Lenka Procházková

Mgr. Lenka Procházková
Lenka Procházková u hrobu svého otce, spisovatele Jana Procházky
Lenka Procházková u hrobu svého otce, spisovatele Jana Procházky
Narození23. dubna 1951
Olomouc
Povoláníspisovatelka, novinářka, scénáristka
Národnostčeská
StátČeskoslovensko
VzděláníVysokoškolské
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Tématabeletrie, filmové scénáře, divadelní hry, rozhlasové hry, politická publicistika
Významná dílaSmolná kniha, Beránek, Slunce v úplňku
OceněníCena Egona Hostovského, Cena Unie českých spisovatelů, Státní vyznamenání 1. stupně
Partner(ka)Ludvík Vaculík - bývalý partner
DětiCecílie Jílková, Maria Procházková, Josef Vaculík
RodičeJan Procházka (spisovatel) - otec
PříbuzníIva Procházková - sestra
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lenka Procházková (* 24. března 1951 Olomouc)[1] je česká prozaička, signatářka Charty 77, novinářka, publicistka a bývalá diplomatka[2], dcera spisovatele, scénáristy a jednoho z hlavních protagonistů Pražského jara Jana Procházky.

Životopis

Lenka Procházková se narodila v Olomouci, ale základní školu již studovala v Praze. Po maturitě na gymnáziu byla přijata na Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy, kde studovala necelé čtyři roky obor žurnalistiky. Po předčasné smrti jejího otce Jana Procházky[3] roku 1971 byla z politických důvodů ve školy vyloučena a složila rozdílové zkoušky na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde promovala v r. 1975.

Atmosféru pohřbu Jana Procházky popisuje ve svém fejetonu Děkovačka pro hrobníka. Po otcově smrti jako nejstarší ze tří dcer zdědila psací stroj. Své první fejetony v novinách uveřejňovala pod pseudonymem Lenka Burianová. V té době již vychovávala dceru Mariu Procházkovou, jejíž otec, kameraman Tomáš Procházka, emigroval do zahraničí v roce 1976. Tento autobiografický příběh Procházková volně zpracovala ve svém románu Oční kapky[4].

Disent a Charta 77

Po mateřské dovolené nastoupila do zaměstnání jako uklízečka v Národním divadle (v budově Tylova divadla), protože práci v oboru nesměla z politických důvodů vykonávat. V tomto zaměstnání setrvala dvanáct let až do Sametové revoluce roku 1989. Román Růžová dáma nabídla k vydání pod vlastním jménem. V té době však byla již signatářkou Charty 77, a proto kniha nevyšla. Růžová dáma[5] byla poprvé vydána v samizdatové edici Petlice, což mělo pro autorku osudový význam - vznik přátelství se spisovatelem Ludvíkem Vaculíkem. Ten se stal později na mnoho let jejím životním partnerem a otcem mladší dcery Cecílie Jílkové (za svobodna Vaculíkové) a syna Josefa Vaculíka. Ludvík Vaculík byl společně s Janem Procházkou jedním z hlavních aktérů Pražského jara a po dezinformační kampani StB proti Janu Procházkovi Svědectví od Seiny, kterou vysílala Československá televize[6], Československý rozhlas a šířily ji deníky Rudé právo a další noviny, upozorňoval v otevřeném dopise generálnímu prokurátorovi[7] na to, že nahrávky nelegálních odposlechů byly upraveny střihem[3].

Po samizdatovém vydání Růžová dáma[5] vyšla v exilovém nakladatelství Index v Kolíně nad Rýnem a byla oceněna americkou Cenou Egona Hostovského. Brzy na to vyšla též v němčině a švédštině. V zahraničí vyšly také knihy Přijeď ochutnat[8], Hlídač holubů[9], Oční kapky[4] a Smolná kniha[10].

