Ledvinovník západní

Ledvinovník západní
Ledvinovník západní (Anacardium occidentale) v Koehlerově herbáři z r. 1887
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	mýdelníkotvaré (Sapindales)
Čeleď	ledvinovníkovité (Anacardiaceae)
Rod	ledvinovník (Anacardium)
Binomické jméno
Anacardium occidentale L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ledvinovník západní v Brazílii

Detail plodů ledvinovníku západního

Pražené ořechy ledvinovníku (kešu)

Ledvinovník západní (Anacardium occidentale) je až 12 metrů vysoký tropický strom z čeledi ledvinovníkovité, poskytující jedlé nažky, známé pod tržním názvem ořechy kešu (podle SSČ kešú). Tyto nažky se nacházejí v nepravém plodu, kterému se říká „kešu jablko“. Osemení obsahuje velké množství kardolu, což je smolnatý olej, který při manipulaci dráždí pokožku a před konzumací se z jedlých částí (ořechů) odstraňuje zahříváním (pražením).

Rozšíření

Ledvinovník západní pochází ze severovýchodní Brazílie. Od 16. století se šířil s portugalskými mořeplavci do Mosambiku a pobřežních oblastí Indie.

Tento „ovocný“ strom je rozšířen celosvětově v suchých tropických oblastech. Pěstuje se na plantážích nebo extenzivně v agrolesnických systémech.

Botanický popis

Jedná se o nižší, silně rozvětvený strom, dosahující výšky 12 m. Květy tvoří květenství lata a jsou žluto-růžové, samičí a oboupohlavné. Z botanického hlediska nejsou ořechy kešu ořechy ani peckovice, ale nažky.

Stanoviště

Ledvinovníku vyhovuje tropické klima, nadmořská výška 1000 m nad mořem, průměrné teploty v rozmezí 21–28 °C, průměrné roční srážky v rozmezí 700–1200 mm a pH půdy 4,3–8,7. Není tolerantní k zasoleným půdám a snáší teploty jen mírně pod bodem mrazu, do –1 °C.

Agrotechnika

Klíčivost ledvinovníku je velmi malá, proto se současně seje více semen. Pokud vzejde současně více rostlin, jsou následně vyjednoceny. Po 18–24 měsících se objevují první květy a následně i plody, které jsou ale nepoživatelné. První sklizeň se provádí až ve 4. roce a od 8. roku už plodí ledvinovník kvalitní „jablka“ s „kešu ořechy“.

Jako meziplodina se na plantážích používá bavlník, podzemnice olejná nebo jamy. Stromy, které jsou schopny plodit i 30 let, je nutné na plantážích pravidelně prořezávat.

Sklízí se většinou ručně. Jeden strom může vyprodukovat až 50 kg „kešu oříšků“ za rok. Plantáž poskytuje 800–1000 kg/ha.

Produkce ve světě

V roce 2016 činila světová produkce 4,9 milionů tun. Zemí s nejvyšší produkcí kešu oříšků byl Vietnam, který se na světové produkci podílel 24,9 %. Africké státy se na celkovém množství podílely přibližně 51,6 %.^[1]

Deset největších producentů kešu ořechů v roce 2016:^[1]

Pořadí	Stát	Množství v tunách
1.	Vietnam	1 221 007
2.	Nigérie	958 860
3.	Indie	671 000
4.	Pobřeží slonoviny	607 300
5.	Filipíny	216 398
6.	Tanzanie	195 140
7.	Mali	164 151
8.	Guinea-Bissau	153 888
9.	Indonésie	130 072
10.	Benin	125 728
	Svět	4 898 210

Využití

Hlavním důvodem pro pěstování ledvinovníku západního jsou kešu oříšky. Další využití nacházejí též „kešu jablka“, která se společně s kůrou a větvemi z prořezu zkrmují dobytku, ale lze je využít také na výrobu džemu nebo kompotů. Z plodů se též lisuje šťáva, ze které se vyrábí alkoholické nápoje (víno, pálenka) nebo ocet. V Thajsku se i jablka využívají na otop.

Kardol z osemení má dezinfekční účinky a přidává se do insekticidů, laků, barviv apod. V Indii se jím tradičně impregnuje dřevo jako ochrana proti termitům.

Plody kešu jsou bohaté na taniny nebo vitamin C. Při konzumaci „kešu jablek“ nebo kešu oříšků může docházet k různým zdravotním potížím. U „jablek“ je to kvůli obsahu kardolu a taninů, na ořechy se vyskytuje alergie.

Dřevo ledvinovníku je velmi tvrdé a používá se při výrobě nábytku jako tzv. bílý mahagon.

Literatura

• Jirásek, V. a Procházka, F. Rostliny známé neznámé, Albatros, Praha 1985
• Hušák, S. et al. Tropické a subtropické ovoce, Brázda, Praha 1996, ISBN 80-209-0258-9
• Pospíšil, František: Ovocnářství: Tropické a subtropické ovocné druhy, Vysoká škola zemědělská, Brno 1990
• VALÍČEK, Pavel. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6. S. 139–140. 

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu ledvinovník západní na Wikimedia Commons
• Galerie ledvinovník západní na Wikimedia Commons