Leonardo Bonucci

Leonardo Bonucci
Leonardo Bonucci (16. června 2015)
Leonardo Bonucci (16. června 2015)
Osobní informace
Datum narození1. května 1987 (37 let)
Místo narozeníViterbo, Itálie
Výška189 cm
Hmotnost89 kg
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
PoziceFotbalový obránce
Mládežnické kluby*
2004–2005
2005–2007		 Viterbese
Inter
Profesionální kluby*
RokyKlubZáp. (góly)
2005–2007
2007–2009
2009
2009–2010
2010–2017
2017–2018
2018–2023
2023–2024
2024		 Inter
→ Treviso
→ Pisa
Bari
Juventus
Milán
Juventus
Union Berlín
Fenerbahçe		00100(0)
04000(4)
01800(1)
03800(1)
2270(13)
03500(2)
1300(14)
00700(1)
00800(0)
Reprezentace**
RokyReprezentaceZáp. (góly)
2010–2023 Itálie12100(8)
Úspěchy
Mistrovství Evropy
Stříbrná medaile2012Itálie
Zlatá medaile2020Itálie
Liga národů UEFA
Bronzová medaile2020/21Itálie
Bronzová medaile2022/23Itálie
Liga mistrů UEFA
Stříbrná medaile2014/15Juventus
Stříbrná medaile2016/17Juventus
Italská fotbalová liga
Zlatá medaile2005/06Inter
Zlatá medaile2011/12Juventus
Zlatá medaile2012/13Juventus
Zlatá medaile2013/14Juventus
Zlatá medaile2014/15Juventus
Zlatá medaile2015/16Juventus
Zlatá medaile2016/17Juventus
Zlatá medaile2018/19Juventus
Zlatá medaile2019/20Juventus
Italský fotbalový pohár
Zlatá medaile2014/15Juventus
Zlatá medaile2015/16Juventus
Zlatá medaile2016/17Juventus
Zlatá medaile2020/21Juventus
Další informace
Webwww.leonardobonucci.it
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
* Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k 1. 7. 2024
** Starty a góly za reprezentaci aktuální k 1. 7. 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leonardo Bonucci (1. květen 1987 Viterbo, Itálie) je italský profesionální fotbalista, který hraje na pozici středního obránce za turecký klub Fenerbahçe SK a za italský národní tým.

Vyhrál 9 mistrovských titulů v Itálii pojmenovaných Scudetto, z toho celkem 8 titulů ve dresu Juventusu,[pozn. 1] kde několik let nastupoval ve tříčlenné obraně s Andreou Barzaglim a Giorgiem Chiellinim. V té měl roli rozehrávajícího obránce, v níž využíval své kvalitní přihrávky.[2] Ani v jednom ze dvou finálových zápasů Ligy mistrů UEFA nebyl na vítězné straně, ale dočkal se jmenování do nejlepšího výběru sezóny této soutěže. Členem nejlepších výběrů italské ligy Serie A, evropských pohárů či světa byl jmenován v různých letech a od různých expertních skupin – UEFA, FIFA, ESM, IFFHS či L'Équipe.

Na reprezentační úrovni vybojoval zlatou a stříbrnou medaili na Mistrovství Evropy, a to v roce 2021, respektive 2012. Národní tým reprezentoval ve více než 100 zápasech.[3] Dvojnásobný účastník mistrovství světa z let 2010 a 2014.

Klubová kariéra

Rané období

Rané období klubové kariéry spojil s Viterbese. Roku 2005 jej za částku v přepočtu 30 tisíc britských liber zakoupil Inter Milán, za který v sezóně 2005/06 v Serii A debutoval.[4] Nedostatek herní praxe měl za důsledek hostování v klubech Treviso a Pisa. Následně se stal předměrtem spoluvlastnictví klubů Janova a Bari a ve druhém klubu nastupoval v sezóně 2009/10.[4] Zde hrál ve dvojčlenném středu obrany po boku Andrea Ranocchii.[5]

Juventus

Sezóna 2010/11 – Přestup a střed ligové tabulky

Po příchodu do Juventusu za částku v přepočtu 11,6 milionu liber[4] utvořil Bonucci stoperské duo s jiným Italem Giorgiem Chiellinim.[6] Premiérová sezóna za Starou dámu pro Bonucciho skončila sedmým místem v ligové soutěži.[7]

Sezóna 2011/12 – První titul a Conteho obranné trio „BBC“

Letní měsíce v roce 2011 přinesly posilu v podobě dalšího italského stopera se jménem Andrea Barzagli, novým trenérem byl zvolen Antonio Conte.[5] Nový trenér změnil formaci na 3–5–2 a do nově tříčlenné obranné řady začlenil Barzagliho, Bonucciho i Chielliniho, jejichž spolupráce brzy pronikla do reprezentace, včetně Mistrovství Evropy 2012.[5] Trojice si vysloužila označení „BBC“ podle počátečních písmen jejich příjmení.[8] Conteho jedenáctka se naučila využívat Bonucciho předností jako byla rozehrávka,[8] a zatímco v uběhlé sezóně inkasovalo mužstvo 56 gólů za 38 ligových zápasů, v té další to bylo gólů 20. Juventus ovládl ligu neporažený a získal první uznané Scudetto od roku 2003.[5] Ještě před mistrovskými oslavami podepsal Bonucci 2. dubna smlouvu zavazujícího jej v klubu do roku 2017.[9]

