Leopold Ottomar Hennet

Leopold Ottomar baron Hennet
Prezident Vrchního zemského soudu Českého království
Ve funkci:
1854 – 1867
PředchůdceAntonín Bedřich II. hrabě Mitrovský z Nemyšle
NástupceIgnaz svobodný pán Streit
Prezident Vrchního zemského soudu ve Štýrsku
Ve funkci:
1849 – 1854
Předchůdcenově zřízená instituce
NástupceAntonín Bedřich II. hrabě Mitrovský z Nemyšle
Narození1799
Praha
Úmrtí2. července 1892 (ve věku 92–93 let)
Bubeneč
RodičeJohann Marcell Freiherr von Hennet
Profesesoudce a politik
OceněníVýraz Nejvyšší spokojenosti (1866)
Čestné občanství hlavního města Prahy
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Leopold Ottomar svobodný pán Hennet (31. ledna 1799, Praha – 2. července 1892, Praha-Bubeneč[1]) byl česko-rakouský právník a soudce. Od mládí působil v různých funkcích u soudů v Čechách a rakouských zemích, nakonec byl dlouholetým prezidentem Vrchního zemského soudu pro České království (1854–1867). Od roku 1862 jako doživotní člen zasedal v rakouské Panské sněmovně.

Životopis

Pocházel z úřednické rodiny s tradiční službou ve státních úřadech, jeho František Leopold Hennet byl jako menší písař českých královských zemských desek povýšen do rytířského stavu roku 1749[2], jeho otec Jan Marcel rytíř Hennet (1732–1814) byl dlouholetým nejvyšším zemským podkomořím Českého království a v roce 1791 získal dědičný titul svobodných pánů, v Praze vlastnil zámeček Kajetánka. Leopold vystudoval práva na Karlově univerzitě a v roce 1820 vstoupil do soudní služby, začínal u Zemského soudu, kde působil v různých nižších funkcích do roku 1833, poté přešel k apelačnímu soudu (1833–1835), s titulem zemského rady se v roce 1835 vrátil k Zemskému soudu. V letech 1841–1845 byl radou apelačního soudu a s titulem dvorního rady byl v roce 1845 přeložen k Nejvyššímu soudnímu úřadu do Vídně. V letech 1847–1849 byl nejvyšším sudím Českého království, respektive prezidentem Zemského soudu, v roce 1847 byl zároveň jmenován c. k. tajným radou. V letech 1849–1854 byl prezidentem Vrchního zemského soudu ve Štýrském Hradci a nakonec se vrátil do Prahy, kde byl prezidentem Vrchního zemského soudu až do odchodu na penzi (1854–1867).

Za zásluhy byl nositelem Leopoldova řádu (1854). Při příležitosti čtyřicátého výročí v soudní službě získal v roce 1860 čestný doktorát na Karlově univerzitě a obdržel také čestné občanství v Praze a Mladé Boleslavi. V roce 1862 byl jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny. Roku 1866 se mu dostalo od císaře za loajálnost a činy během okupace Pruskem výrazu Nejvyšší spokojenosti.[3] Roku 1867 získal Řád železné koruny I. třídy.

V roce 1826 se oženil s baronkou Karolínou Zessnerovou ze Spitzenbergu (1798–1881). Z jejich manželství pocházelo sedm dcer a syn Lothar (1832–1902), který byl c. k. komořím a plukovníkem v rakousko-uherské armádě. Z otcovy finanční pozůstalosti koupil v roce 1892 zámek Stekník v severních Čechách, kde se pak trvale usadil.[4] Z dalších generací potomstva vynikl Leopold Hennet (1876–1950), který byl po zániku monarchie rakouským spolkovým ministrem zemědělství (1921–1922) a zahraničí (1922) a nakonec velvyslancem v Maďarsku (1932–1936).

Jeho nevlastní bratr Václav Jan Hennet (1759–1833) byl též právníkem a radou apelačního soudu v Praze.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých fary Bubeneč, sign. BBČ Z19, s. 143
  2. ↑ Vavřínek, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2028, Brandýs nad Labem: Martin, 2005, ISBN 9788090661004 , str. 147
  3. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-02-16]. Dostupné online. 
  4. ↑ Historie zámku Stekník na oficiálním webu Zámku Stekník dostupné online

Literatura

  • Ottův slovník naučný, 11. díl; Praha, 1897 (reprint 1998), s. 103–104 ISBN 80-7185-156-6
  • KLEČACKÝ, Martin, STUPKOVÁ, Marie: Slovník představitelů soudní správy v Čechách v letech 1849–1918; Masarykův ústav a Archiv Akademie věd České republiky, Praha, 2015; 463 s. ISBN 978-80-87782-40-8

Externí odkazy