Leningradská oblast

Leningradská oblast Ленинградская область
znak vlajka
Geografie
Hlavní město	Gatčina
Souřadnice	60°3′ s. š., 31°45′ v. d.
Rozloha	85 300 km²
Časové pásmo	UTC+3[1]
Geodata (OSM)	OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	1 892 711 (2021)
Hustota zalidnění	22,2 obyv./km²
Jazyk	ruština
Národnostní složení	Rusové 89,6%, Ukrajinci 2,5%, Bělorusové, Tataři, Finové a další
Správa regionu
Stát	Rusko Rusko
Nadřazený celek	Rusko Rusko
Druh celku	oblast
Podřízené celky	18 rajónů
Vznik	1. srpna 1927
Gubernátor	Sergej Bebenin
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-2	RU-LEN
Telefonní předvolba	813
Označení vozidel	47
Oficiální web	www.lenobl.ru
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leningradská oblast (rusky Ленинградская область) je oblast na severozápadě evropské části Ruska. Byla založena 1. srpna 1927. Má rozlohu 85 300 km² a žije v ní přibližně 1,89 milionu obyvatel. Hlavní a největší město oblasti je Gatčina.^[2] Oblast je součástí Severozápadního federálního okruhu.

Hraničí v rámci Ruské federace s Karelskou republikou na severu a třemi oblastmi (Vologdskou oblastí na východě, Novgorodskou oblastí na jihovýchodě a Pskovskou oblastí na jihozápadě) dále hraničí s Finskem (provincie Jižní Karélie a Kymenlaakso) a s Estonskem (kraj Ida-Virumaa). Pobřeží omývají na východě Finský záliv Baltského moře na severu Ladožské jezero a na severovýchodě Oněžské jezero.

Pobřeží Finského zálivu (330 km) je jen mírně členité s výjimkou Vyborského zálivu. Na jihu jsou velké zálivy: Koporský záliv, Narvský záliv a Lužská zátoka. Reliéf je rovinný se stopami činnosti ledovce. Velkou část oblasti zaujímají nížiny: Přibaltská, Přiněvská, Vuoksinská, Svirská, Přiladožská. Po jižním břehu Finského zálivu a Ladožského jezera se táhne Baltsko-ladožská terasa (vysoká 40 až 60 m). Na jih od ní se rozkládá ordovická planina s Ižorskou vysočinou (do 168 m). Dále se na území oblasti nachází severovýchodní část Lužské vysočiny (do 140 m), Vepsovská vysočina (okolo 300 m), Tichvinský val, Lembolovská vysočina (do 200 m) a osamocené kopce v okolí Petrohradu (Pulkovskaja, Pargolovskaja).

Klima oblasti je přechodové od přímořského ke kontinentálnímu. Zima je mírná, teplota nejchladnějšího měsíce ledna je -7 až - 11 °C. Léto je chladné, teplota nejteplejšího měsíce července je 15 až 17,5 °C. Oblast se nachází v zóně nadměrných srážek. Jejich množství je 550 až 850 mm za rok. Sněhová pokrývka vydrží 120 až 160 dní.

Říční síť je hustá a téměř všechny řeky patří k úmoří Baltského moře. Nejdůležitější řeky jsou Něva, Volchov, Svir, Vuoksa, Narva, Pljussa, Sjas, Luga. Oplývají značnými hydroenergetickými zdroji a využívají se také pro lodní dopravu a splavování dřeva. Největší jezera (Ladožské a Oněžské) patří do oblasti částečně. Dále je zde mnoho menších jezer ledovcového původu, převážně na Karelské šíji (Velké Simaginské jezero, Glubokoje). Byly také vybudovány přehrady a vznikly vodní nádrže na Narvě (Narvská vodní nádrž) a na Sviru (Hornosvirská a Dolnosvirská vodní nádrž).

V oblasti převládají půdy podzolového a bažinatého typu. Pro zemědělství jsou nejvíce využívané drnové uhličitanové zaplavované půdy. Velká část půd se vyznačuje nadbytečným promočením, vysokou kyselostí a potřebuje meliorace. Lesy zaujímají 54 % oblasti. Převládají borovice, smrky, břízy, osiky. Bažiny zaujímají 11,9 % a louky 3,2 %. Nejvíce lesů je v severovýchodních okresech. Na Karelské šíji byla již v roce 1738 založena přírodní rezervace Lindulovský modřínový háj, kvůli získávání dřeva pro stavbu lodí.

Žijí zde veverky, krtci, kuny, lišky, tchoři, polární zajíci, losi. V řekách, jezerech a ve Finském zálivu žije mnoho ryb (síhové severní a malí, korušky, sledi). Fauna byla uměle obohacena. Aklimatizovali se tu ondatry, bobři, norci.

• V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Ленинградская область“.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Leningradská oblast na Wikimedia Commons