Laura Pigossiová
Laura Pigossiová | |
---|---|
Laura Pigossiová v kvalifikaci Wimbledonu 2023 | |
Stát | Brazílie |
Datum narození | 2. srpna 1994 (29 let) |
Místo narození | São Paulo, Brazílie |
Výška | 164 cm |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 773 281 USD |
Tenisová raketa | Babolat |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 369–310 |
Tituly | 0 WTA, 1 WTA 125, 8 ITF |
Nejvyšší umístění | 100. místo (29. srpna 2022) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 1. kolo (2023) |
French Open | 1. kolo kvalifikace (2022, 2023) |
Wimbledon | 1. kolo (2022) |
US Open | 1. kolo kvalifikace (2022 2023) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 361–206 |
Tituly | 0 WTA, 41 ITF |
Nejvyšší umístění | 125. místo (3. února 2020) |
Velké turnaje ve čtyřhře | |
Olympijské hry | bronz (2020) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 20. února 2024
Přehled medailí | ||
---|---|---|
Tenis na LOH | ||
bronz | 2020 Tokio | ženská čtyřhra |
Laura Pigossiová Herrmannová de Andrade (* 2. srpna 1994 São Paulo) je brazilská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour nevyhrála žádný turnaj. V sérii WTA 125 vybojovala jednu singlovou trofej. V rámci okruhu ITF získala osm titulů ve dvouhře a čtyřicet jedna ve čtyřhře.[1]
Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v srpnu 2022 na 100. místě a ve čtyřhře v únoru 2020 na 125. místě. Trénuje ji German Puentes. Dříve tuto roli plnil Martin Vilar.[2]
V brazilském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2013 medellínským základním blokem I. skupiny americké zóny proti Mexiku, v němž s Telianou Pereirovou vyhrála čtyřhru. Brazilky zvítězily 3:0 na zápasy. Do dubna 2024 v soutěži nastoupila ke čtrnácti mezistátním utkáním s bilancí 5–5 ve dvouhře a 4–3 ve čtyřhře.[3]
Brazílii reprezentovala na Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu, které byly o rok odloženy pro koronavirovou pandemii. Do ženské čtyřhry nastoupila s Luisou Stefaniovou. Na pokraji vyřazení se ocitly už ve druhém kole, kde musely odvracet čtyři mečboly proti Češkám Karolíně Plíškové a Markétě Vondroušové.[4] Po semifinálové prohře se Švýcarkami Belindou Bencicovou aViktorijí Golubicovou se utkaly o bronz s Ruskami Jelenou Vesninovou a Veronikou Kuděrmetovovou, které přehrály poměrem [11–9] v rozhodujícím supertiebreaku poté, co odvrátily od stavu [5–9] čtyři mečboly v řadě.[5]
Tenisová kariéra
V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v červnu 2009, když na turnaji v argentinské Córdobě dotovaném 10 tisíci dolary nastoupila do čtyřhry. S krajankou Carlou Tieneovou vypadly v semifinále.[1] Premiérový singlový titul v této úrovni tenisu vybojovala během září 2012 v brazilském São José dos Campos, turnaji s rozpočtem 10 tisíc dolarů. Ve finále přehrála krajanku Marii Fernandu Alvesovou ze čtvrté světové stovky, přestože ve druhé sadě obdržela „kanára“.[5][1]
Na okruhu WTA Tour debutovala únorovým Brasil Tennis Cupem 2013 ve Florianópolisu. Na úvod kvalifikace dvouhry podlehla 230. hráčce žebříčku Florencii Molinerové z Argentiny. Do čtyřhry nastoupila po boku krajanky Pauly Cristiny Gonçalvesové, ale soutěž opustily v úvodním kole.[5] První zápas na túře vyhrála o dva roky později v deblu Brasil Tennis Cupu 2015, když s Marií Fernandou Alvesovou vyřadily třetí nasazený pár Elena Bogdanová a Nicole Melicharová. Do semifinále premiérově postoupila na Korea Open 2019 po boku Číňanky Wang Ja-fan. Před branami finále však uhrály jen dva gamy na Hayley Carterovou s Luisou Stefaniovou.[5]
Utkání o olympijské medaile
Ženská čtyřhra: 1 (1 bronzová medaile)
Stav | rok | místo konání | povrch | spoluhráčka | soupeřky | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Bronz | 2020 | Tokio, Japonsko | tvrdý | Luisa Stefaniová | Veronika Kuděrmetovová Jelena Vesninová | 4–6, 6–4, [11–9] |
Finále na okruhu WTA Tour
Legenda | |
---|---|
Grand Slam (0) | |
Turnaj mistryň (0) | |
WTA 1000 (0) | |
WTA 500 (0) | |
WTA 250 (0–1 D) |
Dvouhra: 1 (0–1)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeřka ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalistka | 1. | 10. dubna 2022 | Bogotá, Kolumbie | antuka | Tatjana Mariová | 3–6, 6–4, 2–6 |