Činnost po Sametové revoluci

Po r. 1989 již autorka publikovala oficiálně a kromě reedice starších věcí vydala novelu o Janu Masarykovi Pan Ministr[11], romaneto Šťastné úmrtí Petra Zacha[12], sbírku povídek Zvrhlé dny[13], sbírky fejetonů Dopisy z Bamberku[14] a Jak si stojej nebožtíci[15], dále předlohy k televizním hrám: O babě hladové[16] (hrají Bolek Polívka, Dagmar Havlová a Ivana Chýlková), Milá slečno![17] a Navštívení[18] a rozhlasové hry: Čtyři ženy Alexandra Makedonského[19], Exitus[20] a Milostiplná[21].

Stala se členkou Českého PEN klubu, Obce spisovatelů, Syndikátu novinářů, zakládající členkou spolku Šalamoun na podporu nezávislé justice, kde od r. 1994 ve funkci předsedkyně mediálně pokrývala kauzu vlastnického sporu o korunovační katedrálu sv. Víta[22][23].

Od jara 1999 strávila rok na tvůrčím stipendiu v Mezinárodním domě umělců v Bamberku, kde napsala historický román Beránek[24]. Následoval román Slunce v úplňku - příběh Jana Palacha[25], popisující Invazi do Československa v roce 1968 pohledem hlavního hrdiny Jana Palacha.

Kulturní a politické působení po r. 2000

do roku 2004 byla též členkou Rady Českého rozhlasu a předsedkyní Společnosti Národní knihovny. Od roku 2003 do roku 2007 byla ve funkci kulturní atašé velvyslanců Rudolfa Slánského a Vladimíra Galušky na českém Velvyslanectví na Slovensku.

Od října 2008 vyučovala tvůrčí psaní na Literární akademii Josefa Škvoreckého.[26] V roce 2010 byla společně se zakladatelem Nadace Charty 77 Františkem Janouchem zakladatelkou inciativy Defenestrace 2010[27], která propagovala používání preferenčních hlasů[28] u parlamentních voleb v r. 2010. Voliči ve volbách rozdali 3,7 milionu preferenčních hlasů[29][30] a vyřadili tak více než sto poslanců ze Sněmovny[31][32][33].

Boj proti církevním restitucím

V roce 2012 byla parlamentem projednávána kontroverzní[34][35] novela zákona o církevních restitucích[36], proti jejímuž schválení Procházková vystupovala nejen mediálně[37], ale také podala v té souvislosti trestní oznámení[38][39][40] na premiéra Petra Nečase a později také na kardinála Dominika Duku. Vyjádřila také názor, že pokud by prezident republiky zákon podepsal, dopustil by se tím velezrady.[41] Ze stejného důvodu[42] také kandidovala ve volbách do Senátu v roce 2012 jako nezávislá s podporou strany Věci veřejné v pražském volebním obvodu 23. Do senátu zvolena nebyla. V druhém kole voleb podpořila komunistického kandidáta Jiřího Dolejše, který měl obdobný program proti církevním restitucím, na rozdíl od kandidátky Daniely Filipiové z ODS.[43] Založila také web stop-cirkevním-restitucim.cz[44], který nabízel širokou knihovnu dokumentů[45] včetně dobových dokumentů[46], argumentů[47], ekonomických[48] a právních analýz[49][50].

Argumentace Procházkové sestávala z bodů, že:

