Leonie Küngová

Leonie Küngová
Küngová jako finalistka juniorky Wimbledonu 2018
Küngová jako finalistka juniorky Wimbledonu 2018
StátŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko
Datum narození21. října 2000 (24 let)
Místo narozeníBeringen, Švýcarsko[1]
BydlištěBeringen, Švýcarsko
Výška176 cm[1]
Profesionálka od2015
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek362 865 USD
Dvouhra
Poměr zápasů282–217
Tituly0 WTA, 9 ITF
Nejvyšší umístění144. místo (14. září 2020)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo kvalifikace (2021, 2022)
French Open2. kolo kvalifikace (2020)
Wimbledon1. kolo kvalifikace (2021)
US Open1. kolo kvalifikace (2021)
Čtyřhra
Poměr zápasů153–137
Tituly0 WTA, 1 WTA 125, 10 ITF
Nejvyšší umístění220. místo (26. července 2021)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240924a24. září 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leonie Küngová (* 21. října 2000 Beringen, Schaffhausen) je švýcarská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour nevyhrála žádný turnaj. Jednu deblovou trofej získala v sérii WTA 125K. V rámci okruhu ITF získala devět titulů ve dvouhře a deset ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v září 2020 na 144. místě a ve čtyřhře v červenci 2021 na 220. místě.[1]

Tenisová kariéra

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v červnu 2015, když na turnaji v Tel Avivu s dotací 10 tisíc dolarů postoupila z kvalifikace. Ve čtvrtfinále dvouhry podlehla Belgičance Helen Scholsenové z osmé světové stovky.[2] Premiérový titul v této úrovni tenisu vybojovala v listopadu 2017 na osloské události s rozpočtem patnáct tisíc dolarů. Ve finále dvouhry přehrála Italku Giulii Gatto-Monticoneovou a s Němkou Shaline-Doreen Pipovou triumfovala i ve čtyřhře.[2][3]

Na okruhu WTA Tour debutovala ve čtyřhře Ladies Open Biel Bienne 2017 poté, co s krajankou Ylenou In-Albonovou obdržely divokou kartu. V úvodním kole však prohrály s pozdějšími šampionkami Sie Šu-wej a Monicou Niculescuovou. Na divokou kartu zasáhla také do kvalifikace bielské dvouhry, v níž nestačila na Nizozemku Lesley Kerkhoveou. Hlavní singlové soutěže se poprvé zúčastnila na antukovém Ladies Championship Gstaad 2018 díky divoké kartě. V první fázi ji vyřadila švédská turnajová dvojka Johanna Larssonová.[4][3]

Na juniorském grandslamu prošla z kvalifikace až do finále juniorské dvouhry Wimbledonu 2018. Z něho však odešla poražena od 17leté Polky Igy Świątekové ve dvou setech.[5]

Premiérové finále na túře WTA odehrála v 19 letech na únorovém Thailand Open 2020 v Chua Chinu, když se do hlavní soutěže probojovala z kvalifikace. Na cestě do závěrečného utkání turnaje na její raketě skončily Thajka Patčarin Čeapčandejová, světová sedmdesátka Ču Lin, dvacátá sedmá hráčka žebříčku Wang Čchiang a v semifinále Japonka Nao Hibinová. V boji o titul podlehla ve dvou sadách polské čtyřicáté druhé ženě klasifikace Magdě Linetteové. Švýcarka odehrála teprve druhou hlavní soutěž okruhu WTA Tour a nikdy předtím na ní nevyhrála zápas ani neporazila členku elitní stovky. Po turnaji pronikla ze třetí světové stovky na 156. místo klasifikace.[6][3]

Finále na okruhu WTA Tour

Dvouhra: 1 (0–1)

Legenda
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
Premier Mandatory & Premier 5 (0)
Premier (0)
International (0–1)
Stavč.datumturnajpovrchsoupeřka ve finálevýsledek
Finalistka1.16. února 2020Chua Chin, ThajskotvrdýPolsko Magda Linetteová3–6, 2–6

Finále série WTA 125

Čtyřhra: 1 (1–0)

Legenda
WTA 125 (1–0 )
Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Vítězka1.červenec 2021Båstad, ŠvédskoantukaŠvédsko Mirjam BjörklundováSlovensko Tereza Mihalíková
Rusko Kamilla Rachimovová
5–7, 6–3, [10–5]

Tituly na okruhu ITF

Kategorie okruhu ITF
Turnaje W100Turnaje W80
Turnaje W75/W60Turnaje W50/W40
Turnaje W35/W25Turnaje W15/W10

Dvouhra (9 titulů)

