Leonard Bernstein

Leonard Bernstein
(c) Jack Mitchell, CC BY-SA 4.0 Leonard Bernstein (1. prosince 1977)
Základní informace
Rodné jméno	Louis Bernstein
Přezdívky	Lenny, Lenjuška[1]
Narození	25. srpna 1918[2] Lawrence, MA, USA[3]
Původ	New York, USA[3]
Úmrtí	14. října 1990 (ve věku 72 let)[2] New York, NY, USA[4]
Příčina úmrtí	zápal plic a srdeční zástava
Místo pohřbení	Green-Wood Cemetery
Žánry	crossover, muzikál, klasická hudba, orchestrální hudba a další[5]
Povolání	dirigent[6], hudební skladatel[7], učitel hudby[8], pianista[9]
Nástroje	klavír[4]
Aktivní roky	1943–1990[3][4]
Vydavatelé	Columbia Records Deutsche Grammophon Philips Records
Členem skupin	Americká akademie umění a věd Americká akademie umění a věd Bavorská akademie krásných umění Vídeňští filharmonikové
Významná díla	Jeremiah The Age of Anxiety Kaddish West Side Story Candide
Ocenění	Hudební cena Léonie Sonningové (1965) Čestný odznak Za vědu a umění (1976) Vyznamenání Kennedyho centra (1980) Čestný prsten města Vídně (1982) Cena Grammy za celoživotní dílo (1985) … více na Wikidatech
Manžel(ka)	Felicia Montealegre (1951–1978)
Děti	Jamie Bernstein Alexander Bernstein Nina Bernstein
Rodiče	Samuel Joseph Bernstein a Jennie Resnick
Podpis
Web	www.leonardbernstein.com
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leonard Bernstein (25. srpna 1918, Lawrence, Massachusetts, USA – 14. října 1990, New York) byl americký dirigent, hudební skladatel, klavírista, pedagog, hudební popularizátor a televizní hvězda. Patřil mezi nejvýznamnější dirigenty své doby a byl také prvním americkým dirigentem, který získal mezinárodní uznání. Podle hudebního kritika Donala Henahana byl „jedním z nejzáhadněji talentovaných a nejúspěšnějších hudebníků v americké historii“.

Bernstein byl prvním v Americe narozeným dirigentem, který vedl americký orchestr.^[10] Byl hudebním ředitelem Newyorské filharmonie, dirigoval přední světové orchestry a vytvořil významné dědictví zvukových a obrazových záznamů.^[11] Byl také klíčovou postavou v moderním oživení hudby Gustava Mahlera, skladatele, o jehož hudbu se nejvíce zajímal.^[12] Jako zručný klavírista^[13] často dirigoval klavírní koncerty od klaviatury.

Narodil se jako Louis Bernstein v Lawrence ve státě Massachusetts do rodiny ukrajinských Židů původem z města Rovno.^[14][15][16] Nebyl příbuzný filmového skladatele Elmera Bernsteina, ale byli přáteli a dokonce sdíleli určitou fyzickou podobnost.^[17] Jako malý chlapec bral lekce na piano a navštěvoval Posádkovou a Bostonskou latinskou školu. Na Harvardově univerzitě studoval s Walterem Pistonem, Edwardem Burlingame-Hillem a A. Tillmanem Merrittem a mnoha dalšími. Absolvoval studium hudebních oborů na Harvardu (1939), poté studoval hru na klavír, dirigování a orchestraci na Curtisově institutu ve Filadelfii (1942), kde byl nejnadanějším žákem Fritze Reinera. V roce 1940 studoval pod vedením dirigenta Sergeje Kusevického v Tanglewoodu, berkshisrském letním středisku Bostonského symfonického orchestru, posléze se stal Kusevického asistentem.

Dne 14. listopadu 1943 „zaskočil“ za nemocného Bruna Waltera u Newyorské filharmonie, kde působil od září 1943 jako asistent. Tento záskok odstartoval jeho profesionální kariéru. V letech 1945-1947 byl hudebním ředitelem Newyorského Symfonického orchestru. Po smrti Sergeje Kusevického v roce 1951 se stal na mnoho let vedoucím třídy dirigování v Tanglewoodu. Na počátku roku 1947 Bernstein přijal pozvání Palestinského orchestru a přijel do Jeruzaléma v tehdejší britské mandátní Palestině (dnešní Izrael), aby dirigoval několik koncertů. O svých zážitcích z této cesty napsal Bernstein svému příteli:^[18]

V těchto lidech je síla i oddanost, jež jsou obdivuhodné. Nikdy si nedají tuto zemi vzít, to by raději nejdřív zemřeli. A jejich zem je krásná tak, že se to nedá popsat.
Situace je napjatá a nepředvídatelná, orchestr výborný a plný nadšení (první zkouška dnes ráno). Mávl jsem taktovkou, a před koncertní síní zazněl jako doprovod hlučný výbuch. Klidně jsme pokračovali v práci. Tak to tady chodí. Včera večer z našeho hotelu unesli jednoho Angličana, dnes vyletěla do vzduchu policejní stanice, na náměstí byl zničen náklaďák – a život jde dál. Tančíme, hrajeme boogie-woogie, procházíme se kolem Středozemního moře (které je jako z pohádky) a doufáme v to nejlepší.

Leonard Bernstein, v dopisech svému příteli

V letech 1958–1969 se stal hudebním ředitelem Newyorské filharmonie (831 koncertů). Poté až do své smrti hostoval u významných orchestrů (Bostonský symfonický orchestr, Izraelská filharmonie, Londýnští symfonikové, Vídeňští filharmonikové), operních domů a na hudebních festivalech po celém světě. Oživil celosvětový zájem o díla Gustava Mahlera a Charlese Ivese.

Na veřejnosti se televizními pořady od 50. let zasloužil o popularizaci vážné hudby. Tyto pořady získaly řadu televizních ocenění (např. 11 cen Emmy). Leonard Bernstein tak přivedl mnoho Američanů k vážné hudbě.

Vše začalo pořadem Omnibus, který měl v letech 1954–1961 deset dílů. Poté, co se stal šéfdirigentem Newyorské filharmonie, uskutečnil 15 programů pro dospělé (1958–1962) a především 53 programů pro mladé s názvem „Young People's Concerts with the New York Philharmonic“ (1958–1973), které byly nejpopulárnější. Bernstein v nich zasvěcoval diváky do tajů hudby a představoval významné skladby a hudební skladatele. Vybrané scénáře Koncertů pro mladé publikum poté vyšly knižně – kniha se stala bestsellerem (v českém překladu O hudbě - Koncerty pro mladé publikum. Praha: NLN, 1996).

V roce 1990 získal Praemium Imperiale, mezinárodní cenu udělenou Japonským uměleckým sdružením za celoživotní dílo v umění. Cenu ve výši 100 000 dolarů využil k založení fondu Bernstein Education Through the Arts (BETA), Inc.^[19] Tento grant poskytl na vytvoření vzdělávacího programu založeného na umění. Centrum Leonarda Bernsteina bylo založeno v dubnu 1992 a zahájilo rozsáhlý výzkum ve školách, jehož výsledkem byl model Artful Learning Program. ^[20]

Má hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy.

Autorka Bernsteinova životopisu Meryle Secrestová hovořila o jeho bisexualitě a citovala též jeho přítelkyni Shirley Rhoades Perleovou, která uvedla, že „potřeboval muže sexuálně a ženy emocionálně“.^[21]

V sobotu 23. prosince 1989 odjel dirigovat po tři dny Beethovenovu symfonii č. 9, na oslavu pádu Berlínské zdi. Symfonie byla zvolena kvůli symbolice, protože sólisté a sbor zpívali „Freiheit“ (svoboda), místo „Freude“ (radost). Tato slova Bernstein schválně zaměnil, kvůli oslavě bratrství a vzájemné svobody po svržení Berlínské zdi. Po návratu domů se cítil úplně vyčerpaný.

Na sklonku života nahrál s Vídeňskou filharmonií a spolu s Krystianem Zimermanem oba Brahmsovy klavírní koncerty a poslední tři klavírní koncerty od Ludwiga van Beethovena.

Do Československa přijel poprvé od roku 1946 na Pražské jaro 1990. Během komunistické totality odmítl v zemi Východního bloku koncertovat na žádost Rafaela Kubelíka. Na závěrečném koncertu hudebního festivalu 1990 dirigoval ve Smetanově síni Českou filharmonii. Na programu byla Beethovenova symfonie č. 9.^[22][23]

Od poloviny 50. let trpěl jako těžký kuřák emfyzémem. Již od druhé poloviny 70. let bral medikamenty a povzbuzující prostředky na hektický dirigentský život.^[21] V dubnu 1990 mu byl diagnostikován maligní nádor mezoteliom na okraji pohrudnice u levé plíce. Následně prodělal zápal plic a pásový opar. Poslední koncert proběhl v Tanglewoodu 19. srpna 1990, kdy řídil Beethovenovu 7. symfonii. Ukončení profesionální dráhy oznámil 9. října 1990^[24] a pět dní poté zemřel na infarkt myokardu ve svém bytě v rezidenci Dakota House, ležící na rohu Central Parku v Upper West Side.^[25][26][21]

Jako skladatele ho lze považovat za postmodernistu už v 50. letech 20. století. Nerozlišoval mezi hudbou „vážnou“ a „populární“, ale mezi „dobrou“ a „špatnou“. Bernstein byl stylový syntetik a „eklektik“, nějaké umělecké škatulkování pro něj neplatilo: v artificiálních skladbách, v zásadě tonálních, používal latinskoamerické prvky, výrazný rytmus (synkopování, střídavé rytmy, nesouměrné metrum) a barvitou instrumentaci (časté využívání klavíru, vysoké polohy žesťů, početných, virtuózních perkusí); muzikálovou hudbu a formu pozvedl na vysokou úroveň (např. jazzová fuga v písni Cool) a znovu dokázal, že i díla populární kultury mohou být zároveň velmi hodnotná.

Mnoho jeho skladeb nelze zařadit do předem vymezených kategorií, protože jsou často polystylové a polyžánrové a obsahují „od všeho něco“. Náměty skladeb, duchovní i čistě světské, se neobracejí do minulosti, ale přímo reflektují svět, v němž jejich autor žil a tvořil: hledají víru ztracenou v moderní době, nebo třeba opěvují radovánky a vyjadřují problémy soudobého New Yorku. Řada kompozic se zpěvem je vícejazyčná, často mísí angličtinu, hebrejštinu a různé další jazyky včetně latiny.

• Fancy Free – balet, 1944
• On the Town – muzikál, 1944
• Facsimile – balet, 1946
• Peter Pan – písně, doprovodná hudba, 1950
• Trouble in Tahiti – opera o jednom aktu, 1952
• Wonderful Town – muzikál, 1953
• On the Waterfront – filmová hudba, 1954
• Candide – opereta/muzikál/opera, 1956
• West Side Story – muzikál, 1957
• Mass – muzikálové oratorium, 1971
• Dybbuk – balet, 1974
• 1600 Pennsylvania Avenue – muzikál, 1976
• A Quiet Place – opera ve dvou aktech, 1983/1984 (obsahuje Trouble in Tahiti)
• The Race to Urga – muzikál, 1987

