Leo Baekeland

Leo Baekeland
Leo Baekeland roku 1916
Narození	14. listopadu 1863 Gent
Úmrtí	23. února 1944 (ve věku 80 let) Beacon
Příčina úmrtí	krvácení do mozku
Místo pohřbení	hřbitov Sleepy Hollow
Bydliště	Gent Coconut Grove
Alma mater	Gentská univerzita (do 1882)
Povolání	chemik, inženýr, fotograf, vynálezce, vysokoškolský učitel a podnikatel
Zaměstnavatel	Gentská univerzita
Ocenění	William H. Nichols Medal (1910) Cena Willarda Gibbse (1913) Perkin Medal (1916) Franklinova medaile (1940) Národní síň slávy vynálezců (1978) … více na Wikidatech
Choť	Céline Swarts[1]
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leo Henricus Arthur Baekeland (14. listopadu 1863, Gent – 23. února 1944, Beacon) byl belgicko-americký chemik, vynálezce a průmyslník. Proslul především vynálezem umělé hmoty, přesněji syntetické pryskyřice z fenolu a formaldehydu, která byla po svém autorovi nazvána bakelit. Byl nazýván otcem plastového průmyslu. ^[2]

Rodiče Karel a Rozalie Baekelandovi byli nemajetní, měli šest dětí, ale synovi Leovi na doporučení učitelů umožnili studium chemie na univerzitě v rodném Gentu. Zajímalo ho fotografování a vedle studia dělal ještě různé pokusy, například  s vývojem a vylepšením fotografických emulsí. V jednadvaceti letech získal titul doktora a pokračoval jako pedagog na vysoké škole technické v Bruggách. ^[3]Roku 1889 byl jmenován docentem chemie na univerzitě univerzitě v Gentu a oženil se s Celine Swartsovou, dcerou svého bývalého profesora. Odjeli na svatební cestu do USA, kde ho známí z Kolumbijské univerzity přesvědčovali, aby zůstal. Baekeland byl podnikavý a chtěl si zajistit lepší materiální podmínky než měl dosud v Belgii. Usadili se v městě Yonkers, narodila se jim dcera Jenny, která však v pěti letech zemřela. Později měli ještě dceru Ninu a syna George. Leo Baekeland pracoval nejprve dva roky v továrně na fotografické pomůcky. Potom se zkoušel uživit jako soukromý chemický poradce, ale příliš se mu nevedlo. Po smrti dcery sám onemocněl a zadlužil se. Stále se zabýval různými vynálezy, například v oblasti galvanických článků pro telefonní stanice nebo sestrojil samomazné ložisko a vrtuli pro vzducholodě.^[3] Úspěch mu přinesl až vynález nového typu fotografického papíru, který bylo možno rychle vyvolat při umělém světle. Nechal si ho patentovat pod značkou Velox a vyráběl ho v malé továrně Nepera Chemical Company, kterou založil se svým společníkem. Příliš se jim však nevedlo. V roce 1899 patent odkoupil George Eastman, zakladatel firmy Kodak, za milion dolarů s podmínkou, že Baekeland nebude nadále podnikat ve fotoprůmyslu.^[4] Roku 1897 získal americké občanství.

Za získané peníze Baekeland s rodinou odjel do Evropy, kde navštívil mimo jiné i rodné město. Po návratu pomáhal jako odborník na průmyslovou chemii podnikateli Hookerovi se zavedením výroby hydroxidu sodného v továrně na Niagarských vodopádech.^[2] Studoval problematiku elektrolýzy a přitom pozoroval rostoucí význam elektřiny pro americké hospodářství. Rozvoj elektrifikace narážel na nedostatek vhodných izolantů. Rozhodl se soustředit pozornost na tuto oblast. V Yonkers si pořídil dům "Snug Rock" a vybavil velkou laboratoř, v níž se od roku 1905 zabýval vývojem umělé pryskyřice z fenolu a formaldehydu.^[4] Po mnoha pokusech a s vynaložením značných finančních prostředků se mu podařilo vyrobit novou hmotu, kterou nazval bakelit (chemický název zní polyoxybenzylmethylenglycolanhydrid).V roce 1907 ji přihlásil k patentování a v prosinci 1909 obdržel patentovou listinu pod číslem 9422699.^[3] Hmota nahradila do té doby užívaný a velmi drahý šelak a způsobila revoluci v průmyslu. Započala „éru plastů“. Průmyslové využití bakelitu bylo obrovské a celosvětový zájem přinesl Baekelandovi značný majetkový prospěch. V roce 1910 založil továrnu General Bakelite Company, která uvedla na trh přes 15 000 různých bakelitových výrobků a stala se celosvětově významným průmyslovým podnikem.

Baekeland se stále věnoval výzkumu, celkem patentoval přes 100 objevů, včetně postupu pro oddělování mědi a kadmia a pro impregnaci dřeva. Přednášel jako externista na několika amerických univerzitách a roku 1917 se stal profesorem Kolumbijské univerzity. Byl členem Národní Akademie věd, prezidentem Americké chemické společnosti, světově uznávanou osobností v oblasti plastických hmot. V roce 1940 získal prestižní Franklinovu medaili.

(c) Anthony22 at en.wikipedia, CC BY-SA 3.0

Do ústraní odešel ve věku 76 let v roce 1939. Svou společnost General Bakelite Company roku 1939 prodal korporaci Union Carbide, za 16 milionů dolarů. Přestěhoval se do svého domu na Floridě v Coconut Grove (Miami), kde se věnoval svým velkým zálibám: pěstování tropických rostlin, jachtingu a motorismu. Už v roce 1906 absolvoval s rodinou velkou cestu automobilem po Evropě a napsal o tom vtipnou knihu A Family Motor Tour Through Europe. Byl znám svou skromností a šetrností, odmítal luxus. K jídlu mu stačila polévka z konzervy a krabička sardinek, chodil ve starých teniskách a obnošených šatech. S věkem se jeho výstřednosti stupňovaly.^[5]

Zemřel 23. února 1944 na krvácení do mozku v Beaconu v New Yorku. Pohřben je na hřbitově v městečku Sleepy Hollow nedaleko Yonkers.

Americký časopis Time v roce 1999 zařadil Leo Baekelanda mezi 20 nejvýznamnějších vědců a myslitelů minulého století. ^[4]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Leo Baekeland na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Leo Baekeland na Wikimedia Commons
• Informace na Slovniky.cz
• Heslo v encyklopedii Britannica
• Portrét PBS
• Informace na About.com Archivováno 28. 6. 2020 na Wayback Machine.
• Hugo Jiří, Hugo Jan: Leo Hendrik Baekeland – 100 let bakelitu