NPO Lavočkina
AO „NPO Lavočkina“ | |
---|---|
Základní údaje | |
Právní forma | akciová společnost |
Datum založení | 1937 |
Předchůdce | Q6047732 |
Sídlo | Chimki, Rusko |
Adresa sídla | Chimki, Rusko |
Souřadnice sídla | 55°53′50″ s. š., 37°25′57″ v. d. |
Klíčoví lidé | Sergej Antonovič Lemeševskij, Alexandr Jevgenjevič Širmakov |
Charakteristika firmy | |
Oblast činnosti | strojírenství |
Produkty | kosmické sondy, umělé družice |
Provozní zisk | 498,2 mil. ₽ (2017)[1] |
Vlastní kapitál | 9 mld. ₽ (2017)[1] |
Ocenění | Řád rudého praporu práce |
Identifikátory | |
Oficiální web | http://www.laspace.ru |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
NPO Lavočkina (rusky НПО имени С. А. Лавочкина, plným názvem Vědecko-výrobní sdružení S. A. Lavočkina rusky Научно-производственное объединение им. С. А. Лавочкина) je ruský, dříve sovětský výrobce kosmické techniky pojmenovaný po svém hlavním konstruktérovi Semjonovi Alexejeviči Lavočkinovi. Základní produkcí společnosti jsou umělé družice a kosmické sondy různých typů.
Společnost sídlí v Chimkách v Moskevské oblasti. Do roku 1971 nesla název Strojírenský závod S. A. Lavočkina (rusky Машиностроительный завод им. С.А. Лавочкина), předtím do roku 1960 OKB-301 (rusky Опытно-конструкторское бюро 301).
Historie společnosti
Továrna v Chimkách byla původně postavena s úkolem dodávat nábytek pro nový Palác sovětů. Po zrušení projektu paláce byl závod v dubnu 1937 přidělen Hlavní správě leteckého průmyslu pod číslem 301. Při továrně byla zřízena konstrukční kancelář (OKB-301, rusky Опытно-конструкторское бюро 301) v čele s Alexejem Alexejevičem Dubrovinem. Úkolem závodu bylo postavit sovětské verze francouzských letadel Caudron 690 a 713 podle zakoupené dokumentace. Koncem roku 1938 byl Dubrovin přeložen do Charkova a kancelář zůstala bez hlavního konstruktéra.[2]
V květnu 1939 byli do čela OKB-301 postaveni V. P. Gorbunov, S. A. Lavočkin a M. I. Gudkov s projektem budoucího stíhacího letadla LaGG-1, resp. LaGG-3. V čela trojice hlavních konstruktérů stál zprvu Gorbunov, ale brzy vůdčí roli převzal Lavočkin, koncem roku 1940 po přeložení Gorbunova a Gudkova zůstal jediným hlavním konstruktérem kanceláře.[2] V prosinci 1940 byla zahájena sériová výroba LaGG-3. Za druhé světové války byla letadla kanceláře La-5 a La-7 základem bojové síly sovětského stíhacího letectva.
Po válce konstrukční tým pokračoval v práci na vrtulových stíhačích La-9, La-180, La-11 a nově i proudových stíhacích letadlech La-150, -160, -15, -176, -190, -200, -250. Od začátku 50. let pracovala Lavočkinova kancelář na raketách země-vzduch B-300 protivzdušné obrany pro komplex PVO Berkut a raketách vzduch-vzduch G-300. Testy raket probíhaly na zkušební střelnici Kapustin Jar. Po počátečních obtížích byla roku 1953 zahájena sériová výroba.[3] Od roku 1954 se Lavočkinův tým věnoval práci na mezikontinentální nadzvukové křídlaté raketě Burja (rusky Буря).
V červnu 1960 Lavočkin zemřel, závod byl přejmenován na Strojírenský závod S. A. Lavočkina (rusky Машиностроительный завод им. С.А. Лавочкина). V letech 1962–1964 byl závod filiálkou č. 3 Čelomějova OKB-52, tehdy pracoval na protilodních střelách Ametist.[4]
Roku 1965 se Koroljov rozhodl zbavit práce na kosmických sondách a družicích a soustředit se na pilotovanou kosmonautiku. Vývoj a výroba kosmických sond (programy Luna, Mars a Veněra) byly předány Lavočkincům. Od té doby se závod a konstrukční kancelář soustředila na výrobu kosmických sond a družic.
Od roku 1965 podléhal ministerstvu všeobecného strojírenství, po zániku Sovětského svazu přešlo v Ruské federaci do podřízenosti Roskosmosu.
