Leopold Heyrovský (právník)
| prof. JUDr. Leopold Heyrovský | |
|---|---|
 Leopold Heyrovský | |
| Rektor české Univerzity Karlo-Ferdinandovy | |
| Ve funkci: 1908 – 1909 | |
| Předchůdce | Jaroslav Goll |
| Nástupce | Josef Král |
| Děkan Právnické fakulty UK | |
| Ve funkci: 1895 – 1896 | |
| Předchůdce | Jan Jaromír Hanel |
| Nástupce | Alois Zucker |
| Ve funkci: 1903 – 1904 | |
| Předchůdce | Albín Bráf |
| Nástupce | Karel Hermann-Otavský |
| Narození | 14. listopadu 1852 České Budějovice  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 17. února 1924 (ve věku 71 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov |
| Děti | Jaroslav Heyrovský Leopold Heyrovský |
| Příbuzní | Ferdinand Šimon Heyrovský (dědeček) Jan Heyrovský (strýc) Arnošt Hofbauer (zeť) |
| Alma mater | Univerzita Karlova v Praze |
| Zaměstnání | profesor římského práva |
| Profese | pedagog, právník a učitel |
| Commons | Leopold Heyrovský (právník) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Leopold Heyrovský (14. listopadu 1852 České Budějovice[1] – 17. února 1924 Praha) byl český právník, rektor Univerzity Karlovy, profesor římského práva, zakladatel české romanistiky a otec prvního českého nositele Nobelovy ceny Jaroslava Heyrovského.
Život
Narodil se v rodině soudního rady Adolfa Heyrovského, syna rokycanského purkmistra Ferdinanda Šimona Heyrovského.[2] Strýc Jan Heyrovský, známý lesnický odborník, byl švagrem Františka Palackého.[3][4] Absolvoval českobudějovické gymnázium. Poté pokračoval v rodinné tradici a v roce 1872 nastoupil na právnickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, kde roku 1876 získal titul doktora práv. Následovala studijní cesta do Mnichova a Berlína, při níž mj. navštěvoval přednášky známého romanisty Theodora Mommsena a definitivně se rozhodl věnovat právní historii. Roku 1878 se v Praze habilitoval v oboru římského práva. Po rozdělení univerzity se v roce 1882 stal prvním profesorem římského práva na české právnické fakultě, nejdříve jako mimořádný, od roku 1890 už působil jako profesor řádný. Pro účely výuky vydal první česky psanou učebnici římského práva Instituce římského práva, která později vycházela v přepracované a rozšířené podobě pod názvem Dějiny a systém soukromého práva římského.[5]
V roce 1883 se oženil s Klárou Hanlovou, praneteří královéhradeckého biskupa Karla Boromejského Hanla,[6] měli spolu pět dětí, tři dcery Kláru, provdanou za Arnošta Hofbauera, Marii a Helenu a dva syny Jaroslava a Leopolda.[7] Kromě učebnic hojně publikoval v odborných časopisech jako byl Právník, Athenaeum nebo ve Sborníku věd právních a státních, napsal také řadu hesel do Ottova slovníku naučného. Snažil se pomáhat studentům, byl členem kuratoria Hlávkovy koleje, předsedou akademické Mensy a kurátorem nadace starající se o stravování nemajetných studentů. Byl proto zvolen čestným členem studentského spolku Všehrd. Působil také jako děkan fakulty a v letech 1908–1909 rektor celé univerzity, kterou však musel v roce 1918 načas a poté od roku 1922 trvale z důvodu těžké nemoci opustit.[5] Patřil mezi přátele Tomáše Masaryka, za Rakouska-Uherska podporoval samosprávu Čech a později samostatnost Československa. Byl členem Královské české společnosti nauk a dlouholetým předsedou České akademie pro vědy, slovesnost a umění.[8]
Dílo
- Dějiny a systém soukromého práva římského (původně pod názvem Instituce římského práva; 1886, 1894, 1901, 1910, 1921, 1929). Dostupné online.
- Právo pandektové (1900)
- Právní dějiny římské (1905)
- Římský proces civilní (1906, 1919, 1920, 1925)
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu [online]. Státní oblastní archiv v Třeboni [cit. 2014-11-21]. Dostupné online.
- ↑ SVĚTLÍK, Jiří. Jan Heyrovský a jeho rod v Rokycanech v 17. – 19. století [online]. Rodopisná revue on-line [cit. 2016-02-21]. Dostupné online.
- ↑ HEYROVSKÝ, Jan Křtitel. Z dopisu hraběti Sternbergovi [online]. Jihočeská vědecká knihovna [cit. 2016-02-21]. Dostupné online.
- ↑ HEYROVSKÁ, Eva. Českobudějovická léta rodiny JUDr. Leopolda Heyrovského [online]. Rodopisná revue on-line [cit. 2016-02-21]. Dostupné online.
- ↑ a b SKŘEJPEK, Michal. Leopold Heyrovský. In: SKŘEJPKOVÁ, Petra. Antologie československé právní vědy v letech 1918–1939. Praha: Linde, 2009. ISBN 978-80-7201-750-8. S. 155–158.
- ↑ STEINBAUER, Jan. O předcích zemského a říšského mladočeského poslance JUDr. Eduarda Brzoráda. Děje rodů von Herites, von Krziwanek, Delorme a Brzorád [online]. [cit. 2023-10-29]. Dostupné online.
- ↑ KORYTA, Jiří. Jaroslav Heyrovský. Praha: Melantrich, 1990. 168 s. ISBN 80-7023-058-4. S. 10–11. Dále jen „Koryta“.
- ↑ Koryta. S. 97–102.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Leopold Heyrovský na Wikimedia Commons 
Autor Leopold Heyrovský ve Wikizdrojích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Leopold Heyrovský (právník)
- hrob Leopolda Heyrovského na Vyšehradském hřbitově v Praze Archivováno 27. 3. 2019 na Wayback Machine.
Média použitá na této stránce
↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary
(1867-1918)House colours of the House of Habsburg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Leopold Heyrovský - otec Jaroslava Heyrovského