Lednice (Kozojedy)

Lednice
(c) Adam Hauner, CC BY-SA 3.0 Hospodářský dvůr
Lokalita
Charakter	malá vesnice
Obec	Kozojedy
Okres	Plzeň-sever
Kraj	Plzeňský
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	49°56′32″ s. š., 13°30′52″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	80 (2021)[1]
Katastrální území	Lednice (6,76 km²)
Nadmořská výška	380–400 m n. m.
PSČ	331 41
Počet domů	29 (2021)[2]
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Lednice
Další údaje
Kód části obce	79812
Kód k. ú.	679810
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

(c) Adam Hauner, CC BY-SA 3.0

Lednice je vesnice, část obce Kozojedy v okrese Plzeň-sever v Plzeňském kraji. Leží pět kilometrů jihovýchodně od Kralovic na pravém břehu Kralovického potoka v nadmořské výšce 390 metrů. Katastrální území zaujímá 676,13 ha. V roce 2011 zde trvale žilo 79 obyvatel.^[3]

Ves byla vysazena roku 1339 zákupním právem opatem plaského kláštera pro 15 osadníků. Na počátku husitských válek roku 1419 zastavil opat Gotfrýd ves doživotně Hanuši z Kolovrat na Krašově, který ji držel až do své smrti v roce 1450. Později byla ves zastavena dalším šlechticům, ale nakonec se vrátila do majetku kláštera.

Ve vsi bývalo 15 usedlostí, k roku 1556 byla Lednice jednou z pěti vsí, které byly v majetku kláštera. V druhé polovině 16. století probíhal mezi Lednickými a opaty spor: zatímco Ledničtí si stěžovali až u krále na přetěžování daněmi a robotami ze strany kláštera, opat se bránil neposlušností poddaných. Příčinou rozporů mohlo být i vyznání – Ledničtí byli protestanti, zatímco klášterní vrchnost vyznávala samozřejmě katolictví.

V roce 1599 spor gradoval další stížností sedláků s tím, že nedostane-li se jim pomoci, vystěhují se a nechají ves pustou. Opat Adam Wild využil příležitosti a nařídil sedlákům přestoupení na katolickou víru. Kdo víru nezměnil, měl se do roka vystěhovat. Několik sedláků se vystěhovalo a opat založil hospodářský dvůr, ke kterému převedl jejich pozemky.

Během třicetileté války bylo několik usedlostí vypleněno, někteří poddaní zběhli. Opuštěné pozemky klášter zabral a připojil ke svému dvoru. V roce 1651 žilo v Lednici 33 obyvatel v osmi usedlostech a šafář s třemi čeledíny na klášterním dvoře.

Po zrušení kláštera Josefem II. v roce 1785 přešla Lednice jako součást plaského panství do správy náboženského fondu, který pronajal veškeré pozemky sedlákům na dobu 12 let. V kapli při dvoře se usadil Anastasius Kinda, jeden z plaských řeholníků, a zůstal až do své smrti v roce 1806.

Lednice leží na severním okraji přírodního parku Rohatiny při dolním toku Kralovického potoka. Na západě sousedí s vesnicí Kopidlo, na severu s Bučkem a na jihovýchodě s Kozojedy.

Při sčítání lidu v letech 1869–1975 Lednice byla samostatnou obcí, se kterým patřily nejprve do okresu Kralovice, ale v roce 1950 v okrese Plasy a v letech 1961–1975 v okrese Plzeň-sever. Od 1. ledna 1976 je částí obce Kozojedy v okrese Plzeň-sever.^[6]

Rozlehlý barokní hospodářský dvůr plaského kláštera vznikl na přelomu 16. a 17. století. V roce 1752 za opata S. Hetzera začala nákladná přestavba, možná byl dvůr vystavěn znovu od základů. Jedna z místností byla vyzdobena pro pobyt řeholníků, vznikla kaple sv. Floriána. Dvůr dokončil až Hetzerův nástupce opat Fortunát Hartmann v roce 1764.

Dvůr má obdélný, málo protažený půdorys, obvyklý u části dvorů vzniklých za opata Evžena Tyttla. Areál je orientován přibližně ke světovým stranám. Dispozice dvora je obdobná se dvorem Lomany: na východní straně stojí dlouhá dvoumlatová stodola, jižní a severní strana je vymezena hospodářskými budovami, jejichž křídla, oddělená branou vjezdu byla obytná. Symetrie dvora byla porušena zvýšením křídla na jižní straně o jedno patro za opata Hartmanna, pravděpodobně tehdy byla na valbovou střechu zámečku umístěna osmiboká zvonička s cibulovou bání (zničena na počátku 20. století). Po vzniku zámečku začalo druhé obytné křídlo sloužit jako hospodářské a jeho okna byla zmenšena. Uprostřed dvora je objekt s mléčnicí.

Nad vchodem do zámečku je kamenný znak plaského kláštera se štítkem opata Hartmanna. V přízemí je chodba, ze které jsou přístupné jednotlivé místnosti včetně pravděpodobné kaple sv. Floriána – místnost s neckovou klenbou s dvojitým ozdobným štukovým zrcadlem a polosloupy v rozích. Místnosti v patře zámečku mají stropy se štukovými zrcadly. Druhé obytné křídlo oddělené od zámečku branou vjezdu je přízemní. Z příčné chodby jsou přístupné jednotlivé místnosti včetně velké černé kuchyně. Na konci chodby je velká místnost přes celou šířku křídla, pravděpodobně jde o refektář, onu vyzdobenou místnost určenou řeholníkům. Její strop je zaklenutý čtyřmi poli křížové klenby na centrální sloup.

Ke dvoru patřily zahrady na jižní, východní a severní straně, poslední z nich byla sevřena mezi dvě cesty. Dvůr byl v restitučním řízení vydán oprávněným majitelům, kteří jej prodali. Objekt je opět využíván k hospodářským účelům. Nynější majitelé ve spolupráci s památkáři se snaží o rekonstrukci celého dvora.

Spojnice dvora v Lednici s dvory Kalec a Býkov vytváří pravoúhlý trojúhelník s pravoúhlým vrcholem v Lednici. Dvůr Lednice je stejně dlouhý jako dvory Lomany a Třemošnice.

Dvůr je chráněn jako kulturní památka České republiky.^[7]

• Hanuš Zápal (1885–1964), český architekt, zakladatel Spolku pro záchranu Mariánské Týnice

• ROŽMBERSKÝ, Petr. Dvory plaských cisterciáků. Plzeň: P. Mikota, 1999. 48 s. ISBN 80-902692-1-4. S. 26–28. 
• Kralovicko – kronika regionu, ročník 2002/2003, číslo 2, Karel Rom, 2002
• Kronika regionu, ročník 2003/2004, číslo 5, Irena Bukačová, 2003
• 850 let plaského kláštera 1145–1995, Muzeum a galerie severního Plzeňska v M. Týnici, 1995

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Lednice na Wikimedia Commons
• Lednice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)