Sezóna 2012/13 – Debutová kampaň v Lize mistrů

Na postu pravého středního obránce po boku Barzagliho se pravidelně objevoval také v sezóně 2012/13.[10] Ta započala bez distancovaného trenéra Conteho italským superpohárem proti Neapoli v Pekingu. Dne 11. srpna se radovali hráči Juventusu, ačkoliv po Bonucciho chybě poslal Neapol opětovně do vedení 2:1 Panděv. Juventus později soupeře přemohl v prodloužení a vyhrál 4:2.[11] Na rozdíl od svého trenéra byl Bonucci zproštěn obvinění z ovlivňování zápasů, jehož se měl dopustit v zápase proti Udinese roku 2010 ještě jako hráč Bari.[12]

Ve skupinové fázi v Lize mistrů si odbyl debut v této soutěži během utkání proti Chelsea.[13] V říjnu se v soutěži poprvé gólově prosadil, a to v domácím remízovém utkání proti Šachtaru Doněck, které skončilo 1:1.[14] Při výhře 1:0 nad Palermem 9. prosince zaujal snahou nafingovat penaltu při jím zmařeném protiútoku, za což obdržel žlutou kartu a též kritiku a posměch z mediálního prostoru. Na Twitteru se za své „filmování“ omluvil a musel vynechat příští zápas.[15] Mimo to zaplatil pokutu v částce 2 tisíc eur.[16] Disciplinárně potrestán byl ještě 26. ledna po remízovém zápase s Janovem, v němž urážel rozhodčí a dva zápasy nebyl mužstvu k dispozici.[17] O budoucím držiteli Scudetta měl napovědět venkovní zápas Juventusu s Neapolí 1. března 2013, ve kterém Juventus udržel po remíze 1:1 šestibodový náskok nad soupeřem. Ačkoliv Bonucci podal kvalitní výkon, byl přítomen u gólu soupeřova záložníka Gökhana Inlera.[18] Druhý mistrovský titul po sobě se stal jistou věcí 5. května, pro Bonucciho symbolicky po opětovné výhře 1:0 nad Palermem.[19]

Další sezóny

V přípravném zápase v Singapuru (2014)

V sezóně 2013/14 mířil Juventus za opětovnou obhajobou Scudetta. Srpnový superpohár dopadl výhrou 4:0 nad Laziem.[20] Na podzim se představil ve skupině Ligy mistrů, ve které po šestém zápase s Galatasaray (prohra 0:1) hraném 11. prosince skončil třetí. Bonucci se spoluhráči hráli na jaře pouze Evropskou ligu.[21] V ligovém střetu prvního Juventusu se druhým AS Řím 5. ledna 2014 pomohl gólem vyhrát 3:0 a utvořit osmibodový náskok na čele.[22] Začátkem května si Juventus zajistil další titul, o jehož držiteli definitivně rozhodlo zaváhání AS Řím.[23]

Dne 25. ledna 2015 odehrál 200. zápas za Juventus a jeho jubileum doprovázela výhra 2:0 proti Chievu Verona.[24] O několik měsíců později si zahrál finále Ligy mistrů UEFA, v něm 6. června ovšem Juventus podlehl 1:3 Barceloně.[25]

Sezóna 2015/16 – Ligová a i pohárová obhajoba

Obhajobu v sezóně 2015/16 nezačal Juventus v nejlepší formě, když tři z úvodních šesti zápasů Serie A prohrál a v říjnu byl na 16. příčce.[26][27] Prosadil se v Derby d'Italia proti Interu Milán 28. února 2016, kdy dal první gól Juve ze dvou při výhře 2:0.[27] Juventus si v následujících měsících zajistil další titul, také díky sérii 26 ligových zápasů bez prohry. Sérii trvající od konce října 2015 ukončila prohra 1:2 s Hellas Verona 8. května v předposledním 37. kole.[28] Vlivem karetního trestu ze semifinále s Interem se nemohl zúčastnit finále domácího poháru, ve kterém Juventus v prodloužení porazil 1:0 AC Milán. Jeho klub tímto dokázal historicky první obhajobu italské ligy a poháru zároveň.[29]

