako krmivo pro dobytek.[3][6][8]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c HEJNÝ, Slavomil; SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 2. Praha: Academia, 1990. 540 s. ISBN 80-200-1089-0. Kapitola Amaranthus hypochondriacus, s. 296–297. 
  2. ↑ JELÍNKOVÁ, Eva. Amaranthus hypochondriacus [online]. Eva Jelínková [cit. 2019-09-25]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c FERN, Ken; FERN, Ajna. Useful Tropical Plants: Amaranthus hypochondriacus [online]. Useful Tropical Plants Database, rev. 13.06.2019 [cit. 2019-09-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ HASSLER, Markus. Catalogue of Life: Amaranthus hypochondriacus [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 11.2018 [cit. 2019-09-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky) 
  5. ↑ a b MOSYAKIN, Sergei L.; ROBERTSON, Kenneth R. Flora of North America: Amaranthus hypochondriacus [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2019-09-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b c JANSEN, P. C. M. Amaranthus hypochondriacus [online]. Prota4U, Network Office Europe, Wageningen University, Wageningen, NL, rev. 2004 [cit. 2019-09-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ COSTEA, Mihai. The Jepson Manual, Vascular Plants of California: Amaranthus hypochondriacus [online]. University of California, Oakland, CA, USA [cit. 2019-09-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b Plants For a Future: Amaranthus hypochondriacus [online]. Plants For a Future, Dawlish, Devon, UK [cit. 2019-09-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ BAO, Bojian; BORSCH, Thomas; CLEMANTS, Steven E. Flora of China: Amaranthus hypochondriacus [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2019-09-25]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce