Leopold Doležal

Leopold Doležal
Narození	27. října 1913 Brno Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	30. srpna 1952 (ve věku 38 let) Věznice na Cejlu Československo Československo
Místo pohřbení	Ďáblický hřbitov
Národnost	česká
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Leopold Doležal (27. října 1913^[1] Brno – 30. srpna 1952 Věznice na Cejlu) byl český strojní zámečník, protinacistický a protikomunistický odbojář odsouzený v politickém procesu k trestu smrti a v roce 1952 popraven.^[2][3]

Narodil se v roce 1913 v Brně do německé rodiny. Otec Emilian pracoval jako holič, matka Adela byla v domácnosti. Žil v brněnských Židenicích. Vyučil se strojním zámečníkem, přičemž působil v brněnské zbrojovce. V letech 1931 až 1933 byl automechanik v opravně automobilů, poté v rámci povinné vojenské služby působil v letech 1933 až 1935 jako svobodník u dělostřelectva. V letech 1936 až 1937 poté působil jako pořádkový policista ve Vítkovicích. V březnu 1937 se přestěhoval zpět do Brna, kde začal pracovat jako strážník státní policie v brněnských Židenicích. Jeho koníčkem bylo chování akvarijních rybiček. Byl členem akvaristického spolku Pterofylum. Byl dvakrát ženatý, poprvé v letech 1938 až 1944 se svou ženou Věrou, od roku 1945 pak se svou ženou Ludmilou. Měl dceru Evu.^[4]

Během druhé světové války ve svém působení u policie pokračoval. Od roku 1941 přitom působil v nově zřízeném dopravním oddílu. Byl členem odbojové organizace Vojenská orlice. V rámci své činnosti pomáhal odbojářům, když pomáhal skrývat zbraně a předával zprávy z vězení. V srpnu 1942 ukryl tři zbraně přechovávané rotmistrem Augustinem Losem, v jehož domě gestapo vykonávalo domovní prohlídku. Vzhledem k tomu, že v té době panovalo na území Protektorátu Čechy a Morava stanné právo, tím riskoval udělení trestu smrti. Augustinu Pokornému pak nosil do vězení potraviny a zasadil se rovněž o zrušení podání trestního oznámení na jeho ženu. Varoval rovněž zaměstnance nedaleké hospody, že se nacisté chystají jej zatknout kvůli nelegálnímu poslechu zahraničního rozhlasu.^[5] V únoru 1944 se stal vrchním četnickým strážmistrem.^[4]

Po konci války se stal členem tělovýchovné jednoty Sokol. Nastoupil rovněž do nově vytvořeného Sboru národní bezpečnosti. Se svou ženou Ludmilou se přestěhoval do Černovic. V roce 1948 vstoupil do KSČ. Brzy po komunistickém převratu v roce 1948 začal působit v protikomunistickém odboji, s nímž jej měl seznámit jistý živnostník, kterého znal.^[6] V rámci své odbojové činnosti začal pracovat pro britskou zpravodajskou službu. Dva týdny ve svém bytě pomáhal ukrýt agenta této služby Josefa Kolíska. Zpravodajské službě poskytoval zprávy bezpečnostního charakteru a v červnu 1950 pomáhal vyzvednout a převést do Brna zakopané vysílačky.^[7] Skutečnost, že byl příslušníkem SNB, a měl tak například přístup ke služebnímu vozu SNB, mu při jeho činnosti pomáhala.^[5] V září 1949 přestal působit jako vrchní četnický strážmistr.^[4]

V říjnu 1950 byl agent Kolísko zastřelen a Doležal z pozice příslušníka SNB identifikoval v márnici jeho tělo, což zřejmě na místě vyvolalo podezření. Zatčen byl nedlouho poté, 4. listopadu 1950 v rámci Akce Kozel. Během výslechů se snažil zapírat co nejdéle, aby svým spolupracovníkům v odboji získal čas na útěk ze země.^[6] Za zločiny velezrady a vyzvědačství byl v politickém procesu odsouzen k trestu smrti. Žádosti o milost od prezidenta Klementa Gottwalda nebylo vyhověno a v srpnu 1952 tak byl Doležal v brněnské Věznici na Cejlu popraven.^[8][9] Stal se tak posledním popraveným v této věznici.^[10][11][12] V soudním procesu bylo odsouzeno dalších 25 osob k dlouholetým trestům odnětí svobody včetně několika doživotích trestů.