Sezóna 2016/17 – Finále Ligy mistrů

Sezóna 2016/17 byla zahájena ligovou výhrou 2:1 proti Fiorentině. Ve čtvrtém kole ale Juventus nestačil na rivala Inter Milán i s útočníkem Maurem Icardim a připsal si první porážku 1:2.[30] Během 11. kola na konci října přívítal Juventus na domácím hřišti Neapol a porazil ji 2:1. Bonucci otevřel skóre duelu po chybě Fauzího Ghuláma a přestože José Callejón srovnal, vítězný gól vsítil pro Juventus Higuaín.[31] Toto období bylo poznamenáno nemocí jeho syna Mattea, jemuž gól do sítě Neapole věnoval.[32] Ve 25. únorovém kole ligy Juventus překonal Palermo výsledkem 4:1. Pro Bonucciho to byl jeho 300. zápas ve dresu Bianconeri.[33] Ve 27. kole hraném 5. března 2017 s Udinese skončila pro tým série sedmi ligových výher v řadě. Bonucci po Zapatově gólu srovnal na 1:1 a tímto výsledkem zápas i skončil.[34] Startoval ve finále Ligy mistrů s Realem Madrid 3. června 2017, ve kterém se spoluhráči nestačil na soupeře po porážce 1:4.[35] Následně byl zahrnut do 18-členného nejlepšího výběru sezóny Ligy mistrů.[36] Takto navázal na lednové zařazení do Týmu roku UEFA za rok 2016. Povedlo se mu to jako třetímu obránci působícímu v Juventusu po Gianlucovi Zambrottovi a Fabiu Cannavarovi (oba v roce 2006).[37] Před finálovým zápasem odehrál Bonucci v sezóně elitní evropské soutěže 878 minut, Juventus obdržel dva góly.[38]

AC Milán

Bonucci se stal před sezónou 2017/18 poněkud překvapivou posilou AC Milán za částku 42 milionů eur a klubu se měl upsat na pět let.[39][40][41] Bonucci měl být „vlajkovou lodí“ znovuzrozeného milánského týmu, který s příchodem nového majitele jménem Yonghong Li posiloval. Tréner Vincenzo Montella ale tým nedokázal dovést na přední příčky italské ligové tabulky a už na podzim byl propuštěn, poté co s AC Milán prohrál například zářijové utkání 1:4 proti Laziu. V březnu se Bonucci představil na stadionu Juventusu a od příznivců jeho bývalého klubu se nedočkal vlídného přijetí.[41] Přestože podle jeho slov neměl v úmyslu slavit případný gól, reakce diváků ho přiměla změnit názor. Bonucciho gól do sítě jeho přítele Gianluigiho Buffona ukončila brankářovu sérii 959 minut bez obdrženého gólu, AC Milán ale na Juventusu 1:3 prohrál.[41][42]

Po návratu do Juventusu

Leonardo Bonucci se spoluhráči proti Zenitu Petrohrad (20. říjen 2021)

Bonucciho prvním utkáním po návratu do Juventusu bylo utkání proti Laziu, ve kterém debutoval i Cristiano Ronaldo.[43] Domácí publikum nebylo ve vztahu k Bonuccimu jednotné – část stadionu jeho návrat přivítala potleskem, naopak ultras v Curva Sud jej zahrnuli pískotem.[43]

V listopadu 2019 prodloužil s klubem smlouvu do roku 2024 a v nepřítomnosti kapitána Chielliniho kvůli jeho zranění jej v této roli zastupoval.[44] V průběhu prosince byl u dvou proher s Laziem Řím. Po té první v lize v Římě následovala prohra stejným výsledkem 1:3 také v italském superpoháru konaném v Saúdské Arábii, kde Bonucci nastoupil po boku mladého stopera Meriha Demirala.[45]

V turínském Derby della Mole 5. prosince 2020 proti Turín FC vstřelil v 89. minutě rozhodující domácí vítězný gól na 2:1 a již svůj druhý ligový v sezóně.[46] Proti Atalantě v domácím střetu 16. prosince 2020 (remíza 1:1) si „odkroutil“ 300. zápas v Serii A za Juventus. Takové mety před ním dosáhlo jen 13 hráčů.[47] Lednová porážka v derby s Interem 0:2 byla v konečném součtu zásadní v mistrovském tažení milánského rivala, který ukončil devítileté panování Juventusu v Serii A.[48] Chielliniho zranění znamenala, že dvojice spolu odehrála jen devět zápasů v italské lize.[48]

Dne 20. října 2021 odehrál 100. zápas v Lize mistrů UEFA. V něm pomohl Juventusu zvítězit 1:0 proti Zenitu.[49]

Reprezentační kariéra

Leonardo Bonucci před zápasem reprezentace s Bulharskem (září 2012)

V A-mužstvu Itálie debutoval 3. března 2010 v přátelském utkání v Monaku proti týmu Kamerunu (remíza 0:0).[50] Jeho premiéra po boku stoperů Chielliniho a Cannavara se u expertů i Lippiho dočkala pozitivních ohlasů.[51]

Na začátku června 2010 nechyběl v nominaci Marcella Lippiho pro Mistrovství světa v Jihoafrické republice, kde měla Itálie světové prvenství obhajovat.[52] V přípravném zápase proti Mexiku po boku Fabia Cannavara nezabránil prohře 1:3, vstřelil ovšem první reprezentační gól.[53] Obhajoba se nepodařila – Itálie po dvou remízách s Paraguayí a Novým Zélandem prohrála se Slovenskem a skončila poslední. Bonucci byl jedním ze čtveřice hráčů, kteří za Itálii na mistrovství nenastoupili.[54]

Bonucci se zúčastnil Mistrovství Evropy 2012 v Polsku a na Ukrajině a odehrál všech šest utkání Itálie na šampionátu při její cestě do finále. V něm musel se spoluhráči čelit nejlepšímu týmu turnaje Španělsku, které nakonec Itálii deklasovalo poměrem 4:0. Leonardo získal s národním týmem stříbrné medaile.[55]

Zúčastnil se i Konfederačního poháru FIFA 2013 v Brazílii.[50] Trenér Cesare Prandelli jej vzal na Mistrovství světa 2014 v Brazílii[56], kde Itálie vypadla již v základní skupině D.

EURO 2016

Byl zahrnut v nominaci trenéra Antonia Conteho na mistrovství Evropy pořádané Francií a oznámené 31. května 2016.[57] V úvodním skupinovém střetu Itálie s Belgií 13. června v Lyonu byl přítomen u výhry 2:0.[58] Tříčlennou obranu utvořil se svými tradičními spoluhráči Barzaglim a Chiellinim. Ta odolala jednomu z nejlepších útoků turnaje i světa. Emanuele Giaccherini, který otevřel skóre, se k balónu dostal po Bonucciho přihrávce.[59] Základním stavebním kamenem obrany byl i 17. června v zápase proti Švédsku. Fotbaloví odborníci jej označili za nejvíce vynikajícího hráče italského výběru.[60] Pro Itálii příznivý výsledek 1:0 zaručil týmu osmifinále. 22. června proti Irsku zastoupil brankáře Buffona v roli kapitána.[61] K postupu přes tým Španělska 27. června a odplatě za prohrané finále na předešlem turnaji dopomohl dominantním výkonem a po vítězném zápase poměrem 2:0 přijal od expertů UEFA cenu pro nejlepšího hráče zápasu.[62] Proti Německu ve čtvrtfinálovém zápase 2. července se v základní hrací době postavil k penaltě, vůbec prvně za svoji profesionální kariéru. Tím, že ji proměnil, srovnal na 1:1, avšak když nastal penaltový rozstřel, nedokázal na první proměněnou penaltu navázat a nezamezil tak konečné porážce 5:6 a vyřazení.[63]

EURO 2020

Bonucii byl trenérem Robertem Mancinim zahrnut v nominaci na Mistrovství Evropy 2020 pořádaném napříč Evropou v létě v roce 2021 jako jeden ze sedmi fotbalistů hrajících za Itálii na předešlém Mistrovství Evropy.[64] V semifinále se Španělskem, které po výsledku 1:1 dospělo do penaltového rozstřelu, svoji penaltu proměnil a pomohl postupu do finále.[65] Ve Wembley proti domácí Anglii 11. července srovnával Bonucci na 1:1 a i finálový zápas dospěl pro Itálii do penaltového rozstřelu. Ta neprohrála ani 34. zápas po sobě a vyhrála po penaltách 3:2. Bonucci opět proměnil svoji třetí penaltu a ve věku 34 let a 71 dní se stal nejstarším skórujícím ve finále evropského turnaje.[66]

Na začátku října 2021 sehrál s kapitánskou páskou semifinále druhého ročníku Ligy národů se Španělskem, během kterého byl po dvou žlutých kartách vyloučen. Po výsledku 1:2 dospěla ke konci italská série 37 zápasů bez porážky, představující světový rekord.[67]

Klubové statistiky

SezónaKlubLigová soutěžDomácí poháryKontinentální poháryCelkem
SoutěžZápasyGólySoutěžZápasyGólySoutěžZápasyGólyZápasyGóly
2005/06 InterSerie A10IP+IS0+00+0LM0010
2006/07Serie A00IP+IS3+00+0LM0030
2007/08 TrevisoSerie B272IP10-00282
2008/09Serie B132IP10-00142
Celkem za Treviso404-20-00424
2009 PisaSerie B181IP00-00181
2009/10 BariSerie A381IP10-00391
2010/11 JuventusSerie A340IP20EL8[68]1441
2011/12Serie A322IP50-00372
2012/13Serie A330IP+IS4+10LM101481
2013/14Serie A292IP+IS1+10LM+EL6+70+1443
2014/15Serie A343IP+IS4+11+0LM130524
2015/16Serie A363IP+IS4+10LM80493
2016/17Serie A293IP+IS5+01+0LM111455
2017/18 MilánSerie A352IP50EL11[68]0512
2018/19 JuventusSerie A293IP+IS1+10LM100413
2019/20Serie A353IP+IS4+11+0LM70474
2020/21Serie A262IP+IS2+10LM60352
2021/22Serie A245IP+IS3+00LM70345
2022/23Serie A161IP10LM+EL6+31+0262
Celkem za Juventus35727-433-102550235
2023/24 Union BerlínBundesliga71NP00LM30101
2024 FenerbahçeSüper Lig80TP30EKL20130
Celkově50536-573-118567944