  1. Majetek měla církev pouze ve správě a měl od doby Josefa II. veřejnoprávní charakter, neměl vlastnické atributy a dispozice s ním byla stále výrazně omezena. Jednotlivé vlastnické subjekty (např. kostely, kongregace, obročí, kapituly, nadace) už od dob Josefa II. nebyly soukromými vlastníky, ale podléhaly státnímu dozoru, zatímco církev jako celek vůbec neměla právní subjektivitu[49]. Proto podle Procházkové přiznání majetku řádům a kongregacím do soukromého vlastnictví v roce 1992 ve skutečnosti nebylo restitucí, nýbrž bylo darem.[51] Vycházela přitom z několika analýz včetně právně historické expertizy Univerzity Karlovy[52], kterou zpracovali z právně historického hlediska Vladimír Kindl a z hlediska ústavního a správního práva Vladimír Mikule, nebo z analýzy JUDr. Karola Hrádely[49] a odborníka na ústavní právo Prof. Václava Pavlíčka[53].
  2. Církev do svých nároků pod heslem "Co bylo ukradeno, musí být vráceno!" odkazujícím na komunistické vyvlastňování zahrnovala i majetky, které jí byly zabaveny již pozemkovou reformou z let 1919 až 1936.
  3. Finanční náhradu za nemovitosti nevydatelné odhadovala pouze církev sama a odhady soukromých odhadců byly nadhodnoceny. Stát tyto odhady ani rozsah nevydatelných nemovitostí nijak nekontroloval. Seznam nevydatelných majetků, za něž měly být vyplaceny náhrady, nebyl poslancům před hlasováním o legislativě předložen[54].

Argumentace vládní strany a církve sestávala z bodů, že:

  1. Expertiza Univerzity Karlovy[52] nepopírala, že církevní subjekty byly vlastníky majetku, ale zdůrazňovala, že nakládací právo bylo podmíněno souhlasem státní správy a užívací právo ke kostelům a kaplím bylo veřejnoprávní povahy, takže vrácení majetku k volné dispozici není restitucí. Analýza Parlamentního institutu uváděla, že posudek byl sice nadepsán jako posudek Univerzity Karlovy, avšak žádné průvodní dokumenty k němu nebyly dodány, podle ústního sdělení dr. Mikuleho kanceláři Poslanecké sněmovny bylo zpracování posudku zadáno Úřadem vlády ČR Univerzitě Karlově, která pověřila jeho vypracováním Právnickou fakultu, avšak text zadání posudku není znám.[55] Podle Daniela Koláře zmínění dva docenti Univerzity Karlovy zpracovali tato svá soukromá stanoviska prý na žádost tehdejšího místopředsedy vlády Pavla Rychetského, avšak neměli žádné zmocnění ze strany univerzity a rovněž Úřad vlády později popřel, že by něco oficiálně objednal.[56]
  2. Vláda Mirka Topolánka měla také k dispozici posudky: od právníků a historiků z Univerzity Karlovy v Praze, Masarykovy univerzity v Brně, Západočeské univerzity v Plzni a Historického ústavu Akademie věd ČR, které se shodly na tom, že se o církevní majetek jednalo.[41]
  3. Lenka Procházková také sdělila informaci, že kardinál Tomášek měl v srpnu 1991 v děkovné řeči ohledně restitucí říci: „Toto je poslední nárok, který církve vznášejí“. Takový výrok se však nikdy nepodařilo doložit. Spolupracovník Arcibiskupství pražského a současný člen SPD Josef Nerušil uvedl, že prohledal archiv Rudého práva a tematická Radiofóra z té doby, ale nalezl pouze článek z 27. února 1992, kde byl podobný výrok (o tom, že jde o poslední iniciativu vlády ohledně církevních restitucí) přiřčen místopředsedovi federální vlády Jozefu Mikloškovi a článek ze 14. března 1992, který informaci z 27. února dementoval a upravoval. Je tedy možné, že historie údajného výroku vznikla z těchto zpráv.

Výsledek sporu

Novela zákona o církevních restitucích byla schválena převahou pouze dvou hlasů, z nichž jeden patřil Romanu Pekárkovi[57], v České republice vůbec prvnímu zákonodárci, který byl odsouzen během výkonu funkce[58]. Pekárek se stal poslancem jako náhradník poté, co mandát složili tři rebelující poslanci ODS. Následně pomohl koalici schválit reformní zákony i církevní restituce. Po následné kritice pozastavil členství ve straně, mandátu se však vzdát nehodlal. Vrchní státní zastupitelství v Praze došlo k závěru, že přijetí zákona neprovázel žádný trestný čin.[59] Rovněž Ústavní soud v červnu 2013 zamítl návrh skupiny senátorů na zrušení zákona, avšak odlišné stanovisko uplatnil například předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. Průzkum veřejného mínění prováděný pro Českou tiskovou kancelář agenturou SANEP uvedl, že většina respondentů církevní restituce neschvaluje[60]. Prezident Václav Klaus zákon ani nevetoval, ani nepodepsal[61].

