Leo Vaniš (1936)

Leo Vaniš
Narození1936 Bratislava, Československo
Bratislava
Úmrtí2005 Prachatice,
Prachatice
Národnostslovenská, česká
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Povolánívýtvarník, výtvarný pedagog
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Leo Vaniš (9. listopadu 1936, Bratislava – 2005, Prachatice) byl československý a český výtvarný umělec[1] a univerzitní pedagog.[2]

Život

Výtvarník, výtvarný kurátor, vysokoškolský pedagog. Přednášel písmo, malbu a dekorativní kompozici pro posluchače pedagogické a filozofické fakulty Karlovy univerzity v Praze a na pedagogickém institutu v Brandýse nad Labem, po celý svůj aktivní život. Poté, co odmaturoval na La Guardiově reálném gymnáziu v Praze 7, na Strossmayerově náměstí, pokračoval ve vysokoškolském studiu výtvarného umění (a též deskriptivní geometrie a matematiky) na Vysoké škole pedagogické v Praze u národního umělce prof. Cyrila Boudy, prof. Karla Lidického, a Martina Salcmana[1]. Působil rovněž ve funkci tajemníka Katedry výtvarné výchovy pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze s C. Boudou, M. Salcmanem, Jaromírem Uždilem, Miroslavem Míčkem a Z. Sýkorou. Za jeho působení vznikla vysokoškolská skripta a učebnice pro vysoké a základní školy, např. Metodika pracovního vyučování (s H. Bartošovou),[3][4] Metodika věcného učení a vlastivědy (s V. Mejstříkem)[5][6] či Moderní technické prostředky ve výuce (s R. Paloušem, pozdějším rektorem Karlovy univerzity ).[7][8]

Byl evidován jako výtvarník při Českém fondu výtvarných umění,[9] Svazu českých výtvarných umělců a Díla. Debutoval samostatnou výstavou v Galerii Zlatá lilie v Praze 1, na Malém náměstí,[10] a účastnil se Salónu pražských výtvarných umělců v r. 1988 v Paláci kultury (dnešní Výstaviště Praha). Projektoval expozice s názvem 25 let Agroprojektu a Antropologie mateřství. Pod vlivem Paula Cézanna začal malovat a postupně se rozvíjel pod vlivem avantgardních skupin. Je uveden v Signaturách českých a slovenských výtvarných umělců[11] a ve Slovníku českých a slovenských výtvarných umělců pod dílem XIX (V-Vik).[12] Jako typograf a kurátor výstav se podílel na výstavě prof. Jaroslava Bureše Krajiny 1970–1976 v galerii Československého spisovatele Praha[13] a na řadě výstav Heleny Vanišové.

Jeho syn Leo Vaniš[14] je rovněž výtvarným umělcem.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b HTTP://WWW.I-ASAP.NET/, Design: artarchiv - PHP programing: ASAP Consulting s.r.o. abart-full.artarchiv.cz [online]. abart-full.artarchiv.cz [cit. 2016-04-17]. Dostupné online. 
  2. ↑ http://userweb.pedf.cuni.cz/kvv/soubory/ucitele_katedry_od_roku_1946.doc
  3. ↑ BARTOŠOVÁ, Heda; VANIŠ, Leo. Metodika pracovního vyučování pro pedagogické fakulty: učebnice pro studium učitelství v 1. - 5. roč. ZDŠ. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1964. 192 s. 
  4. ↑ S.R.O., Baila Communication,. Baila.net [online]. Baila.net, 1969-01-01 [cit. 2016-04-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-07. 
  5. ↑ MEJSTŘÍK, Václav; VANIŠ, Leo. Metodika věcného učení a vlastivědy: Učebnice pro studium učit. pro 1. - 5. roč. zákl. devítileté školy na pedagogických fakultách. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 303 s. 
  6. ↑ MEJSTŘÍK, Václav. Metodika věcného učení a vlastivědy: Učebnice pro studium učit. pro 1. - 5. roč. zákl. devítileté školy na pedagog. fak.. Praha: SPN Dostupné online. (Czech) 
  7. ↑ ČECH, MIROSLAV. PALOUŠ, RADIM. VANIŠ, LEO, ČECH. Miroslav. PALOUŠ, Radim. VANIŠ, Leo. Moderní technické prostředky ve výuce. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1969. 235 s. 
  8. ↑ vufind.lib.cas.cz [online]. vufind.lib.cas.cz [cit. 2016-04-17]. Dostupné online. 
  9. ↑ HTTP://WWW.I-ASAP.NET/, Design: artarchiv - PHP programing: ASAP Consulting s.r.o. abart-full.artarchiv.cz [online]. abart-full.artarchiv.cz [cit. 2016-04-17]. Dostupné online. 
  10. ↑ SCHRÁNILOVÁ, Eliška. VANIŠ, Leo. Leo Vaniš: Obrazy. Katalog Galerie Zlatá lilie. Dílo - podnik Českého fondu výtvarných umění. Praha 1980.
  11. ↑ MALÁ, Alena; PAVLIŇÁK, Petr. Signatury českých a slovenských výtvarných umělců. 1. vyd. Ostrava : Výtvarné centrum Chagall, 2010. 320 s. ISBN 978-80-86171-40-1.
  12. ↑ KOLEKTIV. Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2008 XIX. díl: V-Vik. 1. vyd. Ostrava : Výtvarné centrum Chagall, 2008. 372 s. ISBN 978-80-86171-29-6. S. díl V-Vik.
  13. ↑ VANIŠ, Leo; UŽDIL, Jaromír. Jaroslav Bureš: Krajiny 1970-1976. 1. vyd. Praha: Svaz českých výtvarných umělců, 1976. 
  14. ↑ Archivovaná kopie. www.leovanis.wz.cz [online]. [cit. 2021-03-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-02-05. 

Externí odkazy