Leningradský kodex
Leningradský kodex (latinsky Codex Leningradensis, známý též pod značkou B19A) je nejstarší dochovanou kompletní hebrejskou biblí a zároveň nejstarším v úplnosti dochovaným masoretským rukopisem. Vznikl pravděpodobně roku 1008 n. l. v Káhiře jako opis rukopisu židovského písaře, masorety, Árona ben Moše ben Ašera (zemřel kolem roku 960). Leningradský kodex je základním zdrojem pro moderní tištěná vydání hebrejské bible, tedy Starého zákona, vycházeli z něj i překladatelé Českého ekumenického překladu.[1]
Asi od poloviny 19. století je rukopis uchováván Ruské národní knihovně v Petrohradu (dříve též Leningrad), podle něhož rukopis získal svůj název.[1]
Odkazy
Reference
Související články
Externí odkazy
- Westminsterský Leningradský kodex v Unicode/XML, digitální verze textu přepsaná z Westminsterského Leningradského kodexu, udržovaná Centrem J. Alana Grovese.
Obrázky, zvuky či videa k tématu Leningradský kodex na Wikimedia Commons – včetně faksimile rukopisu
Média použitá na této stránce
Leningrad Codex Folio 474a.jpg
Leningrad Codex cover page E (Folio 474a). A very old manuscript of the Hebrew bible. A former possession of Karaïte Jews. They claim its author was Karaite, a position denied by Rabbinic Jews.
Leningrad Codex cover page E (Folio 474a). A very old manuscript of the Hebrew bible. A former possession of Karaïte Jews. They claim its author was Karaite, a position denied by Rabbinic Jews.