Herní profil

Bonucci je schopen zahrát stopera ve čtyřčlenné i tříčlenné obraně, v té tříčlenné zpravidla uprostřed.[69] Mezi přední dovednosti patří rozehrávání na kratší i delší vzdálenost a s míčem u nohy je klidný, tlaku nepodléhající.[69][70][71] I proto byl označen za „záložníka převlečeného za obránce“.[2] Nemá problém hrát důsledně tvrdě.[69] Disponuje taktickou inteligencí.[70] Kritizován bývá za nesoustředěnost vedoucí k chybám, z nichž může těžit soupeř.[69][72] Při obranných zákrocích nemá tendenci chodit do skluzů.[71]

Během angažmá v Juventusu se zařadil mezi nejlepší střední obránce světa.[38][73] Italský deník La Repubblica jej v roce 2016 překřtila na „Beckenbonucciho“, odkazujíce na legendárního německého obránce Franze Beckenbauera.[27]

Jeho rozvážnou osobnost vyzdvihli např. trenér Giampiero Ventura nebo někdejší italský brankář Giovanni Galli, který Bonucciho přirovnal k Gaetanu Scireaovi, někdejšímu liberovi italské reprezentace.[4] Trenér Pep Guardiola jej označil za jednoho ze svých nejoblíbenějších fotbalistů.[4] Po Barzagliho ukončení kariéry nastupoval Bonucci často po boku Chielliniho, jak na klubové, tak reprezentační rovině. Jejich zlatý medailový úspěch na evropském turnaji Euro 2020 vedl španělský deník El Mundo k tomu, že je jako stoperské duo zařadil po bok dalších dvojic fotbalové historie jako byli dříve Beckenbauer–Schwarzenbeck, Scirea–Gentile, de Boer–Daley Blind nebo Baresi–Costacurta.[74]

Úspěchy

Klubové

Inter Milán[75]
Juventus[75]

Reprezentační

Italská reprezentace[75]

Individuální

  • Fotbalista roku Serie A (1×) – 2015/16[76]
  • Tým roku Serie A – 2014/15,[77] 2015/16,[78] 2016/17,[79] 2019/20[80]
  • Tým roku podle UEFA (1×) – 2016[37]
  • Nejlepší tým sezóny Ligy mistrů UEFA (1×) – 2016/17[36]
  • Sestava sezóny Evropské ligy UEFA – 2017/18[81]
  • Světová jedenáctka FIFA FIFPro – 2017,[82] 2021[83]

Přestupy

Zdroj:[84]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ K říjnu 2021 má nejvíce titulů v Serii A Gianluigi Buffon (10) následovaný dvojicí Giorgio Chiellini (9) a právě Leonardem Bonuccim.[1]

