Leon Kozłowski

Leon Kozłowski
Narození	6. června 1892 Rembieszyce
Úmrtí	11. května 1944 (ve věku 51 let) Berlín
Místo pohřbení	Powazkowský hřbitov
Alma mater	Jagellonská univerzita
Povolání	důstojník, antropolog, politik, archeolog, prehistorik a vysokoškolský učitel
Zaměstnavatel	Lvovská univerzita
Ocenění	Kříž za chrabrost památeční medaile za válku 1918-1921 velkokříž Řadu Kristova Zlatý záslužný kříž důstojník Řádu znovuzrozeného Polska … více na Wikidatech
Politické strany	Bezpartijní blok pro spolupráci s vládou Obóz Zjednoczenia Narodowego (OZN)
Rodiče	Stefan Kozłowski
Příbuzní	Tomasz Kozłowski a Aniela Kozłowska (sourozenci)
Funkce	senátor polského Senátu
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leon Tadeusz Kozłowski (6. června 1892 Rembieszyce – 11. května 1944 Berlín) byl polský politik a archeolog. Od 15. května 1934 do 28, března 1935 byl předsedou polské vlády. Jako řada dalších lídrů sanačního režimu byl svobodným zednářem.

Život

Před rokem 1914 se s rodinou přestěhoval do Lvova (dnes Ukrajina, tehdy Rakousko-Uhersko), kde nastoupil na místní univerzitu. Vstoupil také do Svazu střelců a Sdružení pokrokové mládeže. Po vypuknutí první světové války vstoupil do polských legií Józefa Piłsudského, které bojovaly proti Rusům. Po tzv. krizi přísahy v roce 1917 (polští vojáci odmítli složit přísahu věrnosti německému císaři Vilémovi II. poté, co Němci podepsali s Rusy brestlitevský mír) vstoupil do Polské vojenské organizace a připravoval kádry budoucí polské armády. Když Polsko získalo v roce 1918 nezávislost, Kozłowski se dobrovolně přihlásil do polsko-sovětské války. Poté byl demobilizován a vrátil se do Lvova, kde dokončil studia na Univerzitě Jana Kazimierze. V roce 1921 se zde stal profesorem a přednostou fakulty prehistorie. Tuto funkci zastával v letech 1921 až 1931 a poté znovu v letech 1935 až 1939.

Působil rovněž v různých společenských a politických organizacích, včetně Společnosti pro sanaci republiky, ze které se rekrutovali Piłsudského spolubojovníci, aktéři květnového převratu v roce 1926 a představitelé následného sanačního režimu. V roce roce 1928 Kozłowski vstoupil do Nestranického bloku pro spolupráci s vládou a téhož roku byl zvolen do Sejmu.^[1] Funkci poslance zastával až do roku 1935, kdy byl zvolen do Senátu. Během své politické kariéry zastával různé funkce v několika vládách. V letech 1930 až 1935 byl ministrem agrárních reforem. Zároveň byl v letech 1932 až 1933 státním podtajemníkem na ministerstvu financí. Konečně 15. května 1934 se Kozłowski stal předsedou vlády Polska. Zasloužil se o zřízení zajateckého tábora v Bereza Kartuska, kde sanační režim věznil a trýznil své odpůrce. Po smrti maršála Piłsudského byl vnímán jako zástupce levicové části sanačního hnutí, jehož představitelé však mocenský zápas prohráli a byli vytlačeni do ústraní. Kozłowski se vrátil do Lvova, kde se znovu ujal svých postů na univerzitě. V roce 1937 se také krátce zapojil do hnutí Obóz Zjednoczenia Narodowego, ale bez většího úspěchu.

Po sovětské invazi do Polka v roce 1939 a vypuknutí druhé světové války zůstal ve Lvově, kde byl zatčen sovětskou tajnou službou NKVD. Strávil téměř dva roky v různých sovětských věznicích. Byl zde mučen - byly mu vyraženy zuby a přišel o jedno oko.^[2] Nakonec byl odsouzen k smrti za „protisovětské chování“. Po dohodě Sikorski-Majski z roku 1941 byl však propuštěn a odcestoval do Buzuluku, kde se pokusil připojit k polské armádě, kterou zde tvořil generál Władysław Anders. Kvůli své politické minulosti však byl odmítnut. Poté opustil vojenský tábor a vydal se na 1000 mil dlouhou cestu na západ v doprovodu jednoho důstojníka, který se chtěl připojit k Němcům. Přešel sovětsko-německou frontu, za což byl polským soudem odsouzen k trestu smrti. Německé úřady ho poslaly do Berlína. Během toho se účastnil jednání s nacistickými úřady, které v něm spatřovaly možného kolaboranta a spojence při získávání Poláků pro německou věc. V květnu 1943 byl vyslán na místo Katyňského masakru jako jeden z expertů přivezených na místo německými úřady. Přestože vyjádřil pochybnosti o verzi událostí, jak ji předložilo říšské ministerstvo propagandy Josepha Goebbelse, vyjádřil jistotu, že masakr spáchali Sověti. Kozłowski, internovaný v berlínském hotelu Alemannia, pak našel práci v etnografickém muzeu a mohl se věnovat vědeckému výzkumu. Byl mu také přiznán značný měsíční důchod. Byl zraněn při spojeneckém náletu na německé hlavní město a na následky zranění 11. května 1944 zemřel. V Polsku je dnes vnímán jako kolaborant s Němci.^[3]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Leon Kozłowski na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Leon Kozłowski na Wikimedia Commons