Leopold Musil

Leopold Musil
Narození15. listopadu 1911
Třebíč
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí23. října 1997 (ve věku 85 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníHolešovický hřbitov
NárodnostČeši
Povolánívoják
OceněníPamětní medaile československé armády v zahraničí (1944)
Československá medaile za zásluhy (1945)
Československý válečný kříž 1939 (1945)
Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem (1945)
Politická stranaKomunistická strana Československa
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Leopold Musil (15. listopadu 1911, Třebíč[1]23. října 1997, Praha) byl československý voják a příslušník výsadku Tungsten. Mylně bývá zaměňován za svého jmenovce Leopolda Musila (významný český malíř, 2. září 1920, Luka nad Jihlavou[2]21. května 1997, Kutná Hora).

Mládí

Narodil se 15. listopadu 1911 v Třebíči. Otec Vilém byl obuvník, matka Kateřina, rozená Pospíšilová, byla v domácnosti. Měl šest sourozenců.

Obecnou a měšťanskou školu absolvoval v Okříškách u Třebíče, neboť v roce 1916 se rodina přestěhovala do Čechtína u Třebíče. Po skončení školy pracoval nejprve v zemědělství a poté jako dělník na stavbách. V roce 1931 se vyučil zedníkem a poté pracoval v kamenolomu.

Základní vojenskou službu nastoupil u 39. pěšího pluku v Bratislavě 1. října 1931. Po absolvování poddůstojnické školy již v hodnosti svobodníka podepsal závazek k další činné službě. Sloužil u 2. horského pluku v Ružomberoku až konce října 1935, kdy armádu, již v hodnosti četaře opustil. Následně nastoupil ke Státní policii v Bratislavě jako strážník. V roce 1938 jako příslušník Stráže obrany státu sloužil v Karlových Varech. Po odstoupení pohraničí se vrátil do Bratislavy. Tu musel 15. března 1939 opustit. V Protektorátu Čechy a Morava sloužil jako strážník na policejním okrsku ve Vítkovicích.

V exilu

Protektorát opustil 3. února 1940 a přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii a Turecko se dostal do Francie. Po prezentaci do československé zahraniční armády 27. dubna 1940 byl zařazen k 3. pěšímu pluku. Po pádu Francie byl evakuován do Anglie a 12. července 1940 zařazen k 2. pěšímu praporu. Po prodělání zánětu ledvin byl postupně povýšen až na rotmistra.

Po zařazení do výcviku pro plnění zvláštních úkolů absolvoval od 17. července do 16. srpna 1941 základní sabotážní kurz a parakurz. Po tříleté přestávce, během které získal maturitu a věnoval se administrativní činnosti na MNO absolvoval od 14. srpna do 9. září 1944 kurz příjmu letounů a kurz práce s Eurekou. Do skupiny Tungsten byl zařazen jako operátor naváděcího radiomajáku Eureka. 28. října 1944 byl povýšen na štábního rotmistra.

Nasazení

Podrobnější informace naleznete v článku Operace Tungsten.

Výsadek Operace Tungsten vyrazil již 7. října 1944, nicméně neúspěšně.[1] Dne 21. prosince 1944 seskočil společně s kpt. Pernickým u obce Libenice.[3] Do 29. prosince se přesunuli na Českomoravskou vrchovinu a přihlásili se na kontaktní adrese. V místě působení se podílel na příjmu zásilek a na konci války se účastnil bojů s ustupující německou armádou.

Po válce

Po krátkém působení na hlavním štábu MNO odešel 23. října 1945 v hodnosti poručíka pěchoty z armády a nastoupil k SNB. V roce 1946 se oženil, z manželství vzešli dva synové, v tom samém roce byl povýšen do hodnosti nadporučíka pěchoty. Sloužil v Praze, v letech 1947–1950 jako velitel stanice na Malé straně. 2. února 1950 byl bez udání důvodu propuštěn. Pracoval jako malíř natěrač a později jako stavební technik. Od 1. března 1946 do 60. let byl členem KSČ. V roce 1968 byl povýšen na majora pěchoty v záloze.

Dne 16. října 1990 byl povýšen na podplukovníka pěchoty v záloze.

Vyznamenání

Reference

  1. a b MEJZLÍK, Jaroslav. Naši krajané v boji za svobodu. 1. vyd. Třebíč: Okresní výbor Českého svazu bojovníků za svobodu, 1997. 140 s. Dostupné online. S. 15–17. 
  2. MUSIL, Leopold. Monografie u příležitosti konání výstavy mapující průřez tvorbou malíře Leopolda Musila. 1. vyd. Praha: Občanské sdružení pro podporu a propagaci díla Leopolda Musila, 2012. 86 s. S. 3. 
  3. MAREK, Vladimír. Velitel paraskupiny TUNGSTEN generálmajor Rudolf Pernický se v těchto dnech dožívá devadesáti let [online]. Areport, 2005 [cit. 2014-01-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 

Literatura

  • REICHL, Martin. Cesty osudu. Cheb: Svět křídel, 2004. ISBN 80-86808-04-1. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Czechoslovak War Cross 1939-1945 Bar.png
Stužka: Československý válečný kříž 1939.
TCH CS voj med Za zasluhy hvezda ribbon.svg
Stužka: Československá vojenská medaile "Za zásluhy" prvního stupně.
TCH CS Medaile Za chrabrost pred nepritelem BAR.svg
Stužka: Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem – Československo.
TCH CS voj pametni medaile (F-VB) BAR.svg
Autor: Mboro, Licence: CC0
Stužka: Československá vojenská pamětní medaile se štítky: "F" a "VB" (Francie a Velká Británie).