Leopold Doležal
Leopold Doležal | |
---|---|
Narození | 27. října 1913 Brno Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 30. srpna 1952 (ve věku 38 let) Věznice na Cejlu Československo |
Místo pohřbení | Ďáblický hřbitov |
Národnost | česká |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Leopold Doležal (27. října 1913[1] Brno – 30. srpna 1952 Věznice na Cejlu) byl český strojní zámečník, protinacistický a protikomunistický odbojář odsouzený v politickém procesu k trestu smrti a v roce 1952 popraven.[2][3]
Životopis
Narodil se v roce 1913 v Brně do německé rodiny. Otec Emilian pracoval jako holič, matka Adela byla v domácnosti. Žil v brněnských Židenicích. Vyučil se strojním zámečníkem, přičemž působil v brněnské zbrojovce. V letech 1931 až 1933 byl automechanik v opravně automobilů, poté v rámci povinné vojenské služby působil v letech 1933 až 1935 jako svobodník u dělostřelectva. V letech 1936 až 1937 poté působil jako pořádkový policista ve Vítkovicích. V březnu 1937 se přestěhoval zpět do Brna, kde začal pracovat jako strážník státní policie v brněnských Židenicích. Jeho koníčkem bylo chování akvarijních rybiček. Byl členem akvaristického spolku Pterofylum. Byl dvakrát ženatý, poprvé v letech 1938 až 1944 se svou ženou Věrou, od roku 1945 pak se svou ženou Ludmilou. Měl dceru Evu.[4]
Druhá světová válka
Během druhé světové války ve svém působení u policie pokračoval. Od roku 1941 přitom působil v nově zřízeném dopravním oddílu. Byl členem odbojové organizace Vojenská orlice. V rámci své činnosti pomáhal odbojářům, když pomáhal skrývat zbraně a předával zprávy z vězení. V srpnu 1942 ukryl tři zbraně přechovávané rotmistrem Augustinem Losem, v jehož domě gestapo vykonávalo domovní prohlídku. Vzhledem k tomu, že v té době panovalo na území Protektorátu Čechy a Morava stanné právo, tím riskoval udělení trestu smrti. Augustinu Pokornému pak nosil do vězení potraviny a zasadil se rovněž o zrušení podání trestního oznámení na jeho ženu. Varoval rovněž zaměstnance nedaleké hospody, že se nacisté chystají jej zatknout kvůli nelegálnímu poslechu zahraničního rozhlasu.[5] V únoru 1944 se stal vrchním četnickým strážmistrem.[4]
Po válce
Po konci války se stal členem tělovýchovné jednoty Sokol. Nastoupil rovněž do nově vytvořeného Sboru národní bezpečnosti. Se svou ženou Ludmilou se přestěhoval do Černovic. V roce 1948 vstoupil do KSČ. Brzy po komunistickém převratu v roce 1948 začal působit v protikomunistickém odboji, s nímž jej měl seznámit jistý živnostník, kterého znal.[6] V rámci své odbojové činnosti začal pracovat pro britskou zpravodajskou službu. Dva týdny ve svém bytě pomáhal ukrýt agenta této služby Josefa Kolíska. Zpravodajské službě poskytoval zprávy bezpečnostního charakteru a v červnu 1950 pomáhal vyzvednout a převést do Brna zakopané vysílačky.[7] Skutečnost, že byl příslušníkem SNB, a měl tak například přístup ke služebnímu vozu SNB, mu při jeho činnosti pomáhala.[5] V září 1949 přestal působit jako vrchní četnický strážmistr.[4]
V říjnu 1950 byl agent Kolísko zastřelen a Doležal z pozice příslušníka SNB identifikoval v márnici jeho tělo, což zřejmě na místě vyvolalo podezření. Zatčen byl nedlouho poté, 4. listopadu 1950 v rámci Akce Kozel. Během výslechů se snažil zapírat co nejdéle, aby svým spolupracovníkům v odboji získal čas na útěk ze země.[6] Za zločiny velezrady a vyzvědačství byl v politickém procesu odsouzen k trestu smrti. Žádosti o milost od prezidenta Klementa Gottwalda nebylo vyhověno a v srpnu 1952 tak byl Doležal v brněnské Věznici na Cejlu popraven.[8][9] Stal se tak posledním popraveným v této věznici.[10][11][12] V soudním procesu bylo odsouzeno dalších 25 osob k dlouholetým trestům odnětí svobody včetně několika doživotích trestů.
Odkazy
Reference
- ↑ Leopold Doležal. Vzpomínky [online]. [cit. 2024-05-10]. Dostupné online.
- ↑ Leopold Doležal (1913-1952) – Ústav pro studium totalitních režimů. www.ustrcr.cz [online]. [cit. 2024-05-10]. Dostupné online.
- ↑ Gottwaldovy oprátky připravily na Cejlu o život deset odbojářů, jejich osudy popisuje nová kniha. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2024-05-10]. Dostupné online.
- ↑ a b c Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2024-05-10]. Dostupné online.
- ↑ a b Leopold Doležal – Černovické sdružení [online]. [cit. 2024-05-10]. Dostupné online.
- ↑ a b Vyzvědači v Čechách a na Moravě | Domov. Lidovky.cz [online]. 2008-11-04 [cit. 2024-05-10]. Dostupné online.
- ↑ Skandál v Brně: Chtějí slavit na popravišti! - AHA.cz. Ahaonline.cz [online]. [cit. 2024-05-10]. Dostupné online.
- ↑ Třetí odboj - Doležal, Leopold. tretiodboj.sdruzenipamet.cz [online]. [cit. 2024-05-10]. Dostupné online.
- ↑ Leopold Doležal | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2024-05-10]. Dostupné online.
- ↑ Pátral po mrtvole a to mu bylo osudným. „Rudí hoši“ neodpouští. Od popravy posledního politického vězně v Brně, jehož příběh se vymyká, uplynulo čtyřiašedesát let. www.krajskelisty.cz [online]. [cit. 2024-05-10]. Dostupné online.
- ↑ SOUKUPOVÁ, Jana. Milost zamítli. Odbojář Doležal byl posledním popraveným ve věznici na Cejlu. iDNES.cz [online]. 2020-05-22 [cit. 2024-05-10]. Dostupné online.
- ↑ Virtuální prohlídka: po stopách obětí komunismu. Šibenice v Brně patřila k nejobávanějším místům. iROZHLAS [online]. 2017-02-22 [cit. 2024-05-10]. Dostupné online.
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“