Leona Telínová

Leona Telínová
Leona Telínová (květen 2024)
Jiná jména	Leona Bažant Telínová
Narození	1979 (44–45 let)
Vzdělání	Střední Uměleckoprůmyslová škola v Praze; Fakulta umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně
Alma mater	Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
Povolání	výtvarnice, fotografka
Známá jako	Telona
Ocenění	2021 – Merit Award na veletrhu Art Photo Budapest
Webová stránka	http://telona.berries.name
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leona Bažant Telínová, uváděna jako Leona Telínová, umělecký pseudonym Telona, (* 1979, Praha) je česká výtvarnice a fotografka žijící a tvořící v Praze.^[1][2][3][4]

Střední Uměleckoprůmyslovou školu v Praze absolvovala v letech 1995 až 1999.^[3] Leona Telínová pak dále v letech 2002 až 2009 absolvovala nejprve bakalářské (2002–2006) a na něj navazující magisterské (2006–2009) studium v ateliéru Fotografie na Fakultě užitého umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.^[2][3][4] Během celého tohoto studia byla studentkou v ateliéru českého fotografa a zakladatele kulturní platformy Fotograf profesora Ing. Pavla Baňky.^[5][3]

• Ještě během studia absolvovala v letech 2005 až 2006 studijní stáž v ateliéru fotografie na Hochschule für Technik und Wirtschaft (FHTW Berlin) (University of Applied Sciences for Engineering and Economics) v Berlíně.^{[3][p. 1]}
• V průběhu svého studia se v letech 2007 až 2008 účastnila pracovní fotografické stáže v Českém centru v Německu (v Berlíně).^[3]
• V roce 2009 byla na Tchaj-wanu (v Tchaj-peji) v projektu „artist in residence Taipei“.^[3]

Telona patří mezi zakládající členy volného sdružení umělců Hura Collective^[5] (vzniklo v roce 2001)^[3] a spolu s jeho dalšími členy se v letech 2008 až 2009 podílela na provozu nezávislé Galerie Hygienická stanice, která sídlila na pražských Vinohradech a pro tento projekt Telona vytvářela programovou koncepci a fotografie.^[3] (Galerie Hygienická stanice již ukončila provoz).^[6]

Její vlastní tvorba není jen fotografická, ale přesahuje do dalších výtvarných oborů – malby a loutkového divadla. Fotografii využívá často poněkud netradičně (nikoliv k zachycení reality), ale jako prostředek, pomocí něhož vytváří svébytná výtvarná díla.^[2][3] Její obrazy a fotografie jsou zastoupeny v galerijních (například galerie Klatovy Klenová) i v soukromích sbírkách.^[2][3][4]

Pro kolektivní výstavu Piano Nobile (květen 2024) v pražské vile Koulka vybrala Telona dva projekty (Noční motýl, Analogové deníky), kterými se zabývala v nedávné době (před rokem 2024).^[4]

Cyklus Noční motýl je zastřešující název pro tři soubory fotografií (Malý les, Město kam se ztrácí hračky, Výlet) založených na principu stínového divadla.^[4] Každá z fotografií nese vlastní mikro–příběh a všechny soubory spolu vytváří jeden nad–příběh.^[4] Snímky vznikají na stole v ateliéru a to nejprve v podobě pečlivě aranžovaných zátiší poskládaných z různého všudypřítomného materiálu, nepořádku a nástrojů sloužících většinou k výrobě loutek.^[4] (Telona sdílí svůj výtvarný ateliér se scénografem a loutkářem.) Dále nastupuje princip stínového divadla, kdy pomocí (někdy i barevných) světelných zdrojů je zaranžované zátiší osvětlováno a „promítáno“ na stěnu. Po nezbytné korekci zátiší, světel, stínů, barev a jasu je na stěně zkomponovaný výsledný „stínový“ obraz nafotografován digitálním fotoaparátem. Výsledné fotografie pak již nejsou nijak počítačově upravovány.^[2][4]

Analogové deníky jsou příkladem její experimentální tvorby s alternativními foto–postupy v oblasti analogové fotografie. Jedná se o cyklus fotografií pořízených Telonou v průběhu jejích opakovaných pěších cest Prahou z bydliště do ateliéru.^[4] Při jejich tvorbě fotografka využívá „skicování“ okolního pražského prostoru jak pomocí mobilního telefonu, tak i s využitím dírkové komory (camery obscury) vlastní výroby (například z krabičky od sirek). Z takto získaných „fotografických skic“ následně vytváří (s pomocí technologie modrotisku – kyanotypie) svoje individuální papírové Analogové deníky.^[4]

Fotografie (foto–skicy) pořizovala autorka mobilním telefonem nebo dírkovou kamerou. Problémem bylo jejich množství, kde i ty nejlepší byly brzy zavaleny těmi dalšími a mizely v propadlišti časového zapomnění. U zrodu Analogových deníků tak stála lítost (ze ztráty těch dobrých snímků), ale i touha vlastnit hmotný předmět (artefakt), jejž by bylo možno dle potřeby ostatním ukázat nebo si jej po libosti kdykoliv prohlížet či se jej jen dotýkat.^[4] Svoji roli sehrála i nostalgie po analogových médiích spojená s napětím fotografa při jejich exponování, s radostí fotografa při jejich vyvolávání (když se obraz postupně objevuje) a údivu fotografa, když se na ustáleném a vyleštěném pozitivu objeví třebas i nějaká chyba přidávající hotovému snímku na autentičnosti.^[4]

