Lennart Meri
| Lennart Meri | |
|---|---|
 Lennart Meri (1999) | |
| 2. Prezident Estonska | |
| Ve funkci: 6. října 1992 – 8. října 2001 | |
| Předseda vlády | Mart Laar Andres Tarand Tiit Vähi Mart Siimann |
| Nástupce | Arnold Rüütel |
| Ministr zahraničních věcí Estonska | |
| Ve funkci: duben 1990 – březen 1992 | |
| Předseda vlády | Edgar Savisaar Tiit Vähi |
| Předchůdce | Olev Olesk (v exilu) |
| Nástupce | Jaan Manitski |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Erakond Isamaaliit |
| Narození | 29. března 1929 Tallinn |
| Úmrtí | 14. března 2006 (ve věku 76 let) Tallinn,  Estonsko |
| Místo pohřbení | Metsakalmistu |
| Choť | Helle Meri |
| Rodiče | Georg Meri |
| Děti | Mart Meri |
| Příbuzní | Hindrek Meri (sourozenec) |
| Alma mater | Tartuská univerzita Lycée Janson de Sailly |
| Profese | jazykovědec, filmový režisér, diplomat, scenárista, překladatel, spisovatel, politik a historik |
| Ocenění | Tallin Medal (2006) řetěz Řádu národního znaku (2008) Zlatá deska Akademie úspěchu velkokříž Řádu Vitolda Velikého Řád svobody Slovinské republiky … více na Wikidatech |
| Commons | Lennart Meri |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lennart Meri (29. března 1929 Tallinn – 14. března 2006 Tallinn) byl estonský spisovatel, historik, filmový režisér a politik, který byl v letech 1992–2001 estonským prezidentem.
Dětství a studia
Lennart Meri se narodil v Tallinnu jako syn estonského diplomata Georga Meriho a Alice-Brigitty Engmannové. Se svou rodinou opustil Estonsko ve velmi útlém věku a vzdělání tak získával v Berlíně, Paříži či Londýně. Se svou rodinou se nicméně nacházel v Estonsku v době počátku okupace země Sovětským svazem v červnu 1940. V roce 1941 byla Meriho rodina deportována na Sibiř a sdílela tak stejný osud jako tisíce dalších Estonců, Litevců a Lotyšů.
Během svého pobytu v exilu se Meri začal zajímat o další ugrofinské jazyky, které kolem sebe slyšel. Jeho zaujetí etnickou a kulturní spřízněností ugrofinské rodiny se později stalo častým námětem jeho prací. Meriho rodina léta na Sibiři přežila a žila i nadále v Estonsku. V roce 1953 dokončil Lennart Meri studium na Univerzitě v Tartu.
Profesní život
Političtí představitelé Merimu nepovolili, aby pracoval jako historik, působil tedy jako dramatik ve Vanemuine, nejstarším divadle v Estonsku. Svou první knihu, která byla veřejností přijata velmi dobře, napsal po své cestě do pohoří Ťan-šan v centrální Asii a do pouště Karakum v roce 1958.
Jeho snímky byly sice v Sovětském svazu zakazovány, v západním světě však oceňovány. Ve finských školách byly jeho filmy a texty používány jako studijní materiály. V sedmdesátých a osmdesátých letech cestoval do oblasti Sibiře a sovětského dálného východu a své zkušenosti posléze sděloval v mnoha knihách, které byly v této době v Estonsku velmi populární. Díky svým vynikajícím jazykovým znalostem také často překládal zahraniční autory. V roce 1988 založil nevládní Estonský institut (Eesti Instituut) sloužící k prohlubování kontaktů se západem a k vysílání estonských studentů do zahraničí.
Politická kariéra
Po prvních svobodných volbách v roce 1990 se stal ministrem zahraničních věcí. V této funkci se obklopil mladými vzdělanými lidmi, většinou anglicky hovořícími. Jeho snahou bylo vytvořit otevřený komunikační kanál směrem na západ a prezentovat Estonsko co nejlépe na mezinárodní scéně. 6. října 1992 byl zvolen druhým prezidentem Estonské republiky a 20. září 1996 byl znovuzvolen.
Osobní život
Lennart Meri byl dvakrát ženatý. Z těchto manželství vzešly tři děti: synové Mart Meri (* 1959) a Kristjan Meri (* 1966) a dcera Tuule Meri (* 1985). Jeho následovníky jsou již také čtyři pravnuci.
