Lazar z Betánie

Svatý Lazar z Betánie biskup
Vzkříšení Lazara od Carla Heinricha Blocha
Osobní údaje
Země	Palestina
Místo narození	Betánie u Jeruzaléma,
Místo úmrtí	Betánie u Jeruzaléma nebo Kition, Kypr
Místo pohřbení	Betánie u Jeruzaléma nebo Kition, Kypr translace Marseille
Blízká osoba	sestry Marie a Marta
Příbuzní	Svatá Marta a Marie z Betánie (sourozenci)
Známý díky	vzkříšení Ježíšem
Svatořečení
Svátek	Lazarova sobota, 17. března, 17. října (východní církve, pravoslaví); 17. prosince (západní církev); 29. července (Římské martyrologium)
Uctíván církvemi	římskokatolická církev, pravoslaví, východní katolické církve, Anglikánské společenství, luteránské církve
Atributy	zobrazován jako mumie, mrtvola, apoštol nebo biskup
Patron	nemocných, špitálů, diecéze Autun, arcidiecéze marseilleské
Místo úcty	Betánie, Marseille, Larnaka
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý Lazar z Betánie, bratr Marie a Marty, byl podle Jan 11, 1-44 (Kral, ČEP) přítelem Ježíše Krista. Bible a výtvarné umění z jeho života připomínají tři událostiː první je radostná, je to Kristova návštěva v Lazarově domě, spojená s hostinou. Druhá je smutná, ale spojená se zázrakem. Lazar onemocněl, zemřel a byl v Betánii pohřben. Když se čtyři dny po smrti k jeho hrobu dostavil Ježíš, zázračně ho vzkřísil z mrtvých.

Pozdější tradice přidává další legendární epizodyː Lazar je označen za žebráka nebo za biskupa. Jako biskup je spojován s biskupstvím v Larnace na Kypru a Provensálským biskupstvím v Marseille.

Pravoslavní (východní církve) i katolíci (západní církev) jej ctí jako svatého.

Scéna bývá 'hostinou, kde sourozenci Marta, Marie a Lazar sedí u stolu, vítají nebo obsluhují svého přítele Ježíše Krista. Další osoby se k této události mohou sbíhat. Například

• Hostina v domě Lazarově za přítomnosti mnoha obyvatel Betánie, freska Jana Kubena v refektáři Klementina v Praze.

V kompozici Janova evangelia představuje scéna vzkříšení Lazara vrcholný bod Ježíšova pozemského působení těsně před jeho zatčením a popravou a má čtenáře připravit na vlastní Kristovo zmrtvýchvstání. Ježíš před zázrakem vysvětluje Lazarově sestře Martě: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky.“ Jan 11, 25 (Kral, ČEP) Svatý Lazar je proto spojován s nemocí a uzdravením (byly po něm často pojmenovávány špitály). Z jeho jména je pro nemocnice etymologicky odvozen název lazaretu.

Scéna Vzkříšení Lazaraː Lazar v otevřené rakvi proti Kristovi sedí jako mumie nebo zčásti ovázán plátěnými pruhy sedí, probouzí se nebo vstává z hrobu, či (vzácně) již vychází z hrobové jeskyně:

• Lazar v hrobě sedící pozdvihuje paže na znamení svého obživnutí, románský reliéf, 12. století, Lapidárium Národního muzea Praha;
• malba v Tokali Kilise, Göreme, Turecko
• oltářní obraz v kostele Nejsvětější Trojice, Kuks

• scéna Poslední zaopatření postižených morem, kdy Lazar jako první biskup z Larnaky v oděvu biskupa s jeho úředními insigniemi navštěvuje špitál, například: Palermo, Capella palatina; Bari - Gravina, krypta San Vito Vecchio;
• Lazar jako biskup, středověkː Kostel sv. Lazara v Betánii; 18. stoletíː Kaple svatého Lazara, Nová Bystrica (Slovensko)

• Lazar jako žebrák, například:
  • románský tympanon kostela v Arles
  • románský reliéf na portálu chrámu opatství ve Vézelay

• nemocných morem, malomocných
• žebráků
• řezníků
• zemřelých
• měst Marseille, Autun, Avallon, Andlau - (Alsasko), Urbino
• kostelů, například kaple sv. Lazara v Praze, zbořená roku 1900)
• kapliček, například kaple sv. Lazara z Betanie, obnovena v roku 2015 v Nové Bystrici (hlavním celebrantem byl kardinál Dominik Duka, arcibiskup pražský)

První Lazarova hrobka, kde došlo ke vzkříšení, se nachází v al-Eizariya na Západním břehu Jordánu. Její existenci a úctu k ní dokládají dva spolehlivé prameny již ve 4. století při ní byl postaven kostel. Píší o něm Eusebios z Kaisareie ve svém onomastikonu (před 330) a Burgundský poutník v itineráři své cesty. V roce 390 se zmínil o Lazarově kostele zvaném Lazarium další očitý svědek, svatý Jeroným. Totéž potvrdil ještě poutník Egeria, asi v roce 410. Proto se předpokládá, že kostel byl postaven mezi léty 333–390.^[1] V dnešních zahradách byl zdokumentovány zbytky mozaikové podlahy z kostela ze 4. století. Lazarium bylo zničeno zemětřesením v 6. století a bylo nahrazeno větším kostelem.

Tento kostel přežil neporušený až do křižácké éry. K žádné jiné lokalitě se tak staré prameny nevztahují.^[2] Věřící několika církví tento prázdný hrob dosud uctívají a postupně při něm dali postavit tři kostely a klášter sv. Marty a Marie.

Druhá - domněle Lazarova - hrobka byla uctívána údajně^[zdroj?] v Larnace a kostel svatého Lazara nad ní postaven. Odtamtud byla údajně převezena do Konstantinopole. Po roce 1204 byla vypleněna křižáky a ostatky přeneseny do Marseille, kde se za neznámých okolností ztratily. Roku 1972 byly v kostele svatého Lazara v Larnace nalezeny zbytky ostatků, které nebyly přesunuty do Konstantinopole.

Dodnes je Lazarův hrob uctíván především v Betánii, také v kostele sv. Lazara v Larnace.

Vojenský a špitální řád sv. Lazara Jeruzalémského (lazariáni, lazarité) byl založen jako jedna z nejstarších charitativních organizací na světě. Trvání původního řádu po roce 1830 a tedy i kontinuita stávající organizace nejsou bezvýhradně akceptovány. Současný řád je ekumenicky zaměřený a sdružuje křesťany všech vyznání, nicméně existuje několik větví řádu.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lazarus of Bethany na anglické Wikipedii.

• Lexikon der christlichen Ikonographie, Wolfgang Braunfels (editor i autor hesla); Herder ː Basel-Freiburg-Rom-Wien 1994, sv. 7, s. 383-384.

• Lazar
• Lazariánské hnutí

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Lazar na Wikimedia Commons