Ležnice

Ležnice
Náves s kaplí sv. Jana Nepomuckého
Náves s kaplí sv. Jana Nepomuckého
Lokalita
Charaktermalá vesnice
ObecHorní Slavkov
OkresSokolov
KrajKarlovarský kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°8′6″ s. š., 12°49′41″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel43 (2021)[1]
Katastrální územíLežnice (1,736 km²)
Nadmořská výška600 m n. m.
PSČ357 31
Ležnice
Další údaje
Kód k. ú.644072
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ležnice (německy Leßnitz resp. Lessnitz) je malá vesnice, základní sídelní jednotka města Horní Slavkov, v okrese Sokolov, v kraji Karlovarském. Název Ležnice dostala vesnice v roce 1948.[2] V roce 2018 zde bylo evidováno 39 adres,[3] v roce 2011 zde trvale žilo 53 obyvatel.[4] Vesnice leží v katastrálním území Ležnice o rozloze 1,736 km2.[5]

Geografie

Vesnice leží v členité krajině Slavkovského lesa. Zástavba je soustředěna v údolí nepojmenovaného potoka a na okolních svazích po obvodu návsi, přibližně 1,5 km východně od centra Horního Slavkova.

Historie

První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1475, kdy patřila k panství hradu Bečov. O možné dřívější existenci panského sídla ve vsi svědčí predikát Jana Sele, který se po ní psal roku 1428. Uvažované sídlo se ovšem nepodařilo lokalizovat. K bečovskému panství patřila ves až do zániku vrchnostenské správy. Dle údajů v berní rule z roku 1654 žilo ve vsi 11 hospodářů.[6]

V letech 1869–1910 byla Ležnice obcí v okrese Falknov (nynější Sokolov), v letech 1921-1930 pod názvem Lesnice obcí v okrese Loket, od roku 1950 osadou obce Horní Slavkov v okrese Karlovy Vary-okolí, v letech 1961–1980 částí obce Horní Slavkov v okrese Sokolov, 1.4.1980 se stala součástí města Horní Slavkov jako jeho základní sídelní jednotka.[7]

Po roce 1945 došlo k odsunu německého obyvatelstva a po vysídlení německých obyvatel v roce 1946 došlo jen k minimálnímu dosídlení českými obyvateli, neboť vesnice se octla v blízkosti nového Vojenského výcvikového prostoru Prameny. Rovněž se již prováděl ložiskový průzkum pro budoucí těžbu uranu. Vesnice se octla v uzavřeném uranovém pásmu, kam se smělo pouze s propustkou. Odsun německého obyvatelstva, těžba uranu a pracovní tábor v padesátých letech 20. století zničily charakter vesnice. Původní stavby byly většinou demolovány.[6] Přesto se ve vesnici dochovalo několik zajímavých lidových staveb, především usedlost čp. 811 (původně čp. 16) a v oblasti Slavkovského lesa patří Ležnice mezi nejhodnotnější lokality.[8]

Těžba uranové rudy

Místo bývalé jámy č. 5
Usedlost čp. 811

Již v 16. století se v těsném sousedství rozmáhalo hornictví, ves však zůstala zemědělskou lokalitou. V letech 1946–1947 probíhal v Horním Slavkově a okolí geologický průzkum. Výsledkem geologického průzkumu bylo zjištění uranového zrudnění a následovalo zaražení prvních těžních jam a zahájena těžba rudy. V Ležnici byla vyhloubena koncem roku 1948 šachta č. 5 zvaná Ležnice-sever, mající 10 pater a hloubku 507 m. Jednalo se o nejhlubší jámu slavkovského revír. Kromě ní pak byla v roce 1949 vyhloubena šachta č. 6 Svatopluk a byl vytvořen závod Ležnice.[9] Těžila se zde skupina žil ze žilného uzlu Barbora.[10]

Nejintenzivnější těžba probíhala v letech 1953–1955. V polovině padesátých let již geologickým průzkumem nedocházelo k žádným dalším nálezům rud. Skončila produkční těžba a od roku 1958 začal útlum těžby, hornické práce byly ukončeny k 1. březnu 1959.[11][12] V letech 1950–1955 byl u závodu Ležnice v provozu stejnojmenný trestanecký tábor pro kriminální, retribuční a politické vězně.