Finále série WTA 125
Legenda | |
---|---|
D – dvouhra; Č – čtyřhra | |
WTA 125 (1–0 D) |
Dvouhra: 1 (1–0)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeřka ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Vítězka | 1. | prosinec 2023 | Buenos Aires, Argentina | antuka | María Lourdes Carléová | 6–3, 6–2 |
Tituly na okruhu ITF
Dotace turnajů okruhu ITF | |
---|---|
100 000 $ tournaments | 80 000 $ tournaments |
75 000 $ tournaments | 60 000 $ tournaments |
50 000 $ tournaments | 25 000 $ tournaments |
15 000 $ tournaments | 10 000 $ tournaments |
Dvouhra (8 titulů)
Čtyřhra (41 titulů)
Č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | poražené finalistky | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
1. | srpen 2011 | Mogi das Cruzes, Brazílie | antuka | Flávia Dechandt Araújová | Eduarda Piaiová Karina Vendittiová | 7–6(7–3), 4–6, [12–10] |
2. | září 2011 | São José dos Campos, Brazílie | antuka | Flávia Dechandt Araújová | María Irigoyenová Carla Lucerová | 3–6, 7–5, [10–8] |
3. | září 2012 | São José dos Campos, Brazílie | antuka | Maria Fernanda Alvesová | Paula Feitosová Nathália Rossiová | 6–0, 6–3 |
4. | září 2012 | Bogotá, Kolumbie | antuka | Yuliana Lizarazová | Blair Shankleová Laura Ucrósová | 6–2, 6–2 |
5. | červenec 2013 | São Paulo, Brazílie | antuka | Carolina Zeballosová | Nathália Rossiová Luisa Stefaniová | 6–3, 6–4 |
6. | říjen 2013 | Asunción, Paraguay | antuka | Florencia Molinerová | Vanesa Furlanettová Carolina Zeballosová | 5–7, 6–4, [10–8] |
7. | listopad 2013 | Monterrey, Mexiko | tvrdý | Florencia Molinerová | Indy de Vroomeová Lenka Wienerová | 7–5, 7–5 |
8. | prosinec 2013 | Mata de São João, Brazílie | antuka | Paula Cristina Gonçalvesová | Montserrat Gonzálezová Carolina Zeballosová | 6–2, 6–2 |
9. | prosinec 2013 | Bertioga, Brazílie | tvrdý | Paula Cristina Gonçalvesová | Verónica Cepede Roygová María Irigoyenová | 2–6, 6–4, [10–7] |
10. | červen 2014 | Campos do Jordão, Brazílie | tvrdý | Nathália Rossiová | Victoria Bosiová Ana Clara Duarteová | 6–4, 6–2 |
11. | září 2014 | Juárez, Mexiko | antuka | Mariana Duqueová | Ioana Loredana Roșcová Lenka Wienerová | 6–1, 3–6, [10–4] |
12. | duben 2015 | Guadalajara, Mexiko | tvrdý | Marcela Zacaríasová | Maria Fernanda Alvesová Renata Zarazúová | 6–1, 6–2 |
13. | srpen 2015 | Praha, Česko | antuka | Zuzana Luknárová | Jana Jablonovská Vendula Žovincová | 6–3, 6–7(4–7), [10–6] |
14. | září 2015 | Santa Fe, Argentina | antuka | María Álvarez Teránová | Catalina Pellová Daniela Seguelová | 2–6, 6–2, [10–3] |
15. | říjen 2015 | São Paulo, Brazílie | antuka | María Álvarez Teránová | Melina Ferrerová Carla Lucerová | 6–3, 4–6, [10–5] |
16. | listopad 2015 | Caracas, Venezuela | tvrdý | Catalina Pellaová | Jaqueline Cristianová Aymet Uzcáteguiová | 5–7, 6–1, [10–4] |
17. | listopad 2015 | Caracas, Venezuela | tvrdý | Catalina Pellaová | Julieta Estableová Ana Victoria Gobbi Monllauová | 1–1skreč |
18. | listopad 2015 | Pereira, Kolumbie | antuka | Jaqueline Cristianová | María Fernanda Herazová Danielle Roldanová | 7–5, 6–3 |
19. | květen 2016 | Hódmezővásárhely, Maďarsko | antuka | Nadia Podoroská | Irina Baraová Lina Gjorcheská | 6–3, 6–0 |
20. | červen 2016 | Minsk, Bělorusko | antuka | Ulrikke Eikeriová | Ilona Kremenová Iryna Šymanovičová | 6–2, 6–4 |
21. | červenec 2016 | Campos do Jordão, Brazílie | tvrdý | Ingrid Gamarra Martinsová | Maria Fernanda Alvesová Luisa Stefaniová | 6–3, 3–6, [10–8] |
22. | září 2016 | Hua Hin, Thajsko | tvrdý | Jana Sizikovová | Wej Čan-lan Čao Čchien-čchien | 6–3, 2–6, [10–4] |
23. | září 2016 | Hua Hin, Thajsko | tvrdý | Katarzyna Kawaová | Kamonwan Buajamová Lee Pchej-čch' | 7–5, 6–7(4–7), [10–6] |
24. | listopad 2016 | Castellón, Španělsko | antuka | Jessika Ponchetová | Arabela Fernández Rabenerová Isabelle Wallaceová | 6–1, 6–3 |
25. | leden 2017 | Hammámet, Tunisko | antuka | María Teresa Torrová Florová | Cristina Dinuová Jana Sizikovová | 6–2, 6–4 |
26. | leden 2017 | Hammámet, Tunisko | antuka | Despina Papamichailová | Victoria Munteanová Sun Sü-liou | 6–3, 4–6, [10–5] |