Kritika obnovy Mariánského sloupu v Praze

Lenka Procházková se kriticky vyjadřovala k možnosti obnovy Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze. svůj nesouhlas zdůvodňovala souvislostí[62] stavby původního sloupu s popravou stavovské elity po bitvě na Bílé hoře. Ve svých textech označila sloup za symbol náboženské nesnášenlivosti a symbol utlačovatelského režimu.[63] V souvislosti s přípravou výstavby nového sloupu vyzývala k tomu, aby bylo výstavbě zabráněno, než začne[64].

Nominace do rady ÚSTR

V březnu 2017 navrhl prezident Miloš Zeman Lenku Procházkovou za členku Rady Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR).[65] Nominaci provázela kritika jejích současných postojů, mimo jiné od pracovníků ÚSTR. Ti poukazovali na to, že „spisovatelka podle nich s hodnocením minulosti nakládá ideologicky a používá propagandistický a demagogický styl”. V polovině dubna 2017 proběhla v Senátu PČR dvě kola tajné volby, ani v jednom však neuspěla.[66]

V květnu 2019 Procházkovou prezident Miloš Zeman opět navrhl Senátu PČR za členku Rady Ústavu pro studium totalitních režimů.[67] V souvislosti s opětovným navržením uvedl internetový týdeník Echo24 níže uvedené.

Odboráři ÚSTR v otevřeném dopise poukázali na vystoupení Procházkové, při kterých třeba pálila symboly NATO, vyzývala Česko, aby se stalo pátou kolonou v Evropské unii, nebo katolickou církev označovala v souvislosti s majetkovým vyrovnáním za národního nepřítele. Invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 pak hodnotila jako zradu západních politiků, kteří změny v Československu obětovali pro udržení mocenského rozdělení světa.

Echo24, 9. května 2019[68]

Před hlasováním v červnu 2019 o své kandidatuře se Lenka Procházková představila projevem[69] přítomným senátorům, v němž pronesla níže uvedené. Ani v této volbě nebyla zvolena.[70]

Před dvěma lety mě tehdejší složení Senátu nezvolilo. Moje skutky proti někdejší totalitě byly shledány příliš lehkými ve srovnání s druhou miskou vah, zatíženou mými články, knihami a veřejnými projevy reagujícími na současnou politickou situaci. Kdysi to byl strojem psaný samizdat, jehož autoři a šiřitelé byli vystaveni policejní zvůli, dnes je to internetová alternativa, které je opět vyhlašován boj. Jiná doba, jiné nálepkování, pokročilejší praktiky cenzury, ale stejný záměr: vykolíkovat terén a připravit jej pro novou dračí setbu.

Lenka Procházková, Video na sociální síti Facebook, 12. června 2019[71]

Občanské aktivity a podpora nezávislých médií

Lenka Procházková je redaktorkou nezávislého webu Nová republika, který v roce 2013 založil MUDr. Ivan David, CSc., současný poslanec europarlamentu ve frakci Identita a demokracie. Moderovala debaty s kontroverzními osobnostmi, jako je učitelka Martina Bednářová[72] a dalšími. Pravidelně se účastní letních Vlasteneckých setkání na zámku Příčovy, kde vystupují zástupci opozičních parlamentních i neparlamentních stran a iniciativ. Spolu se signatářem Charty 77 Jiřím Schneiderem zastávají funkci mluvčích společenství PRAK pro obranu politicky pronásledovaných osob a svobody slova. Účastnila se řady demonstrací proti omezování svobody slova, na podporu Juliana Assange, proti postupu Severoatlantické aliance, každoročních pietních shromáždění 2. května k uctění památky obětí během požáru Domu odborů v ukrajinské Oděse a dalších. Každoročně má projev 24. března před Velvyslanectvím Srbské republiky k výročí bombardování bývalé Jugoslávie. Iniciovala také petici o referendu pro setrvání či vystoupení z NATO a vystoupila na veřejném slyšení v petičním výboru na toto téma ve Sněmovně 22. listopadu 2023[73].