Reference

  1. ↑ DI MAGGIO, Roberto. Italy - Players With Four or More Serie A Titles [online]. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF), rev. 2021-05-27 [cit. 2021-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b DOYLE, Mark. Serie A Team of the Decade: Buffon & Higuain in but no Pogba. Goal.com [online]. 2019-10-09, rev. 2021-10-02 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ DI MAGGIO, Roberto; PIERREND, José Luis. Italy - Record International Players [online]. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF), rev. 2021-10-21 [cit. 2021-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d e NEWMAN, Blair. Leonardo Bonucci: the man who handles attacks at Juventus and in Ferrari garages. The Guardian [online]. 2016-03-16 [cit. 2021-11-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b c d STENTI, Simone. Euro 2012: Juventus renaissance transforms Cesare Prandelli's Italy. The Guardian [online]. 2012-06-27 [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Juventus, Bonucci: "Clima sereno". tuttomercatoweb.com [online]. 2010-09-15 [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. (italsky) 
  7. ↑ Italy 2010/11. RSSSF [online]. 2014-06-12 [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b DIGBY, Adam. Andrea Barzagli: The Best €300,000 Juventus Ever Spent. Bleacher Report [online]. 2016-10-25 [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Juve pair pen new deals. Sky Sports [online]. 2012-04-02 [cit. 2022-06-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ TURNER, Michajl. Juventus: Predicting Starting XI for the New Serie A Season. Bleacher Report [online]. 2012-08-13 [cit. 2020-08-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Juve beat nine-man Napoli in Beijing. Times of Malta [online]. 2012-08-12 [cit. 2022-06-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ DALEY, Terry. Juventus coach Conte handed 10-month ban. Reuters [online]. 2012-08-10 [cit. 2022-06-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ bola.net. Bonucci: Juventus Siap Lawan Siapa Saja [online]. 2012-09-18 [cit. 2020-08-01]. Dostupné online. (in) 
  14. ↑ MENICUCCI, Paolo. Juve underwhelmed as Willian takes heart. UEFA.com [online]. 2012-10-03 [cit. 2020-08-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ BANDINI, Nicky. 'Conte Day' follows script as Juventus double lead at top of Serie A. The Guardian [online]. 2012-12-10 [cit. 2022-01-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ Simulazione, multato Bonucci. La Stampa [online]. 2012-12-11 [cit. 2022-01-21]. Dostupné online. (italsky) 
  17. ↑ Juventus coach Antonio Conte suspended. Sports Illustreated [online]. 2013-01-28 [cit. 2022-01-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ Juventus 1:1 Napoli — Bianconeri Keep Six-Point Lead With San Paolo Stalemate. BlackWhiteReadAllOver.com [online]. 2013-03-02 [cit. 2022-01-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ Juventus win Serie A title for second successive season. BBC Sport [online]. 2013-05-05 [cit. 2022-01-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ Juventus vs Lazio: Italian Super Cup 2013 Date, Time, Live Stream, TV Info, More. Bleacher Report [online]. 2013-08-18 [cit. 2021-10-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ Galatasaray 1-0 Juventus: Sneijder sends Mancini's men into the knockouts. Goal.com [online]. 2013-12-11 [cit. 2021-10-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ Kaka scores 100th AC Milan goal; Juve open 8-point lead at top. FirstPost.com [online]. 2014-01-06 [cit. 2021-10-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ Stará dáma vítězí nad Atalantou a stvrzuje titul. Eurofotbal.cz [online]. 2014-05-05 [cit. 2021-10-27]. Dostupné online. 
  24. ↑ DEMICHELIS, Camillo. BONUCCI: "Orgoglioso delle 200 presenze in bianconero. Ora si guarda avanti con fame di altri successi". tuttojuve.com [online]. 2015-01-26 [cit. 2021-08-11]. Dostupné online. (italsky) 
  25. ↑ HASLAM, Andrew. Barcelona see off Juventus to claim fifth title. UEFA [online]. 2015-06-06 [cit. 2021-08-11]. Dostupné online. 
  26. ↑ DIGBY, Adam. Why Leonardo Bonucci-Giorgio Chiellini Is Juventus' Best Centre-Back Partnership. Bleacher Report [online]. 2015-09-28 [cit. 2021-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ a b c BANDINI, Nicky. Leonardo Bonucci in the spotlight as Inter cannot stop remarkable Juventus. The Guardian [online]. 2016-02-29 [cit. 2021-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ Toni bows out in style as Hellas Verona sink Juventus. Marca [online]. 2016-05-08 [cit. 2021-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ Juventus vs. AC Milan 2016: Final score 1-0, Super-sub Alvaro Morata puts Juve into the history books. blackwhitereadallover.com [online]. 2016-05-22 [cit. 2021-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ DOLCI, Stefano. Pagelle a confronto: Bonucci, quanto è dura vedersela con Icardi. Eurosport.it [online]. 2016-09-19 [cit. 2020-08-26]. Dostupné online. (italsky) 
  31. ↑ Juventus 2 - 1 Napoli. football-italia.net [online]. 2016-10-29 [cit. 2020-08-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. ↑ Bonucci: 'Dedicated to my family'. football-italia.net [online]. 2016-10-29 [cit. 2020-08-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. ↑ Dybala haunts former club Palermo as Juventus go 10 clear. AS [online]. 2017-02-18 [cit. 2020-08-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. ↑ Vítězná série Juventusu skončila v Udine, Jankto odehrál celý zápas. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2017-03-05 [cit. 2020-08-26]. Dostupné online. 
  35. ↑ HASLAM, Andrew. Majestic Real Madrid win Champions League in Cardiff. UEFA [online]. 2017-06-03 [cit. 2021-10-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. ↑ a b UEFA Champions League Squad of the Season. UEFA [online]. 2017-06-05 [cit. 2021-10-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. ↑ a b Detailed analysis: UEFA.com Team of the Year 2016. UEFA [online]. 2017-01-05 [cit. 2021-10-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. ↑ a b CARMICHAEL, Charlie. FourFourTwo's 100 Best Football Players in the World 2017: 60-51. FourFourTwo.com [online]. 2017-12-12 [cit. 2021-11-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. ↑ Official: Milan sign Bonucci. football-italia.net [online]. 2017-07-14 [cit. 2020-08-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. ↑ Bonucci definitívne prestupuje do AC Miláno, Juventus zinkasuje 40 miliónov eur, SME.sk, cit. 20. 7. 2017 (slovensky)