Vyznamenání
| Stát | Stuha | Název | Datum udělení |
|---|---|---|---|
 Dánsko |  | Rytíř Řádu slona | 12. dubna 1994 |
| Estonsko |  | Řádový řetěz Řádu státního znaku[1] in memoriam | 23. února 2008 |
| Řád státního znaku I. třídy[2] | 23. února 2006 | |
 | Řádový řetěz Řádu kříže země Panny Marie[3] | 10. září 1995 | |
 Finsko |  | Velkokříž s řetězem Řádu bílé růže | 1995 |
 Francie |  | Velkokříž Řádu čestné legie | 2001 |
 Island |  | Velkokříž Řádu islandského sokola | 1998 |
 Itálie |  | Rytíři velkokříže Řádu zásluh o Italskou republiku[4] | 22. května 1997 |
 Jordánsko | Velkokříž Řádu jordánského obrození | 1993 | |
 Litva |  | Velkokříž Řádu Vitolda Velikého[5] | 19. srpna 1997 |
 Lotyšsko |  | Velkokříž s řetězem Řádu tří hvězd | 1996 |
 Maďarsko | _1class_BAR.svg){kind=small} | Velkokříž Záslužného řádu Maďarské republiky | 1997 |
 Malta | Velkokříž Národního řádu za zásluhy[6] | 26. dubna 2001 | |
 Mexiko |  | Velkokříž Řádu aztéckého orla | 1995 |
 Německo |  | Velkokříž speciální třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo | 2000 |
 Norsko |  | Rytíř velkokříže Řádu svatého Olafa | 1998 |
 Polsko |  | Rytíři Řádu bílé orlice[7] | 27. dubna 1998 |
 Portugalsko |  | Velkokříž Řádu prince Jindřicha[8] | 29. května 2003 |
 Řecko |  | Velkokříž Řádu Spasitele | 1999 |
 Slovinsko | Rytíř Zlaté hvězdy svobody | 1997 | |
 Švédsko |  | Rytíř Řádu Serafínů | 6. září 1995 |
Překlady
- Kde je „ultima Thule“ (výňatky z Hõbevalge). Tvar 6, 1995, 14, s. 16–17. Přel. Vladimír Macura.
- Pod klenbou polární záře (Virmaliste väraval). Panorama, Praha 1983. Přel. Vladimír Macura.
- Z projevu estonského prezidenta ve výboru NATO 25. listopadu 1992. Baltika 1993, 8, s. 31–34. Přel. Richard Frič.
Památka
V roce 2009 byl na jeho počest pojmenováno letiště v Tallinnu (Lennart Meri Tallinna lennujaam).
Odkazy
Reference
- ↑ Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné online.
- ↑ Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné online.
- ↑ Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné online.
- ↑ Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné online.
- ↑ Lietuvos Respublikos Prezidentė. grybauskaite1.lrp.lt [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné online.
- ↑ Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2016-03-04 [cit. 2019-07-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 27 kwietnia 1998 r. o nadaniu orderu.. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné online.
- ↑ ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-07-12]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lennart Meri na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Lennart Meri
- Životopis L. Meriho (estonská prezidentská kancelář)[nedostupný zdroj] (anglicky)
Média použitá na této stránce
Finská vlajka
The Flag of Iceland.
- Horizontal aspect ratio: 7:1:2:1:14;
- Vertical aspect ratio: 7:1:2:1:7.
Ribbon of a Cordon Grand Cross of Merit of the Italian Republic
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910). Color shades matching the RGB values officially reccomended here. (PMS values should be used for direct ink or textile; CMYK for 4-color offset printing on paper; this is an image for screen display, RGB should be used.)
Ribbon bar: Grand Cross of the Order of Merit of the Republic of Hungary (Order of Merit of Hungary) – civil division.
Order of the Cross of Terra Mariana - 1st Class
Order of Vytautas the Great - Grand Cross
Autor: Orem (wiki-pl: Orem, commons: Orem), Licence: CC-BY-SA-3.0
Ribbon bar: Legion of Honour, Grand Cross rank
Order of the Three Stars - Commander
Order of Prince Henry - Grand Cross
Icelandic Order of the Falcon - Grand Cross
Order of the Aztec Eagle 2Class Ribbon
Ribbon bar: Order of the National Coat of Arms (Riigivapi teenetemärk) 1st Class – Estonia.
Ribbon Order Redeemer 1Class (Greece)
Autor: Portunes, Licence: CC BY 4.0
Ribbon bar of the Danish Order of the Elephant
Ribbon bar: Order of Merit of the Federal Republic of Germany – Special class of the Grand Cross.
Autor: Jaan Künnap, Licence: CC BY-SA 4.0
Lennart Meri, Raekoja platsil 99
Baretka Orderu św. Olafa 1 kl.
Order of the White Rose Grand Cross