Leopold Vilém von Königsegg-Rothenfels

Leopold Vilém hrabě z Königsegg-Rothenfelsu
Říšský vicekancléř
Ve funkci: 1669 – 1694
Předchůdce	Wilderich z Walderdorffu
Nástupce	Gottlieb Amadeus Windischgrätz
Narození	25. května 1630 Immenstadt im Allgäu
Úmrtí	5. února 1694 (ve věku 63 let) Vídeň
Choť	Marie Polyxena z Schärffenbergu
Rodiče	Haug Königsegg a Marie Renáta z Hohenzollern-Hechingenu
Děti	Hugo František z Königsegg-Rottenfels Albrecht Eusebius Franz, Graf von Königsegg-Rothenfels Lothar von Königsegg-Rothenfels Zikmund Vilém von Königsegg-Rothenfels František Antonín von Königsegg-Rothenfels Carl Fidel Graf von Königsegg-Rothenfels Žofie z Königsegg-Rothenfelsu Maria Johanna, Gräfin von Königsegg-Rothenfels
Profese	politik a úředník
Commons	Leopold Wilhelm von Königsegg-Rothenfels
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leopold Vilém říšský hrabě z Königsegg-Rothenfelsu (německy Leopold Wilhelm Reichsgraf von Königsegg-Rothenfels) (25. května 1630 Immenstadt – 5. února 1694 Vídeň) byl německý šlechtic, diplomat a státník ve službách Habsburků. Od mládí se uplatňoval v diplomatických službách císaře Leopolda I., v letech 1669–1694 byl vicekancléřem Svaté říše římské. Získal říšský hraběcí titul (1665) a v roce 1675 obdržel Řád zlatého rouna.

Pocházel ze staré šlechtické rodiny Königseggů ze Švábska, patřil k linii Königsegg-Rothenfels, která své jméno odvozovala od názvu hradu Rothenfels v jižním Bavorsku.^[1][2] Narodil se jako nejstarší syn prezidenta říšského komorního soudu Huga z Königsegg-Rothenfelsu (1596–1666) a jeho první manželky Marie Renaty, rozené hraběnky z Hohenzollern-Hechingenu (1605–1637). V roce 1651 byl jmenován císařským komořím Ferdinanda III. a v roce 1653 se stal členem říšské dvorní rady.^[3] Svou další kariéru spojil se službou císaři Leopoldovi I. V letech 1657–1658 jej doprovázel na korunovační cestě do Frankfurtu, dále pak do Uher a po rakouských zemích (1660). Řadu let se uplatňoval v diplomacii, byl císařským komisařem u říšského sněmu, u říšských států se snažil vyjednat finanční podporu pro válku s Turky, dále byl vyslancem v Bavorsku. V roce 1664 byl vyslán do Anglie, kde byl prvním císařským vyslancem po obnovení monarchie. Oficiálním úkolem této mise bylo oznámit úmrtí císařova mladšího bratra arcivévody Karla Josefa, fakticky ale i zde měl získat pomoc pro válku s Osmanskou říší, tato jednání ale skončila nezdarem.^[4]

V roce 1666 se stal viceprezidentem říšské dvorní rady, mezitím obdržel potvrzení říšského hraběcího titulu (1665), který již předtím získal jeho otec. Nakonec byl v letech 1669–1694 říšským vicekancléřem a trvale přesídlil do Vídně. U vídeňského dvora původně patřil k méně významné frakci soustředěné kolem císařovny-vdovy Eleonory Magdaleny (k této skupině dvořanů patřil například Albrecht z Zinzendorfu).^[5] V roce 1671 byl jmenován skutečným tajným radou, od roku 1676 byl členem Tajné státní konference, tj. státním a konferenčním ministrem. V souvislosti s tím také uvolnil své místo v říšské dvorní radě. Větší vliv na zahraniční politiku habsburské monarchie získal až v osmdesátých letech 17. století. V roce 1675 obdržel Řád zlatého rouna.

Zemřel ve Vídni 5. února 1694 ve věku 63 let, pohřben byl v klášteře Kempten poblíž rodových statků. Ve Vídni byl jeho sídlem Königsegg Palais v ulici Esterházygasse postavený v roce 1688 a zbořený v 19. století.^[6]

Byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil ve Vídni v roce 1658 s Marií Polyxenou ze Schärfenbergu (†1683), která se později stala dámou Řádu hvězdového kříže. Druhý sňatek uzavřel v roce 1684 s Eleonorou Francescou di San Martino, markýzou di Parella (†1706). Na druhou svatbu byl pozván i císař Leopold I., který se jí ale nezúčastnil, zastupoval jej kníže Ferdinand z Ditrichštejna, který také předal císařův svatební peněžní dar.^[7] Z prvního manželství pocházelo sedm synů a čtyři dcery (všechny děti se narodily ve Vídni).

• 1. Hugo František (1660–1720), biskup v Litoměřicích 1711–1720
• 2. Zikmund Vilém (1663–1709), říšský dvorní rada, císařský vyslanec v Anglii (1690) a Dánsku (1691–1697)
• 3. Kristina (*1665, zemřela v dětství)
• 4. Arnošt Bedřich (*1666, zemřel v dětství)
• 5. Albrecht Eusebius (1669–1736), císařský komoří
• 6. František Antonín (1672–1744), velkopřevor Maltézského řádu v Českém království 1738–1744
• 7. Josef Lothar (1673–1751), polní maršál císařské armády, prezident dvorské válečné rady, diplomat
• 8. Anna Sofie (1674–1727), ∞ 1690 Prosper Ferdinand kníže z Fürstenbergu (1662–1704)
• 9. Karel Fidelius Desiderius (1675–1731), císařský komoří, ∞ 1706 Marie Maxmiliána hraběnka z Althannu
• 10. Marie Alžběta (1677–1734)
• 11. Johanna Marie Anna (1679–1755), ∞ 1698 František Jiří hrabě z Manderscheidu (1669–1734)

Leopoldovi mladší bratři byli duchovními, Jan Eusebius (1643–1661) a Ignác Eusebius (1646–1681) byli kanovníky v Kolíně nad Rýnem a Štrasburku.

• Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, Štýrský Hradec, 2020; 1052 s. (heslo Königsegg, s. 297–299 dostupné online
• KUBEŠ, Jiří: Trnitá cesta Leopolda I. za říšskou korunou (1657–1658). Volby a korunovace ve Svaté říši římské v raném novověku; České Budějovice, 2009; 327 s. ISBN 978-80-86829-43-2

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Leopold Vilém z Königsegg-Rothenfelsu na Wikimedia Commons
• Leopold Vilém z Königsegg-Rothenfelsu in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich
• Leopold Vilém z Königsegg-Rothenfelsu in: Deutsche Biographie