Leishmania tropica

Jak číst taxoboxLeishmania tropica
Leishmania tropica uvnitř makrofágů
Vědecká klasifikace
DoménaEukaryota
ŘíšeExcavata
KmenEuglenozoa
Třídabičivky (Kinetoplastea)
Řádtrypanosomy (Trypanosomatida)
ČeleďTrypanosomatidae
RodLeishmania
Binomické jméno
Leishmania tropica
Wright, 1903
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leishmania tropica je parazitickým prvokem způsobujícím kožní leishmaniózu. Je přenášena při kousnutí hmyzím vektorem rodu Phlebotomus.[1] Dříve se předpokládalo, že se jedná pouze o antroponózu (onemocnění postihující výhradně člověka), v současnosti byla prokázána přítomnost zvířecích rezervoárů, jimiž mohou být například psi[2] nebo damani na některých místech v Izraeli.[1]

Morfologie

Celá třída Kinetoplastea je charakterizovaná přítomností kinetoplastu, úseku mitochondrie s velkým obsahem DNA, který je vždy lokalizován u báze bičíku.

U Leishmanií můžeme pozorovat 2 odlišná morfologická stádia. V makrofázích savců jsou přítomné ve stadiu amastigota, což je malá kulatá forma s velmi krátkým bičíkem, který není ve světelném mikroskopu patrný. V trávicí soustavě přenašečů vytváří Leishmanie formu promastigota, pro kterou je typická protažená buňka s předním tažným bičíkem.[1]

Výskyt

Leishmania tropica se vyskytuje ve Starém světě, především v městských a příměstských oblastech jižní Evropy, severní Afriky, na Blízkém východě a ve střední Asii.[1]

Životní cyklus

Vývojový cyklus leishmanií

Do savčího hostitele se Leishmania dostává ve formě promastigota z ústního ústrojí flebotoma během sání krve. V kůži potom dojde k fagocytóze makrofágy, ve kterých se promastigot rychle transformuje na formu amastigota. V makrofágu následně dojde ke splynutí vakuoly obsahující amastigoty s lysosomem, vzniká tak fagolysosom. Amastigoti jsou ale vůči účinkům produkovaných látek imunní, množí se zde a po prasknutí hostitelské buňky infikují další makrofágy. Vektor, flebotomus, se nakazí sáním na infikovaném hositeli. V jeho střevech dojde k transformaci amastigotů zpět na promastigoty, kteří se zde množí. Celý cyklus se poté může opakovat.[1]

Onemocnění

Onemocnění se projevuje vznikem suchého vředu na kůži. Po ukončení inkubační doby, která může trvat několik dní až několik měsíců, se na kůži nejdřív objeví červená papula v místě kousnutí od flebotoma. Ta může ve výjimečných případech zmizet, ale častěji se mění ve vřed pokrytý keratinizovanými šupinkami.[3] Tento suchý vřed se spontánně zahojí po 12 – 18 měsících, ale zanechává po sobě trvalou nepigmentovanou jizvu.[1]

Ve výjimečných případech může dojít i k přechodu do viscerální formy, která se projevuje zvětšenou slezinou a zánětem mízních uzlin.[3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f VOLF, P.; HORÁK, P. at al. Paraziti a jejich biologie. Praha : Triton, 2007. ISBN 978-80-7387-008-9
  2. ↑ COOK, C.G.; ZUMLA, A. Manson's tropical diseases, 21nd Edition, Philadelphia : W. B. Saunders, 2003. ISBN 0-7020-2640-9
  3. ↑ a b ROBERTS, L.; JANOVY, J. Foundations of parasitology, 9th Edition, S.l.: Mcgraw Hill Higher Educat, ISBN 978-0-07-132641-4

Literatura

• VOLF, P.; HORÁK, P. at al. Paraziti a jejich biologie. Praha : Triton, 2007. ISBN 978-80-7387-008-9
• COOK, C.G.; ZUMLA, A. Manson's tropical diseases, 21nd Edition, Philadelphia : W. B. Saunders, 2003. ISBN 0-7020-2640-9
• ROBERTS, L.; JANOVY, J. Foundations of parasitology, 9th Edition, S.l.: Mcgraw Hill Higher Educat, ISBN 978-0-07-132641-4

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com