Třída Leninec
Třída Leninec / třída L | |
---|---|
L-4 | |
Obecné informace | |
Uživatel | Sovětské námořnictvo |
Typ | ponorka |
Lodě | 25 |
Spuštění na vodu | 1931–1941 |
Osud | 9 ztraceno |
Předchůdce | třída Děkabrist |
Nástupce | třída Ščuka |
Technické údaje série II | |
Výtlak | 1051 t (na hladině) 1327 t (pod hladinou)[1] |
Délka | 81 m |
Šířka | 6,6 m |
Ponor | 4,18 m |
Pohon | 2 diesely, 2 elektromotory 2 lodní šrouby |
Rychlost | 14 uzlů (na hladině) 9 uzlů (pod hladinou) |
Dosah | 6000 nám. mil při 9 uzlech (na hladině) 135 nám. mil při 2 uzlech (pod hladinou) |
Posádka | 54 |
Výzbroj | 6× 533mm torpédomet (12 torpéd) 1× 100mm kanón 1× 45mm kanón 20 min |
Ostatní | max. hloubka ponoru 75 m |
Technické údaje série XIIIbis | |
Výtlak | 1123 t (na hladině) 1416 t (pod hladinou) |
Délka | 83,3 m |
Šířka | 7 m |
Ponor | 4,08 m |
Pohon | 2 diesely, 2 elektromotory 2 lodní šrouby |
Rychlost | 18 uzlů (na hladině) 10 uzlů (pod hladinou) |
Dosah | 14 000 nám. mil při 9 uzlech (na hladině) 130 nám. mil při 2 uzlech (pod hladinou) |
Posádka | 55 |
Výzbroj | 8× 533mm torpédomet (12 torpéd) 1× 100mm kanón 1× 45mm kanón 2× 7,62mm kulomet (2×1) 20 min |
Třída Leninec (jinak též třída L) byla třída středních minonosných ponorek sovětského námořnictva z období druhé světové války. Celkem bylo postaveno 25 jednotek této třídy. Ve službě byly od roku 1929. Osm ponorek bylo ztraceno během druhé světové války. Část vyřazené ponorky L-3 byla zachována jako muzeum.
Stavba
Při vývoji ponorek této třídy byly využity poznatky získané z roku 1928 vyzvednuté britské ponorky HMS L-55 a zkušenosti získané při stavbě a provozu předchozí třídy Děkabrist.[1]
Stavba třídy L probíhala v letech 1929–1943, přičemž 25 postavených ponorek (L-1 až L-25) se dělilo do čtyř postupně vylepšovaných sérií. Stavba prvních šesti jednotek série II byla součástí sovětského programu obnovy flotily z roku 1926. Probíhala v letech 1929–1935. Následovalo šest jednotek série XI z let 1934–1938 a sedm jednotek série XIII z let 1935–1939, které spadaly do programu pro druhou pětiletku. Posledních šest jednotek série XIIIbis (nebo série XIII-1938) z let 1938–1943 bylo objednáno v rámci programu pro třetí pětiletku.[1]
Jednotky třídy Leninec:
Jméno | Série | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Poznámky |
---|---|---|---|---|---|
L1 Leninec | I | 1929 | 28. února 1931 | říjen 1933 | Dne 9. listopadu 1941 v Leningradu potopena německým dělostřelectvem. |
L2 Stalinec (ex Marxist) | I | 1929 | 21. května 1931 | říjen 1933 | Dne 14. listopadu 1941 potopena minou u ostrova Keri. |
L3 Frunzovec (ex Bolševik) | I | 1929 | 8. července 1931 | listopad 1933 | Od roku 1956 cvičný hulk. |
L4 Garibaldec | I | 1930 | 31. července 1931 | říjen 1933 | Vyřazena 1956. |
L5 Charist | I | 1930 | 5. července 1932 | říjen 1933 | Vyřazena 1955. |
L6 Karbonarij | I | 1930 | 3. listopadu 1932 | květen 1935 | Mezi 16.–19. dubna 1944 potopena v Černém moři. Pravděpodobně německým stíhačem ponorek UJ104.[1] |
L7 Vorošilovec | XI | 1934 | 15. května 1935 | prosinec 1936 | Vyřazen 1958. |
L8 Džeržinec | XI | 1934 | 10. září 1935 | prosinec 1936 | Od roku 1952 hulk. |
L9 Kirovec | XI | 1934 | 25. srpna 1935 | prosinec 1936 | Vyřazena 1959. |
L10 Menzhinets | XI | 1934 | 18. prosince 1936 | prosinec 1937 | Od roku 1959 dobíjecí stanice. |
L11 | XI | 1934 | 4. prosince 1936 | listopad 1938 | Vyřazena 1959. |
L12 | XI | 1934 | 7. listopadu 1936 | prosinec 1938 | Od roku 1959 hulk. |
L13 | XIII | 1935 | 2. srpna 1936 | říjen 1938 | Vyřazena 1958. |
L14 | XIII | 1935 | 20. prosince 1936 | říjen 1938 | Od roku 1959 hulk. |
