Lekce Faust

Lekce Faust
Země původu	Spojené království Spojené království Francie Francie Německo Německo Česko Česko
Jazyky	čeština, latina
Délka	97 min.
Žánr	drama
Námět	Johann Wolfgang von Goethe Christian Dietrich Grabbe Christopher Marlowe Jan Švankmajer
Scénář a režie	Jan Švankmajer
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role	Petr Čepek (Faust) Jan Kraus (Cornelius) Vladimír Kudla (Waldes) Antonín Zacpal (starý muž) Jiří Zip Suchý (Kašpar)
Produkce	Jaromír Kallista
Hudba	Charles Gounod Johann Sebastian Bach
Kamera	Svatopluk Malý
Střih	Marie Zemanová
Zvuk	Ivo Špalj
Výroba a distribuce
Premiéra	10. září 1994 29. září 1994
Produkční společnost	BBC
Lekce Faust na FP, ČSFD, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lekce Faust je druhý dlouhometrážní film českého surrealistického režiséra Jana Švankmajera. Toto originální a imaginativní zpracování faustovského mýtu využívá motivy z děl Marlowa, Goetha, Grabbeho, Gounoda a z lidových loutkových her.

Film kombinuje stop motion animaci plastelíny a dalších objektů, loutkohru, pixilaci herců, hru herců s loutkovými maskami a živou hru herců. Film byl produkován Jaromírem Kallistou za přispění francouzských, německých a britských producentů. Hlavní roli Fausta ztvárnil Petr Čepek. Většina exteriérů byla natočena v Praze, některé v Kamenici u Prahy a v Lysé nad Labem. Všechny animace i pixilace prošly rukama animátora Bedřicha Glasera.

Mezi nejvýznamnější filmové ocenění patří Kristián za nejlepší animovaný film roku, Český lev za nejlepší výtvarný počin (Jan Švankmajer), za nejlepší zvuk (Ivo Špalj) a nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli (Petr Čepek).

Komentář autora

Po cestě domů jsem uvažoval, o čem vlastně ten můj Faust je. O manipulaci. Jistě. Ale čím se liší například od Fausta Goethova nebo Marlowova? U Goetha a Grabbeho je Faust bouřící se „titán“. Romantický pohled na všemohoucnost poznání. U Grabbeho Mefisto dokonce v jedné chvíli zalituje, že Faust je jen člověk: „Je ve vás vskutku něco božského.“ U Goetha nakonec vezme Nebe Fausta na milost a čerti jsou v bitvě o mrtvé Faustovo tělo (a duši) anděly poraženi. U Marlowa a u lidového loutkáře (který ostatně z Marlowa vychází) jde o potrestání za vzpouru a hanobení Boha. V mém Faustovi nejde ani o výjimečnou osobnost (vždyť je do role Fausta vmanipulován a přicházejí další „Faustové“, vlastně role Fausta je nabízena na potkání každému, kdo si vezme leták), nejde ani o vzpouru (když, tak o vzpouru na kolenou). Faust je celou cestu „veden“, a to obrazně i doslovně. Za co je tedy potrestán? Jistě ne za své zločiny (Portugalsko?). Za hanobení Boha? Vždyť nemluví za sebe, text je evidentně napsal někdo jiný a on jej jen reprodukuje. Jeho disputace s Mefistem jsou divadlo nebo zkouška na divadlo, nikoliv realita. Faust v mém filmu tedy není romantický titán ani buřič, tím méně zločinec, je to „náhodný“ člověk, který se nechal vmanipulovat do tragické pozice (role) a tu poctivě odehraje až do hořkého konce. Jde vlastně o určitý paradox. Člověk je vmanipulován do tragické postavy Fausta (buřiče Fausta) a proti této manipulaci se ani nevzbouří.^[1]

Reference

Externí odkazy

• Lekce Faust ve Filmovém přehledu
• Lekce Faust na Kinoboxu
• Lekce Faust^{[nedostupný zdroj]} na www.acfk.cz
• Lekce Faust v Česko-Slovenské filmové databázi