Roku 2017 byla právní forma podniku změněna z federálního státního jednotného podniku (FGUP) na akciovou společnost (AO).[5]
Vedení společnosti
- Alexej Alexejevič Dubrovin, 1937 – konec 1938 hlavní konstruktér OKB-301
- V. P. Gorbunov, S. A. Lavočkin a M. I. Gudkov, 1939–1940 hlavní konstruktéři OKB-301
- Semjon Alexejevič Lavočkin, konec 1940 – červen 1960 hlavní (od 1956 generální) konstruktér OKB-301
- Michail Michajlovič Pašinin, 1960–1962 hlavní konstruktér Strojírenského závodu Lavočkina
- Arkadij Ionovič Ejdis, 1962–1964 hlavní konstruktér filiálky č. 3 OKB-52
- Georgij Nikolajevič Babakin, 1965 – srpen 1971 hlavní konstruktér Strojírenského závodu Lavočkina
- A. P. Milovanov, 1970–1987 ředitel Strojírenského závodu Lavočkina/NPO Lavočkina
- Sergej Sergejevič Krjukov, 1971–1977 hlavní konstruktér NPO Lavočkina
- Vjačeslav Michajlovič Kovtuněnko, 1977 – červenec 1995 hlavní (od 1987 generální) konstruktér, 1987 – červenec 1995 generální ředitel NPO Lavočkina
- Stanislav Danilovič Kulikov, konec 1997 – září 2003 generální konstruktér a generální ředitel NPO Lavočkina
- Konstantin Michajlovič Pičchadze, září 2003 – leden 2005 generální konstruktér a generální ředitel NPO Lavočkina
- Georgij Maximovič Poliščuk, leden 2005 – leden 2010 generální konstruktér a generální ředitel NPO Lavočkina
- Viktor Vladimirovič Chartov, leden 2010 – červenec 2015 generální ředitel NPO Lavočkina, leden 2010 – říjen 2015 generální konstruktér NPO Lavočkina
- Sergej Antonovič Lemeševskij, od července 2015 generální ředitel NPO Lavočkina
- Maxim Borisovič Martynov, říjen 2015 – únor 2017 generální konstruktér NPO Lavočkina
- Alexandr Jevgenjevič Širmakov, od února 2017 generální konstruktér NPO Lavočkina
Produkce
- letadla
- Lavočkin LaGG-1
- Lavočkin LaGG-3
- Lavočkin La-5
- Lavočkin La-7
- Lavočkin La-9
- Lavočkin La-11
- Lavočkin La-126
- Lavočkin La-138
- Lavočkin La-140
- Lavočkin La-150
- Lavočkin La-152
- Lavočkin La-154
- Lavočkin La-156
- Lavočkin La-160
- Lavočkin La-168
- Lavočkin La-174
- Lavočkin La-176
- Lavočkin La-180
- Lavočkin La-190
- Lavočkin La-200
- Lavočkin La-250
Rakety
- SA3-Goa (raketa země-vzduch)
- G-300
- Burja
Kosmická technika
- kosmické sondy – programy Luna (od Luny 9, včetně všech Lunochodů), Veněra (od Veněry 4), Mars, Vega, Fobos a další
- urychlovací raketové stupně Fregat
- družice (Prognoz, různé Kosmosy, Astron, Granat, Spektr-R)
Vyznamenání
Reference
- ↑ a b Бухгалтерская отчётность. Dostupné online. [cit. 2018-11-01]
- ↑ a b ALEXEJEV, Semjon. ВВС России: люди и самолеты [online]. [cit. 2009-02-12]. Kapitola Рождение КБ. Dostupné online. (rusky)
- ↑ МЕЛУА, А. И. Энциклопедия "Космонавтика [online]. Sankt Petěrburg: ЦНИИ РТК [cit. 2009-02-12]. Kapitola Лавочкин Семён Алексеевич. (rusky)
- ↑ НПО им. С.А.Лавочкина [online]. Chimky: [cit. 2009-02-14]. Kapitola История НПО им. С.А.Лавочкина. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-02-10. (rusky)
- ↑ НПО Лавочкина. 05 апреля 2017 года состоялась государственная регистрация Акционерного общества «Научно-производственное объединение им. С.А. Лавочкина» (АО «НПО Лавочкина»). [online]. НПО Лавочкина, 2017-4-6 [cit. 2017-11-13]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ a b НПО им. С.А.Лавочкина [online]. Chimky: [cit. 2009-02-14]. Kapitola Ордена НПО им.С.А.Лавочкина. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-02-10. (rusky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu NPO Lavočkina na Wikimedia Commons