  41. ↑ a b c MCALINDEN, Fergal. Leonardo Bonucci and a bizarre year in Milan. These Football Times [online]. 2018-11-08 [cit. 2020-08-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. ↑ Bonucci: 'I wasn't going to celebrate'. football-italia.net [online]. 2018-03-31 [cit. 2020-08-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. ↑ a b Juventus, Leonardo Bonucci divides the Allianz Stadium. calciomercato.com [online]. 2018-08-25 [cit. 2020-08-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. ↑ Bonucci hails ‘historic’ renewal. football-italia.net [online]. 2019-11-19 [cit. 2021-12-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. ↑ Juventus 1-3 Lazio: Danilo Cataldi, Senad Lulic and Luis Alberto score as Coppa Italia winners defeat Serie A champions in Italian Super Cup final. Daily Mail [online]. 2019-12-23 [cit. 2021-12-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. ↑ Juventus 2-1 Torino: Leonardo Bonucci scores late winner in…. BBC Sport [online]. 2020-12-05 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  47. ↑ Leonardo Bonucci records achievement. NEWS.am Sport [online]. 2020-12-17 [cit. 2021-10-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  48. ↑ a b STOREY, Daniel. The Brick Wall: The Summer of Chiellini and Bonucci. theanalyst.com [online]. 2021-07-09 [cit. 2021-11-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  49. ↑ Bonucci targets 150 Champions League appearances after making his 100th. juvefc.com [online]. 2021-10-21 [cit. 2021-10-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  50. ↑ a b Profil hráče – reprezentační statistiky v A-mužstvu, eu-football.info (česky)(rusky)(anglicky)
  51. ↑ LANDOLINA, Salvatore. World Cup 2010: Bari's Leonardo Bonucci Living The Dream With Italy. Goal.com [online]. 2010-03-04 [cit. 2021-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  52. ↑ World Cup 2010: Giuseppe Rossi left out of Italy squad. BBC Sport [online]. 2010-06-01 [cit. 2021-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  53. ↑ Italy slump to defeat in final World Cup warm-up. france24.com [online]. 2010-06-04 [cit. 2021-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  54. ↑ FIFA World Cup 2010: The Italian Job—Italy's Player Ratings. Bleacher Report [online]. 2010-06-24 [cit. 2021-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  55. ↑ Footballdatabase.eu: Spain - Italy 4:0 (anglicky)
  56. ↑ 2014 FIFA World Cup Brazil ™ - List of Players Archivováno 11. 12. 2018 na Wayback Machine., FIFA.com, citováno 15. 6. 2014 (anglicky)
  57. ↑ CAMPANALE, Susy. OFFICIAL: Italy squad for Euro 2016. football-italia.net [online]. 2016-05-31 [cit. 2022-01-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  58. ↑ UEFA Euro 2016 – Belgium-Italy. UEFA [online]. 2016-06-13 [cit. 2022-01-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  59. ↑ GLADWELL, Ben. Bonucci: This is just the start for Italy. UEFA [online]. 2016-06-14 [cit. 2022-01-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  60. ↑ GLADWELL, Ben. Meet the quarter-final opposition: Italy. UEFA [online]. 2016-06-29 [cit. 2022-01-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  61. ↑ ADAMS, Sam. Brady header wins it for Ireland against Italy in EURO 2016 Group E. UEFA [online]. 2016-06-22 [cit. 2022-01-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  62. ↑ FOULERTON, Jim. Dominant Italy brush aside holders Spain in EURO 2016 first knockout round. UEFA [online]. 2016-06-27 [cit. 2022-01-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  63. ↑ TAYLOR, Daniel. Germany beat Italy to reach Euro 2016 semi-finals after epic penalty shootout. The Guardian [online]. 2016-02-07 [cit. 2022-01-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  64. ↑ Mancini names uncapped striker Raspadori in final Italy Euro 2020 squad. Reuters [online]. 2021-06-01 [cit. 2021-10-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  65. ↑ BEGLEY, Emlyn. Italy beat Spain on penalties to reach final. BBC Sport [online]. 2021-07-06 [cit. 2021-10-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  66. ↑ MCNULTY, Phil. England lose shootout in Euro 2020 final. BBC Sport [online]. 2021-07-11 [cit. 2021-10-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  67. ↑ Italy’s unbeaten run ends as Ferran Torres sends Spain into Nations League final. FourFourTwo [online]. 2021-10-06 [cit. 2021-11-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  68. ↑ a b i s předkolem
  69. ↑ a b c d World Cup Player Profile: Leonardo Bonucci. blackwhitereadallover.com [online]. 2014-06-14 [cit. 2021-11-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  70. ↑ a b Leonardo Bonucci (Player profile). juventus.com [online]. [cit. 2021-11-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  71. ↑ a b Leonardo Bonucci. WhoScored.com [online]. [cit. 2021-11-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  72. ↑ VOAKES, Kris. Bonucci and Barzagli struggles a big concern for both Italy and Juventus. Goal.com [online]. 2012-10-13 [cit. 2021-11-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  73. ↑ DIGBY, Adam. Juventus Defender Leonardo Bonucci Remains Central to Bianconeri Success. Bleacher Report [online]. 2016-03-31 [cit. 2021-11-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  74. ↑ Sergio Rodríguez Viñas. Bonucci y Chiellini, un matrimonio de titanio. ElMundo.es [online]. 2021-07-04 [cit. 2021-11-19]. Dostupné online. (španělsky) 
  75. ↑ a b c Leonardo Bonucci – Titles & achievements. Transfermarkt [online]. [cit. 2021-10-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  76. ↑ Gran Galà del calcio, la Juventus fa incetta di premi. Il Corriere della Sera [online]. 2017-01-31 [cit. 2021-10-26]. Dostupné online. (italsky) 
  77. ↑ Oscar del Calcio, dominio Juve. Buffon: "Donnarumma ha doti da grande". La Gazzetta dello Sport [online]. 2015-12-14 [cit. 2021-12-28]. Dostupné online. (italsky) 
  78. ↑ Gran Galà del calcio, la Juventus fa incetta di premi. Il Corriere della Sera [online]. 2017-01-31 [cit. 2021-12-28]. Dostupné online. (italsky) 
  79. ↑ Buffon named best player. football-italia.net [online]. 2017-11-27 [cit. 2021-12-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  80. ↑ Martin Mork. Gran Galà del Calcio: The winners. football-italia.net [online]. 2021-03-19 [cit. 2021-12-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  81. ↑ UEFA Europa League Squad of the 2017/18 Season. UEFA.com [online]. UEFA, 2018-05-17 [cit. 2021-12-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  82. ↑ History - The FIFA FIFPRO World 11 of 2016-2017. FIFPro.org [online]. Neznámé datum vydání [cit. 2022-01-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-01-23. (anglicky) 
  83. ↑ 2020-2021 Men's FIFA FIFPRO World 11 revealed. FIFPro.org [online]. 2022-01-17 [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  84. ↑ https://www.transfermarkt.de/leonardo-bonucci/profil/spieler/39983

