Lejsek šedý

Lejsek šedý
Lejsek šedý
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Třída	ptáci (Aves)
Podtřída	letci (Neognathae)
Řád	pěvci (Passeriformes)
Čeleď	lejskovití (Muscicapidae)
Rod	lejsek (Muscicapa)
Binomické jméno
Muscicapa striata (Pallas, 1764)
(c) IUCN Red List of Threatened Species, species assessors and the authors of the spatial data., CC BY-SA 3.0 Areál rozšíření       hnízdiště       migrace       zimoviště
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lejsek šedý (Muscicapa striata) je malý druh pěvce z čeledi lejskovitých (Muscicapidae).

Popis

• Délka těla: 13,5–14,5 cm
• Rozpětí křídel: 23–25 cm
• Hmotnost: 16 g.^[2][3]

Je o něco menší než vrabec. Má štíhlé tělo, relativně velkou hlavu, dlouhá křídla a ocas. Svrchu je šedý s nádechem do hněda, spodinu těla má světleji šedavou. Čelo, hrdlo a prsa pokrývají tmavší čárky. Tmavé nohy jsou slabé a krátké, neslouží k pobíhání ani skákání, ale pouze k sezení.^[4] Zobák a oči jsou tmavé. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně; mladí ptáci mají na svrchní straně těla světle hnědé skvrnění.

Hlas

Vábí svižným „pst“. Zpěv je tvořen řadou krátkých tichých drsných tónů a v základě z ní asi jako „sip-sip-síh-siti-síh-sih“.^[2][3]

Rozšíření

Vyskytuje se v celé Evropě, v severozápadní Africe a jihozápadní Asii po Mongolsko. ^[5][4]

Evropská populace je odhadována na 14–22 milionů párů. V letech 1970–1990 byl zaznamenán viditelný pokles, v současné době je populace považována za stabilizovanou.

Je výlučně tažný, zimuje v tropické a jižní Africe.^[4]

Výskyt v Česku

Na území České republiky je lejsek šedý rozšířen celkem rovnoměrně, ale nikde nepatří mezi hojné druhy. Relativně četněji se vyskytuje v nížinách a pahorkatinách, ojediněle vystupuje i vysoko do hor, pravidelně k lidským sídlům. Nejvýše byl zaznamenán na Pančavské louce v Krkonoších (1340 m n. m.), pravidelněji zde vystupuje přibližně do 750 m n. m. Zdá se, že preferuje parky a zeleň intravilánu (např. i expoziční část zoo v Brně). Pravidelně obsazuje různé typy rozptýlené zeleně (rybniční hráze, břehové porosty toků, nivy, rozptýlená zeleň v zemědělské krajině), starší světlé listnaté lesy (doubravy, bučiny), smíšené i jehličnaté lesy (bory), lužní lesy.^[4]

Na hnízdiště přilétá od konce dubna do počátku května, odlétá od konce srpna do září. Během mapování v letech 2001–2003 byla v ČR početnost odhadnuta na 40 000–80 000 párů.^[4]

Prostředí

Obývá aleje starých stromů a pásy stromů podél vodních toků. Žije v rozvolněných starých lesích, častěji listnatých než jehličnatých, parcích, v sadech a zahradách, na zarostlých hřbitovech. Chová se nenápadně.^[4] Vyjma hnízdní období žije samotářsky.

Potrava

Živí se zejména létajícím hmyzem, na který číhá z vyvýšené pozorovatelny (kůl, suchá větev v koruně stromu, telegrafní sloup, drát el. vedení atp.) a kterého se zmocňuje v letu. Vzápětí se vrací na stejné místo nebo poblíž (lze jej poznat podle typicky vzpřímeného držení těla). Za příznivého počasí touto taktikou uloví až dvě třetiny kořisti, v deštivých dnech pátrá po potravě zejména na stromech (sbírá ji z listů, větví i kůry), v bylinném patře, na zdech nebo na kompostech. V potravě jsou zastoupeni zejména dvoukřídlí a motýli, případně jiný dospělý hmyz včetně vážek, čmeláků, vos nebo mšic. V malé míře jsou zastoupeny také žížaly, larvy hmyzu a různé plody.^[6][4]

Hnízdění

Ve střední Evropě hnízdí 1× až 2× ročně od května do srpna. Je obvykle monogamní, u některých samců byla zaznamenána bigamie. Miskovité hnízdo z mechu a kořínků vystlané zvířecími chlupy, peřím nebo vlnou staví převážně samice. Umísťuje ho v polodutinách stromů, paždí větví nebo výklencích budov (obsazuje i polootevřené budky), obvykle ve výšce 1–15 m. V jedné snůšce je většinou 4–5 světlých, hnědě skvrnitých, 18,7 × 14,1 mm velkých vajec. Inkubace je 11–15denní, na vejcích sedí jen samice. Mláďata krmí oba rodiče. Mladí ptáci opouštějí hnízdo po 12–16 dnech; pohlavně dospívají v druhém kalendářním roce života.

• 

  Vejce v hnízdě

• 

  Týden stará mláďata

• 

  Dospělý pták (vpravo) s mladým jedincem

České pojmenování

Dříve byli do jediného rodu Muscicapa řazeni kromě lejska šedého i lejsek černohlavý (Ficedula hypoleuca) s bílou skvrnkou na čele a lejsek bělokrký (Ficedula albicollis) s bílým čelem. Podle bílé skvrnky na hlavě, „lysinky“, získali název „lejsek“.^[7]

Odkazy

Reference

Literatura

• BEZZEL, Einhard. Ptáci: klíč ke spolehlivému určování – 3 znaky. Čestlice: Rebo, 2005, s. 174. Průvodce přírodou. ISBN 80-7234-292-4.
• BURNIE, David et al. Ptáci: obrazová encyklopedie ptáků celého světa. V Praze: Knižní klub, 2008. 512 s. ISBN 978-80-242-2235-6.
• DIERSCHKE, Volker. Ptáci: nový průvodce přírodou. Překlad Jan Robovský. 2. vyd. Praha: Knižní klub, 2015. 255 s. Nový průvodce přírodou. ISBN 978-80-242-4719-9.
• FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006. 131 s. Diplomová práce. Ved. práce PhDr. Jiří Rejzek, Ph.D. FFUK, Ústav českého jazyka a teorie komunikace.
• ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír a HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice: 2001–2003. Praha: Aventinum, 2009. 463 s., volná příl. ISBN 978-80-86858-88-3.

Video

• Jarmila Kačírková: Lejsek šedý (Muscicapa striata), hnízdění v polobudce v Přerově, červen 2019

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu lejsek šedý na Wikimedia Commons
• Galerie lejsek šedý na Wikimedia Commons
• Taxon Muscicapa striata ve Wikidruzích