Leonie Küngová
Leonie Küngová | |
---|---|
Küngová jako finalistka juniorky Wimbledonu 2018 | |
Stát | Švýcarsko |
Datum narození | 21. října 2000 (24 let) |
Místo narození | Beringen, Švýcarsko[1] |
Bydliště | Beringen, Švýcarsko |
Výška | 176 cm[1] |
Profesionálka od | 2015 |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 362 865 USD |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 282–217 |
Tituly | 0 WTA, 9 ITF |
Nejvyšší umístění | 144. místo (14. září 2020) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 1. kolo kvalifikace (2021, 2022) |
French Open | 2. kolo kvalifikace (2020) |
Wimbledon | 1. kolo kvalifikace (2021) |
US Open | 1. kolo kvalifikace (2021) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 153–137 |
Tituly | 0 WTA, 1 WTA 125, 10 ITF |
Nejvyšší umístění | 220. místo (26. července 2021) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 24. září 2024
Leonie Küngová (* 21. října 2000 Beringen, Schaffhausen) je švýcarská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour nevyhrála žádný turnaj. Jednu deblovou trofej získala v sérii WTA 125K. V rámci okruhu ITF získala devět titulů ve dvouhře a deset ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v září 2020 na 144. místě a ve čtyřhře v červenci 2021 na 220. místě.[1]
Tenisová kariéra
V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v červnu 2015, když na turnaji v Tel Avivu s dotací 10 tisíc dolarů postoupila z kvalifikace. Ve čtvrtfinále dvouhry podlehla Belgičance Helen Scholsenové z osmé světové stovky.[2] Premiérový titul v této úrovni tenisu vybojovala v listopadu 2017 na osloské události s rozpočtem patnáct tisíc dolarů. Ve finále dvouhry přehrála Italku Giulii Gatto-Monticoneovou a s Němkou Shaline-Doreen Pipovou triumfovala i ve čtyřhře.[2][3]
Na okruhu WTA Tour debutovala ve čtyřhře Ladies Open Biel Bienne 2017 poté, co s krajankou Ylenou In-Albonovou obdržely divokou kartu. V úvodním kole však prohrály s pozdějšími šampionkami Sie Šu-wej a Monicou Niculescuovou. Na divokou kartu zasáhla také do kvalifikace bielské dvouhry, v níž nestačila na Nizozemku Lesley Kerkhoveou. Hlavní singlové soutěže se poprvé zúčastnila na antukovém Ladies Championship Gstaad 2018 díky divoké kartě. V první fázi ji vyřadila švédská turnajová dvojka Johanna Larssonová.[4][3]
Na juniorském grandslamu prošla z kvalifikace až do finále juniorské dvouhry Wimbledonu 2018. Z něho však odešla poražena od 17leté Polky Igy Świątekové ve dvou setech.[5]
Premiérové finále na túře WTA odehrála v 19 letech na únorovém Thailand Open 2020 v Chua Chinu, když se do hlavní soutěže probojovala z kvalifikace. Na cestě do závěrečného utkání turnaje na její raketě skončily Thajka Patčarin Čeapčandejová, světová sedmdesátka Ču Lin, dvacátá sedmá hráčka žebříčku Wang Čchiang a v semifinále Japonka Nao Hibinová. V boji o titul podlehla ve dvou sadách polské čtyřicáté druhé ženě klasifikace Magdě Linetteové. Švýcarka odehrála teprve druhou hlavní soutěž okruhu WTA Tour a nikdy předtím na ní nevyhrála zápas ani neporazila členku elitní stovky. Po turnaji pronikla ze třetí světové stovky na 156. místo klasifikace.[6][3]
Finále na okruhu WTA Tour
Dvouhra: 1 (0–1)
Legenda |
---|
Grand Slam (0) |
Turnaj mistryň (0) |
Premier Mandatory & Premier 5 (0) |
Premier (0) |
International (0–1) |
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeřka ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalistka | 1. | 16. února 2020 | Chua Chin, Thajsko | tvrdý | Magda Linetteová | 3–6, 2–6 |
Finále série WTA 125
Čtyřhra: 1 (1–0)
Legenda |
---|
WTA 125 (1–0 ) |
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Vítězka | 1. | červenec 2021 | Båstad, Švédsko | antuka | Mirjam Björklundová | Tereza Mihalíková Kamilla Rachimovová | 5–7, 6–3, [10–5] |
Tituly na okruhu ITF
Kategorie okruhu ITF | |
---|---|
Turnaje W100 | Turnaje W80 |
Turnaje W75/W60 | Turnaje W50/W40 |
Turnaje W35/W25 | Turnaje W15/W10 |
Dvouhra (9 titulů)
Č. | datum | turnaj | kategorie | povrch | soupeřka ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
1. | listopad 2017 | Oslo, Norsko | W10 | tvrdý (h) | Simona Waltertová | 6–4, 6–4 |
2. | leden 2018 | Fort-de-France, Martinique | W15 | tvrdý | Emily Appletonová | 6–4, 2–6, 6–4 |
3. | prosinec 2018 | Monastir, Tunisko | W15 | tvrdý | Chiara Schollová | 6–2, 6–1 |
4. | prosinec 2018 | Monastir, Tunisko | W15 | tvrdý | Bojana Marinkovićová | 6–2, 6–4 |
5. | prosinec 2019 | Antalya, Turecko | W15 | tvrdý | Georgia Crăciunová | 6–2, 6–4 |
6. | duben 2023 | Kursumlijska Banja, Srbsko | W15 | antuka | Lavinia Tanasieová | 7–6(7), 6–1 |
7. | duben 2023 | Kursumlijska Banja, Srbsko (2) | W15 | antuka | Lavinia Tanasieová | 6–3, 6–2 |
8. | únor 2024 | Wesley Chapel, Spojené státy | W35 | antuka | Sophie Changová | 6–4, 3–6, 6–3 |
9. | březen 2024 | Santa Margherita di Pula, Itálie | W35 | antuka | Sapfo Sakellaridiová | 6–4, 6–4 |
Čtyřhra (10 titulů)
Finále na juniorském Grand Slamu
Dvouhra juniorek: 1 (0–1)
Stav | rok | turnaj | povrch | soupeřka ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|
Finalistka | 2018 | Wimbledon | tráva | Iga Świąteková | 4–6, 2–6 |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Leonie Küng na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c Leonie Küngová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 24. září 2024
- ↑ a b c Leonie Küngová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 24. září 2024
- ↑ a b c Leonie Kung Matches | Past Tournaments & More [online]. WTA Tennis [cit. 2020-08-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Teenager Kung storms into Hua Hin final with Hibino victory [online]. WTA Tennis, 2020-08-12 [cit. 2020-08-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Swiatek ready for 'next step' after junior Wimbledon win [online]. WTA Tour, Inc., 2018-07-15 [cit. 2018-07-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz. Linetteová v Hua Hinu zastavila senzaci Küngovou a má druhý titul [online]. TenisPortal.cz, 2020-02-16 [cit. 2020-03-11]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Leonie Küngová na Wikimedia Commons
- Leonie Küngová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
- Leonie Küngová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Leonie Küngová na Instagramu
Média použitá na této stránce
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Autor: Carine06 from UK, Licence: CC BY-SA 2.0
Day 12 of Wimbledon 2018.