Dne 5.7.1962 byl vysloven souhlas se zbořením budov. Z přehledu o likvidaci je zřejmé, že u jámy č. 5 bylo zbořeno celkem 24 budov.[13] Závodem Ležnice bylo poddolováno území o rozloze 1 875 000 m2 a odvaly pokrývají plochu 70 000 m2.[14]

Po ukončení těžby a likvidaci šachet bylo rozhodnuto, že v katastru Ležnice se poblíž šachty č. 5 vybuduje strojírenský závod Stasis, pobočka Přerovských strojíren v Přerově.[12]

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 176 obyvatel, z toho 170 Němců a šest cizinců. K římskokatolické církvi se hlásilo 168 obyvatel, k evangelické osm.[15]

Vývoj počtu obyvatel a domů Ležnice[4]
Rok18691880189019001910192119301950196119701980199120012011
Počet obyvatel22821319521316717616460657152475753
Počet domů3332333332323232-1715182221

Obecní správa

V letech 1869–1880 k obci patřila Teplička.[16]

Pamětihodnosti

  • Barokní kaple svatého Jana Nepomuckého z roku 1743 (kulturní památka).
  • Lidová architektura – mohutná hrázděná usedlost čp. 811 (Höfelhof), která se dochovala v podobě z roku 1828 – objekt s mansardovou střechou a dochovanými klenbami v přízemní hospodářské části.[6]

Související články

Odkazy

Reference

  1. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2024-03-17].
  2. ↑ Vyhláška č. 22/1949 Sb. ministerstva vnitra o změnách úředních názvů míst v roce 1948 [online]. Dostupné online. 
  3. ↑ Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2018-05-11 [cit. 2018-05-13]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 Okres Sokolov. Praha: Český statistický úřad, 2015. 12 s. Dostupné online. S. 3. 
  5. ↑ Územně identifikační registr ČR. Katastrální území Ležnice [online]. [cit. 2018-05-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-27. 
  6. ↑ a b c PROKOP, Vladimír ml.; SMOLA, Lukáš. Sokolovsko: umění, památky a umělci do roku 1945. 1. vyd. Svazek 1. Sokolov: AZUS Březová, 2014. 2 svazky (878 s.). ISBN 978-80-905485-2-7, ISBN 978-80-904960-7-1. S. 168–170. 
  7. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011. Praha: Český statistický úřad, 2015. 682 s. Dostupné online. S. 281. 
  8. ↑ PEŠTA, Jan. Encyklopedie českých vesnic. 1. vyd. Díl Západní Čechy. Praha: Libri, 2005. 439 s. ISBN 80-7277-150-7. S. 200–201. 
  9. ↑ TOMÍČEK, Rudolf. Těžba uranu v Horním Slavkově. Sokolov: Okresní muzeum Sokolov, 2000. 294 s. ISBN 80-238-6733-4. S. 39–40. [dále jen Tomíček]. 
  10. ↑ Tomíček, s. 35.
  11. ↑ Tomíček, s. 43.
  12. ↑ a b Tomíček, s. 156.
  13. ↑ Tomíček, s. 158.
  14. ↑ Tomíček, s. 53.
  15. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Čechy heslo Leßnitz. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1924. 632 s. Dostupné online. S. 252. 
  16. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 573. 

Literatura

  • PEŠTA, Jan. Encyklopedie českých vesnic – Vesnické památkové rezervace, zóny a ostatní památkově hodnotná sídla v Čechách. 1. vyd. Svazek III. Západní Čechy. Praha: Libri, 2005. 439 s. ISBN 80-7277-150-7. S. 200–201. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Czech Republic adm location map.svg
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Location map of the Czech Republic
Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Ležnice čp. 811 (1).jpg
Autor: Lubor Ferenc, Licence: CC BY-SA 4.0
Ležnice, část obce Horní Slavkov, dům čp. 811
Ležnice těžní jáma č.5 (2).jpg
Autor: Lubor Ferenc, Licence: CC BY-SA 4.0
Ležnice, místo bývalé těžní jámy č. 5 uranových dolů