L15 | XIII | 1935 | 26. prosince 1936 | listopad 1938 | Od roku 1953 hulk. |
L16 | XIII | 1935 | 9. července 1937 | prosinec 1938 | Dne 11. října 1942 omylem potopena severozápadně od San Francisca japonskou ponorkou I-25.[1] |
L17 | XIII | 1936 | 5. listopadu 1937 | červen 1939 | Od roku 1958 hulk. |
L18 | XIII | 1935 | 12. května 1938 | říjen 1939 | Od roku 1958 hulk. |
L19 | XIII | 1935 | 25. května 1938 | listopad 1939 | Mezi 24. až 29. srpnem 1945 ztracena severozápadně od ostrova Hokkaidó. |
L20 | XIIIbis | 1938 | 14. dubna 1940 | srpen 1942 | Od roku 1956 sloužila ke zkouškám, 1958 vyřazena. |
L21 | XIIIbis | 1938 | 14. července 1940 | srpen 1943 | Vyřazena 1955. |
L22 | XIIIbis | 1938 | 23. září 1939 | srpn 1942 | Od roku 1956 sloužila ke zkouškám, 1959 vyřazena. |
L23 | XIIIbis | 1938 | 29. dubna 1940 | říjen 1941 | Dne 17. ledna 1944 potopena v Černém moři v oblasti mysu Tarhankut německým stíhačem ponorek UJ106. |
L24 | XIIIbis | 1938 | 17. prosince 1940 | duben 1942 | Po napadením německem evakuována na Kavkaz a tam dokončena. Dne 17. prosince 1944 potopena v oblasti mysu Kaliakra, pravděpodobně minou. |
L25 | XIIIbis | 1938 | 26. února 1941 | – | Po napadením německem evakuována na Kavkaz. Dne 20. prosince 1944 se potopila během vlečení zpět do Sevastopolu k dokončení. |
Konstrukce
Hlavňovou výzbroj ponorek série II představoval jeden 100mm kanón a jeden 45mm kanón. Dále nesly šest příďových 533mm torpédometů se zásobou dvanáct torpéd. Dvě horizontální trubice na zádi pojmuly až dvacet min. Pohonný systém tvořily dva diesely o výkonu 2200 bhp a dva elektromotory o výkonu 1050 shp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala čtrnáct uzlů na hladině a devět uzlů pod hladinou. Dosah byl 6000 námořních mil při rychlosti devět uzlů na hladině a 135 námořních mil při rychlosti dvou uzlů pod hladinou.[1]
Modifikace
U člunů série XI byl výkon elektromotorů zvýšen na 1450 hp. Následující série XIII a XIIIbis měla diesely o výkonu 4200 bhp a elektromotory o výkonu 2400 shp, takže rychlost ponorek se zvýšila na osmnáct uzlů na hladině a deset uzlů pod hladinou. Výzbroj navíc posílily dva záďové 533mm torpédomety. V případě série XIIIbis se dosah zvětšil na 14 000 námořních mil při rychlosti devět uzlů na hladině. Dosah při plavbě pod hladinou poklesl o pět námořních mil.[1]
Odkazy
Reference
Literatura
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Leniněc na Wikimedia Commons
- "Series II" minelaying submarines (LENINETS) (1933) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-09-16]. Dostupné online. (anglicky)
- "Series XI" minelaying submarines (L-7) (1936 - 1938) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-09-16]. Dostupné online. (anglicky)
- "Series XIII" minelaying submarines (L-13) (1938 - 1939) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-09-16]. Dostupné online. (anglicky)
- "Series XIII-1938" minelaying submarines (L-20) (1941 - 1943) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-09-16]. Dostupné online. (anglicky)
Média použitá na této stránce
sowjetisches Uboot L-24, versenkt am 29.12.1942 vor Kap Kaliakra 43°19,392N 28°42,550E. (Bulgarien) durch Seemine. 57 Tote. Das Wrack wurde 1991 vom bulgarische oOzeanografischem Institut in 60m Wassertiefe wiederentdeckt
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Soviet submarine L-4 Garibaldiec
Советская подводная лодка Л-4 "Гарибальдиец"
Autor: Alex Rave (talk), Licence: CC BY-SA 3.0
Cabin of a soviet submarine L-3, which exhibits in museum at Poklonnaya Gora, Moscow, Russia