Technika modrotisku (kaynotypie) umožňuje autorce kombinovat digitální fotografie z mobilního telefonu (původně nepřirozeně ostré) s (poněkud abstrahovanými) snímky pořízenými dírkovou kamerou (camerou obscurou). Témata těchto Analogových deníků čerpá Telona z prostředí rodiny (Letní hry), nejbližšího okolí (Nusle, Koulka, Sochy pod Nuselským mostem) nebo z náhodně nalezených (v Nuslích) cizích fotografií (Nalezený archiv). Někdy se fotografka uchyluje k práci s větší mírou grafiky (Nusle patterns obsession, laser eyes) případně s materiálem pracuje konceptuálně (Příběh dívky).^[4]

• Ilustrační fotografie k technologiím
• 
  Z workshopu o modrotisku (rok 2023)
• 
  Princip dírkové kamery (Leonardo da Vinci; rok 1545)
• 
  Promítání na stěnu (stínové divadlo; rok 2013)

V roce 2021 byla její tvorba (Shadows) oceněna (Merit Award) na mezinárodním fotografickém veletrhu Art Photo Budapest v regionu střední a východní Evropy (a díla byla publikována v AAP Magazine Vol.16).^[3]

• 2003 – Leona Telínová: Pokojíčky, Café Ideál, Praha^[3]
• 2007 – Leona Telínová: Ústí Noir, Činoherní Studio, Ústí nad Labem^[3]
• 2018 – Leona Telínová: Noční motýl, purkrabství hradu Klenová, galerie Klenová (Klatovy)^[5][3]
• 2019 – Leona Telínová: Malý les, Městské muzeum Blatná^[3]
• 2020 – Leona Telínová: Malý les, Leica Gallery Prague, Praha^[5][3]
• 2021 – Leona Telínová: Město kam se ztrácí hračky a jiné příběhy, Artotéka Městské knihovny Praha (MKP), Praha^[3]

• 2003 – Realita banální i magická, Galerie Avantgarda, Wroclaw^[3]
• 2003 – Fresh, Galerie Emila Filly, Muzeum Ústí nad Labem^[3]
• 2003 – HURA II, Café Ideál, Praha^[3]
• 2003 – Nová media Cheb, Cheb^[3]
• 2004 – 18 + 2 (10 let ateliéru Fotografie Fakulty užitého umění a designu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem), Muzeum Ústí nad Labem, Ústí nad Labem^[5][3]
• 2004 – Trpaslík a současnost, Muzeum Ústí nad Labem^[3]
• 2004 – Muzejní noc, Národní Památník na Vítkově, Praha^[3]
• 2005 – Posun k dosažení kóty opravdových slastí, Galerie Vysoké školy uměleckoprůmyslové (Galerie VŠUP), Praha 1^[5]
• 2005 – Periferie, Galerie VŠUP, Praha^[3]
• 2005 – HURA III, Galerie fotografie Kávovarna, Praha^[3]
• 2005 – Niemandsland, Galerie Motorenhalle, Dresden^[3]
• 2005 – Muzejní noc, Národní Památník na Vítkově, Praha^[3]
• 2006 – Výstava diplomových prací, Galerie Emila Filly, Ústí nad Labem^[3]
• 2006 – HURA IV, Cross Club, Praha^[3]
• 2007 – HURA VI, Kulturní centrum Zahrada, Praha^[3]
• 2007 – HURA V, Činoherní Studio, Ústí nad Labem^[3]
• 2008 – Popo Popular, Galerie Hygienická Stanice, Praha^[3]
• 2008 – Hygiena, Galerie Hygienická Stanice, Praha^[3]
• 2009 – Bruch-Zonen. Das Prinzip Osten, Galerie Runde Ecke, Dresden^[3]
• 2009 – Diplomky 09, Galerie Emila Filly, Ústí nad Labem^[5][3]
• 2009 – Horror Monster Show, Galerie Hygienická Stanice, Praha^[3]
• 2010 – Hura VII, galerie Trafačka (Trafo Galerie), Praha^[5][3]

• 2015 – HURA VIII, galerie Sýpka Klenová, Klenová (Klatovy)^[5][3]
• 2019 – 14. blatenský fotofestival - Divočina, Blatná (Strakonice), Blatná (Strakonice)^[5]
• 2020 – Jolana Havelková a autoři: Šest pohlednic, Dům pánů z Kunštátu, Dům umění města Brna, Brno (Brno-město)^[5][3]
• 2021 – Výlet, Bold Gallery, Praha 7^[5][3]
• 2021 – Kosti tmy (spolu s Janem Bažantem), Naivní divadlo, Liberec^[3]
• 2021 – Kořeny, Finské kulturní centrum Stella Polaris, Žihobce^[3]
• 2022 – LES OS DE L'OBSCURITÉ, (spolu s Janem Bažantem), České Centrum, Paříž.^[3]
• 2024 – Piano Nobile (česky: vznešené patro), Villa Koulka, Praha 5

• MALÝ, Zbyšek, ed. a MALÁ, Alena, ed. Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-2010. Vydání 1. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 1998–2010. 21 svazků; Prameny a dokumenty; (svazek 17. 1950–2006. Šte-Tich. 2006 338 stran; [4] strany barevných obrazových příloh) ISBN 80-86171-00-0 resp. ISBN 80-86171-27-2.

• Hura Collective
• Kateřina Bažantová
• Adam Novák

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Leona Telínová na Wikimedia Commons
• Telona - fine art PHOTOGRAPHY / signovaná autorská fotografie [online]. [cit. 2024-06-02]. Internetový obchod s fotografiemi. Dostupné online.