Ocenění

Dílo

Povídky

  • Počítám lidi - samizdatové vydání (1974-1975)
  • Tři povídky - vydáno v samizdatovém nakladatelství Edice Petlice (1979)

Romány

Sbírky povídek

  • Přijeď ochutnat - první vydání v samizdatovém nakladatelství Edice Petlice[8] (1982), druhé vydání po revoluci v nakladatelství Československý spisovatel[8] (1991)

Politické texty

Divadelní hry vydané knižně

Další knihy

Rozhlasové hry

  • Čtyři ženy Alexandra Makedonského, dramaturg: Hynek Pekárek, režie: Ivan Chrz [19] (1991)

Odkazy

Reference

  1. ↑ Lenka Procházková, Informace [online]. Facebook.com [cit. 2017-04-21]. Dostupné online. 
  2. ↑ SYSTÉM. Procházková Lenka - Dilia. www.dilia.cz [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Předčasná úmrtí: V žáru moci, dokument České televize o Janu Procházkovi (2001)
  4. ↑ a b c d DATABAZEKNIH.CZ. Oční kapky - kniha. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d DATABAZEKNIH.CZ. Růžová dáma - kniha. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. 
  6. ↑ ČRo Plus: Československá televize byla poslušnou služkou komunistického režimu, plus.rozhlas.cz
  7. ↑ Výročí Jana Procházky: Hledat pravdu je pořád ještě dost velké riziko, Reportéři on-line
  8. ↑ a b c DATABAZEKNIH.CZ. Přijeď ochutnat - kniha. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b c DATABAZEKNIH.CZ. Hlídač holubů - kniha. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b c DATABAZEKNIH.CZ. Smolná kniha - kniha. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b DATABAZEKNIH.CZ. Pan ministr - kniha. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. 
  12. ↑ a b DATABAZEKNIH.CZ. Šťastné úmrtí Petra Zacha - kniha. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. 
  13. ↑ a b DATABAZEKNIH.CZ. Zvrhlé dny - kniha. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. 
  14. ↑ a b DATABAZEKNIH.CZ. Dopisy z Bamberku - kniha. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. 
  15. ↑ a b DATABAZEKNIH.CZ. Jak si stojej nebožtíci - kniha. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. 
  16. ↑ O babě hladové, režie Jitka Němcová, 1990, ČSFD.cz
  17. ↑ Milá slečno, režie Jan Kačer, 1993, ČSFD.cz
  18. ↑ Navštívení, režie Anna Procházková, 1993, ČSFD.cz
  19. ↑ a b Lenka Procházková: Čtyři ženy Alexandra Makedonského Archivováno 14. 4. 2014 na Wayback Machine. na stránkách Českého rozhlasu
  20. ↑ Exitus (1993), mluveny.panacek.com
  21. ↑ Lenka Procházková: Milostiplná, 2014, vltava.rozhlas.cz
  22. ↑ Konec sporu o Katedrálu: Církev ustoupila, dostala za to dva domy, Lidovky.cz
  23. ↑ a b S.R.O, Knihobot. Zpráva spolku Šalamoun o stavu soudnictví v České republice - Lenka Procházková. knihobot.cz [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. 
  24. ↑ a b DATABAZEKNIH.CZ. Beránek - kniha. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. 
  25. ↑ a b c DATABAZEKNIH.CZ. Slunce v úplňku - kniha. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. 
  26. ↑ Co je Literární akademie - Historie školy [online]. Praha: Literární akademie [cit. 2012-06-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-11-12. 
  27. ↑ Volte podle Cimrmana, vzkazuje iniciativa Defenestrace 2010, ct24.ceskatelevize.cz
  28. ↑ Výzva: Vyžeňme "staré" poslance kroužky, iDnes.cz
  29. ↑ Voliči využili moci kroužků, poslali do Sněmovny kandidáta až z 36. místa, iDnes.cz
  30. ↑ Voliči svými kroužky poslali spoustu favoritů do politického důchodu, Novinky.cz
  31. ↑ Do voleb zasáhlo kroužkování. Langer ve sněmovně končí, irozhlas.cz
  32. ↑ Odepsaný a zadlužený lídr ODS žadonil: Pusťte mne do parlamentu, iDnes.cz
  33. ↑ UDÁLOST VOLEB: Kroužkování zamíchalo poslanci, Blesk.cz