• Jeremiah – Symfonie č. 1, 1942
• Three Dance Episodes from „On the Town“, 1945
• Three Dance Variations from „Fancy Free“, 1946
• The Age of Anxiety – symfonie č. 2 (podle W. H. Audena), pro klavír a orchestr, 1949
• Serenade – pro sólové housle, smyčcové nástroje, harfu a bicí nástroje, 1954
• Prelude, Fugue and Riffs – pro sólový klarinet a jazzový ansámbl, 1955
• Symphonic Suite from „On the Waterfront“ – symfonická suita z On the Waterfront, 1955
• Symphonic Dances from „West Side Story“ – symfonické tance z West Side Story, 1960
• Kaddish – Symfonie č. 3, pro orchestr, smíšený sbor, chlapecký sbor, recitátora a sopránové sólo, 1963
• Dybbuk – suity č. 1 a 2, pro orchestr, 1974
• Songfest: A Cycle of American Poems for Six Singers and Orchestra – Slavnost písní: Cyklus amerických básní pro šest hlasů a orchestr, 1977
• Three Meditations from „Mass“ – tři meditace z „Mass“, pro for violoncello a orchestr, 1977
• Divertimento for Orchestra – 1980
• Halil – nokturné pro sólovou flétnu, bicí nástroje, harfu a smyčce, 1981
• Concerto for Orchestra – 1989

• Hashkiveinu – pro sólový tenor, smíšený sbor a varhany, 1945
• Chichester Psalms – 1965
• Missa Brevis – pro smíšený sbor a vysoký tenor (mužský alt) s bicími nástroji, 1988

• Sonáta - pro klarinet a klavír, 1942
• Touches - pro klavír sólo, 1981
• Thirteen Anniversaries - pro klavír sólo, 1988
• Dance Suite - pro žesťový kvintet, 1989

• I Hate Music: A cycle of Five Kids Songs for Soprano and Piano – Nenávidím hudbu: Cyklus pěti dětských písní pro soprán a klavír, 1943
• La Bonne Cuisine: Four Recipes for Voice and Piano – Francouzská kuchyně: Pět receptů pro vokál a klavír, 1947
• Arias and Barcarolles – Árie a barkaroly, pro mezzosoprán, baryton a čtyřruční klavír, 1988 (orchestrováno)

Publikace Leonarda Bernsteina

• Findings (Nálezy) – Simon and Schuster, New York, 1982; Anchor Books, New York, 1993 – ISBN 0-385-42437-X.
• The Infinite Variety of Music (Nekonečné proměny hudby) – Simon and Schuster, New York, 1966; Anchor Books, New York, 1993 – ISBN 0-385-42438-8.
• The Joy of Music (Radost z hudby) – Pompton Plains, New Jersey, 1959; Amadeus Press edition, 2004 – ISBN 1-57467-104-9.
• The Unanswered Question (Nezodpovězená otázka) – Harvard University Press, Cambridge, Mass, 1976 – ISBN 0-674-92000-7

Publikace o Leonardu Bernsteinovi

• COMAY, Joan; COHN-SHERBOK, Lavinia. Who's Who in Jewish History: After the Period of the Old Testament. London: Routledge, 2002. 407 s. Dostupné online. ISBN 978-0415260305. (anglicky) 
• SECREST, Meryle. Leonard Bernstein. Překlad Pavel Pokorný. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1996. ISBN 80-7106-153-0. 
• Leonard Bernstein's Young People's Concerts (Bernsteinovy koncerty pro mladé), vydal Jack Gottlieb – Anchor Books, New York, 1962 a 1992 – ISBN 0-385-42435-3
• Leonard Bernstein, Humphrey Burton – Doubleday, 1994 – ISBN 0-385-42345-4 a ISBN 0-385-42352-7
• MATZNER, Antonín. Světoobčan Lenjuška Bernstein. Harmonie. Říjen 2010, čís. 10, s. 11–13. ISSN 1210-8081. 

V roce 2023 natočil režisér Bradley Cooper životopisný film Maestro, kde také hrál hlavní roli.^[1]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Leonard Bernstein na Wikimedia Commons
• Osoba Leonard Bernstein ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Leonard Bernstein
• leonardbernstein.com
• Leonard Bernstein na stránkách Knihovny kongresu
• Leonard Bernstein na stránkách Sony Music
• Radical Chic (Radikální šmrnc), kniha Toma Wolfa o večírku newyorské společenské elity a Černých panterů v Bernsteinově luxusním apartmentu
• Dirigenti České filharmonie, Leonard Bernstein Archivováno 20. 8. 2011 na Wayback Machine. – vzpomínky Františka Slámy