Leopold Josef z Lambergu

Leopold Josef hrabě z Lambergu
Leopold Josef hrabě z Lambergu
	Portrét Leopolda Josefa z Lambergu s dekorací Řádu zlatého rouna
Císařský velvyslanec ve Vatikánu
	Ve funkci:; 1700 – 1705
Předchůdce	Jiří Adam z Martinic
Nástupce	František Karel z Kounic
Vyslanec za rakouské země u stálého říšského sněmu v Řezně
	Ve funkci:; 1691 – 1699
Předchůdce	Jan Filip z Lambergu
Nástupce	Arnošt Bedřich Windischgrätz
Narození	13. května 1654
Úmrtí	28. června 1706 (ve věku 52 let)
Choť	Kateřina Eleonora z Sprinzensteinu
Rodiče	František z Lamberka
Děti	Karel Josef František z Lambergu
Příbuzní	Karel Adam z Lamberka (sourozenec); František Antonín z Lamberg-Sprinzensteinu (vnuk)
Profese	diplomat
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leopold Josef hrabě z Lambergu (Leopold Joseph Graf von Lamberg) (13. května 1654, Ottenstein – 28. června 1706, Vídeň) byl rakouský šlechtic a diplomat ve službách Habsburků. V dětském věku byl za zásluhy otce povýšen na hraběte (1667). Uplatnil se v době dynastických válek na přelomu 17. a 18. století, jako císařský velvyslanec ve Vatikánu (1700–1705) proslul okázalým vystupováním. Byl rytířem Řádu zlatého rouna, díky dědictví a sňatku vlastnil rozsáhlé statky v Dolním Rakousku.

Životopis

Pocházel ze staré šlechtické rodiny Lambergů, byl nejstarším syn Jana Františka z Lambergu (1618–1666) a jeho manželky Marie Konstancie, rozené Questenberkové (1624–1687). Po předčasném úmrtí otce byl vychováván matkou, spolu s mladšími bratry a dalšími příbuznými získal v roce 1667 titul hraběte. Spolu s mladším bratrem Karlem Adamem (1655–1689), který padl za devítileté války, absolvoval kavalírskou cestu po Evropě (1674–1677). Navštívili Itálii (delší dobu pobývali v Římě, Florencii a Turínu), poté přes Švýcarsko a německé země odcestovali do Holandska a Španělského Nizozemí. Od prosince 1676 do května 1677 pobývali v Paříži, odkud podnikli také návštěvu Londýna. Přes Francii a Švýcarsko se po Dunaji vrátili do Vídně.^[1]

Leopold Josef po návratu ke dvoru vstoupil do diplomatických služeb. Byl císařským komořím a později získal titul tajného rady. V letech 1691–1699 byl císařským vyslancem u říšského sněmu v Řezně, mezitím usiloval také o vysoký úřad u dvora. Za funkci nejvyššího dvorského maršálka byl v roce 1694 ochoten zaplatit 50 000 zlatých. Vysoké výdaje byly spojeny i s jeho diplomatickou činností. Od ledna 1700 do července 1705 byl císařským velvyslancem v Papežském státě, v roce 1700 získal Řád zlatého rouna.^[2] Jako diplomat pobíral od dvorské komory plat ve výši 1 500 zlatých, obrovské náklady na reprezentaci ale pokrýval z vlastních prostředků a úvěrů. Jeho okázalý slavnostní vjezd do Říma stál 100 000 zlatých a současníci zaznamenali detaily typu stříbrných podkov u koní. Lamberg se krátce poté zasloužil o udělení hodnosti kardinála po dlouhé době biskupovi neitalského původu (shodou okolností jím byl jeho vzdálený příbuzný, pasovský biskup Jan Filip z Lambergu). Zajišťoval také přístup k papežskému dvoru šlechticům z habsburské monarchie pobývajícím v Římě.^{[pozn. 1]} V září 1700 se jako císařův zástupce zúčastnil konkláve, které zvolilo papežem Klementa XI. Důležitou diplomatickou úlohu měl poté během probíhající války o španělské dědictví. Misi ve Vatikánu ukončil v červenci 1705 a vrátil se do Vídně. Byl jmenován členem tajné státní konference a obdržel roční penzi ve výši 2 000 zlatých, zemřel o rok později ve Vídni.

Kromě dědictví po otci (Ottenstein) získal značný majetek sňatkem. V roce 1679 se oženil s hraběnkou Kateřinou Eleonorou ze Sprinzensteinu (1660–1704), která byla dědičkou rozsáhlých statků v Dolním Rakousku v oblasti Podyjí (Waidhofen, Drosendorf). Kateřina získala darem od papeže Klementa XI. ostatky sv. Valentýny uložené později na zámku Drosendorf. Z jejich manželství pocházely tři děti, dvě z nich zemřely v dětství. Dědicem se stal syn Karel Josef (1686–1743), který nechal přestavět palác ve Vídni, taktéž dědictví po rodu Sprinzensteinů. Potomstvo v této linii užívalo příjmení Lamberg-Sprinzenstein.

Odkazy

Poznámky

↑ V roce 1700 například zprostředkoval audienci u papeže Inocence XII. Maxmiliánu Oldřichovi z Kounic, který tehdy pobýval v Itálii v rámci kavalírské cesty. Maxmiliánův starší bratr František Karel z Kounic žil také trvale v Římě a později byl Lambergovým nástupcem na postu císařského velvyslance ve Vatikánu.

Reference

↑ KUBEŠ, Jiří: Náročné dospívání urozených. Kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620–1750); Pelhřimov, 2013; s. 374–375 ISBN 978-80-7415-071-5
↑ LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní otisk ze Zpravodaje Heraldika a genealogie), Praha, 1991; s. 273

Literatura

KUBEŠ, Jiří a kolektiv: V zastoupení císaře. Česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740; NLN, Praha, 2018; 638 s. ISBN 978-80-7422-574-1
WISGRILL, Franz Karl, ODELGA, Karl von: Schauplatz des landsässigen nieder-oesterreichischen Adels, 5. díl, Vídeň, 1804; s. 408–411 dostupné online

Externí odkazy

[3] V roce 1700 například zprostředkoval audienci u papeže Inocence XII. Maxmiliánu Oldřichovi z Kounic, který tehdy pobýval v Itálii v rámci kavalírské cesty. Maxmiliánův starší bratr František Karel z Kounic žil také trvale v Římě a později byl Lambergovým nástupcem na postu císařského velvyslance ve Vatikánu.

[1] KUBEŠ, Jiří: Náročné dospívání urozených. Kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620–1750); Pelhřimov, 2013; s. 374–375 ISBN 978-80-7415-071-5

[2] LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní otisk ze Zpravodaje Heraldika a genealogie), Praha, 1991; s. 273

[1]

[2]

[pozn. 1]

Navigation

Navigace

Tématické portály