27. | březen 2018 | Hammámet, Tunisko | antuka | Oana Gavrilăová | Melanie Klaffnerová Oana Georgeta Simionová | 7–5, 6–7(6–8), [11–9] |
28. | březen 2018 | Hammámet, Tunisko | antuka | Montserrat Gonzálezová | Camilla Scalaová Isabella Šinikovová | 6–2, 6–0 |
29. | květen 2018 | Tbilisi, Gruzie | tvrdý | Tereza Mihalíková | Svjatlana Piraženková Erika Vogelsangová | 6–4, 6–1 |
30. | květen 2018 | Les Franqueses del Vallès, Španělsko | tvrdý | Giuliana Olmosová | Raluca Șerbanová Prandžala Jadlapalliová | 6–4, 6–4 |
31. | červenec 2018 | Řím, Itálie | antuka | Renata Zarazúaová | Anastasia Grymalská Giorgia Marchettiová | 6–1, 4–6, [13–11] |
32. | červenec 2018 | Porto, Portugalsko | tvrdý | Montserrat Gonzálezová | Cristina Bucșová Ramu Uedaová | 7–5, 6–0 |
33. | únor 2019 | Šarm aš-Šajch, Egypt | tvrdý | Anna Morginová | Nika Šytkuská Anastasija Suchotinová | 6–2, 6–2 |
34. | březen 2019 | Campinas, Brazílie | antuka | Danka Kovinićová | Carolina Alvesová Gabriela Céová | 6–3, 6–2 |
35. | říjen 2019 | Lagos, Nigérie | tvrdý | Rutudža Bhosaleová | Sandra Samirová Prarthana Thombareová | 4–6, 6–4, [10–7] |
36. | říjen 2019 | Lagos, Nigérie | tvrdý | Rutuja Bhosaleová | Sandra Samirová Prarthana Thombareová | 6–3, 6–7(3–7), [10–6] |
37. | leden 2020 | Malibu, Spojené státy | tvrdý | Rosalie van der Hoeková | Astrid Wanja Brune Olsenová Anastasija Jamačkineová | 6–4, 7–6(7–4) |
38. | leden 2020 | Petit-Bourg, Francie | tvrdý | Rosalie van der Hoeková | Mylène Halemaiová Manon Léonardová | 6–2, 6–1 |
39. | září 2021 | Medellín, Kolumbie | antuka | María Herazo Gonzálezová | Rasheeda McAdoová Victoria Rodríguezová | 6–2, 7–5 |
40. | říjen 2021 | Lima, Peru | antuka | María Carléová | María Paulina Pérezová Jessica Plazasová | 6–1, 6–1 |
41. | listopad 2021 | Aparecida de Goiania, Brazílie | antuka | Anna Sisková | Merel Hoedtová Luisa Meyer auf der Heideová | 6–2, 7–6(5) |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Laura Pigossi na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c Laura Pigossiová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 2. dubna 2023
- ↑ Laura Pigossiová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20. února 2024
- ↑ Laura Pigossiová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20. února 2024
- ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Krejčíková se Siniakovou postoupily do čtvrtfinále a zlobily se na program. Plíšková s Vondroušovou nevyužily mečboly. TenisPortal.cz [online]. 2021-07-27 [cit. 2021-07-31]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Laura Pigossi Matches | Past Tournaments & More [online]. [cit. 2021-07-30]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Laura Pigossiová na Wikimedia Commons
- Laura Pigossiová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
- Laura Pigossiová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Laura Pigossiová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)
- Laura Pigossiová v databázi Olympedia (anglicky)
- Laura Pigossiová na Instagramu
Média použitá na této stránce
Autor: B1mbo, Licence: CC BY-SA 2.5
Drawing of a bronze medal, based on Olympic rings.svg.
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here was specified in 2023 guidelines.
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here was specified in 2023 guidelines.
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Bolivia* | |
---|---|
country | Template:I18n/Republic of Bolivia |
used by | Bolivia |
from | 1851 |
until | Present |
created by | Government of Bolivia |
format | 15:22 |
shape | rectangular |
colours | červená, žlutá, zelená
flag has 3 horizontal stripes |
other characteristics | A horizontal tricolor of red, yellow and green. |
The national flag of Kingdom of Thailand since September 2017; there are total of 3 colours:
- Red represents the blood spilt to protect Thailand’s independence and often more simply described as representing the nation.
- White represents the religion of Buddhism, the predominant religion of the nation
- Blue represents the monarchy of the nation, which is recognised as the centre of Thai hearts.
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.