  34. ↑ Církevní restituce probouzejí nové spory kvůli Benešovým dekretům, ct24.ceskatelevize.cz
  35. ↑ Payne k restitucím: Církev by také mohla požadovat odškodnění za ukřižování Krista, irozhlas.cz
  36. ↑ Vládní návrh zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), psp.cz
  37. ↑ Literární noviny: Nárok na církevní restituce je zbudován na lži, autor: Lenka Procházková, uloženo v mezinárodním archivu web.archive.org podle nedostupného originálu na Literarky.cz
  38. ↑ Spisovatelka Procházková žaluje vládu kvůli církvím, Lidovky.cz
  39. ↑ trestni-oznameni.doc. Google Docs [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. 
  40. ↑ Spisovatelka Procházková žaluje vládu kvůli církvím, České noviny, 19. 1. 2012, ČTK
  41. ↑ a b Spisovatelka považuje církevní restituce za velezradu, obvinila Nečase, iDnes.cz, 19. 10. 2012
  42. ↑ Stránky kandidátky do senátu Lenky Procházkové, lenka-prochazkova.eu
  43. ↑ ČTK. Volte komunistu Dolejše, vyzvala signatářka Charty 77. aktualne.cz [online]. 19. října 2012 [cit. 2012-10-19]. Dostupné online. 
  44. ↑ Stránky Stop církevním restitucím uložené v mezinárodním archivu webpage.archive z již nedostupného originálu na doméně stop-cirkevnim-restitucim.cz
  45. ↑ Církevní restituce - dokumenty z webu – Disk Google. drive.google.com [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. 
  46. ↑ Kodex kanonického práva. Google Docs [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. 
  47. ↑ Argumentář. Google Docs [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. 
  48. ↑ Církve a jejich financování. Google Docs [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. 
  49. ↑ a b c Restituce církevniho majetku - rozbor JUDr. Hrádely. Google Docs [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. 
  50. ↑ Stanovisko k finančním náhradám a ocenění majetku církve. Google Docs [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. 
  51. ↑ Lenka Procházková a další: Nárok na církevní restituce je postaven na lži - postupně rozšiřováno! Archivováno 15. 7. 2014 na Wayback Machine., Vaše věc.cz, 7. 12. 2011
  52. ↑ a b Právně historická expertiza Univerzity Karlovy v Praze právního postavení tzv. katolického církevního majetku v druhé polovině 19. a ve 20. století na území dnešní ČR, ve zveřejněné verzi nedatována a nepodepsána, zveřejněno např. zde či [jckr.kscm.cz/viewDocument.asp?document=5591 zde]
  53. ↑ Církevní restituce jsou popřením Masaryka a jeho odkazu. Církev káže vodu a pije víno, říká profesor práva Pavlíček, krajskelisty.cz
  54. ↑ Procházková: Vláda neví, jaký majetek církvi vydává, ct24.ceskatelevize.cz
  55. ↑ Odpověď na dotaz: Srovnání posudků týkajících se církevního majetku Archivováno 19. 4. 2014 na Wayback Machine., Parlamentní institut, srpen 2008, zpracovala JUDr. Jindřiška Syllová, CSc.
  56. ↑ Daniel Kolář: HISTORIE: Církevní majetek mezi paragrafy, Neviditelný pes, 28. 1. 2012
  57. ↑ Sněmovna vydala poslance ODS Pekárka k trestnímu stíhání, Novinky.cz
  58. ↑ Poslanec Pekárek dostal pět let vězení za to, že si řekl o úplatek, iDnes.cz
  59. ↑ Žalobci rozmetali stížnosti na majetek církve, trestný čin se nestal Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine., Eurozprávy.cz, 20. 7. 2013, tl, ČTK
  60. ↑ ČECHY NEOSLOVUJE STÁVAJÍCÍ PODOBA CÍRKVE A VĚTŠINA ODMÍTÁ CÍRKEVNÍ RESTITUCE, protext.cz
  61. ↑ Klaus nechal projít církevní restituce. Zákon nepodepsal ani nevetoval, Lidovky.cz
  62. ↑ ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Sloup národní tragédie a křesťanské hanby / Christnet.eu. www.christnet.eu [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. 
