Laurenz Hafenrichter

Laurenz Hafenrichter
Narození	19. listopadu 1822 Plesná Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	5. března 1898 (ve věku 75 let) Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Vyšehradský hřbitov Olšanské hřbitovy
Povolání	kněz, politik a středoškolský učitel
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Laurenz Hafenrichter (19. listopadu 1822 Plesná^[1] – 5. března 1898 Praha-Malá Strana^[2]), v českých zdrojích uváděný jako Vavřinec Hafenrichter, byl římskokatolický kněz německé národnosti, středoškolský profesor a politik. Vyučoval náboženství na gymnáziích v Chebu (1852–1856) a v Praze (1856–1890). Od 70. let byl kanovníkem v kolegiální kapitule Všech svatých na Pražském hradě; roku 1882 byl jmenován děkanem a 1894 proboštem. V letech 1880–1883 zasedal v Českém zemském sněmu jako zástupce Strany ústavověrného velkostatku. Sepsal německojazyčnou učebnici liturgiky pro gymnázia. Svými krajany byl oceňován jako vzorný německý kněz a chebský patriot.

Život

Narodil se 19. listopadu 1822 v obci Fleißen (dnes Plesná) u Chebu^[3] jako syn mlynáře.^[1] Absolvoval chebské gymnázium s výborným prospěchem a po maturitě pokračoval v bohosloveckých studiích v Praze. Na kněze byl vysvěcen 23. listopadu 1845.^[3]

Nejprve působil jako kaplan ve Žluticích. V letech 1852 až 1856 vyučoval náboženství, ale také aritmetiku a geometrii na gymnáziu v Chebu. Roku 1856 se přestěhoval do Prahy, kde pracoval jako středoškolský profesor – katecheta nejprve na malostranském (1856–1874), později na novoměstském gymnáziu (1874–1890).^[3][4]

V 70. letech 19. století byl přijat za kanovníka v kolegiální kapitule Všech svatých na Pražském hradě.^[3] V roce 1882 tam byl jmenován děkanem^[5] a roku 1894 proboštem.^[6]

Zapojil se i do politického života. 20. března 1880 byl spolu s několika dalšími zvolen v doplňovací volbě za poslance českého zemského sněmu (volební období 1878–83),^[7] kde zastupoval Stranu ústavověrného velkostatku^[8] v kurii nesvěřeneckých velkostatků.^[7] Ve sněmu zasedal do roku 1883, kdy ve volbách zvítězil český kandidát.^[8]

Zastával řadu církevních funkcí — například roku 1862 získal (jako katecheta) expositorium canonicale^[9] a 1873 byl jmenován arcibiskupským notářem.^[10] Vedle toho byl konsistorním radou a náměstkem starosty Společnosti svatého Bonifáce při pražské arcidiecézi.^[3][11]

Jeho činnost byla široce oceňovaná, zejména v sudetoněmeckých a církevních kruzích. Německojazyčný tisk ho chválil jako příkladného německého kněze, který nikdy nezapomněl na rodné Chebsko.^[3] Roku 1891 mu císař udělil rytířský kříž Řádu Františka Josefa.^[12] V listopadu 1895 slavil padesáté výročí kněžského svěcení; při té příležitosti byl pozván na audienci k papeži Lvu XIII. do Říma.^[13] Papež ho jmenoval komořím (papstlicher Hausprälat)^[13] a zplnomocnil ho udělovat apoštolské požehnání.^[14]

Laurenz Hafenrichter zemřel v noci na 5. března 1898 ve svém bytě v Praze-Malé Straně v Josefské ulici.^[8] Zádušní mše, celebrovaná kardinálem Františkem Schönbornem, se konala v malostranském kostele sv. Tomáše za účasti řady představitelů katolické církve a pražských německých gymnázií. Pohřben byl na Vyšehradě.^[15]

Dílo

Byl autorem německojazyčné učebnice katolické liturgiky pro studenty gymnázií — Liturgik, oder, Erklärung der gottesdienstlichen Handlungen der katholischen Kirche (1869).^[16]

Příbuzenstvo

• Bratr Franz Hafenrichter^[3] (1805–1877) se rovněž stal knězem a působil jako děkan v Hroznětíně.^[17] V závěti vložil 1000 zlatých do „Studentského nadání P. Františka Hafenrichtera“, které z čistého výtěžku udělovalo stipendium vždy jednomu studentu katolického náboženství ročně ve výši 110 zlatých. Určeno bylo především pro studenty z řad jeho příbuzenstva, jinak pro „jiného hodného žáka“ chebského gymnázia. Vykonavatelem určil Laurenze Hafenrichtera.^[18]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Laurenz Hafenrichter