Leopold Lahola
| Leopold Lahola | |
|---|---|
| Rodné jméno | Leopold Arje Friedmann |
| Jiná jména | Arje Lahola |
| Narození | 30. ledna 1918 Prešov  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 12. ledna 1968 (ve věku 49 let) Bratislava  Československo |
| Příčina úmrtí | infarkt |
| Povolání | filmový režisér, scenárista, spisovatel a novinář |
| Ocenění | Řád Tomáše Garrigua Masaryka _BAR.svg){kind=small} III. třída, in memoriam (1991) |
| Funkce | šéfredaktor |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Leopold Lahola (vlastním jménem Leopold Arje Friedmann, hebr. אריה להולה – Arje Lahola) (30. ledna 1918, Prešov – 12. ledna 1968, Bratislava) byl slovenský dramatik, prozaik, scenárista a filmový režisér, jeden z průkopníků izraelské kinematografie.
Život
Ačkoliv dětství prožil na Oravě, vzdělání získal na gymnáziu a později na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Taktéž absolvoval soukromé hodiny u významného slovenského malíře Jána Mudrocha. Jeho vzdělávání překazila Druhá světová válka, během níž musel pro svůj židovský původ studium ukončit. Aktivně se účastnil bojů jako voják, později byl internován v pracovním táboře v Novákách, během Slovenského národního povstání bojoval u Telgártu, kde byl raněn, a do konce války působil už jen jako válečný zpravodaj a redaktor. Po konci války pracoval jako šéfredaktor periodika Bojovník, jehož redakci vedl do roku 1946.
Kvůli ideologicky motivované kampani, rozpoutané kvůli existencialistickému pozadí hry Atentát v roce 1949 odešel do Izraele. Později zakotvil v NSR, kde režíroval a psal scénáře, divadelní a televizní hry. V politicky uvolněných 60. letech 20. století navštívil vlast, ale v roce 1968 nečekaně zemřel.
Tvorba
Už během středoškolského studia přeložil výběr z novohebrejské poezie. Ještě pod vlastním jménem se věnoval psaní a překládání poezie, později přešel k psaní a inscenování divadelních her. Od roku 1945 používal pseudonym Lahola. Koncem 40. let 20. století patřil k renomovaným dramatikům. Scenáristicky se podílel na několik filmech. V 60. letech 20. století mohl v ČSSR znovu publikovat, natočil nový film Sladký čas Kalimagdory podle utopického románu Jana Weisse Spáč ve zvěrokruhu. Těsně po jeho dokončení v Bratislavě zemřel na v pořadí třetí srdeční infarkt. Leopold Lahola se věnoval i psaní prózy, která vyšla v roce 1968 pod názvem Posledná vec podle stejnojmenné povídky v tomto výběru.
Dílo
Divadelní hry
- 1947 – Bezvetrie v Zuele
- 1948 – Štyri strany sveta
- 1949 – Atentát
- 1967 – Škvrny na slnku (Skvrny na slunci)
- 1968 – Inferno
Filmové scénáře
Ostatní díla
- 1940 – Chamsin, překlad novohebrejskej poézie
- 1968 – Posledná vec, výběr povídek, novel a črt
- 1995 – Ako jed škorpióna, výběr z poezie
Ocenění
Leopold Lahola byl v roce 1991 in memoriam vyznamenán Řádem Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Leopold Lahola na slovenské Wikipedii.
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Stužka: Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy – Česká a Slovenská Federativní Republika (1990-1992).