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

UEFA European Cup.svg
Autor: Jcer80, Licence: CC BY-SA 3.0
a pictorial representation of the UEFA European Football Championship Henri Delaunay trophy
Silver medal icon.svg
An icon that represents a silver medal
Gold medal icon.svg
An icon that represents a gold medal
Bronze medal icon.svg
An icon that represents a bronze medal
Scudetto.svg
The Scudetto, a small shield with the Italian flag (Il Tricolore) worn by sportspeople (either individual or in team) who is the incumbent title holder of the Italian championship of any sports ocmpetition any Italian champion any Italian sports competition.
Coccarda Coppa Italia.svg
Badge of the Coppa Italia. Originally from it.wikipedia, description page is/was here.
600px pentasection vertical Black HEX-0753CB.svg
Autor: Nonoxb; code optimized by Blackcat, Licence: CC BY-SA 3.0
Pentasection black and blue flag
Icone BARI.svg
Autor: Philatelicus + Bear17, Licence: CC BY 3.0
Fantasy flag of SSC Bari
600px five horizontal Black White stripes.svg
Autor: Blackcat, Licence: CC0
Flag with five vertical stripes, three black, two white
Bianco e Rosso (Croce) e Rosso e Nero (Strisce).svg
Red and black stripes and red and black cross
20150616 - Portugal - Italie - Genève - Leonardo Bonucci.jpg
Autor: Clément Bucco-Lechat, Licence: CC BY-SA 3.0
20150616 - Portugal - Italie - Genève - Leonardo Bonucci
Coppa Campioni.svg
Drawing of the "European Champion Clubs' Cup" trophy
Treviso Calcio 1.svg
Autor: 燃灯, Licence: CC BY-SA 4.0
Vlastní tvorba založená na: 600 px Treviso Calcio 1.png
FC Zenit Saint Petersburg vs. Juventus, 20 October 2021 57.jpg
Autor: Kirill Venediktov, Licence: CC BY-SA 3.0
FC Zenit Saint Petersburg v Juventus (0-1), UEFA Champions League, 20 October 2021
Bisection vertical White HEX-FF0000.svg
Bisection white and red flag icon
Singapore Selection vs Juventus - 2014 - Leonardo Bonucci.jpg
Autor: , Licence: CC BY-SA 2.0
Singapore Selection vs Juventus @ National Stadium, 2014. Bianconeri's defender Leonardo Bonucci.
Leonardo Bonucci BGR-ITA 2012.jpg
Autor: Biser Todorov (original picture), Mess (derivative work), Licence: CC BY 3.0
Leonardo Bonucci before the football game with Bulgaria, "Vasil Levski" stadium, Sofia, Bulgaria, September 7, 2012