  63. ↑ Mariánský sloup byl symbol netolerance. Andělé na něm zabíjeli české kacíře, tvrdí Lenka Procházková. Plus [online]. 2017-09-15 [cit. 2020-03-04]. Dostupné online. 
  64. ↑ Výzva z Pražanům, Facebookový profil Lenky Procházkové
  65. ↑ Zeman navrhl do rady Ústavu pro studium totalitních režimů spisovatelku Procházkovou. Novinky.cz [online]. Borgis, 2017-03-10 [cit. 2017-04-21]. Dostupné online. 
  66. ↑ ‚Zemanova‘ Procházková definitivně nebude kontrolovat ÚSTR. Smutné, komentuje Ovčáček. Lidovky.cz [online]. 2017-04-20 [cit. 2017-04-21]. Dostupné online. 
  67. ↑ Zeman do rady ÚSTR opět navrhuje již jednou odmítnutou Procházkovou. Novinky.cz [online]. Borgis, 2019-05-09 [cit. 2019-05-09]. Dostupné online. 
  68. ↑ ECHO24. Zeman si trvá na svém, do Rady ÚSTR opět navrhl spisovatelku Procházkovou - Echo24.cz. echo24.cz [online]. 2019-05-09 [cit. 2019-05-11]. Dostupné online. 
  69. ↑ Video na sociální síti Facebook, Lenka Procházková
  70. ↑ Zeman Procházkovou do rady ÚSTR neprotlačil, Senát ji znovu odmítl. Novinky.cz [online]. Borgis, 2019-06-13 [cit. 2019-06-13]. Dostupné online. 
  71. ↑ Šablona:Citace z videa na sociální síti Facebook
  72. ↑ Martina Bednářová - případ politického procesu na udání a dvojí metr dnešní vrchnosti, YouTube.com
  73. ↑ Lenka Procházková: video na sociální sítí Facebook, 25. listopadu 2023
  74. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Růžová dáma - kniha. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. 
  75. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Narušitel - kniha. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. 
  76. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Slepice v klubu - kniha. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. 
  77. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Bílý klaun - kniha. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. 
  78. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Nejsou to bohové! - kniha. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. 
  79. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Živé duše - kniha. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. 
  80. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. My kacíři - kniha. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. 
  81. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Celebrita - kniha. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. 
  82. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Viva la Revolución! - kniha. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. 
  83. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Za Fidelem na Kubu - kniha. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. 
  84. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Zvonek a pak chorál - kniha. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. 
  85. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Zavři oči - kniha. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. 
  86. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Doupátko a další literární scénáře - kniha. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. 
  87. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Stát jsme my! - kniha. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. 
  88. ↑ KNIHKUPECTVÍ, České vlastenecké. Ivan David: My byli jsme a budem - České vlastenecké knihkupectví. pi-shop.cz [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Emblem-web.svg
Autor: David Vignoni / ICON KING, Licence: LGPL
Icon from Nuvola icon theme for KDE 3.x / GNOME 2.
Lenka Procházková.jpg
Autor: Jilkovac, Licence: CC BY-SA 4.0
Lenka Procházková, Praha