Č.datumturnajkategoriepovrchsoupeřka ve finálevýsledek
1.listopad 2017Oslo, NorskoW10tvrdý (h)Švýcarsko Simona Waltertová6–4, 6–4
2.leden 2018Fort-de-France, MartiniqueW15tvrdýSpojené království Emily Appletonová6–4, 2–6, 6–4
3.prosinec 2018Monastir, TuniskoW15tvrdýUSA Chiara Schollová6–2, 6–1
4.prosinec 2018Monastir, TuniskoW15tvrdýSrbsko Bojana Marinkovićová6–2, 6–4
5.prosinec 2019Antalya, TureckoW15tvrdýRumunsko Georgia Crăciunová6–2, 6–4
6.duben 2023Kursumlijska Banja, SrbskoW15antukaRumunsko Lavinia Tanasieová7–6(7), 6–1
7.duben 2023Kursumlijska Banja, Srbsko (2)W15antukaRumunsko Lavinia Tanasieová6–3, 6–2
8.únor 2024Wesley Chapel, Spojené státyW35antukaUSA Sophie Changová6–4, 3–6, 6–3
9.březen 2024Santa Margherita di Pula, ItálieW35antukaŘecko Sapfo Sakellaridiová6–4, 6–4

Čtyřhra (10 titulů)

Č.datumturnajkategoriepovrchspoluhráčkaporažené finalistkyvýsledek
1.listopad 2017Oslo, NorskoW10tvrdý (h)Německo Shaline-Doreen PipováNěmecko Ina Kaufingerová
Švédsko Anette Munozovová
6–4, 5–7, [10–3]
2.září 2018Clermont-Ferrand, FrancieW10tvrdý (h)Bulharsko Isabella ŠinikovováFrancie Manon Arcangioliová
Francie Shérazad Reixová
6–2, 7–5
3.listopad 2022Solarino, ItálieW15CarpetNizozemsko Lian TranováItálie Giulia Crescenziová
Itálie Miriana Tonová
6–2, 6–2
4.listopad 2022Lousada, PortugalskoW15tvrdý (i)Francie Océane BabelováŠpanělsko Celia Cerviño Ruizová
Švýcarsko Tess Sugnauxová
7–6(7–3), 5–7, [10–2]
5.únor 2023Monastir, TuniskoW15tvrdýNěmecko Chantal SauvantováBelgie Tilwith Di Girolamiová
Litva Patricija Paukštytė
7–5, 6–2
6.únor 2023Monastir, TuniskoW15tvrdýJaponsko Nahó SatóováŘecko Eleni Christofiová
USA Paris Corleyová
6–2, 6–1
7.květen 2023Pörtschach, AustriaW15antukaNěmecko Chantal Sauvantová  Valerija Olianovská
Česko Linda Ševčíková
bez boje
8.červenec 2023Santo Domingo, Dominikánská republikaW25antuka  Xenija LaskutovováŠpanělsko Noelia Bouzo Zanottiová
Argentina Martina Capurro Tabordová
6–4, 3–6, [10–3]
9.leden 2024Naples, Spojené státyW35antukaBelgie Marie BenoîtováJaponsko Majuka Aikawová
Čínská Tchaj-pej Sü Ťie-jü
6–7(6), 6–2, [10–8]
10.červenec 2024Řím, ItálieW75antukaIndie Vasanti ŠindeováItálie Matilde Paolettiová
Itálie Beatrice Ricciová
4–6, 6–4, [10–7]

Finále na juniorském Grand Slamu

Dvouhra juniorek: 1 (0–1)

Stavrokturnajpovrchsoupeřka ve finálevýsledek
Finalistka2018WimbledontrávaPolsko Iga Świąteková4–6, 2–6

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Leonie Küng na anglické Wikipedii.

  1. a b c Leonie Küngová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20240924a24. září 2024
  2. a b c Leonie Küngová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20240924a24. září 2024
  3. a b c Leonie Kung Matches | Past Tournaments & More [online]. WTA Tennis [cit. 2020-08-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Teenager Kung storms into Hua Hin final with Hibino victory [online]. WTA Tennis, 2020-08-12 [cit. 2020-08-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Swiatek ready for 'next step' after junior Wimbledon win [online]. WTA Tour, Inc., 2018-07-15 [cit. 2018-07-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz. Linetteová v Hua Hinu zastavila senzaci Küngovou a má druhý titul [online]. TenisPortal.cz, 2020-02-16 [cit. 2020-03-11]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Russia.svg
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Flag of Belgium.svg

Belgická vlajka

This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.

Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Chinese Taipei for Olympic games.svg
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Leonie Küng Wimbledon 2018 (50498813092) (cropped).jpg
Autor: Carine06 from UK, Licence: CC BY-SA 2.0
Day 12 of Wimbledon 2018.