Leif Segerstam
Leif Segerstam | |
---|---|
Leif Segerstam (27. září 2011) | |
Narození | 2. března 1944 Vaasa |
Úmrtí | 9. října 2024 (ve věku 80 let) Helsinky |
Příčina úmrtí | zápal plic |
Národnost | finští Švédové |
Alma mater | Sibeliova hudební akademie Juilliardova škola Švédské normální lyceum |
Povolání | dirigent, hudební skladatel, klavírista, hudebník, houslista a violista |
Ocenění | Pro Finlandia (1992) Hudební cena Severské rady (1999) komandér Řádu finského lva (2002) Commander of the Order of Cultural Merit (2003) Grand Prize of the Swedish Cultural Foundation … více na Wikidatech |
Choť | Minnaleena Segerstamová |
Rodiče | Selim Segerstam |
Funkce | profesor (dirigování; 1997–2013) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Leif Segerstam (2. března 1944, Vaasa – 9. října 2024 Helsinky) byl finský dirigent a skladatel, autor rozsáhlého díla, čítajícího mj. 291 symfonií.
Život
Narodil se do hudební rodiny svému otci Selimu Segerstamovi a matce Viole Marii Kronqvistové.[1] V jeho třech letech se rodina přestěhovala do Helsinek, kde získal hudební vzdělání, v nichž pokračoval i na slavné Juilliard School v New Yorku (abs. 1965). Nejprve působil jako houslista a violista. Dirigentský debut si odbyl v Tampere při řízení opery Lazebník sevillský Gioacchina Rossiniho.[2] Následně dostal příležitosti i ve Finské národní opeře nebo u Symfonického orchestru Finského rozhlasu. V letech 1995 až 2007 byl šéfdirigentem Helsinské filharmonie a poté až do své smrti jejím čestným šéfdirigentem.
Jako skladatel se proslavil zejména vysokým počtem zkomponovaných symfonií, kterých do roku 2015 napsal 291.[3][4] Jde zpravidla o zhruba dvacetiminutová jednovětá díla, zpravidla hraná bez dirigenta. Inspirací k takovým symfoniím byla Segerstamovi 7. symfonie Jeana Sibelia.[5]
Segerstamův skladatelský jazyk je založený na vlastním přístupu k aleatorice. Segerstam ho nazývá „svobodná pulzace“ a drží se ho v celé své zralé tvorbě.[6]
Byl dvakrát ženatý, obě manželství skončila rozvodem. S houslistkou Hannele Angervovou měl dvě děti, violoncellistku Piu a podnikatele Jana. S harfenistkou Minnaleenou Jankkovou měl tři děti, Violaelinu, Selimoskara a Iirisilonu.[7][8]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Leif Segerstam na anglické Wikipedii.
- ↑ Segerstam, Leif [online]. Biografiskt lexikon för Finland, 2015-06-05 [cit. 2016-03-11]. Dostupné online. (švédsky)
- ↑ HILLILA, Ruth-Esther; BLANCHARD HONG, Barbara. Historical Dictionary of the Music and Musicians of Finland. [s.l.]: Greenwood Publishing Group, 1997. Dostupné online. S. 368–369. (anglicky)
- ↑ Composers & Repertoire : Leif Segerstam [online]. Music Finland [cit. 2016-03-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-05. (anglicky)
- ↑ Composers & Repertoire : Leif Segerstam [online]. Music Finland [cit. 2016-03-11]. Seznam děl. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-11.
- ↑ SERVICE, Tom. Leif Segerstam: weird and wonderful symphonic master. The Guardian. 2011-11-17. Dostupné online [cit. 2016-03-11]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
- ↑ WHITE, John David; CHRISTENSEN, Jean. New Music of the Nordic Countries. [s.l.]: Pendragon Press, 2001. S. 213–214. (anglicky)
- ↑ "Lemmikkihiiri kulki aina mukanani" [online]. Iltalehti, 2007-05-28 [cit. 2016-03-11]. Dostupné online. (finsky)
- ↑ Mies kuin Brahms tai Zorbas [online]. Kaleva, 2005-11-02 [cit. 2016-03-11]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Leif Segerstam na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
(c) Korea.net / Korean Culture and Information Service (Photographer name), CC BY-SA 2.0
2012 London Olympic Games
'All Eyes on Korea' by KCCUK
Photo by KCCUK
2012 런던 올림픽
주영한국문화원 '오색찬란' 페스티발
K-클래식 공연
사진제공 주영한국문화원
문화체육관광부 해외문화홍보원
Chief Conductor Segerstam holds titled positions with the Helsinki Philharmonic, Austrian Radio Symphony, Finnish Radio Symphony, Royal Swedish Opera, and the Danish National Radio Symphony OrchestraAutor: Soppakanuuna, Licence: CC BY-SA 3.0
Finnish conductor and composer Leif Segerstam at Turku Main Library, 2011.